Jiný pohled

napsal Leo K.

Neue Zürcher Zeitung  je od roku 1780 tradiční švýcarský deník  známý nejen celostátně a významem se řadí po bok Frankfurter Allgemeine Zeitung a Süddeutsche Zeitung, tedy předních médií v německy mluvících zemích. Jeho současný šéfredaktor Eric Gujer (od roku 2015) se dopouští jistého „kacířství,“ když zařadil do NZZ pravidelnou rubriku Der andere Blick (jiný pohled). Zaujal mě tématem: „Ještě nedávno se zdálo, že zelený duch doby je neporazitelný, nyní je v defenzivě,“ kde tvrdí, že Zelení již zjevně překročili svůj zenit. Článek si v němčině můžete přečíst na odkazu, ale stručný souhrn následuje:

V Německu Zelení ve volbách jenom ztrácejí. Byli vyhozeni ze zemských vlád v Hesensku a Berlíně. Ve Švýcarsku ztratili v celostátních volbách značné množství hlasů a do parlamentu se znovu nedostaly ani známé osobnosti strany. Učit se od Zelených nyní znamená učit se prohrávat. […] Proč takový náhlý obrat právě teď? Skutečnost, že postihuje Zelené ve Švýcarsku i v Německu, svědčí o jednom: nejde o jev omezený jedním státem. V Německu se situace strany vyostřuje jen proto, že Zelení jsou součástí vlády, a ta je hodnocena podle toho, čeho dosáhla. Bylo by příliš laciné svádět volební porážky pouze na hospodářskou situaci. Války na Ukrajině a v Gaze samozřejmě podněcují potřebu bezpečnosti a inflace posiluje obavy střední třídy ze sociálního úpadku. A voliči Zeleným nikdy nedali mandát pokud jde o obranu a ekonomiku. Zelení ztrácejí i pokud jde o migraci. Zuby nehty hájí otevřené hranice, zatímco ostatní strany volají po omezení. To však k vysvětlení jejich úpadku nestačí. Zejména v Německu mají Zelení zkušenosti s politickými poklesy. Poprvé se Zelení dostali k moci za vlády Gerharda Schrödera která zavedla Spolkovou republiku do dvou válek. Ministr zahraničí „Joschka“ Fischer musel zdůvodňovat účast v misích v Kosovu a Afghánistánu. […] Zelení také chtěli přesvědčit veřejnost, že ochrana klimatu je zdarma. Jenže větrná a solární energie nikdy nebude schopna pokrýt poptávku po elektřině dokud nebude možné elektřinu skladovat. Každá nová větrná turbína a každý další fotovoltaický systém toto dilema jenom zhoršuje. Pokud je dostatek větru a slunce, vyrábí se příliš mnoho a elektřina se musí dodávat do zahraničí za záporné ceny a následně, pokud je naopak šedivo a bezvětří nakupovat zpět za vysoké ceny. Problém se vyostřil po odstavení posledních jaderných elektráren.
Ochrana životního prostředí stále tvoří jádro identityZelených. Pokud v ní selžou, ztratí svůj raison d’être. Musí dokázat, že svůj program dokáží obléci do moderního hávu. Ale právě to se Zeleným nedaří. Místo toho, aby poskytli praktické odpovědi, lpí na své pokrytecké ideologii.

Ano, psal jsem: Mají svoji víru…která je pro ně dobrá dost. Jak zpívali fundamentalisté ve filmu Kdo seje vítr (Opičí proces), trvající na tom, že slovo Boží, tak, jak je zjeveno v Bibli, pokrývá veškeré lidské poznání. To srovnání s náboženstvím sedí. Kde je dogma, tam není diskuse. Ten svrchu citovaný článek byl uveden obrázkem volebního plakátu Zelených v Bavorsku. Zvolte klima místo krize! Všechny hlasy zelené. Získejte zpět svoji budoucnost. Je to stejné jako v slavném opičím procesu. Klimatická krize neexistuje, je to naše krize, krize vědění, vzdělávání a v případě zaměstnanců medií – je to jejich morální krize.

Tragickými fundamentalisty opěvující svou víru jsou v tomto konkrétním Zeleném případě přívrženci nesmyslů pocházejících z dílny Greenpeace, kteří tvrdí, že oteplování Země je způsobené lidskou nadprodukcí oxidu uhličitého v atmosféře a toto oteplování může člověk ovlivnit, přestane-li ho emitovat. To je nekonečně hloupý výrok proto, že oxid uhličitý je přímo podmínkou veškerého současného života.

Veškerý život, mimo snad některých archeí, je totiž podmíněn energií získanou rozkladem sacharidů – – a ty jsou vytvářeny zelenými rostlinami fotosyntézou z vody a oxidu uhličitého. Vedlejším produktem fotosyntézy je kyslík a fotosyntéza je jeho jediný přírodní zdroj.

