Co přinesli tři, omlouvám se čtyři králové kyjevskému Jezulátku?

Biblický  příběh o třech  králích, kteří  se  vydali, sledujíc  hvězdu ke kolébce  čerstvě  narozeného syna  Božího  s úctou, pokorou  a mnoha  a mnoha  dary  jistě  znáte. Přesně  totéž  jsme  si  zažili v závěru minulého  týdne. Po dvou tisíci létech. Západ  má  nové  Jezule, jemuž  se  všichni  klaní až do úplného uklonění  – jistého Zelenského. A nikoli  Jeruzalemu, nýbrž Kyjevu. Všichni k němu nábožně  konají  poutě, přinášejí dary, hovoří vzletným a vázaným jazykem, slibují, chválí, oslavují  toho, jehož navštěvují.

Na  rozdíl od králů biblických se ti noví nejmenují  Kašpar, Melichar, Baltazar, nýbrž Emmanuel, Olaf a Mário.  A také  nejeli jen  tři, nýbrž  čtyři.  Křestní  jméno  toho čtvrtého si nepamatuji, snad Klaus, ale  to není důležité. protože  on zjevně  není důležitý! Před  cestou do Kyjeva  totiž    rumunského šéfíka navštívil Emmanuel osobně , mile  se na něj usmíval, vlídně  hovořil, ale na společnou cestu  s  Marie a Olafem nepozval. Takže  Klausovi nezbylo, než jet sám, jiným vlakem. Mezi  tři pomazané krále evidentně nepatří. Ti  jsou liga  sama pro sebe. Namístě  se  vnucuje  drobná otázečka – jestlipak si toho Jezule v Kyjevě  všimlo. Toho,  že  Klaus  nebyl seznám dostatečně hoffaehig, ,aby  cestoval s velkými králi? No nic, pojďme  k důležitějším věcem – především  k tomu, co  ti velcí a pomazaní  Jezuleti přivezli, slíbili a co si odvezli. Protože o tom hodně  a hodně před jejich cestou spekuloval západní mainstream. Ten  český  to přehlédl  jak  zátiší s popelnicemi. Má na  starosti důležitější  věci – přejímat  bezmyšlenkovitě  výstupy oficiálního Kyjeva.

Naštěstí hodně  výživnou  analýzu přinesl můj oblíbený ukrajinský portál  Strana.ua

Кандидатство в ЕС и переговоры с Путиным. С чем приезжали к Зеленскому Шольц, Макрон и Драги

Kandidatura do EU a jednání s Putinem. S tím, co Scholz, Macron a Draghi přišli k Zelenskému

Návštěva francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, německého kancléře Olafa Scholze, italského premiéra Maria Draghiho a rumunského prezidenta Klause Iohannise na Ukrajině se uskutečnila 16. června – den před očekávaným 17. červnem zveřejněním závěrů Evropské komise o statutu kandidáta na členství v Evropské unii (EU) pro Kyjev.

Obě události spolu určitě souvisí. Ačkoli to nebylo oficiálně uvedeno, evropští lídři doufali, že přimějí ukrajinské vedení, aby souhlasilo s jejich vzorem pro další sbližování s blokem: kandidaturou se souborem podmínek.

Našly strany vzájemné porozumění?

Za zvuku sirén

Macron navštívil Ukrajinu 8. února (před 24 lety navštívil francouzský lídr naši zemi). Scholz ve statutu kancléře navštívil Kyjev 14. února. Pro Draghiho, který stál v čele vlády teprve v polovině února, je to obecně první cesta do ukrajinské metropole na nejvyšší úrovni. Johannis nás také nenavštívil po ruské invazi 24. února. Mimochodem, do Kyjeva cestoval sám vlakem , ačkoliv den předtím přijal Macrona ve své zemi.

Francouzský prezident ale také raději cestoval vlakem, ovšem ve společnosti Scholze a Draghiho.

Lídři Francie a Německa po svém příjezdu současně oznámili připravenost svých zemí nadále podporovat Kyjev v konfrontaci s Moskvou. Takže Macron ve svém mikroblogu na Twitteru napsal, že Ukrajina by měla být „schopná vyhrát“ ve válce s Ruskem. Německo je podle Scholze připraveno pomoci „v rámci boje Ukrajiny za nezávislost“.

Před rozhovory lídři nenuceně hovořili o evropských aspiracích Kyjeva: říkají, dáme signál podpory. Britský list The Guardian však před návštěvou zveřejnil řadu tezí o úkolech trojky Macron-Scholz-Draghi v této věci, které oficiální zástupci Elysejského paláce rozdali novinářům.

