Ještě k obilní dohodě a jejímu konci

s podílem  paní Ja

Ta  záležitost  s  minimálně pozastavením obilní dohody  o vývozu  ukrajinského obilí po Černém moři  je větší  záležitost , než  se  zdá  nejen na první, ale  i  velmi důkladný  druhý  pohled. Takže  si přidáme  dva  další.

Jeden  pochází od  paní ja, která  sleduje  Turecko a  jeho reakce přes  řecké  zdroje.

Ten další  jsem zvolil po velmi pečlivé  úvaze. Známe  dokonale  co si o celé kauze  myslí kde jaký kolektivně  západní papaláš, Tureckoa  jeho  představitelé, Ukrajina   a  západní kolektivní  mainstream. Nikoho  však v  našem prostoru ani nenapadlo, aby odprezentoval  ruský postoj  a  úvahy  s ním spojené. Podle jednoduchého schématu  – Rus  vždycky  a za všech okolností lže.

Takže  jsem se  rozhodl učinit  výjimku  z pravidla  nepřetiskovat   ruské informace. V daném případě je  to totiž na výsost  důležité.

Rozhodně  v této záležitosti  nemůže  žádná  ruská propaganda  lhát  více, než ti , co tvrdí, že  Rusko tím aktem způsobí hladomor  v rozvojových zemích. Pamatujeme  si přece  statistiku OSN, že  opravdu  hladové  země  dostaly přes ukrajinské černomořské  přístavy  obrovských a úžasných 2,6%  z celkového vývozu!

Jdeme  na věc:

Paní Ja

od 14.7.t.r., kdy jsme si spolu psali, uplynuly čtyři dny, vzhledem k tomu Švejkovu výroku, že situace na bojišti se mění každou hodinu, uběhlo do té doby času málo i hodně zároveň.

Pokusím se ve zkratce shrnout, co vše během té doby proběhlo na mých oblíbených webech Pronews.gr. a The Cradle.co, dnes k nim ještě přidám Strategic-Culture.org

Řeky mám ráda a oni mají rádi nás, mimo jiné, resp. kvůli činům našich předků v druhé polovině čtyřicátých let minulého století. Jak by to zhodnotil náš (můj však v žádném případě) PePa, je irelevantní. U něj mi přijde zajímavá zcela jiná historická paralele. Z jedenácti jeho předchůdců v prezidentském křesle jich pět podalo demisi, jeden zemřel ve vězení.

Ještě ten večer, kdy jste publikoval články, na které jsem Vás upozornila, začaly  zde prosakovat s odvoláním na rozhovor s mluvčím Erdoganovy vládní a vládnoucí strany (má většinu v parlamentu) O.Čelikem v turecké televizi, že s tím přijetím Švédska do NATO to nebude až tak horké. Pan mluvčí totiž oznámil urbi et orgi, že je třeba věci pečlivě formulovat, že se Švédsku pouze otevřely dveře, avšak zda jimi i projde, bude záviset na tom, jak splní domácí úkoly, které od Turecka dostalo. Zatímco u nás po Edoganově otočce zaznívaly vítězné vítězné fanfáry, na ruské straně měl být nepochybně vyhlášen státní smutek. Část ruské populace tím opravdu byla velmi rozhořčena, někteří dokonce začaly bojkotovat nákup tureckého zboží. Ne však Kreml, ten totiž zná své pappenheimské. Zcela exelentním způsobem se k tomu vyjádřil 13.7.t.r. Gevorg Mirzayan (soudě podle jména původem Armén) na vz.ru v analytické stati „Erdogan není zrádce, ale obchodník“. Erdogan v době před a během Vilniusu dobře zobchodoval své zboží. K tomu lze dodat pouze to, že mu jako správnému obchodníkovi nebude dělat žádný velký problém prodat totéž zboží ještě jednou jinému kupci a jako bonus, což dnes zcela běžná součást nákupu zboží od té či oné obchodní značky, může novému kupujícímu přidat předchozího kupce.
Vedlejší obětí obchodu s Erdoganem je v mj. Řecko. Kromě dnešních velkých požárů na většině řeckého území, lze na webu Pronews.gr. zaznamenat, že začalo od toho slavného Vilniusu pěkně přihořívat i ve vztazích mezi Řeckem a Tureckem, které ve svých požadavcích na Řecko pěkně přitvrdilo.
Turecko má stejný problém jako my, nemá peníze. Biden za podporu vstupu Švedů do NATO slíbil Erdoganovi 11-12 miliard dolarů, které by měl ve formě půjčky poskytnout především MMF. To ovšem nestačí, takže se Erdogan osobně vypravil na Blízký východ. Jak tam uspěl se lze dozvědět v článku „Saudská Arábie a Turecko posilují ekonomické a obranné vazby během Erdoganovy návštěvy“, dnes publikovaném na The Cradle.co (mne nejvíce pobavila charakteristika diplomacie Saudské Arábie: „Saudská Arábie provádí diplomatii šekové knížky“. Už včera na témže webu vyšel článek, taky s velmi výmluvným titulkem: „Erdogan znovu vyjadřuje naději na setkání s Bašárem al-Asadem.“ Zde je hlavním jádrem sporu situace v Idlibu, vedle Ruska má zde Asad ještě jednoho spojence, a to Čínu. Pokud Číňané nezapomněli, že během bombardování Bělehradu ze strany NATO bylo bombardováno i jejich tamní velvyslanectví, tak zcela určitě nezapomněli na pět tisíc islamistických Ujgurů, jimž byly vydány díky Erdoganovi padělané turecké pasy (viz dnešní článek o Idlibu na webu strategic-culture.org.

