Weltwoche:Máme ve světě příliš mnoho antiamerikanismu? Ne! Dnes musíme Američany kritizovat – při všem přátelství

Pro Kosu našel a přeložil JM

NA  velkém švýcarském webu Weltwoche se objevil  velmi zajímavý materiál, zabývající s e vztahem ke  Spojeným státům. Originál

Haben wir zu viel Anti-Amerikanismus auf der Welt? Nein! Heute muss man die Amerikaner kritisieren – in aller Freundschaft

český překlad

Máme ve světě příliš mnoho antiamerikanismu? Ne! Dnes musíme Američany kritizovat – při všem přátelství

Nedávno jsem se bavil s dobrým přítelem, vynikajícím novinářem, Němcem, redaktorem významných novin, někdo, koho já uznávám. Na otázku ukrajinské války máme opačné názory. On shledává, že je dnes příliš mnoho „antiamerikanismu“. Přičemž bychom ale přeci měli být USA vděčni. Před dvaceti lety bych s ním souhlasil, ale dnes mu odporuji. Dnes musíme kritizovat Američany, zejména jejich politiky. To nemá nic společného s antiamerikanismem. Toto je přátelství v akci!

USA jsou skvělé, inspirativní země svobody. Přiznávám jim zásluhy za osvobození Evropy od nacistů ve druhé světové válce – spolu s Rusy a Brity, na což nesmíme zapomínat. USA jsou zemí pionýrů, průkopníků a pronásledovaných, bojovníků za svobodu a lidí, kteří tváří v tvář odporu vzali život do vlastních rukou, tavicí kotlík národů, ale sjednocených v duchu svobody a rozmanitosti.

Fantastické.

Američané, stejně jako všechny lidské bytosti, mají také méně příjemné vlastnosti. Patří sem určitá forma náboženského fanatismu, protestantská bigotnost. Za velkou sílu považuji náboženské vědomí, křesťanský základ kultury. Problém ale začíná, když se víra změní v opilost, v sebepovyšování a ve falešnou víru, že člověk je Bohu blíž než ostatní, protože v Něj věří hlouběji.

Tento rys je součástí americké identity, pocitu vyvolenosti, ne ve smyslu břemene a odpovědnosti, ale ve smyslu aktivního poslání, preference, prvenství před Bohem. Toto myšlení se může politicky proměnit v mesianismus, konkrétně v imperialismus, nadvládu, aroganci a mocenskou mánii. Problém se zhoršuje s velkou mocí, protože moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně.

To mi připadá jako problém, kterému dnes Američané čelí. Selhávají kvůli přehnaně motivovanému idealismu, který je ve skutečnosti silnou stránkou, ale který jedny oslepuje kvůli zájmům druhých. Pokud se přílišný idealismus mísí s nejistotou, stává se toxickým, agresivním a nebezpečným. Zdá se mi, že tomu tak je i nyní. Američané, jak se mi za této vlády jeví, ztrácejí sami sebe, zrazují své ideály.

Je proto na nás, přátelích Spojených států, abychom našim přátelům ukázali, že způsob, jakým se nyní domnívají, že musí deklarovat své zájmy, nevyhovuje našim zájmům. Podle mého názoru nesou Američané částečně velkou vinu za válku na Ukrajině. Samozřejmě, že Rusové začali pálit první, ale Američané založili palivové dříví, které Putin svou invazí zapálil.

Před čtyřmi lety jsem měl zajímavý rozhovor s předním americkým politikem. Varoval před Čínou a označil Číňany za smrtelného nepřítele Spojených států. Když jsem se ho zeptal proč, dostal jsem zajímavou odpověď. Řekl, že Číňané představují pro Američany hrozbu, protože převyšují Američany svými schopnostmi, inteligencí a pracovitostí a porážejí je v jejich vlastní po věky disciplíně: konkurenci.

Tento politik tedy nepovažoval Číňany za systémového soupeře, jakým byla Čína a Sověti během studené války, ale za zásadně lepší, nové Američany, kteří Američany porazí v jejich na výsost  vlastní soutěži. Bylo to pro mě šokující zjištění, protože až dosud jsem věřil, že Američané jsou pro otevřenou soutěž. Očividně tomu tak není, nebo se to jaksi změnilo. Americký politik byl pro hospodářskou soutěž pouze potud, pokud Američané vždy vyhráli. Což je samozřejmě opak konkurence, konkurence na oko. Předstírat jako že.

