pro Kosu objevil přítel Václav
Dnes už je veřejně přiznáváno, že válka na Ukrajině je proxy válkou NATO s Ruskem. Už to nikdo nezastírá. Kosa se několikrát dotkla toho aspektu ukrajinského konfliktu a snažila se přijatelným způsobem rozkrýt ledví ekonomické války kolektivního Západu s Ruskem, kterému říkáme zkráceně, ale ne zcela výstižně – sankce. Ta ne zcela výstižnost je dána ekonomickou strukturou a předivem mezinárodního finančního systému, který je běžnému smrtelníkovi zcela cizí a skrytý. A vlastně jej ani nezajímá. Což je obrovská škoda. Jak se přesvědčíte ve vynikajícím textu nositele Nobelovy ceny za ekonomii Paula Krugmana, který přítel Václav objevil na prestižním americkém imperiálním portálu Foreign Afairres pod názvem
The American Way of Economic War
podle překladače
Americká cesta hospodářské války
Nepoužívá Washington nadměrně své nejmocnější zbraně?
Předpokládejme, že společnost v Peru chce obchodovat se společností v Malajsii. Pro firmy by nemělo být těžké uzavřít dohodu. Posílání peněz přes státní hranice je obecně jednoduché, stejně jako mezinárodní přenos velkého množství dat.
Má to ale háček: ať už si to společnosti uvědomují nebo ne, jejich transakce s finančními informacemi a daty budou téměř jistě nepřímé a pravděpodobně projdou přes Spojené státy nebo instituce, nad nimiž má americká vláda podstatnou kontrolu. Až to udělají, Washington bude mít moc monitorovat výměnu a bude-li to chtít, zastavit ji – jinými slovy docílit, aby peruánská společnost a malajsijská společnost přestaly obchodovat mezi sebou. Ve skutečnosti by Spojené státy mohly zabránit mnoha peruánským a malajským společnostem v obchodování se zbožím obecně, což by země do značné míry odřízlo od mezinárodní ekonomiky.
Část toho, co je základem této síly, je dobře známo: velká část světového obchodu se provádí v dolarech. Dolar je jednou z mála měn, kterou přijmou téměř všechny velké banky, a rozhodně nejpoužívanější. V důsledku toho je dolar měnou, kterou musí mnoho společností používat, pokud chtějí podnikat na mezinárodní úrovni. Neexistuje žádný skutečný trh, na kterém by peruánská společnost mohla vyměnit peruánské peníze za malajský ringgit, takže místní banky, které tento obchod usnadňují, budou běžně používat peruánskou měnu k nákupu amerických dolarů a poté použijí dolary k nákupu ringgitů. K tomu však musí mít banky přístup k americkému finančnímu systému a musí dodržovat pravidla stanovená Washingtonem.
Existuje však ještě jeden, méně známý důvod, proč Spojené státy ovládají ohromnou ekonomickou moc. Většina světových optických kabelů, které přenášejí data a zprávy po celé planetě, prochází Spojenými státy. A tam, kde se tyto kabely dostanou na území USA, Washington může a také monitoruje jejich provoz – v podstatě zaznamenává každý datový paket, který umožňuje Národní bezpečnostní agentuře kontrolovat data. Spojené státy proto mohou snadno špehovat to, co dělá téměř každý podnik a každá jiná země. Dokáže určit, kdy jeho konkurenti ohrožují jeho zájmy, a v reakci na to uvalit smysluplné sankce.
Špehování a sankcionování Washingtonu je tématem knihy Underground Empire: How America Weaponised the World Economy od Henryho Farrella a Abrahama Newmana. Tato objevná kniha vysvětluje, jak se Washington dostal k tak úžasné moci a mnoha způsoby, jak tuto autoritu nasazuje. Farrell a Newman podrobně popisují, jak 11. září přimělo Spojené státy, aby začaly využívat své informační impérium a jak se jeho mnohé součásti spojily, aby omezily Čínu i Rusko. Ukazují, že i když se jiným státům nemusí Washingtonské praktiky líbit, uniknout z nich je nesmírně obtížné.
