NE!

napsal Leo K.

31. ledna se objevil v Německých hospodářských zprávách článek, Paukenschlag in den Tropen: Brasiliens Lula liest Scholz die Leviten, což by šlo volně přeložit, Pohlavek v tropech: brazilský Lula Scholze pokáral (také by šlo zastaralé: čte Scholzovi levity). O co šlo?

Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva odmítl žádost německého kancléře Olafa Scholze o poskytnutí tankové munice pro Ukrajinu a místo toho se vyslovil pro mírovou iniciativu.

Když jsem zjistil, že to naše media chtějí promlčet, převzal jsem alespoň přehršli německých textů, abych tento mix nabídl Kose.

„Brazílie je mírumilovná země. A proto se Brazílie nechce této války nijak účastnit, a to ani nepřímo,“ řekl Lula během návštěvy kancléře v Brasílii v souvislosti s německou žádostí o munici pro protiletadlové tanky Gepard nasazené na Ukrajině. Business Insider to vidí jako kancléřovu chybu. Prezident Lula da Silva mu nejen veřejně pokárá, ale také ho poučí o spoluodpovědnosti ukrajinské vlády za ruskou válku. Tato epizoda ukazuje, že

v jiných částech světa je konflikt na Ukrajině vnímán zcela jinak než v Evropě.

Kancléř Scholz letěl  do Brasilie, aby zajistil větší nezávislost na Číně – ale účtoval bez Luly a dobrých vztahů  Brazílie  a Číny.

Tak také vypadal oficiální cíl kancléřovy cesty po Jižní Americe. Prezident Lula a kancléř Scholz budou diskutovat o vyhlídkách na uzavření dohody mezi MERCOSURem a Evropskou unií. Obě země jsou tradičními obchodními a investičními partnery, zejména v průmyslovém sektoru. V Brazílii působí více než tisíc německých společností. V roce 2022 přesáhl objem bilaterálního obchodu 19 miliard USD, přičemž brazilský export ve výši 6,3 miliardy USD byl kompenzován dovozem ve výši 12,8 miliardy USD, což vedlo k obchodnímu přebytku ve výši 6,5 miliardy USD ve prospěch Německa. Na vysvětlenou: dohoda Mercosur – EU byla po dvacetiletém(!) vyjednávání podepsaná v roce 2021, ale vzápětí zpochybněna Francií a odmítnuta Zelenými v evropském parlamentu. Ta zbrojní zakázka byla tak říkajíc „by the way.“ Německo doufalo v dodávku cca 300 000 nábojů, protože dodalo Ukrajině 30 protiletadlových tanků Gepard a dalších 7 dodat ještě slíbilo.

Protože vytvoření spolku zemí, které by dotlačily Ukrajinu a Rusko (a USA) k míru bylo tématem, který vytáhl Andrej Babiš a generálův tým nemohl reagovat jinak než zesměšněním – myslím, že citace z německého tisku je dostatečně důvodná. Zvláště proto, že naše média zachovávají o této události důsledné ticho.

Pro německého kancléře to byly těžké chvíle, protože odmítnutí bylo veřejné, na tiskové konferenci po předchozím vřelém uvítání. Neshody s novým prezidentem Lulou da Silvou vycházely najevo zvolna. Lula navrhuje mírovou iniciativu pro Ukrajinu: Brazílie, Indie, Indonésie a Čína o ní budou jednat. Nejprve je třeba prozkoumat příčiny války. Scholz se snaží zachovat klid. Bouře, která se v Brazílii přežene přes Olafa Scholze, začíná srdečně. Na tiskové konferenci Scholz hovoří o klimatické politice a chválí Lulův elán.

„Jsem rád, že se Brazílie vrátila na světovou scénu,“ říká. „Chyběl jsi nám, drahý Lulo.“

Brazilec přistoupí ke kancléři, obejme ho a dvakrát ho poplácá po rameni. Je to obraz harmonie. Pak se Lula rozjede. Říká, že Evropané, zejména Francouzi, musí pokročit v dohodě o volném obchodu mezi EU a Mercosurem. Je to první vánek, stále mírný. Lula říká, že je optimistický. A pak přidá fotbalový vtip: „Německo už nesmí ve fotbale porazit Brazílii sedm ku jedné,“ požaduje s odkazem na porážku v semifinále mistrovství světa 2014 na domácí půdě. Scholz se uvolněně zasměje. A otázka se nezdá problematická: brazilský novinář se ptá na vstup Brazílie do OECD. Lula krátce projeví zájem.

