Koordinovaná globální měnová akce a kdy přijde konec dolarového boomu

Následující text  je  převzat  z burzovního webu  Kurzy.cz. Ten jej  zase  stáhl z Patrie a ta ho převzala od Goldman Sachs. A  zabývá  se supersilnou pozicí  dolaru, který  už škodí  téměř  celému světu. S výjimkou  Spojených států. Pochopitelně. Je to pěkné, řekněme – edukativní počtení. Protože  silný dolar  je dnes  dominantní složkou české, potažmo evropské, potažmo celosvětové inflace. Protože  v něm  jsou  vypořádávány  transakce  s nákupem a prodejem katastroficky drahých energetických nosičů.

Kamakshya Trivedi z Goldman Sachs míní, že měnové intervence, ke kterým se přiklání další a další země, mají jen omezenou efektivitu. Rozhoduje totiž ekonomický fundament a ten je nyní dán zejména tím, jak prudce zvedá americká centrální banka sazby. V jiných zemích obvykle prostor pro takové zvyšování sazeb není, tudíž se zvyšují úrokové diferenciály a dolar posiluje. Příkladem země, kde fundament bude i nadále převažovat, je podle stratéga Japonsko. Co Čína a další?

Trivedi míní, že Čína nečelí inflačnímu problému tak, jako třeba USA či Velká Británie. To se samozřejmě projevuje v její makroekonomické politice a v této zemi tak nedochází k monetárnímu utahování. Vláda se naopak snaží podpořit ekonomickou aktivitu a politiku tak dokonce uvolňuje. Mezera mezi nastavením monetární politiky v USA a Číně se tak prohlubuje. Čínské vládě je zřejmé, že tomu tak za daných okolností bude, ale podle experta existují určité obavy z toho, jak rychle renminbi oslabuje.

Existuje možnost, že by kvůli pokračující síle dolaru a negativním efektům, které přináší, došlo k nějaké globální koordinované akci? Trivedi připomněl, že v polovině osmdesátých let k něčemu takovému došlo, když se některé centrální banky včetně amerického Fedu pokoušely dosáhnout oslabení dolaru a posílení japonského jenu. Jenže nyní je podle experta něco takového nepravděpodobné, a to i z toho důvodu, že to není v zájmu Spojených států. V osmdesátých letech totiž dolar sílil po celou řadu let, a to sebou neslo také protekcionistická opatření. Nyní je v tomto ohledu situace rozdílná. „A pokud by BoJ chtěla oslabit jen, mohla by sama změnit svou ekonomickou politiku,“ dodal stratég.

Je tedy možné, že se budou dál objevovat jednotlivé měnové intervence, ale Trivedi míní, že koordinovaný zásah zahrnující americkou centrální banku není pravděpodobný. Změnit by to mohla snad několikaletá síla dolaru a slábnoucí inflace v USA. Pak by mohla v této zemi být vůle k nějaké koordinaci, ale zatím ne. Výjimkou mezi zeměmi, které čelí depreciačním tlakům, jsou přitom například Brazílie či Mexiko. Což podle experta ukazuje, že „určitou stabilitu“ mohou vůči dolaru dosáhnout jen ty měny, jejichž centrální banky jsou kvůli domácímu makroekonomickému prostředí schopny zvyšovat sazby podobným tempem jako Fed.

Mexiko a Brazílie mají také bohaté zkušenosti s vysokou inflací, když tedy začala inflace růst, podle stratéga se tam nediskutovalo o tom, zda je přechodná a rychle pomine, nebo ne. Centrální banky tu začaly hned utahovat svou politiku. Navíc jde o země, které nejsou tolik provázány s oslabující Čínou nebo s Evropu. Nemají tedy takové obavy o svůj ekonomický růst, tudíž jsou razantnější ve zvedání sazeb.

Co by mohlo ukončit dolarový boom? Na tuto otázku stratég odpověděl, že by musely existovat jasné známky slábnoucích inflačních tlaků v USA, tak, aby Fed mohl otočit svou politiku. „Měnové trhy jsou ale relativní hrou,“ připomněl Trivedi s tím, že obrat na dolaru by tedy vyžadoval i lepší obrázek na straně ekonomické aktivity zemí, jako je Čína. Pak by se tamní monetární politika mohla obrátit směrem, který by domácí měny podporoval. Platí to i o Evropě. „Podmínky k tomu tu ještě jsou,“ dodal stratég.

Takže je to prostinké. USA  vyvolali na základě  ekonomického průšvihu  2008/09 dnešní celosvětovou inflaci tím, že  nastartovali tzv. kvantitativní uvolňování, kdy  FED  vrhnul  na trhy  nevídané množství  nekrytých peněz. Jenom proto, aby  se nezhroutil americký bankovní/finanční systém.  Když už už  chtěl politiku změnit,  přišel covid  a  lití nekrytých peněz se pro velký úspěch zopakovalo. V ještě větším měřítku. Toho se  chytly v podstatě  všechny další centrální banky. K tomu ještě  srazily  své hlavní bankovní sazby k nule nebo dokonce pod nulu, takže  nastal pro mne dříve nepředstavitelný paradox, že ten, kdo si vzal od  bank úvěr, za to dostal ještě zaplaceno a  střadatelé naopak platili bankám, že ty od nich přijaly  vklady!!!!

Prostě zvěrstvo! Naprosté zvěrstvo!  Tohle  podvodné schéma muselo jednou prasknout. Do obrovské inflace. Což právě zažíváme. Ovšem znásobené  o to, že se Evropa  dobrovolně  odřízla od  ruských levných energií, které navíc  kupovala  za předem stanovené ceny  VE VLASTNÍ MĚNĚ, tedy  euru.