Autoři také demonstrují, jak ve jménu bezpečnosti Spojené státy vytvořily systém, který je často zneužíván. „Aby Washington ochránil Ameriku, pomalu, ale jistě proměnil prosperující ekonomické sítě v nástroje své dominance,“ píší Farrell a Newman. A jak jejich kniha objasňuje, snahy Spojených států ovládnout mohou způsobit obrovské škody. Pokud Washington nasadí své nástroje příliš často, může to přimět další země, aby rozbily současný mezinárodní řád. Spojené státy by mohly přimět Čínu , aby se odřízla od velké části světové ekonomiky a zpomalila globální růst. A Washington by mohl využít svou autoritu k potrestání států a lidí, kteří neudělali nic špatného. Experti se proto musí zamyslet nad tím, jak nejlépe omezit – ne-li zcela potlačit – impérium Spojených států.
DATA A DOLARY
Ústřední postavení Spojených států v globálních financích a přenosu dat není zcela bezprecedentní. Přední světová mocnost měla vždy nadměrnou kontrolu nad světovou ekonomikou a komunikačními sítěmi. Například na začátku dvacátého století hrála britská libra klíčovou roli v mnoha mezinárodních transakcích a Londýnem procházelo množství všech globálních podmořských telegrafních kabelů.
Ale rok 2023 není rok 1901. Dnešní doba je definována tím, co někteří ekonomové nazývají „hyperglobalizace“. Svět je mnohem více propletený, než tomu bylo před stoletím. Nejde jen o to, že globální obchod nyní tvoří větší podíl na hospodářské činnosti než v minulosti; je to také tím, že složitost mezinárodních transakcí je mnohem větší než kdykoli předtím. A skutečnost, že tolik těchto transakcí prochází bankami a kabely, které Spojené státy kontrolují, dává Washingtonu pravomoci, které žádná vláda v historii neměla.
Mnoho laických pozorovatelů a nemálo profesionálních komentátorů si představuje, že tato dominance poskytuje Spojeným státům velké ekonomické výhody. Ekonomové, kteří to spočítali, však obecně nevěří, že zvláštní postavení dolaru představuje více než okrajový příspěvek k reálnému příjmu Spojených států – množství peněz, které Američané vydělají po očištění o inflaci. Zdá se, že neexistují žádné studie ekonomických přínosů, které plynou z hostování kabelů z optických vláken, ale tyto přínosy budou pravděpodobně také malé (zejména proto, že mnoho zisků pocházejících z přenosu dat je pravděpodobně zaúčtováno v Irsku nebo v jiných daňových rájích). Farrell a Newman však ukazují, že americká kontrola nad škrticími body světové ekonomiky dává Washingtonu nové způsoby, jak prosadit politický vliv – a že se jich chopil.
Autoři tvrdí, že Spojené státy začaly tyto pravomoci využívat po útocích z 11. září 2001. Předtím byli američtí představitelé brzděni v uplatňování ekonomické síly USA obavami z překročení míry. Úředníci si ale rychle uvědomili, že mohli sledovat finanční transakce Usámy bin Ládina způsobem, který by byl odhalil teroristovy plány a že mohli využít svůj finanční vliv k narušení operací al-Káidy. A tak poté, co teroristická skupina udeřila, Washington odložil své obavy stranou. Rozšířil jak svůj finanční dohled, tak používání sankcí.
Pro politiky se ukázalo, že uplatnění těchto pravomocí je snadné. Dolary používané v mezinárodních transakcích nejsou balíky hotovosti, ale bankovní vklady/operace, a téměř každá banka, která takové vklady uchovává, musí mít oporu ve finančním systému USA pro případ, že by potřebovala přístup k FEDu. V důsledku toho se banky po celém světě snaží zůstat v přízni amerických úředníků, aby se je Washington nerozhodl odříznout.
Příkladem je příběh Carrie Lamové, Čínou jmenované bývalé generální ředitelky Hongkongu. Jak píší Farrell a Newman, poté, co Spojené státy Lamovou sankcionovaly za porušování lidských práv, nemohla nikde získat bankovní účet, dokonce ani v čínské bance. Místo toho musela být vyplacena v hotovosti a hromady peněz měla uskladněny ve svém oficiálním bydlišti.
