Zrádci ve vlastních řadách: Zelenskij čistí ukrajinské bezpečnostní služby

pro Kosu objevil Frapet

Představovat  Carnegie  Institute  nemá smysl. Všichni vědí, o jakou značku jde. Frapet  na jejich webu objevil tohle:

Traitors in the Ranks: Zelensky Purges Ukraine’s Security Services

podle překladače

Zrádci ve vlastních  řadách: Zelenskij čistí ukrajinské bezpečnostní služby

Zelenskij je odhodlán dostat tzv.  siloviky pod svou politickou kontrolu své administrativy, bez ohledu na jakákoli obvinění, že si uzurpuje moc.

Po ruské invazi se ukrajinská elita vzepřela očekáváním mnohých a  demonstruje zřídka vídanou jednotu. Předchozí neshody byly odloženy; nedošlo k žádnému hromadnému přeběhnutí na ruskou stranu; a politický život se přesunul do nejužšího okruhu prezidenta, kde se dělají klíčová rozhodnutí.

Ruská invaze ohrozila samotnou existenci ukrajinského státu. Prezidentu Volodymyru Zelenskému to ale také umožnilo vyřešit většinu politických problémů, kterým čelil před válkou. Od začátku ruského útoku jeho hodnocení raketově vzrostlo a v očích globálního veřejného mínění se stal hrdinou. Doma pozice oligarchů zeslábla díky jejich zaujetí záchranou vlastního majetku, zatímco dříve vlivný proruský blok byl jednou provždy zdecimován.

Jediným zbývajícím potenciálním rivalem je bývalý prezident Petro Porošenko. Pokud však dříve Porošenko dokázal čelit Zelenského pacifismu vlastními zkušenostmi s obranou země, už v tomto ohledu nemůže Zelenskému konkurovat. Mezitím svědectví zatčeného proruského politika Viktora Medvedčuka o temných machinacích z doby, kdy byl Porošenko v úřadu, znamená, že bývalý prezident má malou naději na opakování svého úspěchu v ukrajinské politice.

Přesto, jak se boje vlečou, začínají se objevovat první trhliny v této nově nalezené jednotě. Největším problémem Zelenského se právě teď stala loajalita siloviků – členů bezpečnostních služeb.

Rozsah narůstajících problémů se ukázal, když Zelenskij v jeden den vyhodil šéfy dvou klíčových bezpečnostních orgánů: generální prokurátorku Irynu Venediktovou a Ivana Bakanova, šéfa SBU, hlavní ukrajinské zpravodajské služby. Poslední jmenovaný byl vždy považován za jednoho z nejbližších lidí  prezidenta: za přítele z dětství, který se těšil Zelenského absolutní důvěře. Válka to změnila.

Po opadnutí počátečního chaosu prvních dnů invaze čelilo vedení SBU mnoha otázkám. Bakanov byl kritizován za to, že na měsíc zmizel z očí veřejnosti, zatímco hlavní prezidentský tým demonstroval jednotu zbytku země – a vlastně i světu – tím, že zůstal v Kyjevě. Jeho podřízení čelili ještě závažnějším obviněním. Někteří agenti bezpečnostní služby přeběhli na ruskou stranu na území okupovaném Ruskem, zatímco mnoho vyšších důstojníků se ukázalo neschopným zorganizovat účinný odpor proti invazní armádě, což přispělo ke ztrátě území na jihovýchodě Ukrajiny.

Reputace agentury začala dostávat úder  za úderem. Zelenskij při návštěvě Charkova na konci května vyhodil místního šéfa SBU za sabotování obrany města v prvních dnech války. Následující měsíc byl v Srbsku zatčen generál Andrij Naumov, bývalý šéf oddělení vnitřních záležitostí SBU. V předvečer invaze uprchl z Ukrajiny a byl nalezen s milionem dolarů v hotovosti spolu se smaragdy.

Poslední kapkou bylo zatčení Bakanovova osobního poradce Oleha Kuliniche – bývalého šéfa SBU na Krymu – kvůli podezření ze spolupráce s ruskými bezpečnostními službami a předávání utajovaných informací.  Po Bakanovově vyhození následovala pokračující čistka v řadách SBU, při níž přišel o své posty i zástupce šéfa agentury a několik regionálních šéfů.

Byl to podobný příběh jako na prokuratuře, kde se také ukázalo, že značný počet zaměstnanců spolupracoval s nepřítelem na území okupovaném Ruskem. Sama Venediktová však v prezidentském týmu zůstává a může být ještě jmenována velvyslankyní v nějaké evropské zemi.

Venediktová a Bakanovovi náhradníci byli popisováni jako chráněnci šéfa prezidentské administrativy Andrije Jermaka a jeho zástupce Oleha Tatarova, který je zodpovědný za dohled nad bezpečnostními službami. Někteří v ukrajinské opozici v tom vidí uzurpaci moci: veškerý bezpečnostní aparát se soustřeďuje v rukou Jermaka, který nemá ústavní právo tuto moc mít. Sám Jermak navíc čelil obvinění, že pracoval pro Rusko, aby narušil plán na zatčení ruských žoldáků v létě 2020. Zelenskij však dává jasně najevo, že svému náčelníkovi štábu zcela důvěřuje a vidí upevnění bezpečnosti země v koncentraci moci ve  svých rukou.

