„Zbraně místo másla.“ Proč je pro Západ těžké zvýšit vojenskou produkci?

Sám  jsem několikrát  psal na  téma co znamená prakticky ono věčně opakované  zaklínadlo kolektivního Západu  –  Ukrajinu budeme podporovat  tak dlouho, jak bude třeba. Co  to bude koštovat, s  čím budeme  konfrontováni  a  co si na sebe pleteme  za  bič. A nebo jinak,  co znamená reálně  termín  ÚNAVA ZÁPADU z ukrajinské  války. Protože  ty  dva  termíny  vlastně popisují  to samé.

Ano,  já  to pojednával  už  párkrát. Ale  na mém mimořádně oblíbeném ukrajinském  webu  Strana.ua  vyšel text,  který rozebral totéž  téma. Za mne  skvělým způsobem!  Takovým  že nešlo článek s  názvem

„Пушки вместо масла“. Почему Западу сложно нарастить военное производство

podle překladače

„Zbraně místo másla.“ Proč je pro Západ těžké zvýšit vojenskou produkci?

Ohledně problémů s výrobou zbraní na Západě.

V poslední době je jedním z hlavních obtížně řešitelných  problémů západní pomoci Ukrajině vyčerpání vojenských zálsob zemí NATO a neschopnost rychle zvýšit výrobu zbraní.

Nedávným příkladem je narušení plánů EU na výrobu milionu granátů pro Ukrajinu. Tento problém si uvědomil jak ministr zahraničí Dmitrij Kuleba, tak německý ministr obrany .

Mnohým na Ukrajině se tato situace zdá paradoxní. USA a EU jsou vnímány jako průmyslové velmoci, které by teoreticky měly být schopny „snadno“ vyrobit ani ne miliony, ale miliardy mušlí. A zdá se, že o financování není pochyb – kolik dolarů a eur je třeba pro tento podnik vytisknout, to se vytiskne. Rozšíření vojenské výroby navíc znamená nová pracovní místa, rozšířenou výrobu a ekonomický růst.

Jaký je tedy problém pro Západ zvýšit vojenskou produkci?

Ještě před 40 lety by totiž pro vojensko-průmyslový komplex zemí NATO nebylo příliš obtížné zajistit výrobu zbraní v objemech nezbytných pro válku stejné intenzity, jaká nyní probíhá na Ukrajině. Od té doby se ale západní ekonomika hodně změnila.

Za prvé,

po skončení studené války a rozpadu SSSR vojenská výroba v zemích NATO prudce poklesla. Převládal koncept, že už nebudou války jako druhá světová. Proto je nutné spoléhat se  na přesné zbraně a vysoce profesionální, byť malé ozbrojené síly, které by stačily k účasti na konfliktech omezené intenzity někde v Kosovu, Iráku, Afghánistánu nebo Sýrii.

Za druhé,

v posledních desetiletích nabral na Západě na síle proces deindustrializace. Věřilo se, že země EU a USA se posouvají na vyšší, postindustriální úroveň rozvoje a tvrdá práce v továrnách se stává trudnou poviností pro obyvatele zemí nezápadního světa, kam průmyslové kapacity začaly být hromadně transferovány.

Na základě toho vznikly dlouhodobé plány investic a obecného hospodářského rozvoje.

Když tedy v roce 2022 stál Západ před potřebou dramaticky zvýšit zbrojní produkci, ukázalo se, že jde o velmi obtížný úkol.

Zjistilo se, že k tomu chybí spousta věcí – od výrobní kapacity až po pracovní sílu.

Samozřejmě časem (za rok, dva, tři) se tyto problémy dají vyřešit. Ovšem pod jednou podmínkou – pokud vlády garantují výrobcům zbraní, že od nich budou nakupovat zbraně nejen po dobu, kdy budou na Ukrajině nebo v Izraeli války (které mohou kdykoli skončit), ale také garantovaně minimálně dalších 10 let.

A tady už nemluvíme o desítkách miliard dolarů a eur, které jsou nyní přiděleny Ukrajině, ale o bilionech dolarů  či eur.

Zdálo by se – jaká je potíž pro USA a EU si  je vytisknout?

Je tu problém. Faktem je, že Spojené státy a Evropská unie se v posledních 15 letech po krizi v roce 2008 s určitými přerušeními zabývají právě tímto (aktivním tiskem peněz). A to ve velkém – během pandemie, kdy byly západní ekonomiky, které byly „pozastaveny“, doslova zaplaveny penězi /kovidovými/. To vedlo ke zvýšení inflace a zahraničního dluhu. A v případě EU to bylo navíc umocněno  problémy kvůli válce na Ukrajině, která obzvlášť tvrdě zasáhla německou ekonomiku. Proto v poslední době jak Fed, tak Evropská centrální banka provádějí politiku zvyšování svých sazeb, aby omezily inflaci a „omezily“ peněžní zásobu.

Zbraně, jejichž výroba bude vyžadovat biliony vládních dolarů a eur, přitom nejsou běžné zboží. Většina se neprodá na volném trhu, ale bude bezplatně převedena na Ukrajinu a další západní spojence a bude sloužit i k doplňování skladů vlastních armád. To znamená, že to bude ve skutečnosti další obrovská emise peněz, která by mohla zrušit snahy o stabilizaci finančního sektoru.