Méně malebným – ale mnohem závažnějším – příkladem americké moci je způsob, jakým Washington kooptoval Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci, známější jako SWIFT . Organizace slouží jako systém zasílání zpráv, jehož prostřednictvím se provádějí významné mezinárodní finanční transakce. Je pozoruhodné, že sídlí v Belgii, nikoli ve Spojených státech. Ale protože tolik institucí, které za ním stojí, spoléhá na dobrou vůli americké vlády, začala po útocích z 11. září sdílet velkou část svých dat se Spojenými státy, čímž poskytla vlastně jakousi novou Rosettskou desku, kterou by Washington mohl použít ke sledování finančních transakcí po celém světě. V roce 2012 byla vláda USA schopna využít SWIFT a svou vlastní finanční sílu k účinnému vyřazení Íránu ze světového finančního systému, a to s brutálním účinkem. Po sankcích íránská ekonomika stagnovala a inflace v zemi dosáhla zhruba 40 procent. Nakonec Teherán souhlasil s omezením svých jaderných programů výměnou za pomoc. (V roce 2018 americký prezident Donald Trump dohodu potopil, ale to je jiný příběh.)
To je druh moci, kterou Spojené státy získávají díky své kontrole nad finančními škrtícími body. Ale jak ukazují Farrell a Newman, co mohou Spojené státy udělat se svou kontrolou nad datovými škrtícími body, je pravděpodobně pozoruhodnější. Na mnoha, nebo možná na všech místech, kde optické kabely vstupují na americké území, americká vláda instalovala „rozdělovače“: optické prvky, které rozdělují paprsky světla nesoucí informace do dvou proudů. Jeden proud pokračuje k zamýšleným příjemcům, ale druhý směřuje k Národní bezpečnostní agentuře, která pak k analýze dat používá vysoce výkonné počítače. Díky tomu mohou Spojené státy monitorovat téměř veškerou mezinárodní komunikaci. Santa možná neví, jestli jsi byl hodný nebo zlobíš, ale NSA pravděpodobně ví.
Jiné země samozřejmě mohou špehovat Spojené státy a také to dělají. Zejména Čína tvrdě pracuje na zachycení vyspělé americké technologie. Ale nikdo neumí špionáž lépe než Washington a to navzdory maximálnímu úsilí Pekingu Čína nedokázala ukrást dostatek tajemství, aby se vyrovnala americké zdatnosti. Jak zdůrazňují Farrell a Newman, Spojené státy stále dominují klíčovému duševnímu vlastnictví – ani ne tak softwaru, který provozuje současné polovodičové čipy, ale softwaru používanému k navrhování složitých nových polovodičů, což je stále klíčový prvek. „Americké duševní vlastnictví,“ prohlašují autoři, „se vine celým řetězcem výroby polovodičů, jako rybářská dlouhá šňůra s ostnatými a nastraženými háčky.“
VŠECHNA TA SÍLA
Existuje mnoho názorných příkladů, jak Washington militarizoval své podzemní impérium, včetně sankcí vůči Lamovi a Íránu. Ale ten, který může nejlépe ukázat, jak se všechny tři prvky impéria – kontrola nad dolary,
kontrola nad informacemi a
kontrola duševního vlastnictví
– snoubí, je překvapivě úspěšný rozklad čínské společnosti Huawei.
Ještě před pár lety byli američtí představitelé a zahraničněpolitické elity kvůli Huawei silně nervozní. Společnost, která má úzké vazby na čínskou vládu, se zdála být připravena dodávat zařízení 5G do velké části planety a američtí představitelé se obávali, že toto rozšíření by Číně umožnilo odposlouchávat zbytek světa – stejně jako Spojené státy.
Washington tedy využil své propojené impérium, aby odřízl Huawei a srazil jej na kolena. Za prvé, podle Farrella a Newmana se Spojené státy dozvěděly, že Huawei tajně jednal s Íránem – a proto porušil americké sankce. Poté byly schopny využít svůj speciální přístup k informacím o mezinárodních bankovních údajích k předložení důkazů, že společnost a její finanční ředitelka Meng Wanzhou (která byla shodou okolností také dcerou zakladatele) spáchaly bankovní podvod tím, že falešně sdělily Britům, přes finanční společnosti HSBC, že její společnost neobchoduje s Íránem. Kanadské úřady, jednající na žádost USA, ji zatkly, když cestovala přes Vancouver v prosinci 2018. Americké ministerstvo spravedlnosti obvinilo Huawei i Meng z podvodů a řady dalších zločinů a Spojené státy použily omezení na vývoz americké technologie k tlaku na společnost Taiwan Semiconductor Manufacturing Company, která dodává mnoho klíčových polovodičů, aby odřízla Huawei přístup k nejpokročilejším čipům. Peking mezitím v Číně zadržel dva Kanaďany a v podstatě je držel jako rukojmí.