Pak odbíhá k jinému tématu: Ukrajině. „Nevím, kdy válka skončí, pokud budeme i nadále tak nečinní,“ říká. „Musíme hledat, kdo ve světě je schopen pomoci Rusku a Ukrajině vyjednat mír.“ Lula s Německem zjevně nepočítá. Strany konfliktu nehodlají ustoupit. Státy, které se doposud podílely na pomoci Ukrajině, už zřejmě „nemají žádné nápady.“ Proto musí nyní zasáhnout jiní. „Brazílie, Indie a Indonésie mohou přispět,“ říká. „A Číňané nyní musí také pomoci najít mír.“

Scholz kontruje, že  inicioval vznik klimatického klubu, Lula to přechází, ale přejímá název: „Můžeme založit klub mírové politiky.“ Lula vstupuje na světovou scénu svým vlastním hlasem. Scholz právě prohlásil, že jednání Ruska je imperialistické a porušuje obecně uznávaná pravidla, jako je dodržování hranic.
Lula s tím nesouhlasí: nejprve je podle něj třeba objasnit, co vlastně vedlo k válce. Stále přesně nechápe, co vedlo k válce.

Loni v květnu Lula spoluobvinil z války ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. *)
Lula toto hodnocení na dotaz redakce relativizuje. „Rusové se dopustili klasické chyby a napadli území jiné země.“ Je to jediný okamžik, kdy Scholz přikývne, i když jen velmi mírně. Lula totiž odmítá i přání Německa poskytnout Ukrajině tankovou munici: „Nemám zájem,“ říká Lula. „Jsme odhodláni usilovat o mír.“ K Ukrajině Lula říká:

„Jedno brazilské přísloví říká, když jeden nechce, dva se nemohou hádat.“

Brazílie vedla svou poslední válku v 19. století proti Paraguayi a nechce se ani nepřímo účastnit další. Scholz odůvodňuje dodávky zbraní touhou po míru pro Ukrajinu.
Ať už spolu hovořili o čemkoli, zjevně se jim nepodařilo vyřešit rozpory ohledně Ukrajiny. Lula však Scholzovi nenechává téměř žádný prostor, už jen co se týče jeho vzhledu: Brazilec zaplňuje místnost svým hlasem a přívalem slov. Scholz se vedle něj dívá stoicky přímo před sebe. „Existuje jasné společné stanovisko, že ruský útok odsuzujeme,“ říká. A že na nebi nad hlavami Ukrajinců nemůže být mír. Zdá se, jako by se za Lulou otáčel. Zavolá si svého poradce, jako by se chtěl ujistit, že se trefil. To se na tiskových konferencích často neděje.

*) 4. května 2022 TIME, část rozhovoru Ciara Nugenta a Luize Inácia Luly da Silvy
Chci mluvit o válce na Ukrajině. Vždy jste byl hrdý na to, že můžete mluvit s každým – s Hugo Chavezem stejně jako s Georgem Bushem. Ale dnešní svět je diplomaticky velmi roztříštěný. Chci vědět, jestli váš přístup stále funguje. Mohl byste mluvit s Vladimirem Putinem po tom, co udělal na Ukrajině?

My politici sklízíme, co zasejeme. Pokud zaseji bratrství, solidaritu, harmonii, sklidím dobré věci. Zasévám-li sváry, sklidím hádky. Putin neměl napadnout Ukrajinu. Ale není to jen Putin, kdo je vinen. Na vině jsou i USA a EU. Jaký byl důvod invaze na Ukrajinu? NATO? Pak měly USA a Evropa říci: „Ukrajina nevstoupí do NATO.“ Tím by se problém vyřešil.

Myslíte si, že hrozba vstupu Ukrajiny do NATO byla skutečným důvodem ruské invaze?

To je argument, který předložili. Jestli mají nějaký další tajný, to nevím. Dalším problémem byl vstup Ukrajiny do EU, Evropané mohli říci: „Ne, teď není čas, aby Ukrajina vstoupila do EU, počkáme.“ Nemuseli hned vybízet ke konfrontaci.

Ale myslím, že se pokusili mluvit s Ruskem.

Ne, nepokusili. Rozhovorů bylo velmi málo. Pokud chcete mír, musíte mít trpělivost. Mohli sedět u jednacího stolu 10, 15, 20 dní, celý měsíc a snažili se najít řešení. Dialog funguje jen tehdy, když je brán vážně.

Kdybyste byl právě teď prezidentem, co byste dělal? Dokázali byste se konfliktu vyhnout?

Nevím, jestli bych byl schopen. Kdybych byl prezidentem, zavolal bych [Joe] Bidenovi, Putinovi, Německu a [Emmanuelovi] Macronovi . Protože válka není řešení. Myslím, že problém je v tom, že když to nezkusíš, tak věci nenapravíš. A musíme to zkusit.