Pokud jde o onu obilní dohody, její ukončení zřejmě daleko více bolí nás, než ty, na které alibisticky odkazujeme, tj. země tzv. třetího světa. Mezi velké dovozce obilí, především pšenice patří Egypt. Egyptská strana už minulý týden informovala, že ukončení dohody pro ni není fatální, neboť mají velmi dobré vztahy s aktuálně jejím největším producentem a vývozcem, tj, s Ruskem. První „efekt“ ukončení dohody se dostavil už dnes v noci. V době, kdy naše média ve stylu toho protektotrátního „Vítězíme na všech frontách“ stále ještě oslavovala útok na krimský most, připravovali se Rusové na dosud asi největší bombardování Oděsy (Pronews.gr. dnes v 9.38 řeckého času). Pokud je pravda to, co se dnes s odvoláním na strana.ua objevilo v 11.40 na témže webu, tak velká protiofenziva opravdu začala, ale ze strany Ruska.
Po kategorie poznámky od čarou patří zpráva publikovaná na Pronews.gr dnes v 6.44 řeckého času:“Stovky členů Wagnera přijíždějí do Středoafrické republiky, aby zaručili bezpečnost před referendem, které se má v zemi konat 30.července“. Francouzi, především Macron, musí být nadšeni.

Tak tolik  podrobnosti od  paní  Ja.

Já dodám, že  v úterý  volal  turecký ministr  zahraničí Lavrovovi a  cosi  prohovořovali. Co  to bylo konkrétně a  s jakým výsledkem?  Tak to zatím vědí  jen oni dva. Počkáme, uvidíme.

A  nyní  slíbený  ruský pohled  na obilní dohodu a její ukončení, jak jsem jej  nalezl na  stránkách ruské  státní agentury  Ria  Novosti

Любой ценой: Турции нужна зерновая сделка

podle překladače

Za každou cenu: Turecko potřebuje dohodu o obilí

Ruské pozastavení dohody o obilí se časově shodovalo s teroristickým útokem na Krymský most, ale nemá smysl mezi těmito dvěma událostmi hledat souvislost. Rozhodnutí odmítnout prodloužení smlouvy, která byla uzavřena před rokem a již byla několikrát prodloužena, přijal Vladimir Putin minulý týden a prezident veřejně vysvětlil důvody: nesplnění podmínek pro vývoz Ruské obilí a hnojiva. Recep Tayyip Erdogan stále doufal v prodloužení – a nyní v obnovení: Turecko spolu s Ukrajinou mělo z dohody hlavní prospěch. Proč Rusko právě teď odmítlo prodloužit dohodu a existuje nějaká šance na obnovení dohody?

