Tak už i Guardian….

Ještě  před takovým půl rokem se  zdálo být  zcela  nesplnitelným úkolem nalézt  velké západní  medium,  které  by  si  dovolilo byť  velmi opatrně a  zpoza  kouřové clony  vyzvat k zahájení rozhovorů s  Ruskem. Proto, mne  upoutávala  každá  se opatrnější nebo  nepatrnější  zmínka  v západních  sdělovadlech   a  označoval ji jako pukání ledů.  Nyní už v tomto směru  jasně  ledy pukly. Tedy na kolektivním Západě.  v tuzemsku  samozřejmě  nikoliv. My  jsme  ti  frajeři, co  prostě  stojí za  Kyjevem do jejich posledního vojáka  / o těch posledních vojácích  víc e začátkem příštího týdne/. Ale  Česko slouhovsky, jak nacvičeno ještě  od bolševika, ukazuje  velkému  bratrovi,  že  je  ideologicky  pevnější  než on, aby  si všimnouti  ráčil…. Jestliže  za  bolševika  platilo, že  jsme pevnou  hrází  socialismu  a míru,  tak nyní  si hrdě  můžeme  napsat  na  čelo,  že  jsme opět pevnou  hrází. Ovšem tentokráte tedy kapitalismu a  války.

Na  velkém kolektivním Západě  to ovšem pozvolna  začínají mít  úplně  jinak. Viz  článek z Foreign Affaires, že  že na  čase začít přehodnocovat ukrajinskou strategii, vlastě   nějakou západní alespoň  nalézt, viz  varování  Randů,  že  dlouhodobá opotřebovávací  válka  není v zájmu USA, viz  informace  ze  ZeroHedge,  že  proběhla/probíhají  tajná  jednání  mezi USA  a Ruskem  na bázi  diplomacie  typu 1.5 – o tom další podrobnosti v pondělí.  Viz  řada  dalších  textů ze západních zdrojů, s nimiž  Kosa přišla.  I dneska  si dáme  další  takový. Z britského Guardianu.  Který až do nedávna  patřil  také mezi neochvějné. Ale  tamní redakce  na  to šla  od lesa. Zamaskovala  vše  vznešeným  cílem. Jak také  jinak.  Přece nenapíší  – byly  jsme  trubky, propagovaly  jsme válku až k uválčení…Však  uvidíte. Anglický  originál zní:

Even in the heat of war, there must be dialogue. To save lives, a new grain deal with Putin must be struck

podle  překladače

I v žáru války musí být dialog. Aby se zachránily životy, musí být uzavřena nová obilná dohoda s Putinem

Výsledkem jeho blokády vývozu potravin by mohl být masový hlad v chudých zemích. Měli bychom udělat vše, co je v našich silách, abychom tomu zabránili

Nedávný . kolaps rusko-ukrajinské dohody o obilí znamená katastrofu pro miliony lidí Rok stará dohoda umožnila 1 000 lodím vyvážet potravinářské produkty z Ukrajiny po moři , včetně 80 % obilí putujícího do Světového potravinového programu. Největšími příjemci ukrajinského obilí byla Čína, Španělsko, Turecko a Itálie, ale 57 % z něj šlo do 14 zemí, které jsou v současnosti definovány jako nejvíce ohrožené hladem, včetně Afghánistánu, Súdánu, Jemenu a válkou zasaženého Afrického rohu.

Rusko zastavilo ukrajinský vývoz potravin přes Černé moře s odvoláním na četné západní sankce uvalené na jeho vlastní obchod. Ačkoli tyto nezahrnují zemědělské produkty, Vladimir Putin říká, že pokud budou zrušeny sankce uvalené od dohody z roku 2022, bude v dohodě pokračovat. Mezitím na svém summitu v Petrohradu tento týden africkým vůdcům říká, že nahradí ukrajinské obilí svým vlastním. To se pravděpodobně nestane; EU také nemůže reálně nahradit námořní dopravu pozemní dopravou.

Všechno, co Putin říká, mohou být lži. Kreml je památníkem lži a jeho nedávné bombardování skladů obilí v Oděse je oplzlost. Ničení potravin nemá nic společného s pozemní válkou na Ukrajině, stejně jako potápějící se lodě  s obilím, které se pokoušejí plout na Turecko. Faktem ale zůstává, že obilí se nedostává k těm, kteří ho nejvíce potřebují. Jsou to lidé, kteří s touto válkou nemají nic společného a jsou vzdálenými oběťmi její eskalace ze strany Západu prostřednictvím nejtvrdších obchodních sankcí, jaké kdy byly uvaleny na velkou a komplexní moderní ekonomiku.

