Reakce na úterní Kosu v režii Lukáše Kovandy

napsal  MJB

Chtěl  jsem dneska  dát  jen jeden  článek  – rozhovor  s profesorem Sachsem  abych  jej netříštil.

Jenže  kosíř MJB  mi poslal miniaturu,  kterou reaguje  na úterní  vydání Kosy, která byla postavena  na  dvou článcích klučíka Kovandy.  A  vedle  toho  jen dokresluje  geopolitiku v podání profesora Sachse. Jakkoliv  ta  to naprosto nepotřebuje.  Nicméně,  jde o zajímavou drobnost.  Takže MJB

Úterní články z pera Lukáše Kovandy mne velmi zaujaly a přinutily se nad nimi hlouběji zamyslet. V prvním z nich píše o slušné kondici ruské ekonomiky, kterou jak se zdá nesrazily Západní sankce na kolena, jak bylo očekáváno. Domnívám se, že lišák Putin, veterán zpravodajských služeb, už od onoho roku 2014 pracoval na reorientaci ruské ekonomiky na Východ, a že právě obava ze sankcí Západu zamezila tomu, aby už v tomto roce přitvrdil v tlaku na Ukrajinu. Takže možná, že zatímco Ukrajina brala MINSK II jako vítanou pauzu k mocnému vyzbrojení, ani Putinovské Rusko nemeškalo a připravovalo se na co možná nejbezbolestnější absorbování sankcí. Ukrajina věděla že je na přímé trajektorii k válce a stejně tak si Rusko bylo vědomo že po zahájení horkého konfliktu přijdou sankce.

Proto Západ s překvapením sleduje, že ač byly sankcemi způsobeny škody, nejedná se pro Rusy o fatální problém. Došlo k uspokojivému vyřešení dovozu přes spřátelené země, které neopovrhují příležitostí k výdělku, ať už aut nebo zbrojních součástek. Ale hlavně byla zajištěna nová odbytiště pro ropu a plyn. Z Ruska odešly skoro všechny Západní firmy a my jsme s napětím sledovali, jak to ustojí ruská společnost. Došlo ovšem k logickému vyústění. Uprázdněná místa na trhu zaplnily čínské a ruské firmy. Pro ty ruské to může být příležitost, se kterou už možná ani nepočítaly, protože v konkurenci mamutích koncernů ze západu jaksi neměly šanci. Nyní můžou v klidu růst a pokusit se zajistit pro Rusy i to co jejich firmám nikdy nešlo: spotřební zboží a služby. Tím, že ruský vnitřní trh zajistí především domácí firmy, se Rusko vyhne onomu enormnímu odlivu bohatství do zahraničí, o kterém píše Lukáš Kovanda ve druhém kosím článku o odírání českého národa. Možná se nakonec neuvěřitelné stane skutkem a Rusové konečně vyrobí budík 😊

Samozřejmě, že kus ruského trhu spadl do klína sousední komunistické Číně. Trh s automobily například. Nejsem si ale jist, zda se jedná o plusové body pro Západ. Podle sdělení zástupců Škody auto nahradit Ruský trh nebude jednoduché. Prosadit se v Indii a Vietnamu (kterážto odbytiště by Rusko měla nahradit) nebude v čínské konkurenci procházka růžovým sadem. Čína politicky hraje nestrannou velmoc, ale nikdo asi není na pochybách, že došlo k velkému, dá se říci skokovému sblížení těchto dvou států. Hezky to okomentoval nestor světové politiky Henry Kissinger ve smyslu, že tolik pracné oddělení Číny od Ruska pomocí slavné americké ping – pongové politiky z doby přelomu šedesátých a sedmdesátých let je pryč, a to, před čím on i Zbigniew Brzezinski i další varovali se stává skutkem. Totiž spojenectví Ruska a Číny.

