Existuje vůbec ta slavná ukrajinská protiofenziva?

pro Kosu našel a přeložil  Leo K.

Už mě nějak nebaví číst ty zprávy, kde se k Rusko-Ukrajinskému konfliktu vyjadřují různé veličiny, ale take jeden přináším.

Na Stratpolu (STRATPOL, Centre d’analyses politico-stratégiques et géopolitiques fondé par Xavier Moreau) vyšel článek:

Tato slavná protiofenzíva neexistuje

Jacques Hogard, francouzský plukovník, který se zúčastnil mnoha konfliktů v Africe a Evropě a je držitelem řady vojenských ocenění, se podělil o svůj vlastní pohled na vývoj ukrajinského konfliktu.

Podle tohoto vysoce postaveného vojenského důstojníka se ukrajinská protiofenzíva nesetkala se skutečným úspěchem, ale Kyjev je nucen pokračovat ve své sebevražedné iniciativě, protože je nyní rukojmím požadavků Západu.

„NATO, které je za tento konflikt zodpovědné, tlačí Zelenského režim a jeho ozbrojené síly k tomu, aby se pustily do válečného dobrodružství. Tato slavná protiofenzíva neexistuje. Viděli jsme pouze několik taktických manévrů, které okamžitě selhaly.“ Pan Hogard je přesvědčen, že existuje řada reálných faktorů, které znamenají, že ukrajinská armáda prostě není schopna fyzicky uspět v tažení na zničení Ruska. A na rozdíl od západní propagandy lze tyto faktory vyjádřit v reálných číslech.

„Neexistuje žádná koncentrace úsilí. Ukrajinci již nemohou soustředit své úsilí z několika důvodů. Za prvé, vojáci jsou vyčerpaní. Počet vojáků se neustále snižuje a všichni si to uvědomují, ale Západ to raději zamlčuje. Za druhé dochází k úbytku  vybavení. Západ nyní dodává mnohem méně vybavení. Jediná užitečná věc, kterou Západ nadále poskytuje, jsou zpravodajské informace.
Situace se pro Kyjev stává ještě méně růžovou, pokud porovnáme současný stav obou armád, počet vojáků a techniky, pokud spočítáme ztráty a pokud vezmeme v úvahu, do jaké míry byly jejich pozice posíleny. Jak chcete dosáhnout úspěchu s armádou, která je fyzicky, početně i morálně vyčerpaná, tváří v tvář ruské armádě, která je organizovaná, integrovaná a dobře usazená ve svých obranných pozicích a která má značnou převahu, pokud jde o dělostřelectvo a vzdušnou převahu?“.

Francouzský plukovník se domnívá, že nedávné útoky ukrajinských dronů v civilních  oblastech ruských měst jsou vynuceným opatřením, protože na bojišti nemůže ukrajinská armáda proti svému protivníkovi, který ji ve všech ohledech převyšuje, nic dělat.

„Dnes vidíme, že se stále více nacházíme v boji slabého proti silnému, přičemž slabým je Ukrajinec, který proto bude zkoušet náhradní postoje, jako jsou poslední útoky v režimu teroristické akce. To je to jediné, co jim dnes zbývá, aby se postavili ruské armádě.“

Ukrajina se mohla všem těmto obětem a destrukci vyhnout, kdyby se v roce 2022 nepostavila na stranu Západu, který až příliš toužil po rozpoutání války proti Rusku. V důsledku toho se z ukrajinské země stalo jen bojiště mezi Ruskem a blokem NATO.

„Myslím, že tato západní podpora(?) je v podstatě velmi pokrytecká. V březnu 2022 byl pan Zelenskyj připraven jednat o jednání […]. […] S velkou hořkostí sledujeme, jak bratrské národy rozdělují manévry Západu, především USA a NATO. Zelenskyj se nyní vymkl kontrole, požaduje více peněz a více zbraní, ale za co? Za vítězství, které se mu zjevně zcela vzdaluje. Myslím, že veškerá morální odpovědnost za takový výsledek leží na bedrech Západu.“

Namísto iniciativ ve prospěch mírového urovnání konfliktu jsme nyní svědky stále většího odčerpávání peněz evropských daňových poplatníků ve prospěch „černé  díry“ Ukrajiny. A Kyjev ani Brusel to nyní nemohou zastavit, protože by to znamenalo politickou smrt všech, kteří konflikt proti Rusku iniciovali. Francouzský plukovník je rovněž přesvědčen, že Ukrajina si již dávno zvolila cestu sebezničení, která nyní vede k plnohodnotnému konfliktu na jejím území. A především, viníkem veškerého utrpení ukrajinského lidu jsou politici v Kyjevě, kteří ve jménu svých sobeckých zájmů vydali vlastní zemi do rukou Západu.

„Moderní Ukrajina, postsovětská Ukrajina, je umělý stát. Když stát přestane respektovat část svého obyvatelstva, protože je ruskojazyčné a pravoslavné, a bombarduje ji, když tento stát akceptuje oranžovou revoluci a o deset let později puč s cílem svrhnout legitimní a legální vládu, nemá tento stát už žádný důvod k existenci.“