Hovoří o nutnosti najít „rovnováhu“ mezi „přirozenou touhou Ukrajiny po členství v EU“ a podobnou touhou těch evropských zemí, které již mají status kandidátských členů bloku. Zahraniční lídři zároveň chtějí záruky, že Evropská unie nebude kvůli ukrajinské otázce „destabilizována nebo rozdělena“.

Mezitím na Ukrajině zazněly prognózy, že vysoce postavená „výsadková síla“ přinese příslib kandidatury, ovšem s podmínkami, které však již byly zmíněny dříve. Napsal to zejména poradce ministra vnitra Viktor Andrusiv na svém kanálu Telegram. Zároveň podle něj západní spojenci do statusu přidají „žádost o návrat k jednání s Putinem“. O těchto předpovědích si povíme později.

Macron, Scholz, Draghi a Johannis ihned po příjezdu do Kyjeva čelili realitě dnešního života na Ukrajině. Čekaly je náletové sirény, které byly vyhlášeny nejen v hlavním městě, ale téměř po celé zemi. Poté zahraniční vůdci na vlastní oči viděli důsledky bojů v Irpenu u Kyjeva .

„Irpin, stejně jako Bucha, je již dlouho symbolem nepředstavitelné krutosti ruské války, nesmyslného násilí. Brutální zničení tohoto města je připomínkou: tato válka musí skončit,“ napsal německý kancléř na svůj mikroblog na Twitteru.

V příspěvku rumunského prezidenta na Twitteru je důraz kladen na něco jiného.

„Neexistují žádná slova, která by popsala bezprecedentní tragédii lidí a strašlivou zkázu, kterou jsme dnes viděli v Irpinu. Znovu důrazně žádám, aby byli odpovědní z Ruska předvedeni před mezinárodní trestní soud, který získá plnou podporu Rumunska,“ dodal. Iohannis napsal ve svém mikroblogu.

Poté došlo k jednání s prezidentem Volodymyrem Zelenským, který u svého stolu shromáždil čtyři vysoce postavené hosty najednou. Soudě podle oficiálních fotografií byli z ukrajinské strany přítomni i ministr zahraničí Dmytro Kuleba, vedoucí Kanceláře prezidenta (OP) Andriy Yermak a zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta Andrej Sibiga, který dohlíží na zahraniční politiku.

Zbraně a obilí

Rozhovor byl mnohostranný. Podle ukrajinského prezidenta byla nastolena témata posílení obranyschopnosti Ukrajiny, pomoc při poválečné rekonstrukci, problémy s vývozem ukrajinských potravin, nové sankce proti Rusku a evropská integrace Kyjeva.

Macron a Scholz na tiskové konferenci ujistili, že vojenská spolupráce jejich zemí s Ukrajinou bude pokračovat, a to i ve formě dodávek zbraní.

Podle francouzského prezidenta může „v nadcházejících týdnech“ Paříž rozhodnout o dodávce šesti nových 155mm samohybných dělostřeleckých lafet Caesar. „O osudu evropské bezpečnosti se rozhoduje na ukrajinské půdě… A Evropa je vedle vás, bok po boku…“ poznamenal zejména Macron.

Francouzský vůdce zároveň poprvé veřejně přiznal existenci dohod mezi západními zeměmi o tom, že Ukrajině nebudou poskytovat některé druhy zbraní , jako jsou útočná letadla nebo tanky, kvůli obavám ze zatažení do války s Ruskem. A prezident Zelenskij o tom ví, jak říká Macron.

Scholz také oznámil nové zbraně z Německa. „Porušili jsme naši dlouhou tradici. Zbraně budeme Ukrajině dodávat, dokud to bude potřebovat,“ řekla německá kancléřka s tím, že se bavíme o vícenásobných odpalovacích raketometech, které Kyjevu slíbily i Spojené státy a Velká Británie. stejně jako systémy protivzdušné obrany Iris.“

Scholz navíc připomněl, že německá armáda pomáhá svým ukrajinským kolegům zvládnout západní vojenskou techniku, která jim byla dodána.

Lídři čtyř evropských zemí navíc vyzvali Rusko, aby odblokovalo ukrajinské přístavy, aby bylo možné obnovit vývoz potravin, především obilí, a zabránit tak hladomoru v různých částech světa. Mimochodem, právě potřeba řešit problémy potravinové bezpečnosti ospravedlňuje Macron, jak se ukazuje, zachování svého komunikačního kanálu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Jednání s Ruskem

Na základě veřejných prohlášení evropských lídrů v Kyjevě nebyla dána Kyjevu žádná ultimáta ohledně vynucení jednání s Putinem.

