Onet.pl: Selhání ukrajinské protiofenzívy je stav, který si přejí západní mocnosti

Když  už  jsem  se  dostal na  opravdu  velký polská  web Onet.pl, následovalo, co vždycky – projetí, co se  tam dá  ještě  zajímavého.  A  nestačil jsem koukat!

Protože  na  mne okamžitě  vyjuknul  následující  článek:

Porażka ukraińskiej kontrofensywy to stan pożądany przez zachodnie mocarstwa

podle překladače

Selhání ukrajinské protiofenzívy je stav, který si přejí západní mocnosti

Uznejte, že  když něco takového vyjde na jednom z největších polských portálů,  jde  o prvotřídní senzaci!!!!  O něco, co Kosa  nesmí pominout! Takže  je čas  se  do  toho pustit!

Neúspěch nebo v lepším případě zadrhnutí  ukrajinské protiofenzívy jsou v Polsku vnímány se znepokojením, někdy dokonce s obavami, zda nejde o předzvěstí zvratu osudu války a předehrou k ukrajinské porážce. Nedostatek úspěchů jak na straně Rusů a Ukrajinců na straně druhé a patová situace na frontě je ve skutečnosti – jak mnohé indicie naznačují – přesně stav věcí, který si přejí západní mocnosti.

Jedním ze základních rysů polské veřejné debaty, je kromě chybějící věcné výměny argumentů – hysterie, která ji doprovází. To se bohužel týká i debaty o mezinárodní politice. Nejmarkantnějším projevem hysterie v této poslední oblasti jsou extrémní názory, které se tu a tam objevují.

A tak se změna způsobu hlasování v Evropské unii stává buď nepostradatelnou a měla by být bezpodmínečně podporována, nebo je předehrou kolapsu polské suverenity, i když má ve skutečnosti prostě výhody i nevýhody.

V polské veřejné debatě je Německo zase buď Čtvrtou říší číhající na polskou nezávislost nebo ideálem souseda, zatímco ve skutečnosti je Německo demokracií, která se však nevzdala práva se tvrdě brát za své vlastní zájmy. Ukrajina jsou buď příznivci banderovců a ekonomická hrozba do budoucna, nebo hrdinové bojující za nás,   o nichž nelze  sebeméně pochybovat.

Ve válce je Ukrajina buď úspěšná a otázka by neměla znít, zda, ale maximálně kdy, získá zpět všechna území okupovaná Ruskem, nebo pro změnu Kyjev brzy padne pod dalšími údery Ruska, v jejichž důsledku také budeme muset bránit svou nezávislost.

Extrémní názory jsou obzvláště nebezpečné

Extrémní názory na válku na Ukrajině jsou obzvláště nebezpečné a neobyčejně škodlivé. Předpokládáme-li, že jediným ne tolik žádoucím, ale spíše přípustným scénářem ukončení války je znovudobytí všech okupovaných území ze strany Ukrajiny, soustředíme se proto na řešení, které, byť je zjevně morálně správné, zůstává krajně nerealistickým řešením.

Přijmeme-li druhou krajní perspektivu, která nás nutí interpretovat neúspěch ukrajinské protiofenzivy jako předzvěst ukrajinské porážky, dostáváme se do v podstatě identické pasti, protože opět výchozím bodem pro naši analýzu je druhý z obou nejméně pravděpodobných krajních  scénářů.

Tento typ emocionálního otřesu znamená, že Polsko bylo a pravděpodobně zůstane neschopné racionální analýzy, a tím i diplomatické hry, která – dodejme – by se neměla hrát ani tak s protivníky, ale především se spojenci.

Cíl Západu

Podíváme-li se na válku probíhající bez emocí, je jasné, že když ne od prvního dne, tak alespoň od prvního týdne války, tedy od okamžiku, kdy bylo jasné, že ukrajinský stát nespadl pod ruskou nadvládu, pak  cílem Západu a především samozřejmě Spojených států amerických bylo, aby Ukrajina válku neprohrála, ale zároveň, aniž by ji prohrála, také nezískala rozhodující vítězství.

Důkazem toho, že tomu tak ve skutečnosti je, je, že americký prezident Joe Biden, který jednoznačně podporuje Ukrajinu, se nikdy nerozhodl dodat některé  typy zbraňových systémů nebo takové množství zbraní, které by mohlo způsobit násilnou porážku ruských sil. Na druhou stranu, republikánský kongresman Mike Johnson, známý hlasováním proti dalším dodávkám zbraní na Ukrajinu, necelých 24 hodin po nástupu do funkce předsedy Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických v rozhovoru pro Fox News prohlásil, že Spojené státy nemohou dovolit Vladimiru Putinovi vyhrát válku s Ukrajinou.

Jinými slovy, americké elity se liší v tom, kolik a jakou pomoc jsou připraveny Ukrajině poskytnout, ale ani ti, které lze považovat za proukrajinské, nesázejí na absolutní vítězství Kyjeva, ale ani ti, které lze považovat za skeptické, nesázejí na jeho selhání.