Poté, co strávila téměř tři roky v domácím vězení v Kanadě, Meng uzavřela dohodu, ve které se přiznala k mnoha obviněním a bylo jí dovoleno vrátit se do Číny; čínská vláda poté Kanaďany propustila. Ale v tom okamžiku byl Huawei už mnohem menší silou a vyhlídky na čínskou dominanci 5G zmizely – alespoň v blízké budoucnosti. Spojené státy v tichosti vedly postmoderní válku s Čínou a vyhrály.
Na první pohled by toto vítězství mohlo vypadat jako jednoznačně dobrá zpráva. Washington podstatně omezil technologický dosah diktátorského režimu, aniž by musel použít sílu. Schopnost Spojených států odříznout Severní Koreu od velké části světového finančního systému nebo jejich úspěšné sankcionování ruské centrální banky by také mohly vyvolat oprávněný jásot. Je těžké být pobouřen tím, jak Spojené státy používají skryté síly k blokování globálního terorismu, rozbíjení drogových kartelů nebo ke zmaření pokusu ruského prezidenta Vladimira Putina podrobit si Ukrajinu.
Při výkonu těchto pravomocí však zjevně existují rizika. Farrell a Newman se naopak obávají možnosti překročení míry. Pokud by Spojené státy využívaly svou ekonomickou moc příliš, píší, mohlo by to podkopat základ této moci. Pokud například Spojené státy zmilitarizují dolar proti příliš mnoha zemím, mohly by se tyto úspěšně spojit a přijmout alternativní metody mezinárodních plateb. Pokud se země budou hluboce obávat americké špionáže, mohly by položit kabely z optických vláken, které by Spojené státy obešly. A pokud Washington zavede příliš mnoho omezení na americký export, zahraniční firmy by se mohly od americké technologie odvrátit. Například čínsky navrhářský software se nemusí rovnat Spojeným státům, ale není příliš těžké si představit, že některé režimy akceptují nižší kvalitu jako cenu za to, že se dostaly zpod kontroly Washingtonu.
Zatím se nic z toho nestalo. Navzdory nekonečným bezdechým komentářům o možném zániku dolaru jako globální měny zatím vládne svrchovaně. Ve skutečnosti, jak píší Farrell a Newman, dolar vydržel navzdory „kruté hlouposti“ Trumpovy administrativy. Položení optických kabelů, které obcházejí Spojené státy, by mohlo být jednodušší a lidé, kteří nejsou technologové, ve skutečnosti nevědí, jak snadno lze americký software nahradit. Přesto se zdá, že skrytá moc Washingtonu je pozoruhodně odolná.
To ale neznamená, že neexistují žádná omezení, kam až mohou Spojené státy zatlačit. Farrell a Newman se obávají, že Čína, která je sama o sobě ekonomickou supervelmocí, by se mohla rozhodnout „bránit se tím, že zhasne“: přeruší mezinárodní finanční a informační spojení s širším světem (což už do jisté míry dělá). Taková akce by pro všechny měla značné ekonomické náklady. Degradovalo by to roli Číny jako dílny světa, kterou – svým způsobem – může být stejně těžké nahradit jako globální roli amerického dolaru.
Existuje také zjevné riziko, že země, které prohrají války bez výstřelu, by mohly vést skutečné války. Jak píší Farrell a Newman, militarizace obchodu byla jedním z faktorů, které přispěly ke druhé světové válce : Německo a Japonsko se zapojily do dobyvačných válek, částečně proto, aby si zajistily přístup k surovinám, o kterých se obávaly, že by mohly být přerušeny mezinárodními sankcemi. . Dnešní noční můrou by bylo, kdyby Čína ze strachu, že je marginalizována, vrátila úder invazí na Tchaj-wan, který hraje klíčovou roli v globálním polovodičovém průmyslu.