Po odchodu Bakanova je nejvýraznějším zbývajícím silovikem na Ukrajině nesporně Valerij Zalužnyj, vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil. Ruská invaze z generála udělala jeden ze symbolů ukrajinského odporu, jako je sám Zelenskij.

Tento progresivní vojenský velitel, relativně mladý v devětačtyřiceti, je populární i na Západě. Time Časopis ho zařadil po boku Zelenského na svůj seznam nejvlivnějších lidí planety, zatímco Politico napsal , že Zalužnyj „vstoupí do ukrajinské vojenské tradice jako historická postava“.

Zpočátku byl Zalužnyj také považován za jednoho z Jermakových chráněnců, ale ve třetím měsíci války, kdy se zdálo, že ohrožení hlavního města ustoupilo, se objevily zvěsti, že prezidentská administrativa se začala mít na pozoru ohledně oblíbeného velitele. že by se  z něj mohl vyvinout  budoucí politický rival Zelenského.

Když Zalužnyj založil charitativní nadaci, bylo to považováno za pokus vytvořit základnu pro  vlastní politický projekt. Prezident a vrchní velitel se také veřejně střetli, když generální štáb zakázal všem Ukrajincům způsobilým pro vojenskou službu změnit místo pobytu bez povolení vojenských úřadů. Zelenskyj tento krok odsoudil jako novodobé nevolnictví a řekl vojenským představitelům, aby taková opatření nepodnikali bez jeho souhlasu.

Není divu, že se prezidentská kancelář obává, že jak nepřátelství utichne, bývalí vojáci budou chtít vidět někoho ze svých vlastních lidí  řídit zemi a Zalužnyj by byl ideálním kandidátem. Tato ostražitost je dále podporována průzkumy veřejného mínění potvrzujícími vysokou důvěru veřejnosti v ozbrojené síly a prokremelskými médii chrlícími spekulativní předpovědi buď o vojenském převratu na Ukrajině, nebo o tom, že Zelenskij bude Západem „odhozen“.

Za těchto okolností je Zelenskij odhodlán dostat siloviky pod politickou kontrolu své administrativy, bez ohledu na jakákoli obvinění, že si uzurpuje moc. Přesto, protože ukrajinský prezident lpí, jako dříve, na přeskupování personálu spíše než na reformě institucí, neexistuje žádná záruka, že se noví silovici ukážou jako účinnější než ti předchozí. Navzdory čistkám v jejich řadách od roku 2014 je mezi nimi stále příliš mnoho sabotérů a zrádců: již bylo zahájeno více než 650 vyšetřování státní zrady příslušníky bezpečnostních služeb.

Právě teď přežití ukrajinského státu závisí na armádě, takže není důvod očekávat konflikt s politickým vedením země – pokud to ovšem nedospěje do bodu hypotetické vojenské katastrofy nebo pokusu podepsat nepopulární mírová smlouva. V budoucnu by však politické problémy narůstající během válečného stresu mohly propuknout na povrch s vážnými následky.

Autor::

• Konstantin Skorkin

 

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Prostě  v ukrajinském zákulisí  to vře. Zelenský  se mnohým  přejedl a mnohým už  ekluje. Ale on  ví, že  hraje  o holý  život. A je rozhodnut  zůstat na  živu. Jenže pokud  válka  nebude úspěšná, tak ….tak se bude muset najít  hříšný  kozel, co  za  neúspěch může. A  tady jsou k dispozici jen dva kandidáti  – prezident nebo  nejvyšší  armádní velitel? Nikdo jiný nepřipadá v úvahu. Leda , že  by  v Kyjevě objevili kvaltem nějakého svého nečekaného Slánského.

Ale  je  tu ještě jeden  aspekt, který  opakovaně zmiňuji  – Západ nemá žádnou jinou strategii než  totální porážku  Ruska. Sám  si  totálně umenšil hrací prostor  a neexistuje pro něj  žádné  východisko z ukrajinské  bažiny, když  všechno svorně prohlásili a prohlašují, že  Ukrajinu  budou podporovat, dokud  bude  třeba. Ačkoliv  by  dnes  už  rádi vypadli. Ale  ten závazek je natolik neprůstřelný, že nelze.

Jedinou možností je, že  by  Ukrajina  ze  svého rozhodnutí sama přestala  válčit. A za Zelenského to neudělá, protože  ten si to nechal odhlasovat  a ukotvit  v zákonech. Jeho následník  by  to ale učinit  mohl a  tím sňal ze západně kolektivních papalášů  to  břímě  ve  smyslu  – my jsme udělali všechno možné a  drželi slovo až do konce, ale Ukrajina  už nechtěla.

I k tomu by byl  Zalužný  naprosto ideální. Hrdina  všech hrdinů , který  sám poznal, kdy  země  narazila na hranici svých možností. Jako kdysi finský  maršál Mannerheim.

Ale  hlavní zprávou tohoto článku je, že  v Kyjevě  se  to skutečně pořádně  vaří.

Vař  hrnečku  vař a  zlá očka  zmař!  Takhle nějako to říkávala, pokud se nemýlím, baba  Jaga…