To vede k otázce, zda neúspěch ukrajinské protiofenzívy není, jakkoli cynicky to zní, tím žádoucím a optimálním stavem, a možná dokonce plánovaným přímo  ve Washingtonu. Toto selhání vede k patové situaci, tedy takové, kdy pokračování války přestává mít smysl pro Moskvu i Kyjev. Tím se přibližuje vyhlídka na ukončení války (i když je samozřejmě třeba předpokládat, že se Moskva bude snažit v ní pokračovat dostatečně dlouho, aby počkala na případný návrat Donalda Trumpa k moci, což jí – jak Kreml předpokládá – umožní vyjednat lepší podmínky, buď pro příměří nebo pro mír).

V Polsku klademe špatné otázky

Proč ani američtí politici, kteří jednoznačně podporují Ukrajinu, nechtějí její absolutní, jasné vítězství, to v Polsku bohužel skoro nikdo nechápe. Je to dáno tím, že západní mocnosti hledají odpověď na úplně jinou otázku, než která se týká naší politické elity a většiny publicistů a komentátorů. Otázka, která nás v Polsku znepokojuje, je, co dělat, abychom zajistili, že válka skončí spravedlivým způsobem. Otázka, která se týká mocností, je, jak zabránit tomu, aby po nynější, druhé rusko-ukrajinské válce nedošlo k další.

V Polsku se předpokládá – a existuje axiom, který téměř nikdo nezpochybňuje – že jedině porážka Ruska to může změnit k lepšímu a ochránit tak Ukrajinu před další válkou. Neexistuje však žádná záruka, že porážka způsobí ruskou reflexi a ne zášť.

Historie navíc ukazuje, že druhý jev je častější. To je přesně důvod, proč v USA, Německu a zbytku Západu převládá názor, že větší pravděpodobnost ukončení současné války a vyhnutí se další válce je ukončit tu současnou způsobem, který by Rusku umožnil zachovat si tvář. alespoň do určité míry. Předpokládá se, že by to mohlo v budoucnu omezit revanšistické nálady.

V Polsku je i sebemenší zmínka o tom, že si Moskva zachraňuje tvář, považována za projev slabosti Západu vůči Rusku, což je absurdní. Nebýt Západu, Ukrajina by už dávno nemohla pokračovat v boji, protože by jí došla munice.

Zdání realismu

Polská myšlenka ukončit válku je zřejmě jen výrazem realismu. I kdybychom měli pravdu my a ne Západ a bylo by lepší, kdyby Rusko válku jednoznačně prohrálo, protože nejsme schopni přesvědčit ani ty nejpřátelštější země k Ukrajině (nemluvě o těch méně přátelských) k něčemu takovému Z tohoto pohledu nemá smysl vytvářet scénáře založené na variantě událostí, která  je nejméně pravděpodobná nebo zcela nerealistická. To není výraz realismu, ale pouze snění. Snění v zahraniční politice je, abych citoval Talleyrandova slova – horší než zločin, to je chyba.

Sen o ztrátě tváře a porážce (a nejen o nedostatku vítězství pro Moskvu) je projevem ignorování brutálních pravidel, kterými se řídí světová politika. Realismus naznačuje, že vzhledem k tomu, že ruské úřady, na rozdíl od demokracie odvozují svou legitimitu nikoli z voleb, ale pouze z autority, nemají šanci ukončit válku, pokud by to znamenalo jejich ponížení a tedy ztrátu moci. Žádná ze západních mocností si takový scénář nepřeje, a to i kvůli jadernému potenciálu Ruska.

Den po válce

Otázka ztráty či zachování tváře Moskvy nevyčerpává problém, jak zabránit další válce. S vysokou mírou pravděpodobnosti lze předpokládat, že neméně důležité než to, jak současná válka skončí, je, zda bude Ukrajina silným státem se silnou armádou a jaké bude mít bezpečnostní záruky, případně vojenskou pomoc ze Západu.

V optimálním scénáři by tyto záruky mohly znamenat, jak navrhoval legendární bývalý ministr zahraničí USA Henry Kissinger, členství v NATO. Druhým dalším  by mohl být finský scénář bez finizace, tedy ukončení války, v níž by si Ukrajina – po vzoru Finska po zimní válce 1939-1940 – zachovala nezávislost za cenu územních ústupků, ale zároveň by se vyhnula nuceným neutralizaci a podržela  si  nejen pouze nezávislost, ale i skutečnou suverenitu. Postupem času by stejně jako Finsko (ale mnohem rychleji) vstoupilo do NATO.

Pokud chce Polsko Ukrajině skutečně pomoci, mělo by myslet na toto, ne na ideální a zároveň nereálné scénáře. Hraním na to, co je neskutečné, se pouze připravíme o vliv na to, co je skutečné.