Zdá se, že USA se nedokážou vyrovnat s tím, že na pozici světové velmoci číslo jedna je mohou nahradit Číňané. Tomu nyní chtějí ze všech sil zabránit, v případě potřeby i válkou. Nevěřím, že by pro takovou válku získaly většinu, ani v USA, ani v Číně, ale bylo by nedbalé to nepředpokládat. Války a konflikty mohou nabýt vlastní dynamiky. Úkolem nás všech je tomu čelit, protože jinak by svět mohl rychle vzplanout v požárech.

USA mají obavy. Zřejmě i proto se opíjejí svými vymyšlenými vyvolenými, přehánějí idealismus, moralismus, buď jej potlačují, nebo si neuvědomují, že se tím zpronevěřují vlastním zásadám: svobodě, rozmanitosti, toleranci. My Evropané žijeme na kontinentu válečných poražených a poškozených. Nechceme další války. Američané jsou dobří ve vedení války v Evropě nebo v Asii – ale všímají si toho mnohem méně než my.

Ron DeSantis právě oznámil svou kandidaturu do Bílého domu. Jsem trochu zklamaný. Začátek kampaně mi připadá nejistý, kromě toho načasování. DeSantis na mě působí jako regionální politik na příliš velké scéně. Třeba to ještě přijde. Neříká nic o světové situaci, mluví o domácích vnitroamerických problémech. Ale svět dnes potřebuje v Bílém domě chytrého realistu a geopolitika, který by uhasil požáry, které založili jeho předchůdci.

Jsem pro USA. USA jsou nejdůležitější mocností na zemi, ale nejsou jedinou, a ani by to neměly tvrdit. Dnes se zdá, že považují za samozřejmost, že mohou velet jiným státům a civilizacím, vnucovat americké „hodnoty“ a americké zájmy všem ostatním. To je špatně, především je to nebezpečné, protože to zvyšuje riziko velkých válek.

Henry Kissinger, velký diplomat, varuje před třetí světovou válkou. Vidí, že manévrovací prostor velmocí se stále zužuje. Jeden druhého navzájem vmanévruje do koutů, ze kterých se není kam se vyhrabat. Válka mezi USA a Čínou by byla horší než první světová válka, varuje brzy stoletý kmet. Jeho kritika míří na Washington. Bidenova vláda Čínu stále více omezuje, pokud jde o politiku spojenectví. Úroveň napětí se zvyšuje.

Evropa je neviditelná. Nevidím žádné vedení. Němci lpí na šosech USA. Slovo «vazal» je stále příliš přátelské, protože ve středověku měli vazalové vůči svým feudálním pánům ještě jistá práva odporu a nezávislosti. Možná je vhodnější termín „otrok“. Britové rozdmýchávají konflikty. Poláci a Pobaltí si vyrovnávají staré účty s Ruskem. Zdá se, že Maďarsko je posledním slyšitelným hlasem rozumu.

Svět potřebuje více rovnováhy, méně americké obezity. USA se mýlí, pokud si myslí, že mohou použít páčidlo k zajištění své unipolární, osamocené nadvlády proti nastupujícím, ale při tom  tisíciletým civilizacím, jako je Čína. Číňané už mají plné zuby západního kolonialismu, který v jejich zemi způsobil tolik zmatku. Potřebují silnou Ameriku, ale Ameriku, která zná své limity a respektuje zájmy ostatních.

Takže to, co dělá USA tak skvělými, je také jejich největší slabina: schopnost překonávat hranice, překonávat sebe sama, vytvářet nemožné, vést lidstvo do ráje na zemi pod americkou vlajkou jako «neodolatelná síla dobra». Samozřejmě, že Američané musí sami uznat své chyby. Ale pokud to neudělají, jak se nyní zdá, měli bychom na ně – my Evropané – upozornit. Rozhodně. A při všem přátelství.

---

Skvělé,  že? Rozhodně!  myslíte, že  by něčeho takového byl schopen nájemný  český  písmák? A kdyby  ano, že by  to někdo zveřejnil?  Z těch vždycky  a jedině správných?  Že se tak hloupě ptám…..