Někdy mám obavy. Byl jsem velmi znepokojen, když USA a EU přijaly [Juana] Guaidóa [tehdejšího vůdce venezuelského parlamentu] jako prezidenta země [v roce 2019]. S demokracií si není radno zahrávat. Aby se Guaidó stal prezidentem, musel by být zvolen. Byrokracie nemůže nahradit politiku. V politice jsou to dvě hlavy států, které vládnou, obě zvolené svými lidmi, které si musí sednout k jednacímu stolu, dívat se jeden druhému do očí a mluvit.

A teď občas sedím a koukám na prezidenta Ukrajiny , jak mluví v televizi, jak se mu tleská a dostává ovace ve stoje od všech [evropských] poslanců. Ten chlap je za válku zodpovědný stejně jako Putin. Protože ve válce není vinen jen jeden člověk. Saddám Husajn byl vinen stejně jako Bush [za vypuknutí války v Iráku v roce 2003]. Protože Saddám Husajn mohl říci: „Můžete sem přijít a zkontrolovat a já prokážu, že nemám zbraně hromadného ničení.“ Ale svým lidem lhal. A nyní by tento prezident Ukrajiny mohl říci: „No tak, přestaňme na chvíli mluvit o té záležitosti NATO, o vstupu do EU. Nejprve si promluvme trochu více.“

Volodomyr Zelenskij měl tedy s Putinem více mluvit, i když má na hranici 100 000 ruských vojáků?

Prezidenta Ukrajiny neznám. Jeho chování je ale trochu zvláštní. Zdá se, že je součástí té podívané. Je v televizi ráno, v poledne a večer. Je v parlamentu Spojeného království, německém parlamentu, francouzském parlamentu, italském parlamentu, jako by vedl politickou kampaň. Měl by být u jednacího stolu.

Opravdu to můžete Zelenskému říct? Nechtěl válku, přišla za ním.

Chtěl válku. Kdyby nechtěl válku, vyjednal by trochu víc. A je to. Kritizoval jsem Putina, když jsem byl v Mexico City [v březnu], a řekl jsem, že invaze byla chybou. Ale nemyslím si, že se někdo snaží pomáhat vytvářet mír. Lidé podněcují nenávist vůči Putinovi. Tím se věci nevyřeší! Musíme se dohodnout. Ale lidé povzbuzují [válku]. Povzbuzujete toho chlápka [Zelenského] a on si pak myslí, že je třešničkou na vašem dortu. Měli bychom si vážně popovídat: „Dobře, byl jsi milý komik . Ale nedělejme válku, aby ses objevil v televizi.“ A Putinovi bychom měli říci: „Máte spoustu zbraní, ale nepotřebujete je použít na Ukrajině. Promluvme si!“

Co si myslíte o Joe Bidenovi?

Vlastně jsem pronesl projev, ve kterém jsem chválil Bidena, když oznámil svůj ekonomický program. Problém je v tom, že nestačí program oznámit, musíte ho také spustit. A myslím, že Biden prochází těžkým okamžikem .

A nemyslím si, že udělal správné rozhodnutí o válce mezi Ruskem a Ukrajinou. USA mají velký politický vliv. A Biden se mohl [válce] vyhnout, ne ji podněcovat. Mohl více jednat, více se účastnit. Biden mohl letět letadlem do Moskvy, aby si promluvil s Putinem. Takový přístup očekáváte od vůdce. Zasáhnout, aby věci nešly z kolejí. Myslím, že to neudělal.

Měl Biden udělat Putinovi ústupky?

Ne. Stejným způsobem, jakým Američané v roce 1961 přesvědčili Rusy, aby na Kubu neumisťovali rakety , mohl Biden říci: „Budeme mluvit trochu víc. Nechceme Ukrajinu v NATO, tečka.“ To není ústupek. Něco vám řeknu: kdybych byl prezidentem Brazílie a řekli by mi: „Brazílie může vstoupit do NATO,“ řekl bych ne.

Proč?

Protože jsem chlap, který myslí jen na mír, ne na válku. […] Brazílie nemá spory s žádnou zemí: ani s USA, ani s Čínou, ani s Ruskem, ani s Bolívií, ani s Argentinou, ani s Mexikem. A skutečnost, že Brazílie je mírumilovná země, nám umožnilo obnovit vztahy, které jsme vytvořili mezi lety 2003 a 2010. Brazílie se opět stane protagonistou na světové scéně, protože dokážeme, že je možné mít lepší svět.

Znepřátelit dvě strany je taktika zahořklých domovnic, ale na mezinárodním poli zatím vychází. Když přiletíte do Taipenu, tak vás, jako Evropana, zarazí, že na letišti vidíte nejméně tři Boeingy čínských aerolinií. Stejné je to s Tajwanskými firmami. Největší producent čipů TSMC má jednu z provozoven v pevninské Číně a nikomu to nepřijde divné. I na samotném Tajwanu patří strana jedné Číny k největším. Ale ponoukání k osamostatnění zvolna získává na síle.

