David C.Korten : Když korporace vládnou světu

napsal  Jan  Čermák

Vydalo slovenské nakladatelství Paradigma v roce 2001, originál je psán v roce 1995!

V prologu knihy cituje autor Václava Havla: Považuji za opodstatněné se domnívat , že novověk skončil. Mnoho věcí totiž nasvědčuje, že se nacházíme v přechodné dějinné fázi, v které jakoby cosi odcházelo a cosi jiné se bolestně rodilo, kdy jako by se něco drobilo, rozkládalo a vyčerpávalo a něco jiné nenápadně z těchto trosek povstávalo.

Autor , Američan, hodně cestoval v rámci amerických rozvojových programů a píše: Kamkoli jsem přišel, u běžných lidí téměř všude převažoval pocit, že instituce, na kterých jsou závislí, selhávají. Propadají obavám z budoucnosti, která se pro ně a jejich děti zdá čím dál beznadějnější.

Býval jsem typický konzervativec, ale postupně jsem přišel k závěru, že právě tradiční rozvoj, prosazovaný MMF, je hlavní příčinou, a ne řešením, celosvětové ustavičně se prohlubující krize, která může být pro lidstvo osudná.

Mocní soustředili národní bohatství do svých rukou a zbavili se zodpovědnosti za své méně úspěšné bližní. Američtí dělníci v zoufalém úsilí zachovat si pracovní místa, jsou nuceni soutěžit s ještě zoufalejšími Mexičany. Obchodní společnosti mají sice americká jména, už ale necítí loajalitu k jakékoli zemi. Aktivní propagandistická mašinerie kontrolovaná největšími korporacemi nás ubezpečuje, že konzumismus je cesta ke štěstí, že globalizace je historická nevyhnutelnost a dobrodiní. Tyto mýty jsou šířeny s cílem zamaskovat skutečnost , že globální transformace lidských institucí je důsledkem úmyslných zásahů malé elity, která díky svým penězům žije ve světě iluzí, vzdálená od většiny lidstva.Problém nespočívá v obchodě ani trhu, ale ve vážně narušeném globálním ekonomickém systému, který se vymkl jakékoli lidské kontrole.Systém zaměřený na množení peněz vidí v lidech zdroj neefektivnosti a usiluje se jich na každé úrovni rychle zbavit.

Pro miliony mladých lidí v USA je nesplnitelným snem, aby vyrůstali v stabilní rodině a dožili se dospělého věku. /50%/ 55% dospělých Američanů nevěří tomu, že člověk si může zabezpečit lepší život pro sebe a svou rodinu tím, že bude tvrdě pracovat a dodržovat pravidla. Popisují současný systém jako hluchý a slepý vůči veřejnému zájmu, ovládaný penězmi.

Popisuje historii vzniku korporací. Podle něj to rozhodně nebylo nic „samovolného“. Odvolává se na Adama Smithe, který považoval obchodní společnosti , podobně jako vlády, za nástroje potlačující soutěž na trhu: všechny korporace byly založeny na to, aby zabránili snižování cen. V mladé americké republice byly hnací silou ekonomiky rodiné farmy a podniky, což se shodovalo s ideály Adama Smithe. Bylo to v souladu s přesvědčením, že rozhodnutí o investicích se mají přijímat na lokální úrovni a demokraticky. Ještě v roce 1855 v kauze Dodge v. Woolsey nejvyšší soud potvrdil, že ústava nedává neodcizitelné práva obchodní společnosti, a že korporace omezují suverenitu jednotlivců.Díky obrovským ziskům z vojenských zakázek za občanské války a korupci, si dokázaly odvětvové zájmové skupiny koupit zákonodárný sbor. A.Lincoln poznamenal: Obchodní společnosti byly vyzvednuty na trůn…Bude následovat éra korupce, moc peněz se bude usilovat využít předsudky lidí na to, aby prodloužila své vládnutí..až bohatství soustředěné v rukách několika málo lidí přivede republiku do záhuby…. Soudci byli vůči zájmům obchodních společností vstřícní a vynášeli rozsudky, že sami dělníci jsou zodpovědní za úrazy utrpěné v práci…mezi lety 1888-1908 zahynulo v důsledku pracovních úrazů 700 000 Američanů.

