Válka:„Teď je tu kocovina“

Drahně měsíců preferuji  vytěžovat americké a britské informační  zdroje. Důvodů je povícero

-mají největší  záběr

-jejich  tvrzení  si nikdo nedovolí zpochybnit protože… no však víte

-konečně je  mám k dispozici tak, jak jsem si vždycky  přál, ale  vzhledem k jazykovému deficitu nikdy nedosáhl

Na druhé straně  je nutné přiznat,  že  zanedbávání  mých tradičních informačních kanálů  – tedy německých, rakouských a švýcarských je  chybou. Jak se  záhy přesvědčíte, neboť  můj  asi nejoblíbenější  německý  zdroj  n-tv.de včera  upozornil na  velký interview  rakouského generála  vojenského  experta  Markuse Reisnera pro časopis  Profil. Rovněž  rakouský. Uveřejnil z něj  velmi obsáhlý  výtah, nicméně dávám přednost originálu, je li tento dostupný. Jako v tomto případě.  Stojí za  to číst Riesnera  velmi pečlivě a  domýšlet, co a jak. Možná,  že  vám nakonec  z toho naskočí husí kůže… Ale  dost  řečí, článek

Krieg: „Jetzt herrscht Katerstimmung“

nečeká.

Válka: „Teď je tu kocovina“

Po počáteční solidaritě se v otázce podpory Ukrajiny objevují zlomové linie.

profil: Kam až chce Moskva zajít v útoku na Ukrajinu, se kterými oblastmi by mohl být Putin spokojen?

Markus Reisner: Ze současného pohledu je cílem Rusů okamžité „osvobození“ Luhanské a Doněcké oblasti. Luhansk už téměř úplně zabrali, v Doněcku stále chybí nezanedbatelná část na západě, včetně měst Sloviansk, Kramatorsk a Bachmut. Pokud se jí podaří je dobýt, může Moskva tvrdit, že „osvobodila“ obě oblasti – stejně jako téměř celý Cherson a část Záporoží. To by se mohlo stihnout do konce léta. Lze si představit, že pak Rusové řeknou: milostivě dáme Ukrajině možnost vyjednávat.

profil: Kdy je naopak čas, aby Kyjev začal usilovat o jednání o zajištění zbývajících území?

Reisner: Přibližuje se  doba, kdy se Ukrajina už nedokáže bránit. Pokud se Rusům podaří prorazit na Donbasu, pak by se Ukrajinci měli ze všech sil snažit vyjednávat a znovu se zkonsolidovat. Ukrajina by mohla zdůraznit, že drží Kyjev a potřebuje se regenerovat. Z pohledu Ukrajiny je problém, že 35 milionů lidí musí absolvovat chladnou zimou – a závislost na ruském plynu je na Ukrajině také vysoká. Na jaře bude záležet na tom, zda bude Západ nadále podporovat Kyjev. Ukrajina by mohla naplánovat ofenzívu a pokusit se dobýt zpět Cherson nebo zahnat  Rusy z jejich předmostí za Dněprem. Rusové by se zase mohli pokusit dobýt Oděsu, čímž by se Ukrajina  stala vnitrozemským státem.

profil: To zní velmi pesimisticky. Obecně se pohled Západu na Ukrajinu v posledních týdnech změnil. Optimismus vystřídala jistá válečná únava…

Reisner: Ekonomické sankce nezasáhly Rusko tak silně, jak by si člověk přál. Teď je tu kocovina. Pokud věříte zpravodajským zprávám například od Britů, Rusové by se mají zítra zhroutit. Ale oni ne. Poté, co se zpočátku nepodařilo bleskově zaútočit na čtyřech frontách, uchopila ruská armáda v této válce od začátku května iniciativu. Zároveň se změnil  narativ, zejména v anglicky psaných médiích. Nyní dominuje otázka: Co znamená vítězství? Jak dalece jsme připraveni podporovat Ukrajinu? Tato otázka je nastolena především v USA. Biden nyní otevřeně kritizuje ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského – a USA také masivně omezily dodávky zbraní. Nyní posílají na Ukrajinu další čtyři vícenásobné raketometné systémy, ale bylo by zapotřebí nejméně stovky těchto systémů, aby skutečně cokoliv dokázaly.

