Fiala, ceny elektřiny, ČEZ, EdF a pravda. Smutná.

Ta  Fialova  naprostá nestoudnost  včera  večer k příhovoru k národu dosáhla  rozměru, před  kterým blednou i vystoupení Kalouska, Klause, Babiše  a Zemana, jakkoliv  je držím za  zemské  škůdce.

Podstatná  část  té fialoviny se  týkala  cen  energií a  ČEZu.  Píši o  tom  v dnešním úvodníku.  Ale třeba  jste  jen nečetli. takže  v kostce.  Stát  prý nemůže, jako 70%  vlastník  energetické  firmy  ČEZ tuto , v podstatě  svou firmu donutit, aby  přestala  nesmyslně  prodávat  za levno  v Česku vyrobenou  elektřinu přes  burzu Lipsku, odkud  ji následně on a jeho konkurenti operující na  našem trhu co by dodavatelé konečných spotřebitelů, pro nás  nakupují  zpět  za  násobky prodejních  cen. Protože  prý  by se menšinoví, ulakocení soukromí akcionáři  ČEZu, jež nezajímá nic jiného, než jejich  zisk, obrátili  na soudy!!! No vzhledem k tomu,  že  se dosud  nechali v řadě případu, velmi kulantně  řečeno,  doslova orvat  státem a  nešli před ty soudy,  ani když je jim, při 30%  podílu na  firmě  dlouhodobě  upíráno právo mít alespoň jednoho svého zástupce v dozorčí radě, aby je  reprezentoval a hájil jejich  zájmy, aniž by  se soudili, je  jasné  jak  Fiala  to má  nastavené s tím říkáním pravdy. Vím o  čem mluvím.

Ale to teď  není podstatné.  V  tomhle  článku, který je sestaven  ze  dvou textů Lukáše Kovandy  hodlám   i  naprostým laikům  ozřejmit, jak to je  s cenami  elektřiny, jaké možnosti  drží v  ruce  naše  bohužel vláda  a nevyužívá  je a  jak  to mají ve  Francii, kde  daleko větší obdoba  našeho  ČEZu – EdF, také ve většinovém  vlastnictví  vlády  snadno  může  to, co prý  v Česku v žádném případě NELZE!

Dlužno dodat, že  Fiala  se včera  prsil  zlevněným energetickým tarifem. Jaká prý to bude výhra  pro národ. Takže nejdříve nechme  Kovandiu pojednat  ten:

Úsporný energetický tarif neřeší podstatu problému, pouze plošně na dluh maskuje jeho příznaky. Fialova vláda musí začít řešit podstatu problému – mohla si i vytáhnout více na dividendě ČEZ

Úsporný energetický tarif, který připravuje ministerstvo průmyslu a obchodu, lidem pomůže jen nepatrně. Nejběžněji přibližně v rozsahu pěti až deseti procent. Například vytápění a ohřev vody běžného rodinného domku plynem vyjde společně s platbou za napájení elektrických spotřebičů na zhruba 95 tisíc korun ročně. Pokud je zdrojem energie elektřina, a k vytápění slouží třeba přímotop, pak je třeba počítat s náklady až kolem 115 tisíc korun ročně. Tyto náklady navíc v nadcházející topné sezóně dále vzrostou.

Energetický tarif má přitom podle aktuálních informací přinést domácnosti úsporu maximálně zhruba 9000 korun /v reálu dnes max. 11 000 pozn.vlk/. Domácnost, která využívá více zdrojů energie, plyn i elektřinu, získá příspěvek dvakrát. Ovšem v takovém případě nelze čekat, že by se maximální celková částka v součtu příliš lišila od uvedené částky 9000 korun /v reálu dnes max.15 000 pozn.vlk/. Tarif má platit v nadcházející topné sezóně, od 1. října 2022 do 1. října 2023.

Tarif by tedy pokrýval nejběžněji právě maximálně zhruba pět až deset procent celkových výdajů dané domácnosti za energie. Má totiž motivovat k úspornějšímu jednání, takže je třeba počítat s tím, že by se spotřeba domácnosti vskutku o něco snížila. Domácnosti k úspornějšímu jednání přiměje také samotná vysoká cena energií, která v nadcházející topné sezóně bude ještě vyšší než nyní.

Úsporný tarif představuje plošné opatření. Od nákladů energie uleví všem, i tedy bohatým domácnostem, které to nepotřebují. Pokud by byl zacílený, mohly se jeho celkové náklady, vyčíslované ministerstvem průmyslu a obchodu na 16 až 24 miliard korun, použít na výraznější pomoc například dvaceti procentům těch opravdu nejpotřebnějších domácností.