Ale i když Spojené státy nebudou nadměrně využívat své podzemní impérium nebo nevyprovokovat horký konflikt, stále existuje velký důvod k obavám o dramatickou ekonomickou a datovou moc Washingtonu: Spojené státy nebudou mít vždy pravdu. Washington učinil spoustu neetických zahraničněpolitických rozhodnutí a svou kontrolu nad globálními škrtícími body by mohl využít k poškození lidí, společností a států, které by se neměly dostat pod palbu. Trump například uvalil cla na Kanadu a Evropu. Není těžké si představit, že pokud by vyhrál druhé funkční období, pokusil by se pokořit ekonomiky evropských států kritických k jeho zahraniční nebo dokonce domácí politice. Člověk nemusí vidět všechno optikou války v Iráku nebo trvat na tom, že Spojené státy nějak donutily Putina napadnout Ukrajinu, aby se obával nedostatečné odpovědnosti vládců podzemního impéria.
PRAVIDLA PROVOZU
Farrell a Newman nenavrhují politiku, která by mohla tato rizika zmírnit, kromě toho, že naznačují, že podzemní impérium si zaslouží stejný druh sofistikovaného myšlení, které bylo kdysi věnováno jadernému soupeření. Přesto tím, že zdůrazňuje, jak se změnila povaha globální moci, kniha nesmírně přispívá k tomu, jak analytici uvažují o vlivu. A tvůrci politik a výzkumní pracovníci by měli začít formulovat plány na řešení těchto problémů.
Jedním z možných řešení by bylo vytvořit mezinárodní pravidla pro využívání hospodářských škrticích bodů, v souladu s pravidly, která omezovala cla a další protekcionistická opatření od vytvoření Všeobecné dohody o clech a obchodu v roce 1947. Jak každý obchodní ekonom ví GATT (a Světová obchodní organizace, která z ní vyrostla) dělá víc, než jen chrání národy před sebou navzájem. Chrání je před jejich vlastními špatnými pudy.
S novějšími formami ekonomické síly bude těžké udělat něco podobného. Ale aby byl svět bezpečný, měli by se odborníci pokusit přijít s předpisy, které budou mít stejný zmírňující účinek. Sázky jsou příliš vysoké na to, aby se tyto výzvy neřešily.
ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
Za mne osobně nejlepší rozbor, jaký jsem na toto téma kdy četl. Když jsem uvažoval nad sankcemi, dominancí dolaru, odstřižením od SWIFTu nebo vyloučení z globálních finančních trhů. psal jsem, že jde vlastně o středověkou jednorannou bambitku, z níž se vystřelí pouze jednou a pokud zásah z ní není smrtelný, už se znovu nedá nabít k dalšímu použití. Na tomto příměru trvám. Se dvěma dovětky
-dá se z ní znovu vystřelit jen na každého nového nepřítele
-důsledky toho výstřelu jsou velmi dlouhé.
Nicméně, svět si z ukrajinského konfliktu a sankcím proti Rusku vezme nepochybně poučení. Svět před 24.2.2022 byl jiný, než jaký zažijeme po skončení toho nesmyslného a hloupého zabíjení na Ukrajině.
Čína je dneska supervelmoc a velmi dobře ví, že to, co popisuje Krugman je její Achillovou patou. Stejně tak Rusko. Podobně si zmrazením ruských státních rezerv uvědomily ropné monarchie Blízkého východu, jak snadno zranitelné jsou. Nepochybně totéž si uvědomili v Indii a Brazílii a třeba i v Turecku. Za mne nejméně populace více než poloviny planetárního celku. A nepochybně s tím budou chtít něco udělat. Ve vlastním zájmu. Prostě musí. Nepůjde to hned, nebude to levné, ale určitě to v nějakém čase přijde.
Dolar a jeho královské postavení je přímo závislé na vypořádávání plateb v této měně při zúčtování energetických nosičů. Pokud by byl z nějaké nadkritické části nahrazen v této roli jinou měnou/měnami, dočkali bychom se planetárního otřesu finančních trhů.
Položit nové optické trasy obcházející území USA a jejich spojenců není žádný větší technický problém. Pokud máte na to dostatek prostředků, času a techniky.
A vytvořit software potřebný k bezpečnému mezibankovnímu styku je také, relativně snadno – řešitelné.
Věřím, že se na to státy v nemilosti nebo potencionální nemilosti USA pečlivě připravují.
Prostě bambitka na jeden výstřel.
+'&t='+escape(document.title)+
'&wi='+escape(window.screen.width)+'&he='+escape(window.screen.height)+')
KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra! 