Velké poděkování za podporu

Dovolil jsem si  začátkem ledna  VÁS své  čtenáře opakovaně požádat  o  podporu přenosem  pozitivní energie. Opakovaně  proto,  že  jsem stál  před  fatálním zdravotním výkonem, který měl objasnit  jestli mne za s opravdovou Kosou dostane  během příštích  3 měsíců nebo  jestli  existuje  nějaká  šance  na  to,  že  si s  ní  ještě nějaký  čas budu  hrát na honěnou.

Jenže  ten výkon musel být  třikrát odložen, protože  přišly  další nečekané komplikace. až  nakonec.. no  detaily  vás nebudu unavovat.  Rozhoduje, tak jako vždycky – výsledek. A ten  říká,  že  mne před cca  2 hodinami pustili  z nemocnice  do domácího  ošetřování, s  tím, že  mám  celkem slušnou naději,  že  si  zahraju  tu  zvláštní honěnou.

Vděčím  za  to doslova zlatým rukám  týmu chirurgů plzeňské  Fakultní  nemocnice  a  skvělému   tamnímu personálu.

V nemocnici  na  dlouhodobé  hospitalizaci  jsem byl  takto ve  svém  životě  vůbec  poprvé.  Zažil  jsem tam  pro mne naprosto nečekaný   neuvěřitelný  příval lidství, ochoty pomoci, profesionality  a péče.  Jak ze  strany lékařů,  tak  sestřiček / a  zdravotních bratrů/. Když  to shrnu, potkal jsem   za necelé  dva měsíce  tolik laskavých a skvělých lidí jako před  tím za půl života.

Všem  tímto děkuji, jakkoliv  žádné  verbální děkování  není dostatečné.

Takže  jsem  doma….  Nic  více  a nic méně.   Netroufnu si napsat, že jsem zpátky  na Kose.   Tak daleko rozhodně  v  této chvíli nejsem. Jakkoli se mi v hlavě  pár  námětů na  články  honí. Uvidím, jak s nimi naložím. Jestli vůbec.  V každém případě  je zřejmé,  že  pokud  znovu chytnu Kosu  do ruky, musím  změnit a  to dost zásadně  režim práce. Už  si nebudu  moci dovolit  blogu věnovat  tolik času  jako před  tím. Musím si totiž  uspořádat a vypořádat  život. Tak,  aby pokud  v  té podivné  hře na honěnou  třeba  nečekaně  dostanu  přeci jen babu, jsem  měl vypořádané  všechny nutné rodinné a osobní věci. Tak abych  své  dobré  ženě  a  synovi,  který se postaral o několik zázraků, jinak  už  bych dost možná  byl na prkně,  vrátil alespoň trochu to,  co jim   dlužím.

Prosím  o  pochopení.  Nehledě  k  tomu,  že  mne  čeká  pokračování  léčby  na jedné  s dalších klinik  naší Fakultky a  to kliniky  obecně brané  velmi  vážně a  s velkým respektem od každého,  byť  třeba  jen potencionálního  pacienta.

Ohledně  Slobodného  vysielače,  tam  jsme s  Borískem předběžně  dohodnuti,  že  bychom zkusili obnovit  Hodinu  vlka. Od příštího měsíce, pokud  stav  dovolí.  U Trikolory  ještě nemám  jasno.  Ale  to se  rychle  vystříbří.

Abych  to  shrnul  – jsem opravdu  happy, že  jsem  se  vrátil domů.  Že mohu napsat  tenhle  status, že  mám  ještě pořád  nějakou perspektivu.  A  vím, že  vedle  těch, co jsem vyjmenoval  výše  za  to vděčím  u  vám,  co jste mi zkusili poslat  tu pozitivní energii. Věřím, že zafungovala! Co věřím  – jsem si tím jistý!!!!

Všem  VÁM, známým  i neznámým -DĚKUJI  z celého srdce.

vlk