profil: Debata o válce na Ukrajině rozděluje názory i v Evropě. Disproporce se táhnou kolem otázky, zda usilovat o mír za každou cenu co nejdříve, nebo udělat vše pro porážku Putina. Který tábor má pravdu?

Reisner: Evropa ani NATO nejsou jednotné, zlomové linie se ukázaly už  před měsíci. Pobaltí, Nizozemsko, Polsko a Velká Británie hodlají dosáhnout toho, aby se Rusko stalo dodavatelem surovin bez geopolitického významu. Ostatní, včetně Německa, Francie a Itálie, říkají, že potřebujeme dohodu s Moskvou, protože naše sankční balíčky nepřinesly požadovaný účinek. Putin přitom hraje svou vlastní ekonomickou kartou omezením dodávek plynu. Naše sankce mohou být z dlouhodobého hlediska úspěšné. Otázkou je, kdo půjde dolů jako první: Rusové nebo Západ?

EU s NATO v pozadí dosáhla limitů své mírové expanze a musí si položit otázku, zda chce o další expanzi bojovat.

profil: Důsledky vítězství  Ruska budou pravděpodobně obrovské. Jaká je teď ta správná strana?

Reisner: To je zásadní otázka. Zastupujeme demokratický systém hodnot, které Rusko opakovaně porušuje. Pokud chceme zůstat věrní sami sobě, museli bychom tyto hodnoty začít bránit zasažením agresora – t.j. vojenskou silou. Alternativou je podstoupit riziko a přijmout, že nás Rusko zaskočilo – s důsledky pro budoucnost. Jsou jen dvě možnosti: buď vstoupíme do konfliktu se zbraní v ruce, nebo se smíříme s tím, že Rusko postupně pohltí Ukrajinu a možná později zaútočí na pobaltské státy. Dospěli jsme do bodu, který historikové zanalyzují později: Velká říše, totiž demokratická EU s NATO v pozadí, dosáhla limitů své mírové expanze a musí si položit otázku, zda chce o další expanzi bojovat.

profil: Neexistuje žádná střední cesta? Nemohl by Západ dodat i těžké zbraně, které by Ukrajině umožnily zatlačit Rusko zpět a donutit ho k jednání?

Reisner: Na to už je pozdě, mělo se to udělat mnohem dříve. Pokud teď chcete něco výrazně změnit, musíte posílat zbraně v masovém měřítku. Rusové už operačně obklíčili Donbas: mohou otevřít a zavřít jeho bránu pomocí svých zbraní. Nezavírají ji, protože Ukrajina neustále posílá vojáky a zbraně, které Rusové mohou zničit. Ukrajince mají tam, kde je chtěli: v kotli.

profil: Existuje ještě naděje pro Ukrajinu?

Reisner: Jak jsem řekl: Nejprve si musíme odpovědět na dvě zmíněné základní otázky. Pokud se rozhodneme nadále podporovat Ukrajinu, pak existuje pouze šance, že Západ v nadcházejících týdnech a měsících masivně  dodá těžké  zbraně. Ukrajinu možná bude třeba přesvědčit, aby shromáždila dodané zbraně a poté je nasadila jako kompaktní sílu. Nemá smysl používat každou zbraň v malém počtu. Jeden ukrajinský brigádní generál nedávno s překvapivou upřímností řekl, že americké houfnice M777 lze použít jen několikrát, než je  zpětná palba poškodí a   pak se musí opravovat v Polsku – neuvěřitelné úsilí. Zbraně tedy nejsou masivně použitelné. Na Donbasu má Rusko obrovskou výhodu s použitím dělostřelectva, které Ukrajinci každý den opotřebovávají. Pokud se nepodaří tuto přesilu zlomit, Ukrajinci nevydrží. Buď je potřeba nasadit letectvo – a Ukrajina je už nemá. Nebo Ukrajina získá více dělostřelectva s delším dosahem. Proto Kyjev požaduje více raketometů s dosahem, který přesahuje dostřel ruských děl.

