Rafinérie jsou schopné provozu bez ruské ropy?

napsal Harryp

Vlkův úvod:

On Harrypa  mi  dorazil následující  mailík:

Zdravím Vlku,
jistě ti asi neunikly oslavné články, kterak se litvínovská rafinérie na celé tři týdny „odstřihla“ od ruské ropy. No, napsal jsem k tomu malé pojednání, posud sám.
Harryp

Sedl jsem, posoudil a  výsledek  uvidíte  na  svém skle. Opravdu  je  po počtenícko  jak má být  o dalším slavném vítězství  našich  vždycky a jedině správných. Vítězství  doslova  za každou cenu. Ale  Harrypův  text  už  čeká.

Rafinérie jsou schopné provozu bez ruské ropy?

Asi ne každý zaznamenal tuto zprávu: „Litvínovská rafinérie společnosti Orlen Unipetrol RPA technologicky zvládne přechod na výhradně neruské druhy ropy. Potvrdil to říjnový třítýdenní test, během kterého litvínovská rafinérie prvně ve své historii zpracovávala výhradně neruskou ropu. Pro zajímavost: jednalo se o ropu původem z Iráku a Guyany.“

Tak se pojďme o této akci trochu rozpovídat. Sankce na ruskou ropu trvá bezmála 18 měsíců a během této doby neproběhla v rafinérii jediná investiční akce, která by umožnila navýšení jiných rop a úplné odstřižení od té ruské. Opakuji, investice jedna velká 0. Pro zajímavost – od počátku roku 2023 až do konce srpna nejela v litvínovské rafinérii jiná ropa než ruská! Test, který proběhl nyní v říjnu, měl skutečně deklarováno ropu z Iráku, Guyany, Kazachstánu a Indie. Upozorňuji deklarovánu! Ropu z Kazachstánu a z Ruska nerozeznáte ani v laboratoři, jsou totožné. Odkud pocházela ostatní ropa je velice pofidérní, často je velmi podstatný rozdíl mezi deklarací a skutečností, jedná se spíše o „ideologické očištění“. Pokud si přečtete článek z The Washington Post (https://www.washingtonpost.com/business/2023/11/14/russian-oil-sanctions-us-greece-turkey/), rychle zjistíte jak a proč.

Nicméně zkusme se podívat na výsledky testu.

• Během inkriminovaných tří týdnů bylo průměrné využití rafinérské kapacity 79 %!!!
• Celý test proběhl před technologickou odstávkou části rafinérie s výměnou katalyzátoru. Co to znamená? Katalyzátor má životnost 18-24 měsíců a během této doby se jeho aktivita sníží ze 100 % na 40-50 % – čím méně aktivní, tím je jednodušší do něj narvat jakoukoliv surovinu.
• Jak se ukázalo během testu, přechod na jiné ropy znamená sníženou produkci motorových paliv – zejména nafty – a vyšší provozní ztráty. Jen pro zajímavost, každý den přes hlavu kolony „vyfučelo“ 50 tun materiálu. Část zkondenzuje a jde zpět na začátek cyklu – pochopitelně na takový materiál máte dvojnásobné náklady, zbytek je pak nenávratně ztracen spálením na polním hořáku.
• Celá tato taškařice je vlastně jen marketingový tah, protože relevantní data lze získat pouze dlouhodobým testem. Proč? Je několik faktorů, které ovlivňují využitelnost kapacity rafinérie a její výtěžnost.