Když se nad tím ale hlouběji zamyslíme, není na tom vlastně nic překvapujícího. Směřování americké politiky se někdy po roce 2000 začalo měnit v otevřeně konfrontační, směrem k Číně a především k Rusku. USA se vrátily ke klasické geopolitice podle Mackindera nebo Spykemanna. Oba tito teoretici geopolitiky a mezinárodních vztahů varují před spojením eurasijského vnitrozemí s pobřežními oblastmi. Prostě sbližování Evropy, zejména Německa s Ruskem znamená nebezpečí pro americkou hegemonii a mohlo by vést k opravdové emancipaci Evropy na Spojených státech. Jenže vytlačením Ruska z Evropy se logicky Rusové přimknou k Číně, která je podle US strategických koncepcí z roku 2018 hlavní zájmovou oblastí zahraniční politiky USA, jak sdělil v rozhovoru pro lidovky.cz z března 2022 americký bezpečnostní analytik Elbridge A. Colby, spolutvůrce této koncepce. V tomto rozhovoru si vlastně pochvaluje rusko-ukrajinský konflikt, který neváhá označit za proxy válku, která pro USA může přinést některá dobra. Například omezení obnovení a udržování ruských bojových složek a také konečně přiměje Evropu, aby se díky investicím do obrany stala plnohodnotným členem NATO se schopností poradit si s Ruskem sama jen s malou pomocí USA v oblastech jako jsou nukleární, vesmírné a kyberbezpečnostní síly, tak aby USA mohly přenést maximum svojí pozornosti do Západního Pacifiku.

Ale nejde samo sebou jen o moc jako takovou. Jde tady o trhy. Díky pobřežním vrtům a frakování se USA od roku 2020 stala čistým vývozcem energie, alespoň tak to vidí ve svém bestseleru V zajetí geografie Tim Marshall. Takže co vyvážet je, ale kam? No nejlépe do Evropy. Ta se, poté co došlo k vytlačení Ruska z jejího energetického trhu, jeví jako ideální odbytiště. V létě si na ČRo plus stěžovali američtí ochránci přírody na to, že v Mexickém zálivu rostou obří špinavé CNG terminály jako houby po dešti. A naděje, že je to jen na chvíli dementoval redaktor správnou poznámkou, že taková investice musí jet alespoň deset, dvacet let, aby se vyplatila. Takže US zahraniční politika má jasný úkol: zajistit trhy. A že v ochraně zájmů svých investorů dokáží být Spojené Státy ostré, se mohli přesvědčit odpůrci United Fruits ve Střední Americe. Opět na Plusu se rozohnil kanadský geograf, emeritní profesor University of Manitoba českého (dokonce plzeňského) původu Václav Smil: Jak si mohla Merkel dovolit tak těsně se navázat na dodávky levného plynu z Ruska aniž by to s námi konzultovala!? No snadno, měla totiž dojem, že má právo na samostatnou politiku, jejím ž hlavním úkolem je dobro Německa, ne USA. Kde ty loňské sněhy jsou…

Nechci určitě tvrdit, že pouze obchodní zájmy USA stojí za expanzí NATO a EU do gravitačního pole Ruska, domnívám se totiž, že velké dějinné události nemají jen jeden důvod, ale celý soubor důvodů, pohnutek, ale také někdy náhod a nešťastných událostí. Například jsem přesvědčen, že v roce 2014 nechtěly ani USA, ani Evropa na Majdanu převrat a už vůbec ne krvavý. Západ sázel na to, že v předčasných volbách přejede Petro Porošenko Janukovyče jako sáně. Jenže filutové ze Západní Ukrajiny to vzali hopem. Už staří Římané věděli, že psi války je snadné vypustit, ale velmi obtížné řídit. A tak Západ musí polykat hořké pilulky, konotace, se kterými nepočítal jako právě Lukášem Kovandou popsaný efekt semknutí se a zmátoření ruské ekonomiky, která z této války vyjde možná silnější a určitě samostatnější než do ní vstupovala.

A aby toho nebylo málo, chystá se Evropská ekonomika na další boje o světové trhy vyzbrojená green dealem. To je asi tak, jako kdyby si sprinter před olympijským finále zarazil hřebík do paty a věřil tomu, že vyhraje.