Existuje  u  nás  silné veřejné mínění, že obchod je pro Rusko dlouhodobě nerentabilní a mělo se od něj upustit  dávno. To je špatně. Rusko si nedělalo iluze o touze Západu zrušit sankce na náš zemědělský export, ale ze zcela pochopitelných důvodů dohodu několikrát prodloužilo.

Dohoda sponzorovaná OSN měla zabránit západní propagandě prohlašovat, že Rusko je zodpovědné za rostoucí ceny potravin a obecně chce vyhladovět svět, zejména rozvojový. Tato obvinění nebylo možné jednoduše odmítnout – země globálního Jihu jsou skutečně silně závislé na exportu ruské a ukrajinské pšenice. Proto bylo pro Moskvu důležité ukázat nezápadnímu světu – o jehož sympatie se mezi námi a Západem bojuje –, že jeho problémům rozumíme a jsme připraveni je řešit. Ale nemůžeme to udělat sami, pokud Západ nehodlá odstranit překážky v cestě našemu zemědělskému exportu, pak nebudeme čekat věčně. Splňte závazky – dohoda bude obnovena.

Druhým důvodem našeho trápení byly vztahy s Tureckem: pro Rusko bylo znovuzvolení Receipa Erdogana důležité, a když k němu došlo, zmizela potřeba prodloužit dohodu. Přestože měla dohoda pro Turecko velký význam, Erdogan nedokázal ovlivnit Západ, aby zrušil sankce vůči ruským společnostem. Možná však věřil, že Rusko bude kvůli vztahům s jeho zemí pokračovat v prodlužování dohody. Turecký prezident se nyní těší na setkání s Vladimirem Putinem příští měsíc a doufá, že dosáhne dohody o znovuotevření dohody. Ale šance na to se zatím zdají zanedbatelné, pokud se ovšem Turecku nepodaří přimět Západ, aby skutečně splnil ruské podmínky.

Může Turecko vydírat Rusko tím, že vývoz ukrajinského obilí bude pokračovat bez našeho souhlasu, tedy bez jakékoliv dohody? Teoreticky existují takové možnosti: Turecké válečné lodě mohou doprovázet ukrajinské lodě z Oděsy . To by ale v praxi znamenalo balancovat na hranici vojenského střetu mezi Ruskem a Tureckem, protože lodě země NATO by byly v zóně naší vojenské speciální operace. Moskva nejednou varovala před nepřípustností účasti ozbrojených sil zemí NATO na nepřátelských akcích na Ukrajině a při všem čerpání západních zbraní není nikdo v alianci připraven na přímou účast. Humanitární povaha takové turecké mise za současných podmínek neospravedlňuje použití ozbrojených sil – a Ankara si je toho dobře vědoma

Turecký prezident nebude riskovat maximálně vojenský konflikt a minimálně krach rusko-tureckých vztahů (nebo jejich pauzu, jak tomu bylo na podzim 2015, po zničení naší stíhačky na nebi nad tureckou – syrskou hranicí). Erdogan se proto pokusí vyjednávat s Putinem o obnovení obchodu – a to jak za účelem udržení mimořádně výhodné pozice Turecka jako obchodního a logistického zprostředkovatele mezi Ruskem a Západem, tak k posílení vlastní pozice v novém kole velkého vyjednávání. se Západem (který se odehrává na pozadí otázky přijetí  Švédska  do NATO). Rusko bude ze své strany pokračovat ve složité a nezbytné hře s Tureckem, v níž je mnoho témat úzce spjato – od ekonomických po geopolitické, od plynovodů po Sýrii .

Současné zastavení obchodu, ani jeho případné obnovení ve skutečnosti nemají nic společného s našimi plány pro Ukrajinu. NWO bude pokračovat až do okamžiku, kdy bude dokončen její hlavní úkol: demontáž anti-Ruska a jeho prozápadní vlády. Zda před dosažením těchto cílů lodě s ukrajinským obilím ještě nějakou dobu odejdou z Oděsy nebo ne, v konečném důsledku to osud Ukrajiny nijak neovlivní. Což už bylo na vahách ruských dějin rozhodnuto – a ani dohoda, ani západní zbraně, ani turecké hry to nezachrání.

=======================================================================

Tak takhle  tuhle  šarádu  vidí Rusko. Názor  si udělejte  sami.