Hlavním nedostatkem tarifu ale je to, že se snaží vlastně jen zamaskovat příznaky vážného ekonomického a sociálního problému, tedy drahých energií, aniž by se alespoň zčásti snažil řešit jeho podstatu. Vzhledem k tomu, že hospodaření státu je a bude hluboce schodkové, bude se tarif platit jen z dalšího, dodatečného veřejného dluhu. Jinými slovy, za tarif zaplatíme v budoucnosti vyššími daněmi. Nebo jej splatí naše děti.

Vláda tedy zatím neřeší problém drahých energií nijak jinak než jen dalším dluhem. Drobným pozitivem je to, že tarif má alespoň domácnosti motivovat k úspornému nakládání s energiemi, což jej odlišuje od toho naprosto nejtupějšího, plošného rozhazování. Tento klad je však málo k tomu, aby bylo možné tarif označit za opravdu celospolečensky přínosný.

Podstatu problému drahých energií je totiž třeba řešit systémovými kroky, nikoli záplatováním na dluh.

Vláda si například letos mohla vytáhnout z ČEZ větší dividendu, než jakou navrhuje. Její dnešní návrh zní na 48 korun na akcii. Podle trhu a analytiků si mohla říci o více, až takřka o 60 korun na akcii. Nižším návrhem se připravuje o třeba pět miliard korun, které mohla dát výhradně na pomoc zmíněným dvaceti procentům nejpotřebnějších domácností.

Stát by ale měl hlavně vést vážnou diskusi o přehodnocení celkové energetické politiky. Drahé energie tu s námi totiž budou minimálně po několik let, nelze je tedy jen stále záplatovat dluhem. A ani dividenda ČEZ, byť by byla i citelně vyšší, sama o sobě nepostačí.

Česko by tudíž mělo přehodnotit například samotný způsob, jakým získává plyn. Děje se tak převážně nepřímo, na základě burzovních cen. Přímým kontraktem s Gazpromem, ruským plynárenským gigantem, by Česko mohlo dosáhnout na levnější cenu plynu. I nyní využívá prakticky výhradně ruský plyn, což by činilo i nadále, jen by do Česka neputoval přes Německo, přes německé obchodníky a německou burzu, i s příslušnou přirážkou.

Přímý, dlouhodobý kontrakt s Gazpromem mají například německé podniky Uniper či RWE, rakouskýOMV nebo italskýEni. To jsou přitom všechno podniky patřící k největším odběratelům ruského plynu v EU. Česko je také velkým odběratelem, jen jako ony nemá kontrakt s Gazpromem, což jej v prostředí relativně velmi vysokých burzovních cen staví do značně nevýhodné pozice.

Pokud by byly krátkodobé, burzovní kontrakty, na jejichž základě získává plyn Česko, výhodnější než ty dlouhodobé, přímé, proč největší odběratelé EU mají právě ty dlouhodobé, přímé? Přece se dobrovolně nestaví do nevýhodné pozice. Navíc byli letos ochotni přistoupit na „potupnou“ platbu za plyn v rublech, jak ji začalo žádat Rusko, jen aby si kontrakt s Gazpromem udržely. V rublech platí i přesto, že se tím dostaly do určitého střetu s Evropskou komisí. Státům, které platbu rubly odmítly, jako je Polsko, Bulharsko, Dánsko, Finsko nebo Nizozemsko, už Rusko plyn  dodávat přestalo.  

Lze chápat ty, kteří nechtějí ruské energie z morálních důvodů. Ale česká vláda měla čtyři měsíce na nalezení alternativního řešení. Za tu dobu skoro žádná jiná země EU fakticky nesnížila tak málo svoji závislost na ruském plynu a ropě jako ČR. A ruský plyn bude ruský i tehdy, koupíme-li jej přes německou burzu, od německých podniků typu Uniper. Prakticky všechen využívaný plyn v ČR je už nyní ruský.  Pokud by si navíc Česko vyjednalo s Ruskem výhodnější ceny, než jaké má nyní, při nákupu přes burzu, podpoří Rusko finančně tím pádem méně, než jak jej finančně podporuje dnes.

Nabízí se ovšem další systémové kroky. Z ekonomického hlediska zkrátka nedává příliš smysl, aby za válečné situace – v jaké se nacházíme – Česko jako jeden z největších vývozců elektřiny na světě mělo v paritě kupní síly měny nejdražší elektřinu pro domácnosti v celé EU. Je třeba prověřit možnost alespoň dočasné prioritizace domácího spotřebitele tak, že by na německou burzu v Lipsku, resp. její pražskou pobočku, ČEZ prodával teprve přebytky elektřiny. Tedy tu elektřinu, kterou už nespotřebuje česká ekonomika – české domácnosti a podniky.