Společná filantropie vyžaduje, aby byla Putinova nabídka podrobena zkoušce. Někdy se musí dělat obchody s ďáblem. Západní sankce byly při ovlivnění průběhu nebo možného výsledku ruské invaze na Ukrajinu zcela neúčinné. Je těžké rozeznat, jak dalece dokonce poškodily ruské civilní obyvatelstvo, zatímco uvalily vysokou cenu na evropské uživatele energie prostřednictvím zcela předvídatelných odvetných sankcí Ruska. Evropská banka pro obnovu a rozvoj dokonce počítá s tím, že se ruská ekonomika příští rok vrátí z kontrakce do expanze . Mezinárodní měnový fond již počítá s mírou růstu, která převyšuje míru růstu Spojeného království . Západ je tak uvězněn v pokračování neúspěšné politiky z jiného důvodu, než že mu hrdost nedovoluje přestat. Mezitím musí trpět ti, kteří jsou nejvíce postiženi – globální spotřebitelé ukrajinského vývozu potravin. To nemůže být správné.

Pokoušel jsem se, ale selhal jsem ve všech pokusech najít důkazy, že vláda Spojeného království – nebo, předpokládám, jakákoli západní vláda – provedla nějakou prognózu důsledků sankcí před jejich uložením. Elementární ekonomie měla předpovědět, že obrovské ruské dolarové rezervy, údajně kolem 650 miliard dolarů , ochrání jeho ekonomiku před vážnými škodami. Předvídatelný byl také dopad odvetných sankcí na evropské ceny energií a potravin.

Nikdy se o tom nediskutovalo? Bylo by mnohem lepší soustředit všechny zdroje na pomoc Ukrajině na bitevním poli. Moderní ekonomická sankce je zbraní ne nepodobnou americké A-bombě ve filmu Oppenheimer : její rétorika, její síla a schopnost způsobit škodu natolik rozveselí její tvůrce, že se jen málo myslí na její praktické důsledky nebo morální důsledky. Stává se článkem víry stejně jako válečnou zbraní – a jako taková nezpochybnitelná.

Henry Kissinger a mnoho diplomatů před ním tvrdili, že zdravá zahraniční politika často zahrnuje bolestivé volby mezi konkurenčními zly. To platí dnes stejně jako za studené války. Musí být dosaženo porozumění v pozadí a kanály musí zůstat otevřené. Právě teď se svět potýká s klimatickou krizí. Ale jak vážně? Určitě by to mělo znamenat přesvědčit Čínu, aby snížila své objemné uhlíkové emise a pokračovala ve vývozu kovů životně důležitých pro zelenou ekonomiku. Jaký má smysl, když Západ vede obchodní válku s nízkou intenzitou proti Pekingu, s dalším jejím  očerňováním? Je marginální riziko pro britskou bezpečnost skutečně důležitější než globální oteplení? Stejně tak odpor vůči Putinovi na Ukrajině by neměl zbrzdit všechna jednání s Ruskem, ať už to bude stát jakékoli zajištění.

Filozofové mohou být schopni vymyslet nějaký algoritmus, který vyrovná dobré a zlé důsledky ve vztazích země s vnějším světem. Když se Británie připojila k válkám v Afghánistánu a Iráku, mohl se takový algoritmus vyhnout směsici samospravedlnosti, neokolonialismu a vojenské frajeřiny, které řídily tehdejší politiku. V důsledku toho zemřely statisíce lidí. Diplomacie těchto válek byla sotva pokrokem ve srovnání s diplomacií před první světovou válkou.

Za úmrtí na Ukrajině nyní nese přímou odpovědnost Putin. Pokud jinde zemřou další statisíce, musí také sdílet vinu, ale hlavní příčinou velkého neštěstí budou západní sankce, které považuje za ospravedlnění tolika zlomyslných činů. Musí stát za to zatáhnout za všechny možné páky, aby se nechal ustoupit – i když to naruší víru Západu v jeho nejoblíbenější zbraň agrese, ekonomickou sankci.