1. Faktor ropy – každá ropa má jiný řez, což znamená různé množství rafinérských složek. Lehké ropy obsahují hodně benzínových a petrolejových, ale také většinou asfaltových složek. Naopak mají snížený obsah nafty a olejových destilátů vhodných k následné konverzi na motorová paliva. Těžší ropy to mají naopak. Typů rop je asi 500.
2. Faktor počasí – čím více lehkých složek (propan, butan, benzín), tím větší problém při teplém letním počasí, protože drtivá většina chladících kapacit těchto lehkých uhlovodíků jsou vzduchové chladiče. Je-li venku 30 °C, teplota výstupu z kolony je 60-80 °C, a odpařování benzínů je 25-30 °C, pak i laikovi je jasné, že množství zkondenzovaných par se výrazně snižuje. To následně zhoršuje tlakovou bilanci destilační kolony. Čím vyšší tlak, tím vyšší teplotu musíte použít k oddělení jednotlivých složek. Čím vyšší teplotu použijete, tím více vám jdou páry na hlavu a tím více zatěžujete kondenzační systém. Začarovaný kruh, který má dvě řešení. Prvním je snížení nástřiku, tudíž snížení využitelnosti rafinérských kapacit. Druhým řešením je odpuštění části par na polní hořák, což znamená nevratné ztráty spálením. V prvním případě vám rostou finanční ztráty v důsledku vyšších nákladů na výrobu, v druhém případě máte finanční ztráty v důsledku spálení časti možných produktů.

Jak vidíte, celý tento test vzbuzuje (diplomaticky řečeno) značné rozpaky. Konal se v říjnu za chladného počasí a těsně před odstavením části rafinérie. Připočtěme další věci – přeprava po moři je podstatně náročnější na logistiku, vy musíte zajistit, aby se tankery s příslušnými typy rop sešly ve stejnou dobu v Terstu a smíchali je v tanku, který si musíte pronajmout. Přeprava po moři je i dražší, protože platíte nejen přepravní náklady tankeru, ale i tranzitní náklady třem zemím (Německo, Rakousko, Itálie). Zatímco za 60 let, co provozujeme ruskou ropu se nestalo, že by nás někdo odstřihnul nebo nás vydíral odstřihnutím ropy, v nynější situaci je obtížné předvídat situaci Perském zálivu na týden dopředu, neřkuli snad na roky. Česká republika byla díky ropovodu Družba tranzitní zemí, tudíž získávala tranzitní poplatky za přepravu ropy. Nyní už budeme pouze koncovou zemí, a tudíž tyhle peníze už mít nebudeme.

A jsem ochoten jít do polemiky s kýmkoliv, kdo mi bude tvrdit, že jsme schopni provozovat rafinérie na plnou kapacitu bez ropy z Ruska nebo kavkazských zemí. Totiž různé typy rop už se v rafinérii testují nejméně 12 let a vždy to přineslo více problémů, občas nutnost nouzového odstavení rafinérie. Pracuji v tomto oboru 40 let. Pochopitelně by se dalo přejít na jiné typy rop, ovšem pouze za cenu výrazných investic v řádu vyšších jednotek až desítek miliard. Ale zkuste mi najít v Evropě troubu, který by výrazně investoval do modernizace nebo dokonce navýšení rafinérských kapacit, pokud EU zakazuje spalovací motory a žene nás do doby kamenné.

Jo abych nezapomněl, často poukazuji na skutečnost, ať si kdokoliv najede radar námořní dopravy a uvidíte, že každou sekundu je na moři v pohybu deset tisíc obřích přepravních lodí. Přitom 20 největších z nich má stejné emise CO2 jako celá automobilová doprava v Evropě. A teď si toho všimli i chachaři v EU a „vymysleli“ geniální plán. Přepravní lodě budou muset kupovat emisní povolenky. Dle amerických rejdařských zdrojů to bude znamenat navýšení u jedné velké kontejnerové lodě z 4 miliónů USD o 1,5-2 000 000 USD za jeden náklad. A to v okamžiku, kdy Egypt zdvojnásobil poplatky za průjezd Suezským průplavem. Zkuste si tipnout, kdo to zaplatí? Samozřejmě rafinérie přenesou náklady na zákazníky. Pak se nedivme cenám energií, paliv a potravin, vždyť zachraňujeme „demokracii“ na Ukrajině. Možná by měla EU a USA zabavit miliardové majetky ukrajinských oligarchů a úplatných úředníků. Pravděpodobně by to vyneslo podstatně větší peníze než devizové rezervy Kremlu, které by pak bylo možné poslat na Ukrajinu, podle mezinárodních organizací nejzkorumpovanější zemi Evropy!!!