„Uděláme vše potřebné pro to, aby si Ukrajina mohla vybrat svou budoucnost. A je to Ukrajina, kdo rozhodne, v jakém okamžiku zastaví válku, v kterou chvíli zasedne k jednacímu stolu, za jakých podmínek vybuduje mír “ řekl francouzský vůdce.

Podle politologa Ruslana Bortnyka nebylo prohlášení prezidenta Francie na toto téma náhodné a mělo za cíl mimo jiné odstranit spekulace v západních a ukrajinských médiích, že „výsadková strana“ údajně přinesla do Kyjeva požadavky na „téměř kapitulaci.“ Tím dává agentuře Reuters do souvislosti „únik“ informací z nejmenovaného zdroje, že Francie „chce vítězství Ukrajiny“ ve válce s Ruskem a „úplné obnovení její územní celistvosti, včetně Krymu .

„Macron se tímto způsobem musel bránit domněnkám o „dohodě“ přinesené Kyjevu – kandidatuře výměnou za vyjednávání, obvinění, že je téměř proruský. Řekl tedy, že Ukrajinu k míru nikdo nenutí. Pravda, za scénou, s největší pravděpodobností zůstává vysvětlení, že plnohodnotné členství v EU je možné pouze v případě míru,“ komentuje Bortnik pro Straneho.

Přibližně ve stejném duchu vystoupil Scholz po skončení své návštěvy v Kyjevě také v éteru televize ARD.

Řekl, že Evropská unie nezruší protiruská omezující opatření, dokud Moskva nedosáhne oboustranně přijatelné mírové dohody s Kyjevem. Scholz přitom říká, že „o míru vnuceném Ukrajině nemůže být řeč“. Podle něj opakovaně řekl Vladimiru Putinovi, že moskevská vize takového světa „je iluzí“.

Kandidujte nyní – podmínky později

Hlavní otázka zní: jak je to s kandidaturou na Ukrajinu. Představitelé Německa, Itálie, Rumunska a Francie udělení statutu jednoznačně podpořili . Zelenskyj vysvětlil, proč je to pro Kyjev důležité.

„Chápeme, že cesta do Evropské unie je skutečně pouze  cestou. A toto není jeden krok, ale tato cesta musí mít začátek,“ řekl na společné tiskové konferenci a zdůraznil, že „Ukrajinci jsou připraveni pracovat na transformaci stát se plnohodnotným členem Evropské unie.“

Pro udělení statutu přitom podle Macrona musí ještě hlasovat všichni členové EU. Protože však klíčové země bloku toto rozhodnutí podporují, s největší pravděpodobností dojde ke konsenzu. Jak ale Macron vysvětlil, status bude „vázán na cestovní mapu“, tedy seznam podmínek, bez nichž nezačnou podstatná jednání o členství s Ukrajinou.

Všimněte si, že obvykle v EU pro potenciální kandidáty na členství platí jiný postup – nejprve splní podmínky, a tedy obdrží status kandidáta. Ukazuje se ale, že se rozhodli udělit Ukrajině status „v předstihu“ s příslibem splnění těchto podmínek (bez kterých fakticky nebude členství v EU).

A totéž dnes potvrdil i Macron. Řekl, že Ukrajina se nemůže stát kandidátem EU „za normálních běžných  podmínek“.

„Děláme to, protože tam  probíhá válka,“ řekl francouzský prezident.

Macron zároveň řekl, že o hlavních podmínkách, které budou předmětem následných jednání v rámci EU, zatím se Zelenským nejednalo. „Hlavním úkolem Ukrajiny je nyní vyhrát válku… Podmínky budou formulovány později,“ řekl Macron.

Ať je to jakkoli, můžeme říci, že po těchto jednáních se Kyjev ke kandidatuře přiblížil.

Šéf ukrajinského ministerstva zahraničí Kuleba to potvrzuje, ale varuje: „Ještě nebyly překonány všechny překážky, ne všechny nástrahy se podařilo obejít.“ „Rozhodnutí (o udělení statusu kandidáta na členství v EU – red. ) je přijímáno konsensem všech zemí EU, takže všichni dál klidně pracujeme a soustředíme se na výsledek jako tým,“ napsal ministr na svém Facebooku. strana.

Politolog Vadim Karasev věří, že získání statusu kandidáta – ať už se za tím skrývá cokoli – bude pro Kyjev výhrou.