Otázka způsobu vládnutí: Logika je jednoduchá, na volném trhu lidé vyjadřují svou suverenitu přímo tím, že hlasují svými dolary. Když nemáte dolary, nemáte žádný hlas. Proto je podstatou trhu náklonnost vůči bohatým. Čím víc se trh uvolňuje a globalizuje, moc přechází od národních vlád do rukou globálních obchodních společností, jejich zájmy jsou vzdálené od zájmu jednotlivců.

Problém spočívá hluboko v systému pravidel, kterými se korporace řídí. Ty, kteří nejsou ochotní se podřídit se nahradí jinými, kteří jsou poslušnější.

Ideologie volného trhu je přijímána se zápalem typickým pro fundamentalisticky slepou víru. Jedinou mírou hodnoty jsou podle ní peníze.Ekonomové slouží jako kněžstvo, vyznává hodnoty ponižující lidského ducha, za skutečnost vydává imaginární od reality odtržený svět. Zpochybňování jejich doktríny je považováno za herezi. Extremistický charakter jejich postoje se projevuje v tom, že nabízejí jen dvě možnosti: buď volný trh, nebo státem kontrolovanou ekonomiku. V rozporu s dějinami a logikou nechtějí připustit, že ve veřejné diskusi by měli mít místo i ti, kteří volné trhy odmítají, ve prospěch veřejné zodpovědnosti.

..práva mají jen ti, kteří mají majetek, filozofie tržního liberalismu fakticky osvobozuje ty, co mají majetek od jakýchkoli poviností vůči těm, co ho nemají. Legitimují systém který institucionalizuje chudobu, přičemž tvrdí, že chudoba je důsledkem lenosti a vrozených dědičných chyb chudáků.

Děj 74. Epizhody Star Treku se jmenuje Nadoblační dozorci. Vládcové planety Stratos se věnují umění v krásném pokojném městě zavěšeném nad povrchem planety. Pod nimi žijí Trogliti, dřou v dolech, vystavení stálému násilí, aby získali „kredity“. Celou planetu kolonizovali vládcové, kteří se úspěšně odrthli a izolovali od lidí a od planety, na kterých byl jejich luxus závislý. Do očí bijící podobnost s naším světem. Je to spojení světových finančních elit a jejich přetavení do jedné masy bez státní příslušnosti, obývající nadoblačné výšiny, odrtžené od světa v němž žije většina smrtelníků.

Oportunisti a demagogové korporátního libertarianismu spojili peníze a moc obchodních společností s populistickými zájmy, s cílem prosazovat politiku, které výsledkem je povýšení zájmu korporací nad zájmy lidí. Toto protiřečení zůstane neodhaleno do doby, dokud libertariáni budou moci své úsilí vykládat jako zápas mezi liberály prosazující vysoké daně a silný stát a konzervativci vyznávající rodinné hodnoty a bojující o individuální svobodu a zodpovědnost. Tato maska jim zabezpečila úspěch v útoku na sociální programy, prosadili úlevy pro bohaté a větší svobodu korporací. Tragikomické na celé věci je to, že mnozí konzervativní voliči jsou přesvědčeni, že svým hlasem napomáhají, aby se moc dostala do rukou malých institucí.

V roce 1957 korporace v USA poskytly 45% všech příjmů majetkové daně. V roce 1987 to bylo 16%.

Celá globální konkurence je jedna nečistá hra. Lidi a firmy staví proti sobě v soutěži, kterou lidé téměř vždy prohrávají. V rozporu s tím, co se nás libertariáni snaží přesvědčit toto není výsledkem nezvratných historických sil, které lidé nemohou ovlivnit. Jsou to dobře nacvičené sehrané lidské hlasy obyvatel Stratosu, které k nám hovoří z nadoblačných výšin, přes propast, kterou většina lidstva nikdy nepřekročí. Je dobré vědět, že ekonomická globalizace byla pečlivě připravena a prosazena jako politický program-převážně mimo veřejnou diskusi. Politické kroky, které prosazuje elita, jsou čím dál tím efektivnějším útokem na demokracii. Ekonomická globalizace není v zájmu lidstva a není nevyhnutná. Politická moc projevuje sklon přizpůsobit se ekonomické moci. Existuje proti tomu jediná alternativa: lokalizovat ekonomiky, rozdělit ekonomickou moc a demokracii přiblížit lidem.

