Evropa se kvůli plynu může obrátit na jih. Jenže pomoci se nedočká

Dostatek energií  je čím dál větším a ultimativnějším k.o. kritériem  Evropy. Rusko si zakázala, nejspíše  na věky, přenechá ho Číně, Indii, Turecku  a  dalším velkým  rozvíjejícím se  ekonomikám! Navíc  s velkým cenovým bonusem. Který poroste s  tím, jak stále více  Rusko ostrakizujeme a vylučujeme a  tím , jak moc  budeme nuceni soupeřit  o  dodávky  ropy  a plynu  u zbylých světových dodavatelů. Při vědomí, že poptávka  už  asi trvale zůstane  větší  než nabídka. V nejlepším případě  se  s nabídkou nějak vyrovná.

Prostě  ropu a plyn si koupíme u Američanů, na  Arabském poloostrově nebo u  dosud  nedostatečně  exploatovaných nových dodavatelů  bez potřebné infrastruktury. Kterou jim /možná/ pomůžeme  vybudovat, jestliže  se  nehodláme  cenově  přetlačovat  na  zavedených amerických a  blízkovýchodních trzích  s čínskou, indickou, pakistánskou, indonéskou, brazilskou, argentinskou, japonskou, jihokorejskou a  kdo ví jakou jinou konkurencí.  Která nám to odpoutání  od podlého a lotrovského Rusa pořádně  osolí! Především našim domácím a firemním rozpočtům.

Seznam.cz  nedávno podumal nad  možností  dovážet  energetické uhlovodíky,  konkrétně plyn, z netradičních, neexploatovaných zdrojů  – konkrétně  z  Afriky. A vypustil tohle:

Chci to jednak mít  v archivu  Kosy a jednaka  především oceňuji, že  už i takový  vždycky  a jedině správný  Seznam.cz  je , sem tam, schopen vidět ve  správném a realistickém světle  věci, které  ani nějakým šťastným omylem nedocházejí Bruselu, Berlínu, Paříži O Fialovi, co nám nikdy nebude lhát,  a jeho obludáriu postrádá jakýkoliv  smysl mluvit O těch platí  Dantův nápis  na  bráně pekel – Zanech vší naděje!

Věřím, že si počtete:

Norsko či Spojené státy se nabízejí jako alternativa k ruskému plynu. Kromě těch je tu ještě jeden velký hráč – Afrika. Na africkém kontinentu leží v zemi 17,7 bilionu kubíků plynu, dostat ho do Evropy je však oříšek.

Válka na Ukrajině představuje zásadní hrozbu pro evropský energetický trh. Ve středu přestal proudit ruský plyn do Polska a Bulharska a není vůbec vyloučené, že další země EU budou následovat.

USA se sice zavázaly dodat Evropské unii 15 miliard kubických metrů zkapalněného plynu (LNG), celková roční spotřeba plynu v EU je ale zhruba 400 miliard kubíků, z čehož Rusko importuje zhruba 40 procent – tedy přibližně 155 miliard kubíků. Další plyn poskytne i Norsko, stále bude ale nutné hledat další zdroje a jedním takovým by mohl být plyn právě z Afriky – konkrétně z Nigérie, Alžírska, Nigeru a dalších států. Má to však háček.

(Ne)existující infrastruktura

V severní Africe již existuje infrastruktura, skrze kterou plyn proudí do Evropy. Alžírsko dodalo v roce 2019 do Evropy 30,5 miliardy kubíků zemního plynu. To odpovídá 7,6 procenta celkového importu zemního plynu do EU. Z Alžírska vede do Evropy plynovod Medgaz, který ústí ve Španělsku, a TransMed, kterým proudí plyn do Itálie.

A pak je tu vysokokapacitní LNG plynovod Maghreb–Europe Gas Pipeline (MEG) vedoucí z Alžírska přes Maroko do Španělska a Portugalska. Kvůli politickým rozporům mezi Alžírskem a Marokem je však jeho provoz od října minulého roku pozastaven. Alžírská vláda totiž odmítla nadále platit 10 procent výnosu z plynu Marockému království, které tak neprodloužilo smlouvu na jeho provoz.

Ani kdyby se Alžírsko s Marokem neškorpily, evropský plynový problém by nevyřešily. Severoafrické plynovody totiž nemají dostatečnou kapacitu, která by uspokojila evropské požadavky. Plynovody navíc vedou pod Středozemním mořem a jejich výstavba je tudíž časově i finančně velmi náročná.