„Protože se naplňuje hlavní politický cíl Ukrajiny: institucionalizace naší cesty do Evropy, navzdory ztrátě území a nepřátelství. Dalším krokem bude postupné zmrazení války. Budeme hranicí chladného nepřátelství mezi Evropou.“ a Ruska, což Ukrajině přináší nebezpečí i užitek Podmínky statusu nejsou důležité: evropské regionální uspořádání se mění, nebude jednoznačně spojeno s Evropskou unií, ale Ukrajina už bude součástí vnitroevropského procesů,“ trvá na svém Vadim Karasev.

Existují ale pochybnosti, že se nálada v EU ohledně nadcházejícího členství Ukrajiny zásadně změnila – i když mluvíme o zemích, jejichž lídři navštívili Kyjev 16. června. zejména s přihlédnutím ke zkušenostem Turecka, které získalo status kandidátské země EU již v roce 1999, ale od té doby se nestalo členem Evropské unie.

„Problém je v tom, že je těžké odmítnout kandidaturu Ukrajiny. V určitém smyslu se mnozí evropští lídři stali rukojmími veřejného mínění ve svých zemích, a tedy i na Ukrajině. Zároveň však mohou donekonečna oddalovat členství Kyjeva.“ v EU.jeho cesta do bloku je, obrazně řečeno, klikatá a hrbolatá, klade stále nové a nové podmínky – od posilování boje proti korupci, deoligarchizace až po poskytování modelů mírového urovnání, aby se nemluvilo o nemožnost jednání s Ruskem za Zelenského zády.obsah, o kterém prý budeme hovořit později.Po vítězství Ukrajiny ve válce?Po osvobození všech okupovaných území? Po zničení ukrajinských oligarchů jako třídy? Seznam může být velmi dlouhý,“ komentuje odborník Bortník.

Zdroj z diplomatických kruhů obeznámený s procesem vyjednávání kolem kandidatury Straně sdělil, že s vysokou mírou pravděpodobnosti, po vyjádření postoje klíčových zemí EU, stejně jako po očekávaném doporučení Evropské komise, Ukrajina se s největší pravděpodobností stane kandidátem, „pokud Rusko nezahrne lobbistické superúsilí prostřednictvím jedné ze zemí EU, aby proces zablokovalo“.

Do konce války přitom podle jeho názoru nedojde k žádnému skutečnému jednání o vstupu Ukrajiny do EU a žádnému pohybu tímto směrem.

„Současná představa, že Němci a Francouzi údajně někde v zákulisí vyvíjejí nátlak na Ukrajinu, aby souhlasila s jednáním s Putinem a na oplátku slibují kandidaturu, je mylná. Takovou otázku samozřejmě nikdo nepoloží. Ale říkají něco jiného, ​​a to zcela veřejně – „dokud neskončí válka, o nějakém vstupu Ukrajiny do EU nemůže být řeč. A jak ukončit válku – rozhodují sami Ukrajinci. Byli bychom rádi, kdyby se to co nejdříve vyřešilo jednáním. „Něco takového. Jednání ale nejsou jednoduchá kvůli totálnímu nesouladu pozic.

V Rusku vidí jako maximum nějakou obdobu „korejské opce“ možný kompromis z jejich strany, kdy frontová linie přechází v ukrajinskou „38. rovnoběžku“ (38. rovnoběžka – hranice mezi Severní a Jižní Koreou – pozn. red. ), se zárukami, že nebude narušena žádnou stranou, načež ukrajinská území zabraná Ruskou federací budou připojena k Rusku.A pak se o takové variantě uvažuje jen za podmínky, že celý Donbas přejde pod ruskou kontrolu a nějak se vyřeší otázka sankcí a zmrazených rezerv.

Oděsa, Charkov nebo i Kyjev Západ také není homogenní, jedna část se domnívá, že s Moskvou není třeba dělat vůbec žádné kompromisy, ale že je potřeba tlačit na sankce a zvyšovat její ztráty na Ukrajině, aby v Ruské federaci přivolali nový „1917“ nebo novou „perestrojku“ – s rozpadem armády a státu. Druhá část hovoří o kolosálních nákladech války na Ukrajině pro světovou a zejména evropskou ekonomiku, stejně jako o rostoucích rizicích přímého střetu mezi NATO a Ruskou federací, plného jaderného masakru, a tedy i konfliktu musí být rychle ukončena nějakým kompromisem.