Takový krok pochopitelně může být v rozporu se zájmy menšinových akcionářů ČEZ, kteří drží přibližně 30procentní balík akcií. Ovšem třeba ve Francii tamní vláda nařizuje tamnímu „ČEZ“, tedy společnosti EdF, kolik elektřiny má prodávat za zastropované ceny. Tuto zimu tak EdF musela kvůli zásahu vlády prodávat v širším měřítku elektřinu za cenu, která byla až skoro jedenáctkrát nižší než tehdejší aktuální cena burzovní. Francouzská vláda tak krotila inflaci v zemi, na úkor ziskovosti EdF. Přitom v EdF má francouzská vláda zhruba 80procentní podíl, nejde tedy o plně státní podnik, ale jen polostátní. V tom je tedy EdF v podobném postavení jako ČEZ.

Nikdo nevolá po tom, aby byla pošlapávána vlastnická práva menšinových akcionářů ČEZ. Zároveň se nelze tvářit, že v ekonomicky a institucionálně tak vyspělých zemích, jako právě Francie, k zásahům do trhu nedochází.

Česká vláda může také třeba ČEZ rozdělit, přičemž by stoprocentně ovládla část zodpovědnou za cenotvorbu elektřiny. Nebo může vláda navrhnout menšinovým akcionářům výměnný obchod – poskytnout státní záruky při výstavbě nových jaderných bloků, které Česko tak jako tak potřebuje, za ústupek z jejich strany v současnosti.

Na úrovni EU by pak Fialova vláda mohla usilovat o přechodné vyvázání se ze systému obchodování s emisními povolenkami. Samozřejmostí se zdá být to, že by měl být na přechodnou dobu pozastaven poplatek na obnovitelné zdroje.

To všechno jsou opatření, která by lidem a firmám v ČR ulevila od příliš vysokých cen energií, aniž by zemi dále zadlužovala, jako ji nyní dále zadluží úsporný tarif.

Vím, že se  Kovanda  už  s tou paralelou  EdF -ČEZ popral,  přesto  dám  ještě  druhý text, v němž  jde  více do hloubky:

Jak Čechům zlevnit elektřinu, aniž by se stát zadlužoval. Využijme předsednictví EU a vezměme si příklad z Francie

Úsporný energetický tarif, který připravuje ministerstvo průmyslu a obchodu a zítra projedná vláda, je jen dalším dluhem. Neřeší podstatu drahých energií. Ceny energií přitom v EU zůstanou vysoké po několik let. Nelze po celou tu dobu maskovat drahou elektřinu a plyn na dluh budoucích generací, když už nyní vláda počítá až do roku 2025 se schodky státního rozpočtu kolem 300 miliard korun.

Vláda by proto měla využít svého nadcházejícího předsednictví EU a společně s potenciálními spojenci typu Polska prosadit pozastavení systému emisních povolenek EU. Ty představují nezanedbatelný náklad při výrobě elektřiny i pro společnosti typu ČEZ. Zdražující povolenky se pak promítají do vysokých cen burzovně prodávané elektřiny, od jejíž ceny se odvíjí cena elektřiny pro domácnosti.

S povolenkami přitom ve velkém obchodují banky, fondy a finanční spekulanti, kteří v nich vidí něco na způsob akcie. Šponují jejich cenu, aniž by je fakticky potřebovali, neboť prakticky žádné emise nemají. Na rozdíl od podniků typu uhelných elektráren, oceláren nebo cementáren, pro něž byly povolenky určeny původně.

Pokud by se Fialově vládě nepodařilo prosadit pozastavení povolenek, může vyjednat alespoň kompromisní navýšení jejich obchodovaného objemu. Evropská komise může počet povolenek navýšit tahem pera, přitom by zásadnější navýšení představovalo počtu povolenek rovněž podstatný tlak na pokles jejich ceny, a tedy na poklesu nákladovosti výroby elektřiny.

Současně by vláda měla využít svého 70procentního podílu v ČEZ. Po vzoru Francie a s odvoláním na mimořádnou situaci války by pak určila, že třeba 40 procent jaderné elektřiny ČEZ se bude prodávat dodavatelům energií v ČR za pevnou cenu. Pokud by burzovní cena byla nad touto pevnou cenou, platila by pevná cena. Pokud by tržní cena klesla pod pevnou cenu, platila by tržní cena.

Pevná cena by byla určena třeba na průměru let 2015 až 2019. Ani tehdy se ČEZ nijak finančně nehroutil. Navíc by mu nyní vláda zajistila odnětí nebo snížení nákladu v podobě emisních povolenek.

Zbytek elektřiny, ten, který by ČEZ neprodával za pevnou cenu, by prodával jako nyní za cenu tržní do celého světa. Růst cen elektřiny, který v důsledku pandemie, války a sankcí nastává, by podniku ČEZ kompenzoval ztrátu způsobenou nutností prodávat část elektřiny za pevnou cenu, jež je nižší než tržní.