Foto: Sémhur/Wikimedia Commons/Seznam Zprávy

Kudy by mohl téct plyn z Afriky.

Částečnou úlevou pro evropský energetický trh bude investice 36 miliard eur (883 miliard korun) na rozšíření alžírské infrastruktury, kterou poskytne alžírská státní těžařská společnost Sonatrach. „Jde o investici na pět let, což znamená, že Alžírsko stejně nebude schopné výrazně EU ulevit z krátkodobého hlediska,“ řekla pro německý server DW Alice Grower z britského think-tanku Azure Strategy.

Alžírského plynu využívá v současnosti například Itálie, která navíc v posledním měsíci navyšuje objem plynu dodávaného na své území. V dubnu podepsal italský energetický gigant Eni smlouvu rozšiřující import plynu z Alžírska o dalších devět miliard kubíků ročně po dobu dvou let a zkapalněný plyn si smluvně podchytil i v Egyptě nebo Kongu.

Plyn z Egypta

Podle poradenské firmy Rystad Energy vyprodukuje africký kontinent v letošním roce 73 miliard kubíků LNG. To je sice polovina toho, co Evropa minulý rok dovezla z Ruska, ale pouze sedm miliard z oněch 73 miliard není ještě vázáno nějakou smlouvou.

A přestože dalších 29 miliard kubíku je vázáno pouze flexibilními kontrakty, které by mohly být přehodnoceny, země jako jsou Alžírsko nebo Egypt budou pravděpodobně upřednostňovat domácí trh před tím zahraničním. Alžírsko navíc tento týden varovalo Španělsko, že pokud bude jejich plyn posílat dál do Evropy, uzavře mu kohouty, informuje agentura Reuters.

Egypt má zároveň dlouholeté smlouvy s Čínou a žádné potrubní spojení s Evropou, tudíž je u něj pravděpodobné, že u smluv s Čínou zůstane i v blízké budoucnosti. Další 1,4 miliardy kubíků zemního plynu se nachází v Libyi, ta je však pro změnu politicky rozdělená a její infrastruktura je slabá a nelze ji snadno posílit.

Transsaharský plynovod

Dalším z řešení by mohl být Transsaharský plynovod (zkráceně NIGAL). Ambiciózní projekt má za cíl propojit Nigérii, zemi s největší zásobou zemního plynu v Africe, s Alžírskem prostřednictvím čtyři tisíce kilometrů dlouhého plynovodu linoucího se ještě přes Niger. Odtud by vedl plyn dále do Evropy. Plynovod za zhruba 21 miliard dolarů (488 miliard korun) by měl do Alžírska přepravit za rok 30 miliard kubíků plynu.

Jenže jeho stavba vázne. Vztahy mezi vládou Alžírska a Nigeru jsou napjaté a jeho výstavbě nepomáhá ani bezpečnostní situace v oblasti Sahelu, ve které operují teroristické organizace včetně al-Káidy.

„Největší problém pro bezpečnost provozu plynovodu v subsaharské Africe je chudoba, pokud se těmto lidem začne více dařit, jsem si jistý že uvidíme mnohem méně útoků a problémů. Vlády se snaží tento problém vyřešit, ale není to jednoduché,“ vysvětloval pro televizi Al-Džazíra Kola Karim, ředitel energetické společnosti Shoreline Energy International.

Afrika nejistá

Ve výsledku jsou tak vyhlídky na dobu afrického plynu v mlze. Afrika plyn má, ostatně jako řadu dalších strategických surovin, jenže politická situace států a slabá infrastruktura brání jeho plnému využití.

TotalEnergies, francouzská společnost soustřeďující se na zpracování ropy, chtěla minulý rok investovat v Mosambiku přes 20 miliard dolarů (465 miliard korun) do svého LNG projektu, který však musela pozastavit kvůli islamistickému povstání. Konžská republika, kterou už 40 let řídí prezident a bývalý voják Denis Sassou Nguesso, pro změnu nemá žádné zkapalňovací stanice, přestože drží sedmé největší zásoby plynu v Africe.

Podle Rystad Energy je pro Evropu tak v současnosti pravděpodobně nejjistější spolehnout se na Spojené státy. Afrika je sice zajímavá investiční oblast se spoustou potenciálu, aktuální vysoké ceny v Evropě nebo odpojení EU od ruského plynu však nevyřeší.