Profil: Pouze deset potvrzených raketometů z USA, Velké Británie a Německa. Stačí to vůbec – i když budou rychle dodány?

Reisner: Co znamená rychle? Jedná se o složité systémy. Vojáci jsou nyní vycvičeni, ale je zde také otázka munice a způsobu distribuce těchto zbraní. Počet slíbených několika raketometů je příliš malý na to, aby skutečně něco změnil. Klidně může  být jedno nebo dvě videa o velkolepém zničení ruského velitelského stanoviště. Ale na kolaps ruských front to nestačí.

profil: Proč se toho nedodává mnohem víc? Jen Spojené státy americké mají takových systémů stovky.

Reisner: Nezapomínejte na stav evropských, ale i amerických ozbrojených sil! Zásoby mnoha těchto zbraní byly sníženy, a to i v USA. To, co Ukrajina požaduje – tři sta vícenásobných raketometných systémů – neexistuje nikde v Evropě. Německo jich má dvouciferný počet, mnoho z těchto systémů již v Evropě nenajdete. V Rakousku máme alespoň ještě stará dvojitá protiletadlová děla pro protivzdušnou obranu na blízkou vzdálenost. V Německu už nic takového neexistuje, zbavili se svého protiletadlového tanku Gepard a nyní se snaží nějaké remobilizovat. Munice musela být zakoupena v Jižní Africe. V Británii některé protitankové zbraně pro Ukrajinu pocházely z aktivních armádních zásob, takže není možné čerpat žádné velké zdroje. A v Nizozemí je odpor k dodávkám obrněných děl, protože pak by sami už  žádné neměli. Země střední a východní Evropy doufají, že získají modernější vybavení ze zemí NATO tím, že na oplátku dodají Ukrajině své staré systémy ze sovětské éry. Takže – vše se musí nejprve vyrobit – a to u složitých systémů trvá měsíce, ne-li roky. Otázka zní: máme ještě tento čas?

profil: A co známky vyčerpání mezi Rusy?

Reisner: Zatím jsem žádné nenašel. Rusové v průměru každý týden přivezou minimálně dva plně naložené vojenské vlaky. Ale nevidím žádné ukrajinské vojenské vlaky, které by přivážely hromady materiálu na Donbas. Kdyby tomu tak bylo, viděli bychom z toho videa. Na rozdíl od začátku války nejsou téměř žádné fotografie zabitých nebo zajatých ruských vojáků. Na druhé straně koluje mnoho videí se zraněnými, zabitými, zajatými a demoralizovanými Ukrajinci. Mnoho z nich ve videích říká, že už nemohou bojovat bez těžkých zbraní, tak jako my.

profil: V poslední době se stále častěji objevují zprávy o dezertérech. Jak to všechno ovlivňuje morálku vojáků?

Reisner: Velmi neblaze, proto ta videa, o kterých Kyjev tvrdí, že jsou falešná. Nejnověji ukrajinský parlament uvažoval o zavedení směrnice, která by dezertující vojáky umožnila postavit před vojenský soud a v nejhorším případě je rovnou zastřelit. Ačkoli to nebylo přijato, svědčí to o tom, že dezertérů je ve skutečnosti nemálo.

profil: Západem se šíří jistá rétorika eskalace. Nejvyšší vojenské instance ve Velké Británii a Německu nedávno prohlásily, že je třeba být připraven na třetí světovou válku a v případě potřeby použít jaderné zbraně. Jak  to číst?