Prvním tvrzením obracejícím realitu naruby je to, že v tržní ekonomice spotřebitel rozhoduje a trh jen reaguje. Korporacím nic nebrání přetvářet hodnoty k obrazu svému. V roce 1990 používalo 20 mil USA školáků učební materiály/učebnice/ sponzorované korporacemi. 1984: Usilují o svět kde by univerzální symboly vytvořené a vlastněné nejmocnějšími korporacemi nahradily charakteristické kulturní symboly, které lidi vážou k určitým místům, hodnotám, společenství. Je možné, že tyranie trhu je nenápadnější než tyranie státu, ale není méně efektivní, pokud jde o zotročování mnohých pro zájmy malé skupiny lidí.

Jednou z ideologických premis korporativního liberalismu je to, že investice je produktivní, protože zvětšuje velikost ekonomického koláče, zvětšuje čistý blahobyt společnosti,a je proto prospěšná pro každého. Ve zdravé ekonomice to tak je. Globální ekonomika , ale není zdravá. Odměňuje investory, kteří nevytváří bohatství, ale existující bohatství těží a hromadí.

Najít způsob, jak vytvořit novou hodnotu, v moderní sofistikované ekonomice není lehké. Je téměř nemožné objevit možnosti produkce zisku v objemu požadovaném nenasytným finančním systémem, který mnohonásobně převyšuje výnosy produktivní ekonomiky.Na svobodném trhu je slabším hráčem firma, která investuje do budoucnosti, poskytuje zaměstnancům bezpečné dobře placené místa, platí místní daně, chová se ekologicky zodpovědně. Toto vše snižuje zisk, je proti zájmům akcionářů, trh vytváří negativní selekci. Situaci kdy si trhy žádají maximální krátkodobé zisky a spekulanti číhají na každou firmu, která nedokáže dost šikovně přesouvat své náklady na úkor společnosti, aby se jí zmocnili. Minimalizace mzdových nákladů se stala zaklínadlem. Koncentrace ekonomické moci do rukou relativně malého počtu korporací vede k zajímavému protiřečení. Libertariáni pravidelně prohlašují, že centrální ekonomické plánování nefunguje. Avšak úspěšné korporace mají mnohem větší kontrolu nad ekonomikami, které spadají do jejich produkční sítě, jak měli kdy centrální plánovači v Moskvě. Nelze přehlížet, že pokud jde o zaměstnance, korporace patří mezi nejautoritativnější organizace a mohou být represivní jako totalitní stát.Ti , kteří pracují pro korporace prožijí většinu času, když nespí, pod autoritativním systémem, který jim diktuje jak se mají oblékat, jaké mají vyznávat hodnoty, jak se mají chovat, kolik mohou vydělávat – s minimální možností odporovat, bez možnosti odvolání mohou být okamžitě propuštěni.

Oblíbený argument libertariánů ve prospěch globalizace zní, že otevření národních trhů má za následek intenzivnější konkurenci a vede k vyšší efektivitě. Přehlížejí jednoduchou skutečnost, že když jsou trhy globální monopoly překračují hranice států a upevňují se na globální úrovni. Vznikají celosvětové monopoly.

Typickým rysem ekonomické globalizace je přesun moci z rukou lidí do rukou gigantických globálních institucí, kterým jsou zájmy lidí lhostejné. Stali jsme se zajatci tyranie degenerovaného systému, který funguje nezávisle od lidské vůle.

Globální konkurence je ve skutečnosti pádem na dno. Kdyby chtěl některý dodavatel postupovat čestně, jeho ceny budou automaticky vyšší než těch, kteří tak postupovat nebudou. Postavení zaměstnanců nezřídka připomíná otroctví. Nesmíme si dělat iluze, chovat se sociálně na globálním trhu je neefektivní a trh nemůže trpět ty, co takto postupují. V globální ekonomice nejen , že lidé jsou stále méně potřební, ale jejich požadavek na mzdu, ze které by se dalo vyžít, je hlavním zdrojem neefektivnosti.