Kandidát na ukrajinského  Mannerheima

Otázkou, na kterou neznáme odpověď, je, zda nedávná nervozita prezidenta Zelenského není důsledkem toho, že v očích Washingtonu se kandidátem na roli  ukrajinského  Mannerheima, stává generál Zalužnyj, nikoli on sám. Maršál Carl Gustaf Mannerheim, který velel finským silám v zimní válce, se stal prezidentem země, pamatujme, nikoliv před válkou, ale po ní.

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Úžasná  spekulace. Západ podporuje  Ukrajinu jen na  půl plynu, protože  nechce, aby  Rusko prohrálo naplno a ztratilo tvář!!!

Nemám  slov!  Ano  Macron kdysi  cosi  takového navrhoval. Naprostá většina kolektivně  západních papalášů se  mu otevřeně  vysmála.  A nyní  to tvoří úhelný kámen západní, dokonce  americké politiky?  Za  mne  autor  žije  v paralelním světě.

Stejně  jeho  úvahy  o nějaké porážce  Ruska. Jadernou mocnost  NELZE  porazit, pokud  tato s tím sama  nesouhlasí. A  jadernou  supermocnost  dvakrát ne! Ale  spíše  daleko vícekrát ne.

Západ  by  Ukrajině pomáhal  více. Kdyby  mohl. Jenže  zjevně si  v mnoha ohledech hrábl  na  samou hranici svých možností. A nejspíš  bude ještě  hůře, protože  se tahle zcela  zbytečná  a hloupá válka  stává čím  dál více nepopulární, otravnou a mění se  v opravdovou kouli na  noze. Kterou nelze  odepnout, takže  je nutné ji neustále  vláčet sebou.

Uvidíme, co se  stane  dál.

Západní  finanční , zbraňové a muniční zdroje nejsou nevyčerpatelné. Ukrajinské lidské  také  ne a  už Zelenský a spol. v tomto ohledu hrabou pořádně  hluboko v jejich  rezervoáru. Hraje  se pouze  o to, zda  tyhle  kritické  podmínky vedení  jakékoliv  války  dojdou  dříve na Ukrajině/kolektivním Západě  nebo v Rusku.

Ale  je  udivující, že  takovýhle  článek  vyjde  kdekoliv  na Západě a  v Polsku zejména.  Za naprosto brilantní pokládám jeho úvodní  část, kde autor  píše  o  roli  hysterie  v  současném vnímání  Evropské uHnie, Německa, Ukrajiny a  výsledku  ukrajinské  války a  o totální  černobílé optice! Tady, když  si zaměníte  slovo  Polsko  za Česko, dostanete  zcela  současný  stav českého politického a  mediálního diskursu.

A ještě  něco k samému  závěru  – osobně si myslím, že  možnost  tzv. finlandizace Ukrajiny už pro marněna. Torpédováním  parafovaných  dohod v Istanbulu.  Rusové sotva budou souhlasit  s  tím, aby  Zalužný reprezentoval ukrajinský  stát. Tu  válku začali proto,  že  členství  Kyjeva  v NATO je pro ně  zcela nepřijatelné a  sotva připustí jakýkoliv  stav,  který  by  něco takového implikoval jiným způsobem.  Z jejich hlediska  jde o existenční otázku. Oni  už ve  válce  jsou. Západ  si pořád  ještě může  vybrat  – válčit  a nejspíše  zemřít , společně  s celou planetou v termonukleární válce kvůli Ukrajině nebo se nějak s Ruskem nakonec  zaranžovat. Ukrajina při téhle  volbě, jako taková, nehraje  žádnou  roli.

Už  jsem se opakovaně  k téhle  volbě  vyjadřoval – když pomineme   hysteriky a  hysterky  typu  česká Kalamity  Jane – viz případ  ukrajinské rakety  v Polsku a pár  dalších, pak kolektivní  Západ  zatím promeškal, ba ignoroval, každou  záminku nebo možnost  vstoupit  napřímo do konfliktu na  straně  Kyjeva. Proč  by  to měnil?

Přidejte  si  k tomu mimořádně opatrné  našlapování kolektivního Západu  kolen  války  v Gaze. Kdy  unisono zní  – tohle musí  zůstat  lokální záležitostí. Nelze  dopustit,aby  se konflikt  rozšířil  do okolí  a eskaloval. A  to se bavíme o tom, že  nikdo, dokonce v  dost  vzdáleném okolí  nedisponuje  jaderným arzenálem!!§ Když tedy  vynecháme  samotný Izrael!

A Rusko dráždíme  k jaderné  volbě?  Nebo dokonce  vytáhneme  do boje proti němu?  Kde  je v tom sebemenší racio?

Ale  jak  říkám,  je  úžasné,  že  nějaký takový článek vyjde  na kolektivním Západě  a v Polsku zejména, když  jde  o 7. nejnavštěvovanější portál v této zemi a  162.  na celé planetě!