Reisner: Takové zprávy jsou informační bombou v propagandistické válce. Když Moskva říká, že uvádí své jaderné síly do pohotovosti, dělá to s vědomím, že to vyděsí obyvatele Evropy. Strategie escalate-to-de-escalate zahrnuje nejprve vyhrožování a eskalaci a poté opět deeskalaci. Prohlášení Německa bylo radikální – a pokus ukázat Rusku v propagandistické  válce, že nejsme připraveni akceptovat jeho chování. Čím lépe se Rusům na Ukrajině daří, tím menší je riziko ruského použití jaderných zbraní. Toto téma se znovu objeví pouze v případě, že se konflikt stane nadregionálním nebo pokud dojde k přímému ohrožení Ruska.

Pro  mne  článek o dvou  rovinách.

V té první faktické a  věcné  souzním s  rakouským expertem. tedy co se  týče  hodnocení situace  na  bojišti.

A  dokonce  ani s jeho kardinálním závěrem, že  Západ  stojí  přesně v bodě, kdy  se  buď  začne  bojovat  na  ukrajinské straně  nebo….  nebo přizná  to, co přiznat nechce. Že  prostě  hnal vědomě  Ukrajince proti ruským dělům, aby  vyhověl  Pobaltí, Nizozemsko, Polsko a Velká Británie, jež  hodlají dosáhnout toho, aby se Rusko stalo dodavatelem surovin bez geopolitického významu…. Řečeno s  autorem.

Existuje  tu ovšem i rovina  druhá,  už  zmíněná  geopolitická. A  tady se  s  generálem Riesnerem  hrubě  rozcházím – zcel a jasně  si vybral stranu. Které  fandí a  naznačuje, co je podle  něj správné. Zkrátka  předkládá nám  opět onu  opakovanou odrhovačku  o boji ušlechtilé demokracie  s podlým diktátorem. jako by  dějiny  konfliktu na Ukrajině  začínaly  až  od  24.2.2022. A nebyl  žádný  Majdam, žádná  první válka na  Donbasu  a Minské dohody I. a II. Jako by Ukrajina  její politický systém představoval demokratickou  tradici a každodenní kvalitu Švýcarska a korupce   vykazovala  skandinávské hodnoty. A  naopak – Putin a  ani ne  korejský Kim, nýbrž  přímo Pol Pot  jednovaječná ideová  dvojčata  byli. Tomu  někdo věří? Jistě že  ano! Těch zblblých  neuvěřitelně  demagogickou propagandou  je obrovské množství. Ale proč  také  jinak přísně  racionální vojenský  expert?

A proč, i když  velmi lehce, votuje  pro  přímé vojenské angažmá  Západu  v téhle  válce. Vážně  si myslí,  že  z jaderné supervelmoci lze  učinit  geopoliticky   bezvýznamný surovinový  přívěsek  Západu, jak si představuje  nějaká Litva, Estonsko nebo nějaké Polsko s nějakou Bezvýznamnou Británií???? A  opravdu se stejně  vážně   je  přesvědčen,  že ten  boj o  degradaci  Ruska  na  jakéhosi  trpaslíka s  jediným právem  – dodávat nám co požadujeme  za  cenu , kterou mi mu milostivě  určíme, lze  vyhrát a  stojí  za  termonukleární peklo?  A do třetice – je připraven on sám se  svou rodinou v takovém pekle  zemřít?

Za sebe  konstatuji,  že

-je mi v podstatě  jedno, kdo na Ukrajině  zvítězí

-když  z toho nevznikne  další světová  válka

-o termonukleární  nemluvě

a  především

téhle  válce mělo být za  každou cenu  zabráněno před jejím vznikem!!! Putin požadoval  v  začátku  naprosté minimum. Vzhledem k současné situaci a nákladům, které už  tahle  válka Ukrajinu  už  stála  a stát  bude! Nicméně  – tenhle  materiál nešlo nevydat.