Čína obviňuje Spojené státy ze odpovědnosti za krizi na Ukrajině. Čína nikdy nepoužila slovo válka. „Ukrajinskou krizi vyvolaly USA,“ řekla mluvčí ministerstva zahraničí Mao Ning. Jsou také „největším faktorem, který podporuje krizi.“ Dodávkami těžkých a útočných zbraní na Ukrajinu USA pouze prodloužily a zintenzivnily konflikt. Ruská agresivní válka proti sousední Ukrajině trvá již více než jedenáct měsíců. Čínská lidová republika nikdy neodsoudila jednání Ruska. Tato tvrzení byla odpovědí Mao Ninga na otázku týkající se amerických obvinění, že čínské společnosti mohou podporovat ruskou stranu. Mluvčí hovořil o „nepodložených podezřeních“ a „nepodloženém vydírání.“ Čína podle ní nebude nečinně přihlížet, pokud USA poškodí legitimní práva a zájmy čínských společností. „Pokud USA skutečně chtějí krizi brzy ukončit a záleží jim na životech lidí na Ukrajině, musí přestat dodávat zbraně a profitovat z bojů,“ řekl Mao Ning. Zostření tónu přišlo jen několik dní před návštěvou amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena, který má navštívit Peking. Naposledy tam v říjnu 2018 zavítal americký ministr zahraničí. Mluvčí varoval USA, že na jedné straně hovoří o komunikaci a spolupráci s Čínou, ale zároveň se vměšují do vnitřních záležitostí. Tchajwanská otázka je podle ní středem hlavních zájmů Číny. USA by zde neměly překračovat žádné „červené linie.“ Čínské vedení považuje demokratickou ostrovní republiku za součást Čínské lidové republiky. Tchaj-wan se naopak dlouho považoval za nezávislý. USA dodávají zbraně, aby se Tchajwanci mohli bránit(!) V této souvislosti je zajímavý výrok Petra Pavla:

Čína podle Pavla není přátelskou zemí a není kompatibilní s demokraciemi.

Proč? Největším obchodním partnerem pevninské Číny jsou  ASEAN (představuje 14,5 % čínské zahraniční obchodní výměny), EU (13,7 %), USA (12,5 %), Japonsko (6,1 %) a Jižní Koreu (6 %). To zůstává vzdor nejrůznějším vzájemným obstrukcím téměř axiomem. Podle údajů GACC vzrostl v roce 2021 vývoz do USA meziročně o 27,5 % na 576 miliard USD, což představovalo 17,1 % celkového čínského exportu. Dovoz z USA dosáhl 180 miliard USD (6,7 % čínského dovozu), což znamenalo meziroční růst 32,7 %. Čísla Businessinfo.cz. Někde – už to neumím dohledat kde, jsem četl povzdech Američana, který chtěl koupit svému známému nějaký suvenýr z USA, ale každý na který narazil, byl vyroben v Číně. Už kdysi dávno, zase nevím jestli Kissinger nebo Brzezinski, řekl:

„Státy nemají své přátele, mají jenom své zájmy.“

Svět obchodu asi nebude generálovým koníčkem, když ani tohle nepochopí. Vzájemný obchod různými smlouvami odbourává „schválnosti a trucy,“ kterými si státy chrání své vnitřní trhy. Tím, že jsme v EU jsme odbourali různá cla a netarifní opatření (hlavně normy) vůči ostatním zemím EU, tak nám některé zboží zlevnilo, ale obecně se zhoršila kvalita. Vůbec to ale nemělo dopad na nějaké přátelské vztahy. Názorně je to vidět na vztazích s Polskem. Neexistence celních bariér zařídila, že z pohraničních oblastí lidé jezdí nakupovat do Polska, ale polská vláda prodloužila licenci povrchovému dolu Turow navzdory protestům české strany, že se jim ze studní ztrácí voda. Obchodní dohoda s Mercosur by nám měl přinést levnější především hovězí maso, drůbeží, cukr, etanol, pomerančový džus, instantní kávu a ovoce, ale na druhé straně bude nevítanou konkurencí pro existující evropské výrobce.

Největší problém ČR je v tom, že vládu tvoří „intoši,“ kteří sice nějaké vzdělání mají, ale neodpovídající zastávané funkci a proto se věnují únikovým činnostem (viz premiér Petr Fiala – zastává funkci „prime ministra“ Ukrajiny) a vše jistí Petr Pavel, který alespoň dobře vypadá.