Starý ne/vtip na tento den

pro Kosu našel MZ

Vlkův  úvod.

Dnes na Ukrajině  slaví  Den  nezávisloti. Wikipedie o  něm píše toto:

Den nezávislosti Ukrajiny je ukrajinský státní svátek slavený 24. srpna na paměť vyhlášení nezávislosti Ukrajiny v tento den roku 1991. Předtím byl den nezávislosti slaven 16. července 1991, kdy se připomínal 16. červenec 1990. Tehdy Nejvyšší sovět Ukrajinské SSR přijal rezoluci o státní suverenitě Ukrajiny.

Myslím,  že  v současných  reáliích  se  hodí  připomenout  jeden  hodně  a hodně  fousatý  vtípek z dob  dávno minulých. Ale  ono  to zas  až tak vtipné  není.  Jako spíše  ne/vtipné.

Zní takhle:

Byl  Den vítězství 9. kvetna, přehlidka na Rudém náměsti.  V čele stál  Leonid   Brežněv.  Byli tam tři VIP hosté:   Alexandr Veliký,   Julius Caesar a  Napoleon Bonaparte. Když se přehlídka naplno rozběhla a pozemní vojsko pochodovalo v nekonečných formacích, Alexander  Veliky poznamenal:  „Soudruhu Brežněve, s těmito skvělými vojáky v mém velení bych dokončil dobytí Asie!“  Leonid se usmál a připil si s Alexandrem 100 gramu vodky, potěšen pochvalou.  Pokračovalo se dál, a když pyšní piloti stíhaček svištěli oblohou nad nimi, Julius je Caesar  sledoval s jestřábím zrakem  a pak vykřikl:  „Soudruhu Brežněve, kdybych měl vaše letectvo, dobyl bych celý svět!“  Leonid se hlasitě zakuckal, nalil dalších 100 g vodky a připil si s Juliem Caesarem , viditelně rozzářen. Pak se oči všech upřely na Napoleona, který nic neřekl. V ruce držel výtisk Pravdy, hlavních novin Sovětského svazu, a zdálo se, že si je důkladně prohlíží.  Chvíle ubíhaly, až Brežněv mohutně hartusil, aby si získal Napoleonovu pozornost. Ještě několik vteřin zůstal Napoleon nehybně stát, pak se obrátil k trojici, s očima zcela otevřenýma jakoby nevěřícně nebo v úžasu… a s největší úctou pomalu prohlásil:  „Soudruhu Brežněve! Kdybych měl ve své době takové noviny, nikdo by nemusel nikdy zjistit, že jsem prohrál u Waterloo!“

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Máme  jiný  významný den  v post sovětském prostoru,  máme jiného  Ukrajince……. A máme  jiný  tisk. Tedy nikoli na Ukrajině,  tam je  vše při starém. Tam už  všichni  jsou povinní  opakovat  informace  o válce  z jediného zdroje – vládního kanálu Teleton.

Ten jiný  tisk máme  my  na  kolektivním Západě.  Takhle nějak  postsovětský  svět a především  ten  náš  pokročil  za  34 let  od  pádu  železné opony……

Dnes  by  Bony nemusel  vůbec   závidět  Brežněvovi  moskevskou Pravdu. Figaro, Le Monde a ostatní  by mu posloužily  úplně  stejně. Dnes  by u Waterloo  opravdu neprohrál.