Dnes se PŘEPLÁCÍ  na zbylých, zejména  blízkovýchodních a  amerických trzích s  dalšími velkými  světovými dovozci  -Čínou, Indií, Japonskem, Indonesií, Latinskou Amerikou atd. atd. při nákupech LNG a  ropy.  Navíc na to potřebují všichni neuvěřitelná kvanta  dolarů jako platidla. Výsledek vidíme kolem sebe, kam se podíváme.

Spojené státy  jsou happy! Vyvezli svůj problém do celého světa. A protože je inflace i tam, ale  ony  mají dostatek vlastního plynu a ropy,  na rozdíl od zbytku světa, tak mohou volit  jedinou správnou cest ke krocení inflace – zvyšováním sazeb!!!! Což dělají. Tím pádem dolar  dále posiluje a to díky  náskoku  oproti vyšším sazbám FEDu  oproti ECB, BoE, BoJ a podobně  a je naprostým králem.

ECB, Boj, nemluvě  už  o BoE, kterou komanduje bez odpuštění  blbka  Trussová /zkusila uskutečnit několik svých šílených nápadů, jen co převzala  klíče  od Downing Street č.10/, které se povedlo  přivodit  téměř kolaps  britské libry a zhroucení  britských penzijních  fondů  během první  dvou týdnů  jejího premierského bačování!

Žádná z těchto důležitých  centrálních bank nemůže  držet  krok s růstem úroků ve Spojených státech. Jednak dováží  ve velkém energie, ale především,  z nízkých, resp. supernízkých úrokových sazeb se  stala návyková  droga! Vyšší  úroky  znamenají  šok pro řekněme  finanční  narkomany a ti nebudou schopni jej absorbovat a to nejméně bez  velkých, ba  fatálních potíží.

Klasickým příkladem budiž  zadlužená Itálie, Řecko, které  by  na dnešních amerických  sazbách  už  asi  byly  na nějaké světové finanční JIPce, přepojené na kapačky a mimotělní finanční oběhy.

Ještě pár slov k České republice. Tvrdím, že  úroková politika  ČNB a speciálně popekonoma  Michla je prostě  neudržitelná. Mít  hlavní reposazbu na 7,5%  při inflaci 18% je totální zatmění mozku. Takhle se  s inflací prostě bojovat nedá. Spalování devizových rezerv je o ničem. Stačí se podívat na Maďary a  to , co se dálo s forintem!!!  Ten padal a padal, protože  Maďarsko nedisponovalo už  dostatečně  silnými devizovými rezervami, aby je mohlo zoufale pálit na podporu kurzu jako to dělá Michl a spol. Zatím. A když už hrozilo, že  se  z forintu stane něco jako nálepky,  tak  maďarská  centrální  banka   stanovila speciální  sazbu na jednodenní  vklady  ve výši 18%!!!! Viz následující  informace:

MNB šokovala trhy a (kromě) jiného oznámila zavedení nové jednodenní depozitní sazby, kterou nastavila na 18 %.

Forint v pátek dopoledne masivně posílil poté, co MNB šokovala trhy a (kromě) jiného oznámila zavedení nové jednodenní depozitní sazby, kterou nastavila na 18 %. Vzhledem k tomu, že základní úroková sazba MNB je dosud na úrovni 13 %, tak jde fakticky o radikální zvýšení oficiálních úrokových sazeb, které se nevyhnutelně podepsalo na posílení forintu. Měnový pár EUR/HUF se tak zhroutil z úrovní okolo 430 na 416.

18% p.a. na  jednodenní  vklady!!! Super  byznys pokud jste  opravdu velkým finančním hráčem a můžete  si dovolit operovat s miliardami!  Naprosto bezrizikový  byznys. Za  svoje  eura nakoupíte  forinty, necháte přes noc zhodnotit, překlopíte zpět  do eur, kterých máte  více než před tím a  celký proces opakujete, dokud  vám tohle  MNB  dovoluje  a  platí.

Michl měl a  pořád má možnost se něčemu podobnému  vyhnout. Tím, že  by zvedl hlavní úrokové sazby  ČNB. Osobně bych plédoval pro 12%. Ale chápu, že by politikáři a komerční sektor doslova  řvaly jako v posledním tažení. A obviňovali jej z toho, že  žene  zemi do recese!

Klasické politikářské kecy. ČR  recese tak jak tak čeká. Otázkou je jen kdy  už nás zavalí a jak těžká bude. Pálení devizových rezerv a nepřiměřeně  nízké úroky nic neřeší. Jen všechno nakonec  zhorší. Jako už zmíněné zázračné kvantitativní uvolňování. Prostě pozdní léčba je  vždycky  daleko dražší a bolestnější  než ta včasná.

Ostatně  – slovo RECESE je  další termín, který  ECB, BoE a BoJ  brání  držet krok s dolarovými sazbami. Naprosto neschopná  současné  garnitura  západních tzv.  „vůdců“ hraje o každý den. Než se  ukáže, co jsou  zač a  jak nic neumí a ničemu nerozumí. Oni prostě  doufají, že se stane  nějaký zázrak, který ten  globální finanční problém silného dolaru, superinflace a  neslýchaného a nestydatého zadlužování  jejich  státu vyřeší, aniž by oni museli hnout prstem. Ale hlavně, že na Ukrajinu, její  válku a  prý následnou obnovu bude peněz dost!  A také na  nové kolo zbrojení….

Ale nejdříve  se budou muset popasovat s tím silným dolarem. Jakkoliv Goldmani razí názor, že zrovna  tak nejméně  ve středním časovém horizontu mohou zkoušet nabírat vodu cedníkem.