Slovem klima rozumíme dlouhodobý charakteristický režim počasí očištěný o roční výkyvy. Jestliže se na Zemi mění klima, je to svědectví, že Země se v prostoru mění, že to není vyhořelý, mrtvý objekt, který jediný může být stabilní. Přisuzovat lidstvu schopnost cíleně ovlivňovat vesmírný objekt velikosti Země hraničí s obsesí,  s neodbytnými, vtíravými myšlenkami, nápady či nutkáními. Proto roky tvrdím, že všichni politici, kteří sebe sama prohlašují za elitu a šíří myšlenku klimatické krize způsobené CO₂ by měli být obvinění z šíření poplašné zprávy. Jakékoliv výmluvy, že to doporučili experti jsou liché. Ti, kteří na klimatickém šílenství vydělávají se sice obrňují nadnárodní expertní instituci IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change), ale podívejme se co IPCC o sobě píše v Zásadách jimiž se řídí práce IPCC.

ROLE
2. Úkolem IPCC je komplexně, objektivně, otevřeně a transparentně posuzovat vědecké, technické a socioekonomické informace důležité pro pochopení vědeckého základu klimatických změn.
rizika změny klimatu způsobené lidskou činností, jejích možných dopadů a možností přizpůsobení a zmírnění.
Zprávy IPCC by měly být neutrální ve vztahu k politice, ačkoli se mohou objektivně zabývat
vědeckými, technickými a socioekonomickými faktory, které jsou relevantní pro uplatňování konkrétních politik.

Nejprve drobnost, žádný přírodní jev (a tedy ani změna klimatu) nemá vědecký základ. Přírodě je naše věda ukradena. Naopak platí, že věda se snaží popsat přírodní jevy co nejvěrněji a když pozorováním zjistí, že tomu tak není, tak se přizpůsobí věda a nikoliv příroda. Ale pokládejme tohle za slovíčkaření a přeložme do srozumitelné češtiny …posuzovat rizika změny klimatu způsobené lidskou činností, jejich možných dopadů…Ta věta říká: Změna klimatu je způsobená lidskou činností, pojďme se podívat co to s sebou nese. Čili – shromažďujme argumenty pro to, co máme dokázat. Což je zřejmě zjevená „pravda.“

Takže nikoliv vědecká instituce, ale prachobyčejní lobbisté.

A to neargumentuju výběrem pracovníků, které vybírají vlády členských států. A protože vlády jsou v posledních dvaceti letech zelené nebo alespoň se zelenou příchutí, tak je nabíledni, jak vypadá IPCC. A nemluvím ani o množině skutečných vědců, kteří v IPCC mají existenční jistotu a nemusí se hrdlit o granty, aby mohli alespoň částečně svobodně bádat. To pochopitelně nesvědčí základnímu výzkumu a také nutí vědce, aby cíl jejich bádání byl pojmenován co nejskandálněji nebo nejsensačněji. Jenom proto, aby získali vytoužený grant. Když se potom octnou v aparátu s jasným programem a pokrytém váženou nadnárodní institucí, kde je přísun peněz zaručený bez denních naschválností a nervy drásajícího čekání, tak jsou i ochotni vyjít vstříc politickým požadavkům.

I vědci jsou jenom lidé a systém jejich hodnocení je vystižen sloganem „publish or perish“ (publikuj nebo zhyň). Ale tohle všechno, ten nesmlouvavý vlčí režim je veřejný. Čas od času se veřejně diskutuje a není důvod, aby to nevěděli i Zelení. Ale pokrytecky hovoří o „vědeckém konsensu.“ Jako by pravda byla výsledkem nějakého konsensu.

I když neberu v úvahu slabou stránku lidské povahy, tak Konsens klimatických vědců je jasný hoax. Ale ani vědeckou komunitu vědců mimo obor nelze podezřívat z jednohlasnosti. Americký vědec, jeden z předních světových autorit na kvantovou mechaniku a nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 2022 John F. Clauser se nedávno stal členem správní rady vědecké koalice CO₂ a vědu o klimatu označil za „masivní a šokující novinářskou pseudovědu“. „Příběh o klimatické krizi je podvodem globální elity a nebezpečnou korupcí vědy, která ohrožuje světovou ekonomiku a blahobyt miliard lidí,“ uvedl Clauser ve svém prohlášení s tím, že se věda o klimatu stala „obětním beránkem“ pro celou řadu nesouvisejících neduhů. Věda o klimatu se změnila v diskusi o vlastním přesvědčení a aktivismu a vzdaluje se od solidní a sebekritické vědní disciplíny.

Ozelenění planety přitom není nic, proti čemu by kdokoliv protestoval. Souvisí s tím hospodaření s vodou a potažmo i hospodaření s odpady. Staleté zkušenosti říkají co dokáže stín zelených stromů, ba co dokáže i pouhý pohled do zeleně. Dělali to naši předci a neexistuje žádný důvod, proč by to nedokázala i současná generace. My ale máme jiné starosti. Protože spalováním fosilních paliv emitujeme zlořečený oxid uhličitý, souhlasili jsme s ultimatem do kdy tyto zdroje odstavíme. Zároveň jsme ale rozběhli výrobu aut na elektřinu. Zdroje elektřiny budeme odstavovat a její spotřebu budeme zvyšovat? A potom se v Mnichově divíme Číňanům, kteří vystavovali širokou paletu elektrických značek, ale také týden co týden uvádějí do provozu elektrárnu.