Zároveň se veřejně uvádí, že Rusko v každém případě musí opustit území zabraná po 24. únoru, aby nevznikl precedens, kdy bude možné hranice překreslit vojenskými prostředky. Ale na druhou stranu Evropa a Spojené státy zdůrazňují, že stanovení podmínek pro ukončení války je věcí samotné Ukrajiny. To znamená, že podtext zní takto: pokud Kyjev rozhodne, že územní ústupky jsou přijatelné, tak ano. To je asi stejné jako s ruským předválečným ultimátem NATO ohledně nerozšiřování. Západ pak odmítl zaručit, že Ukrajina do aliance nevstoupí, ale zároveň naznačil, že by bylo dobré, aby sama Ukrajina vyhlásila svůj neutrální status. Nikdo z Evropy a Spojených států přitom na Zelenského otevřeně netlačí, aby dělal kompromisy s Putinem, ale všichni chápou, že Západ má na schopnost Ukrajiny bránit se invazi velmi silné páky vlivu – dodávky zbraní a finanční podporu.

Kyjev ale každopádně v současnosti o žádných územních ústupcích neuvažuje a minimálně 24. února také hovoří o stažení ruských jednotek do pozic. To znamená, že v tuto chvíli nejsou při jednáních žádné zvláštní body sbližování. A co bude dál, záleží na vývoji situace na frontě, na stabilitě ruské ekonomiky a společnosti k sankcím a válce, stejně jako na stabilitě finanční a zbrojní podpory Ukrajiny ze Západu a odporu Ukrajinská společnost vojenským testům a také tomu, na jaké linii postoj k válce na Ukrajině nakonec převládne v klíčových zemích EU a Spojených státech,“ říká zdroj.

Netuším jak pro vás, ale pro mne  vrcholně  zajímavé  čtení. Mezi řádky!  Západ  je  všechno, jen ne jednotný. Jen  ty  rozpory neprobublaly na povrch. Anglosasové, Poláci a Balti prosazují svou agendu  – maximálně  oslabit  Rusko. To je  cíl a naprostá priorita. Ať to Ukrajinu stojí, co chce. Velká kontinentální Evropa – zejména  oni tři králové  vidí  narůstající  náklady  svých  zemí a své osobně ohledně politického přežití.

Ale moc  se mi líbí ta  formulace, kterou  tři pomazaní okomentovali  ukrajinskou pozici ohledně  vstupu do EU:

„dokud neskončí válka, o nějakém vstupu Ukrajiny do EU nemůže být řeč. A jak ukončit válku – rozhodují sami Ukrajinci. Byli bychom rádi, kdyby se to co nejdříve vyřešilo jednáním. „

Tohle  je klasická  bruselská  vyšší dívčí!  Vždycky mne fascinovala  schopnost  tamních diplomatů  vymanévrovat se  z téměř  neřešitelných  situací  nějakou nečekanou, ale takticky  skvělou  formulkou,  která  z rozporů udělala jednolitost. A tohle je přesně ten případ:

Ukrajino, my tě  k nějakému míru s Ruskem, natož ztrátám území  vůbec nenutíme. Ale  dokud  budeš  válčit,  tak na EU reálně zapomeň!!!! Tohle mu řekli. Za těmi úsměvy a plácáním po zádech a neutuchající podpoře. Francie  slíbila  6, slovy  šest dalších kanonů….

Za mne geniální!  Jestlipak tomu vzkazu  Zelenský rozumí. Tedy když si ho, ve  svém planetárním velikáštví všiml….. To muselo úžasně  podpořit jeho chuť  válčit!

Vedle toho Turecko  je kandidátem už  23 let…  A  to není všechno! Ukrajina  ten status, na nějž  už drahně dlouho také čekají  balkánské státy, dostane  hned. Kyjev je předběhl flagrantně  ve frontě!!!

Proč? No protože  válčí proti Rusko!  To je jeho hlavní kvalifikace!! A také jediná!  A prý  podmínky pro kandidaturu nejsou  v tomto ohledu  důležité!!  Korupce! Nevadí! Žádný právní stát? Nevadí! Nezávislé soudnictví? Nevadí!  Těžké deficity  demokracie? Nevadí! Nic nevadí!

Srbsko?  tak  u toho vadí,  že neznalo Kosovo. Které mu  NATO a  tedy  členské státy  EU  násilím odňaly.

Zkrátka  zabíjet  Rusy je zjevně  generální odpustek. Nebo generální  přednost, vyrovnávající všechny nedostatky.

Ale po jednání Evropské rady  v tomto týdnu budeme daleko chytřejší. Uvidíme, jestli všichni členové EU sdílejí tento pohled. A dodejme, že  kandídátský status zdaleka  neznamená  členství. Viz případ Turecko.

Ti tři novodobí králové, co navštívili  kyjevské Jezule se  sice jmenují  Emmanuel, Olaf, Mario, Ale  velmi snadno se přihodí,  že nakonec  všichni zjistí, že  jsou Kašparové. Omlouvám se – kašparové. Počkáme, uvidíme. Ten čtvrtý – co ho nevzali ani do společného vlaku, už za  kašpara  je.