To je hlavní problém západních zemí, které stojí před dilematem, co v takové situaci dělat:

rozhodovat, zda  inflace je menší zlo ve srovnání s vojenskou hrozbou ze strany nepřátel, a proto je nutné rozjet vojenskou výrobu  na  plnou kapacitu, alokovat na to tolik peněz, kolik je potřeba, bez ohledu na makroekonomické důsledky/škody. Nebo se vydat cestou snižování jiných vládních výdajů v zájmu výroby zbraní, zavedením principu „zbraně místo másla“ (nebo „zbraně místo zeleného přechodu a uhlíkové neutrality“). Nebo se v této fázi pokusit zmrazit válku na Ukrajině, zabránit rozšiřování války v Izraeli, abychom problémy s naším vlastním vojensko-průmyslovým komplexem začali řešit plánovaně a postupně, nikoli v nouzovém režimu.

Ve skutečnosti je obtížnost výběru mezi těmito možnostmi hlavní překážkou pro zvýšení vojenské podpory pro Ukrajinu.

A co v Rusku?

V Ruské federaci (stejně jako na Ukrajině) po rozpadu SSSR probíhaly procesy deindustrializace a destrukce vojensko-průmyslového komplexu v ještě větším měřítku než na Západě.

Existují však některé nuance.

Na gruzínském bojišti v roce 2008 Moskva zahájila program modernizace a přezbrojení armády, na který byly vyčleněny stovky miliard dolarů. Navzdory tomu, jak ukázaly události roku 2022, ruská armáda stále nebyla připravena na moderní válku vysoké intenzity a ruský vojensko-průmyslový komplex nevyráběl dostatek zbraní s potřebnými kvalitativními charakteristikami. Některé práce na obnově výrobních kapacit (které na Západě teprve začaly) se však v Rusku dělaly ještě před válkou v plném rozsahu, což vytvořilo základ pro relativně rychlé rozběhnutí vojenské výroby.

I když podotýkáme, že pro Ruskou federaci přináší injekce obrovských peněz do vojenské výroby (a vlastně i do války), stejně jako pro Západ, velká inflační rizika (zejména v podmínkách ne zrovna  nejvyšších cen ruského exportu a problémů s prodejem řady zboží od -viz  sankce). A to se již projevuje – ceny v Rusku v posledních měsících zrychlily svůj růst.

Platební a obchodní bilance Ruské federace však stále zůstávají v přebytku, oligarchové, zahnaní západními sankcemi do kouta, se spolu s penězi vracejí do Moskvy, a to dává ruské vládě jistou rezervu.

Kromě toho existují ještě dva faktory, o kterých se mluví v menší míře, ale přesto vážně ovlivňují schopnost Ruské federace poskytnout své armádě zbraně. Jedná se o Bělorusko a Severní Koreu.

Během sovětské éry bylo Bělorusko jednou z hlavních „dílen“ sovětského vojensko-průmyslového komplexu. Od 90. let prezident Lukašenk,o na rozdíl od Ruska a Ukrajiny, nastavil kurz  zachování výrobního potenciálu bez ohledu na to, zda ten či onen podnik „zapadne na trh“ či nikoli, zda je ziskový či nikoli. Proto neuzavřel podniky vojensko-průmyslového komplexu, přestože to působilo velké ztráty hospodářství země A Rusko toho nyní využívá – běloruské podniky usilovně pracují na plnění jeho vojenských rozkazů.

Pokud jde o Severní Koreu, bylo mnoho zpráv o prodeji granátů do Ruska z jejích skladů. Nedávno ale západní média přinesla informace o jiném procesu – výrobě zbraní pro Ruskou federaci v severokorejských výrobních závodech. A to je také velmi důležitý bod z hlediska doplňování arzenálu ruské armády.

Kromě toho je tu také Čína, která podle západních zpravodajských služeb zatím Rusku zbraně nedodala, ale potenciálně by tak mohla učinit. Včetně těch nejperspektivnějších oblastí – například dronů, v jejichž výrobě je světovým lídrem Čína. Ukrajina i Rusko nyní nakupují čínské drony na komerčním trhu, ale pokud se Peking politicky rozhodne poslat hlavní proud do Ruské federace (a přímo do továren upravujících UAV pro vojenské účely), pak by to mohlo vážně změnit rovnováhu síla  na bojišti.

Abychom to shrnuli, všechny výše popsané faktory poskytují v současnosti pozorovanou kvantitativní výhodu Ruské federace ve zbrojení. Co se stane dál, závisí na strategickém rozhodnutí Západu ohledně zbrojení a také na pozici Číny.

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Skvěle  sesumírováno!