Menšinovým akcionářům ČEZ se to líbit nemusí. Je třeba s nimi vést konstruktivní jednání. Ve hře je stavba nových jaderných bloků – stát může například na oplátku za jejich konstruktivní přístup v mimořádné, válečné době slíbit převzetí garancí při výstavbě bloků, které Česko tak jako tak potřebuje.

Obecně platí, že jakýkoli menšinový akcionář polostátního podniku, se vystavuje specifickému riziku, jež plyne právě z polostátního vlastnictví. Ti akcionáři věděli, co čeho jdou. Pokud nechtějí být takovému riziku vystaveni, nechť investují do firem, v nichž stát nemá ani procento.

Ve Francii ostatně také letos začátkem roku také citelně klesly akcie tamního „ČEZ“, společnosti EdF, když francouzská vláda nařídila, aby prodával ještě větší část své elektřiny za pevnou cenu. EdF, jejž francouzská vláda vlastní ze zhruba 84 procent, a je tedy jako ČEZ polostátní, do loňska prodával za pevnou, vládou regulovanou cenu zhruba čtvrtinu své jaderné elektřiny, a to dodavatelům energií doma ve Francii. Ti na základě počtu svých zákazníků, třeba z řad domácností, pravidelně nárokovali elektřinu za pevnou cenu, nižší než tržní. Tržní cena se uplatnila, jen pokud byla nižší než pevná.

Tento systém je klíčovým vysvětlením toho, proč letos v květnu podle dat Eurostatu zdražovala elektřina ve Francii jen o 6,5 procenta, zatímco v Česku o 30,8 procenta.

Teprve ta elektřina EdF, která není prodána za pevnou, regulovanou cenu ve Francii, se prodává do světa za běžnou tržní, burzovní cenu.

Pokud by se navržený způsob uplatnil, cena elektřiny v ČR se významně sníží. Ziskovost ČEZ klesne, ale ne tak, aby to podnik jakkoli zásadněji hospodářsky ohrozilo. Inflační tlaky v české ekonomice zmírní, stejně jo riziko recese. Stát se nebude muset tolik zadlužovat. Takže nebude muset v budoucnu tolik zvedat daně za účelem splácení dluhu.

Soudím, že po přečtení Kovandovy  argumentace má jasno  i Pepek Vyskoč. Jen Fiala, Stanjura, Sikela, Rakušan, Jurečka a  další  exoti  obludária  ze  Strakovky  nikoliv!!!

Věřím, že  jste  nepřehlédli Kovandou uváděný údaj, že  ve Francii  elektřina pro koncové spotřebitele  zdražila  o  5,8%  zatímco v  ČR  o 30,8% !!!!! Žádný div,  že  pak nás  máme inflaci  na  16% a oni  na 5,8%!!!!! Tedy nejnižší v  celé EU!!!! A  to Macron reálně prohrál volby!!!

A  ještě něco  – oceňuji, že Kovanda přišel s myšlenkou, že  ČR  by  měla  využít nadcházejícího předsednictví EU k tomu, aby  nastolila  témata , související s cenami energií,  které drtí  celou Unii. Naprosto správná  úvaha! V každém ohledu! Ano, to by  nutně  měla  být  absolutní priorita!!!

A  co že  vyhlásilo  za  priority  Obludárium:

-zvládnutí uprchlické krize a poválečnou obnovu Ukrajiny,

-energetickou bezpečnost,

-posílení evropských obranných kapacit a bezpečnosti kybernetického prostoru,

-strategickou odolnost evropské ekonomiky a

-odolnost demokratických institucí.

To  je  co????!!!!

Hlavně  Ukrajina a zase  Ukrajina!!!  Co je proti tomu nějaký  účet za  elektřinu a  plyn, který také  běžná domácnost, přes  všelijaké vládní  bastly  řada  domácností nezvládne? Nebo běsná inflace?

Vidíte  něco takového mezi  těmi Fialovými tzv. prioritami??? Ani nápad!!! Hlavně  nákup tančíků, letadýlek a flintiček… A  odolnosti demokratických institucí.. Proti komu? Proti  rozzuřeným demonstrantům, kteří doma mrznou?  Já bych to tak viděl…

Že  evropská ekonomika  stojící na superdrahých energiích  je  v  celosvětové  soutěži  bez  šance? Navíc  pod nákladem superinflace???? Nezajímá!!!!

Hlavně  ta  Ukrajina!

A   kybernetická bezpečnost.  Jak si ji  ten pán, co nám nikdy nebude lhát, představuje, předvedl v praxi  25.2.2022….Všichni  si to pamatujeme!! Dokonalá oslava  Vítězného února!