Je na čase si říct: Podělali jsme to. Je na čase přestat poslouchat blázny – a začít hledat technická řešení. Místo praštěných dotací a povolenek a podobných pitomostí je čas investovat do řešení, která dávají dlouhodobý smysl technicky, fyzikálně, ekonomicky i surovinově. Místo drahé a pošahané zelené propagandy hledat řešení, která dávají smysl pro celý svět, ne jen pro pár elit, které chtějí mít samy ze sebe dobrý pocit a které si v případě krize nechají ten mobilní reaktor připojit ke své vile.

Říkáte, že to nejde, že to EU nedovolí. Ale EU je dvacet sedm států. Politik má být odvážný ve svých vizích. Není odvážným Stanjura, který ví, že ho kryje parlamentní většina. Odvážným je Robert Fico, který se rozhodl pro sociální politiku, ač drtivá většina tisku a televize z něj dělá jakýsi výhonek italské mafie. Když bude odvážný politik přesvědčovat ostatní hlavy států, má jednoduchou úlohu. Každému (mimo Zelených) je jasné. že s dostatkem energie může dělat všechno: Těžit, vyrábět, recyklovat, hydroponicky pěstovat, ba i tu energii vyvážet. Málokdo si uvědomuje, že jen dostatek snadno dostupné energie nám dovoluje mít efektivní zemědělství a dost hnojiv na to, abychom vůbec mohli přežít v současných počtech. Pokud o dostupnou energii přijde a kombajny mu nebudou moci sklidit úrodu, protože je zrovna zataženo a ony nejsou nabité, je jednoduše v pytli. To musí být jasné i Olafu Scholzovi.

Takže ne: Až vám bude někdo vysvětlovat, že budoucnost je v podomácku pěstovaném zelí a v cyklistice, tak víte, že před sebou máte cvoka, který nemá žádný plán – a navíc si neuvědomuje systémové dopady nedostatku energie. A to je základní problém s jakýmkoliv pokrokem: Můžeme ho použít ke zlepšení naší situace – anebo ho obrátit proti nám samotným. Odvržením pokroku si nepomůžeme – a prosté rady typu „nejezte, nekupujte, nemějte děti, přestaňte existovat“ ve skutečnosti žádným řešením nejsou.

Je na čase opustit to šílenství – a začít se zase řídit rozumem.

Článek v NZZ, který se věnuje situaci v Německu a ve Švýcarsku má i k této úvaze co říct:
Pokrytci a farizeové – o tom by vám mohli leccos říci i švýcarští Zelení. Tvrdí, že jsou pro obnovitelné zdroje energie, ale to jsou jen slova. Jakmile dojde ke konkretizaci, uhýbají. Pokud se má v Alpách postavit fotovoltaická elektrárna nebo zvednout přehrada, Zelení jsou spolehlivě proti. Švýcarsko se řítí do akutního nedostatku elektřiny.
Člověk nemusí být odborníkem na energetiku, aby viděl, že Zelení nemají žádný plán a že u nich je jisté jen jedno: deindustrializace a zbídačení. Jednoduše přenášejí odpovědnost na občany: nelétejte, nejezděte autem, nejezte maso!

Environmentální hnutí opustilo vědu a logiku ve prospěch emocí a senzací. Kde nejsou znalosti, nazývá se hloupost věděním.

Zelení si mohou dovolit čistou morálku jen díky miliardovým daňovým výnosům, kterými zakrývají rozpory své politiky. To platí nejen pro ochranu klimatu. Obce jsou zahlceny ubytováním žadatelů o azyl. To nevadí, dokud je ještě nějaký finanční polštář a věci mohou nějak pokračovat.
To už nefunguje, protože na rozdíl od éry Merkelové je pokladna prázdná. Jako při každém odlivu vychází na světlo to, co bylo dříve milosrdně utajeno. V případě migrace je to životní lež, že můžeme přijmout všechny imigranty. Ale nejen finančně se Německo dostává na hranici vyčerpání.
Vysoké morální standardy nejsou samy o sobě problémem. Před Zelenými to byli sociální demokraté, kteří slibovali ráj na zemi: socialismus, pacifismus, feminismus a antikolonialismus – už tehdy existovala široká škála možností, jak zlepšit svět. Při všem svém moralizování však sociální demokraté nikdy nezapomněli na zlepšení každodenního života svých voličů, na vyšší důchody nebo maturitu pro děti z dělnické třídy.
Pokud lidem nadáváte do xenofobů a egoistů, jak to rádi dělají němečtí Zelení, pak jim musíte slíbit konkrétní pozemská zlepšení. Jiná návnada, jak učinit masochismus pro lidi přijatelným, totiž spása v posmrtném životě, vyšla z módy.
Zelení nenabízejí ani jedno, ani druhé.

Nevím kolikátý článek s konkrétními odpověďmi na zelené pseudo argumenty píšu. Co ale bude zítra? Určitě si zase někde přečtu článek o škodlivých emisích CO₂. Není to k zbláznění?