Ano Západ  řeší  obrovský hlavolam – rozjet  znovu  zbrojní  výrobu se  vším všudy, co  k tomu patří. Což  by například  znamenalo naprostou  renesanci ocelářství a  železářství, jakož  i  hutnictví  barevných  kovů. Což  si, kvůli green dealu zakázal. Špinavou  výrobu a tahle  špinavá  je, přece nechceme!  Ostatně, po zavření  německých jaderek a  vlastně  všech  uhelných  elektráren – bylo  by k dispozici dostatek energie?  A  co třeba takový  koks pro vysoké pece?

Přidejte  si  k tomu obrovské investice  do zbrojovek a muniček!!!

Když  dnes  nenajdete  kolektivně  západní  banku, která  by  takovéhle projekty  financovala?  Vím o čem mluvím!

Navíc  – privátní kapitál nepůjde  do rizik, že  nynější  investice  budou  zítra, z rozhodnutí  stejných papalášů, co volají po granátech pro Ukrajinu – zmařeny, protože  války  na Ukrajině a  v Gaze  skončí.

A  správně je tam poznamenáno  i to,  že  NĚKDO musí ty  obrovské objednávky  zbraní a střeliva a dalších vojenských propriet  ZAPLATIT.  A  že Západ  může  spustit  další  tisk peněz, jako  za kovidu. Ale  autoři  trošku pozapomněli  na  finanční krizi  2008/2009, kdy  hrozící finanční kolaps  byl odvrácen také  jen a pouze  tištěním peněz:  Takže  trhy  doslova přelila  vlna  nesmyslně  levných peněz, až tak levných, že  střadatelé  za  své peníze  v bance  inkasovali  ZÁPORNÝ úrok, tedy  banka jim nic neplatila, ale  sama  si inkasovala  od  vkladatele  peníze  za  to, že od něj  vzala  depozitum a  naopak, někteří vybraní dlužníci, jako třeba  německá  vláda v jistém  čase, když  si brala  úvěry na  financování  svých dluhů, nejen, že  z nich neplatila  žádný úrok, ale  dokonce  jej INKASOVALA, že  byla  tak laskavá  a ulevila  trhu od přebytečných peněz.

Tohle je prapříčina dnešní  kolektivně  západní inflace.

Investice do zbraní a munice  jsou navíc, pokud neválčíte, MRTVÉ  investice. Zamražené velké peníze, které jen tak leží. Žádné  nové dálnice, sídliště, potřebná infrastruktura nových  vodovodů a kanalizace, žádné  veřejné projekty  financování  vzdělání a  zdravotnictví,  žádný  růst důchodů a sociálních transferů!  Nic  z toho a mnoha  dalšího. Nic.  Jen  nové tanky, děla, éra, flinty v hangárech a skladech a granáty  v muničácích.

Vysvětlete  to  voličům!  Tady nejde o máslo. Tady  jde  alespoň o udržení dnešních sociálních standardů! A papaláši chtějí přece  ze všeho nejvíc – BÝT ZNOVU ZVOLENI!

Přidejte  si k tomu  green  deal a jeho šílení. Ten snad bude  ještě mnohokrát dražší  než  šílení na Ukrajině! Nehledě  k tomu, že  startovat  energeticky  nesmírně  náročné  výroby a  to masově, když  nemáte  dostatečnou  energetickou  bázi a  tu Evropa  dnes  v žádném případě nemá, je  čiré bláznovství. Ba  co více  – je  krajně  závislá  na dodávkách z Blízkého východu. Jak u ropy, tak u  plynu.USA  všechno ani zdaleka nepokryjí. Ale  cenově  nám pustí žilou v každém případě.

Autoři odvedli za mne  špičkovou práci  – i když  vynechali další  velký krizový  faktor – ilegální migraci do Evropy!  Jež je také  nepředstavitelně  nákladná.

Rakušan  za  ČR podepsal migrační  pakt. V kterém se  říká,  že  členské  země  Evropské uHnie si budou rozdělovat migrační zátěž. A  to tak, že  pokud nějaký  člen  odmítne převzít  odpovídající  počet ilegálních připrchlíků, odvede  do bruselské  kasy každý  rok  za toho odmítnutého 22 000Eur. Aby  stát, který to za něj udělá, dostal kompenzaci kryjící  tím vyvolané  náklady.

Vezmeme  těch  22 000 za bernou minci!  Že to jsou  náklady  na  rok pobytu  nezvaného nelegála. Obecně,plošně  v  celé uHnii.

A  zkusme maličký výpočtík.  Zkusme  si  představit,  že nám ročně  přibude  na kontinent  1 000 000 běženců.

Náklady na ně pak vyčíslíme  snadno

1 000 000 x 22 000 = 22 000 000 000 Eur

22 miliard  eur  na  ty  co příští rok  nově přijdou a pak  každý  další. A k tomu jsou ti, co už  je zde  máme, kteří představují stejnou zátěž a  ti co sem dorazí přespříští a každý  další rok!!!

Jak  tohle  Evropská uHnie  hodlá zvládnout, netuším, Naprosto netuším. A k tomu hodlá  investovat obrovské  sumy  do zbraní, munice, zbrojení a  tak vůbec.

Tohle  opravdu není o volbě  máslo nebo zbraně. To rozhodování je  v pozici finanční/společenské přežití nebo zhroucení. Se  všemi z toho plynoucími  důsledky!!!