Tak co, jak se  vám to četlo?!  Spousta, opravdu spousta možností!  Stačí jen po nich sáhnout!  Jen sáhnout! A budeme  zavaleni levným plynem z Afriky!

Tohle mi něco připomíná.. Něco z  mé profesní minulosti.  A sice  jednání s klienty, co si vzali  úvěry a  najednou se  cosi  zadrhlo a oni  přestali splácet.  Ty  rozhovory  vypadaly  jako přes kopírák.  Vždycky  se mne snažili přesvědčit, že jejich potíže  jsou vlastně banalita, přechodného  a  rychle pomíjejícího rázu a  nastiňovali skvělé perspektivy, jak  když jim vyjde  tohle a  ještě  támhleto, tak  se jim peníze  jen posypou a oni nakonec nebudou vědět  cos  penězi!

A  tady s tím africkým plynem pro Evropu, místo ruského, je to stejné. Je ho hafo. Zbývá  jen vyřešit  drobnosti .  Totiž to,  že  nikdo pořádně neví, jak ho dostat  do Evropy. Tedy ví. Ale  nejsou přepravní trasy, zkapalňovací  zařízení a  další infrastruktura. A  kdyby  byly? Tak je zde vzájemné nepřátelství mezi jednotlivými státy, přes které by se přeprava konala! a  kdyby  to nepřátelství skončilo? No tak jsou zde  islamisté, kteří nečekají na nic jiného,  než jak nenáviděnému  Západu zatopit  tím, že  opakovaně  budou  najíždět  na přepravní infrastrukturu, kterou není možné efektivně  chránit v plné délce. Ale  to prý  se  vyřeší  tím, že  místní obyvatelstvo zbohatne a  tím pádem islamističtí fanatici ostrouhají….. Neznám  stát, kde by obyvatelstvo dostatečně zbohatlo, snad s výjimkou  monarchií  na  Arabském poloostrově.  Ale tam je to podmíněno dvěma  specifickými důvody  – absolutistickým charakterem držby politické moci s absolutní loajalitou armády  vůči panovníkovi a  ortodoxním tvrdým islámem a jednoznačnou podporou  islámského kléru vůči vládci!

Nic  z toho a  Africe, zejména  té černé -NEEXISTUJE. Hlavní  vládní metodou je korupce  a kořistění. K tomu vnitřně  znepřátelená kmenová etnika  a  umělé  hranice!

Tohle  Seznam.cz  ve  svém už  tak neoptimistickém článku – vynechal!  Fajn,  přenechejme  ruský plyn a ropu  Číňanům, Indům a těm ostatním.  A bojujme  s nimi  přeplácením v USA  a  Perském zálivu!!!

Prý je třeba  odbourat  závislost na Rusku. Takže si pořídíme  tutéž  závislost  na  Americe   – našem politickém spojenci, ale hospodářském konkurentovi, který  nám v oblasti  finančních služeb a  digitálního průmyslu, ale konec konců i u dodávek energií, předvádí  zač je toho loket! A zbytek té nezávislosti dejme  do rukou bigotním arabským monarchiím, jež už desítky  let vytvářejí přes  radikální islám svoje mohutné páté kolony  napříč celou západní Evropou!  Se všemi důsledky, například  vznikem paralelního státu, kam nesahá  státní moc  stávajících států!

Pokud by někdo soudil, že  si vymýšlím, tak si dovolím citovat  téměř  čerstvý  výrok  Magdaleny Anderssonové, švédské premierky, který pronesla  v souvislosti s masovými bitkami ve švédských městech:

„Segregace došla tak daleko, že ve Švédsku máme paralelní společnosti. Žijeme ve stejné zemi, ale v naprosto odlišných realitách,“

Ale  to je na jiné vydání Kosy.Rusko nebylo pro Evropu  ani globální  výzvou, ani soupeřem. A přes doslova  šílené sankce  plní svoje kontrakty i dnes. Což svým způsobem nechápu. A my svěříme  svou energetickou bezpečnost do rukou  svým ekonomickým soupeřům a  těm, co s námi mají  naprosto nekompatibilní kulturu a vnímání světa a s nimiž  Evropa  1500 válčí na život a na smrt…. A nebo si malujeme  holuby  na  střeše, že nás  vytrhne  zkorumpovaná a technicky  a civilizačně  zaostalá nefunkční Afrika….