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Odmyslete  si první třetinu  článku  – tu povinnou  ideologickou omáčku,  bez  které  zatím  na kolektivním Západě  nelze podobný  text  napsat, natož  vydat.  V Česku  ani s ní. Důležité  je, to, co  autor  napsal potom.  Už  jste někdy  na českých zdrojích  četli   tak tvrdou a zdrcující  kritiku  úžasných západních ekonomických  sankcí,  té  slavné  ekonomické  atomové  zbraně,  jak to označovali  nejvyšší  čeští papaláši, počínajíc  Zemanem?

Za  sebe  říkám – ne, ne a zase  ne!

Ovšem ani  tady  Guardian  není  dost  statečný a odvážný  na  to, aby  napsal  – Rusku  sice sankce  obrovsky  škodí, ale  Západu a světu škodí  více  nebo při nejmenším stejně.

Ne  on to balí  do  blábolu  o  tom, jak odstoupením Ruska  od  obilní dohody  trpí  celý  svět, jak jako ten hladomor  buší na dveře,  trpí  ti nejchudší  a nevinní a tak dále. Prostě  blábol. I když je  jasné  z textu , že  pisatel zná  dobře , stejně  jako já, statistiky  OSN  o tom, kam šlo  obilí vyvezené  přes  ukrajinské  přístavy!  A to má odvahu  napsat, že Putin  nestydatě  lže.

Ale  i tak  dochází  k závěru,  že s Putinem je nutné jednat. Prý kvůli filantropii  – tedy  dobročinnosti…. Zvláštní, velmi zvláštní!

Z  mého pohledu je  nejzajímavější  ovšem tato  pasáž:

Pokoušel jsem se, ale selhal jsem ve všech pokusech najít důkazy, že vláda Spojeného království – nebo, předpokládám, jakákoli západní vláda – provedla nějakou prognózu důsledků sankcí před jejich uložením. Elementární ekonomie měla předpovědět, že obrovské ruské dolarové rezervy, údajně kolem 650 miliard dolarů , ochrání jeho ekonomiku před vážnými škodami. Předvídatelný byl také dopad odvetných sankcí na evropské ceny energií a potravin.

Simon Jenkins, takto  autor  textu  píše, že  selhal při pokusech  najít  důkazy,  že  britská  nebo kterákoliv  jiná  vláda kolektivního Západu  pracovala  s nějakou prognozou dopadu  západních  sankcí  před  jejich  vyhlášením….

Kuriozní  nápad.  Co  takhle,  kdyby  se  on sám byl asi tak  zamyslel, co  se může  vrátit  zpět a dopadnout na naše hlavy  jako onen pověstný bumerang?  Nenapadlo jej, že  dělá  naprosto  marnou a  zbytečnou  práci?

Že  měl  postupovat  stejně  jako Kosa?  Která  opravdu neztrácela  čas podobným nesmyslným hledáním nenalezitelného,  nýbrž  sama  zkoušela  přemýšlet,  co se  z nich pro nás  asi tak vyvrbí. A  většinu  negativních  dopadů identifikovala  naprosto přesně. Samozřejmě,  že  jejich hloubka  byla  jiná  , než  by mne  kdy napadlo!  Ano , stačí s epodívat na Fialovu  inflaci a je  zcela  jasno. Neschopnost  a patláctví  bohuželpremiera  a jeho  neschopů  z Obludáriaa,  stejně jako  ignorance  bankovní  rady  ČNB pod  Michlovým  vedením se  ukázali  jako  zásadní problém.   A protože  Guardian  je  britský,  pak  britská  „hvězdná“  hitparáda  -Johnson, Trussová, Sunak,  kteří od  začátku  ukrajinské  války  bačovala  v Downing Street 10,  není  o  nic  lepší  než Fiala. Tohle  opravdu  do dopadu  sankcí na naše hlavy  zakalkulovat nešlo.

Nicméně a  to je  hlavní – už i Guardian  vidí, co jsme  si kolektivně  západně přivodili. A  píše  o  tom. Ale  nesmírně opatrně  a pod kouřovou  clonou  starosti  o ty  nejchudší  ve  světě. Prostě  ještě  nenašel odvahu nelhat  sám sobě. Nicméně i  tohle  je obrovské plus  proti  tomu, co  nám  zdejší  stachanovci  prorežimních klávesnic  předkládají.