Úvodník dnešní Kosy – proč selhávají evropští vůdci do nichž voliči vkládali extrémně vysoká očekávání

Dnešní dvojčíslo  je  věnováno  velmi důležitému  fenomenu  – selhání  evropských vůdců,  které  si v jejich  zemích zvolili  občané  na  základě protestu a nedůvěry  ke  starým politickým strukturám a figurám,  u nichž  už  nic  neočekávali a jenž  je  x krát v minulosti  zklamaly.

V tomto případě jde konkrétně  o  francouzského prezidenta  Macrona a  italskou premierku  Meloniovou.

S  oběma  jejich voliči  spojovali  obrovská očekávání. U Macrona, že  jako mladý, vitální, neokoukaný, ale  dobře připravený politik provede  Francii  z  tristní přítomnosti  do zářiví budoucnosti!  A nebude  to bolet.

A Brusel byl  nadšen  – kůň  z jejich stáje  a takový  fenomenální úspěch! Pamatujete, jak to bruselské hlásné  trouby  tehdy  velkohubě  oslavovaly?  Dnes je  z Macrona, jak se dočtete  chromá kachna, která  čelí  totální pomstě  všech ostatních politických subjektů. Lhostejno, jakého politického vidění světa!  Pomsta, pomsta a zase pomsta!

Nadšení a podpora jeho osoby jsou  nevratně pryč a  Francie se  stala  nevládnutelnou zemí.

Meloniová je jiný  případ. Ta  vsadila  na  vymezení se proti Bruselu a  na protiimigrantské rétorice. Dnes  je na  tom podobně  jako Macron. Protože  její  voliči, kteří jí  uvěřili, vidí,  že  je to v klasické rovině – sliby  se slibují,  blázni se  radují a skutek utek!

Takže  je  zde otázka

-jde o lidská selhání jmenovaných  nebo jde o systém, který,  i kdyby se  snažili sebevíc,  je  zásadní změny  učinit  nenechá?

Už  vidím alternativní  horlivce  jak s jiskrou  v oku  sedají  ke  klábosnici, aby  mi napálili  starý  – blábol – kdyby  volby  něco mohly  změnit, tak už by je  dávno zakázali! Opakuji  blábol! Viktor  Orbán je  živoucím důkazem!

Nic  to.  Správná  odpověď  neexistuje. Na  vině  jsou obě  varianty!  Jak lidské selhání,  tak  o  neprostupnosti  politických systémů a jejich zákulisí.

Nejde  li vzpurný politik na hranu  nebo za ní, nedokáže  systém a  protivenství  s ním spojená  – zlomit, ba  dokonce  ani narušit. A nejde jen překonání  domácích překážek typu  házení klacků pod  nohy  ze strany  justice,  ale má to mezinárodní  bruselský  rozměr. A také  ten mediální, v podobě  jediného správného názoru!  Tohle se  skoro nedá překonat!

Lidské selhání  to všechno završuje a  těm jedině  správným  usnadňuje. Ale  mluvte u Meloniové  jen o lidském selhání, když  ví, že  Brusel  má  pro Itálii vyčleněno  161 MILIARD  eur  finanční  pomoci, ale  ta  bude  jen tehdy, když  Itálie  bud e držet  hubu a krok! Jak stateční  vůči Bruselu byste  na  jejím místě  byli vy?

Varuji proto a dlouhodobě, před naivním  viděním typu, když  to ten Tomio nebo Jindra  vezmou do ruky, to uvidíte  ten  fičák,  jak to tady  vyčistí!  Nevyčistí!  Protože  kdyby  to opravdu náhodou do ruky  vzali,  budou  zírat  jak ono příslovečné tele  na nová  vrata. Či spíše  ještě  tupěji. Protože  najednou budou konfrontováni s  rozsahem průšvihu a všemi omezeními  v jeho řešení. Než to pochopí  bude půlka jejich mandátu pryč.

Velkým  faktorem je také  slabost  demokracie. Situace je  stále  složitější, problémy nesrovnatelně  větší  než  v  minulosti.  A  pravomoce  stále  slabší.

Osobně  s e domnívám, že  jsme se  dostali do stavu, kdy  formální demokracie  mele  z posledního. Střídání politiků, navíc  nepřipravených, nezkušených, za  to neobyčejně  narcisistních  už  to asi nezvládne. Až na  výjimky.

A  odtud se generuje  rozčarování.  Budu se opakovat, nevěřím  Okamurovi, nevěřím Rajchlovi. Mám  je za laciné kecaly. Nic  víc.

Na  Slovensku už panuje  rozčarování z Roberta  Fica.  Prý jinak mluví v Bruselu, jinak doma a  vlastně  už také zrazuje!

VARUJI slovenské  čtenáře před  tímto pohledem!!!  Za mne  není pravdivý! Přál bych si, aby  Fico stál v  čele  české vlády! Není to anděl, ani náhodou. Ale  má všechno, co od politika  já očekávám. Sebevědomí, tak na  bránu, představu, kam chce  dojít a  co za  to bude muset zaplatit!  A není  snílek a ni  hrdina  typu  neustoupím ani o krok, to radši padnu! Snaží se pro Slovensko v prostředí bruselského šílení  uhrát  maximum  za  cenu co nejmenších ústupků. Proti těm  nafrněným panákům z vedení  Evropské uHnie  nikdo nevyhraje  65:0. Nikdo.  Ale  vyhrát  chytrostí, po velkém  boji  1:0 je obdivuhodný  výkon!  Nebo s Uhnií  uhrát  formální plichtu  v nekoukatelném zápase, ale  plichtu, která je  faktickým vítězstvím?  Tohle, vážení  slovenští kosíři je  VÁŠ a bohužel nikoliv  můj, Robert  Fico.

Hraje  za  vás a pro vás. Neprodá se jako Meloniová a  nenaběhne  si, zpit  svou mocí  jako  Macron. Na  to  už  zná technikálie  vlády  příliš  dobře.

Tohle je  dnešní Kosa.