Jak je důležité říkat lidem to, co potřebují slyšet.

napsal Leo K.

Neshody lidí, jinak si blízkých, v hodnocení toho, co se odehrává na Ukrajině mě donutily se podívat na význam informační války. Nakolik sám pojem informační válka je propagandou či skutečností. Proč ji najednou tak zdůrazňujeme, když je evidentní, že v ní žijeme už dlouhá desetiletí.

Webová stránka hlidacipes.org, s podtitulem Žurnalistika ve veřejném zájmu, píše: Cílem ruské informační války je i Česko a čeští novináři…Propaganda v mnoha rovinách. „Jednoznačnou prioritou Ruské federace a jejich zpravodajských služeb bylo upevňování a další rozšiřování jejich vlivových kapacit v ČR. V případě Ruska se jednalo o snahu využít otevřeného i utajeného politického, mediálního a společenského vlivu k podpoře ruských ekonomických zájmů v Česku,“ stojí například v poslední výroční zprávě české Bezpečnostní informační služby.

Naproti tomu webová stránka Český rozhled uvádí… Musíme kategoricky odmítnout štvavou, lživou kampaň vedenou na objednávku USA proti Ruské federaci a říci našim politikům, že nevedou zem plnou mediálně zmanipulovaných oslů hýkajících nadšením nad akčními americkými filmy s plnou pusou éčky nacpaného hamburgeru, kteří uvěří každému hloupému výmyslu z Washingtonu!

No vida! V roce 1928 Edward L. Bernays tvůrce pojmu public relation (PR), autor proslulé věty: „Neprodávejte zboží, prodávejte životní styl!“(dodnes se jí drží například Apple) hned v prvních dvou větách své knížky Propaganda, píše: Vědomá a inteligentní manipulace organizovaných zvyků a názorů mas je důležitým prvkem v demokratické společnosti. Ti, kteří manipulují tímto neviditelným mechanismem společnost, představují neviditelnou vládu, která je však jediná skutečná. A pokračuje, že jde vlastně o volnou soutěž myšlenek a názorů, které nám usnadňují orientaci v rozhodovacím procesu. Pak trochu sarkasticky dodává: Možná by bylo lepší, mít místo propagandy výbory moudrých mužů, kteří by nám vládli, předkládali svá rozhodnutí a diktovali naše chování, jak soukromé tak i veřejné. Rozhodovali by i o optimálním oblečení a nejvhodnějších potravinách. Demokratická společnost, ale rozhodla o opačném způsobu, o otevřeném výběrovém řízení. Některé jevy tohoto procesu jsou kritizovány – manipulace zpráv, inflace osobnosti, a náklady, které jsou spojené s tím, aby politika, komerce a sociální myšlenky byly přijaty veřejností za vlastní. Nástroje kterými se veřejné mínění organizuje a zaměřuje mohou být – pravda zneužity. Ale přesto jsou nezbytné pro řádný chod společnosti. Jinými slovy, jsou to vedlejší náklady demokracie. Co z toho plyne? Že i naše názory, postoje a chování jsou subjektem (bojím se napsat hříčkou) tržních sil.

Pro kontrolu jsem se podíval, co tomu říká Wikipédie. Ta definuje – propaganda je rozšiřování názorů a informací za účelem vyvolání nebo zesílení určitých postojů nebo jednání. Je to systematické vytváření žádoucího společenského vědomí pomocí prezentování systematicky uspořádaných idejí, teorií, názorů, doktrín nebo ideologií. Součástí propagandy je tendenční vysvětlování a modifikace postojů podle aktuální situace a přesvědčování o správnosti propagované myšlenky. Že jsem si toho nikdy nevšiml! Je to tak banální, že už v roce 798 Alcuin z Yorku, dalo by se říct režisér karolínské renesance, napsal Karlu Velikému: „Nenaslouchejte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím; vždyť zběsilost davu je vždy velmi blízka šílenství.“ A my frfňáme, láteříme a bouříme se, že Česká televize nás neinformuje objektivně, že místo zpráv nám tlumočí stanoviska. A že tím nevykonává správnou novinářskou práci, která tkví v dobírání se jádra a stálém zpochybňování ideologických nánosů. A teď se na stará kolena dovídám, že je to demokratický nástroj k vytváření žádoucího společenského vědomí.

Metodika ovlivňování příliš bohatá na nápady není. V první řadě je to marginalizace až ignorace nepohodlné zprávy často spojená se zdůrazněním jiné souběžné skutečnosti.Dalším populárním prostředkem je informační zahlcení nějakou bulvární zprávou. A posléze to jsou zcela fantaskní výroky například: američtí policisté s sebou vozí pětilitrovou lahev Coca Coly,

protože se s ní nejlépe smývá z asfaltu krev; přídavné látky do potravin, tak zvaná éčka, jsou rakovinotvorné látky a co mě nejvíc dostalo, 20. září 2014 tehdejší ukrajinský ministr obrany Heletej prohlásil, že Rusko bombardovalo letiště v Luhansku taktickými jadernými bombami. Tu zprávu – vlastně fámu, dnes nazývanou hoax o éčkách, jste jistě četli, pravděpodobně také stejný hoax o tom, že dlouhodobě nezaměstnaným Rómům se vypočítává starobní důchod z průměrné mzdy v ČR. My, co jsme na internetu už od devadesátých let pamatujeme hoax o bruselském cenovém výměru zelí, který zněl: Modlitba Otče náš má 66 slov, Desatero 297 a bruselská směrnice, která se týká zelí 26622 slov. Prosím nekontrolovat! Brusel se nikdy zelím nezabýval a jde jenom o obnovenou fámu z padesátých let původem z USA. Když jsem dopsal až sem napadá mě, jestli existuje nějaká oblast našeho bytí, která unikla ovlivňování. Tučné jídlo vás zabijí…a mě maně napadá – jak to, že nevymřeli Eskymáci, pardon Inuité? Nejtlustší lidé na zeměkouli, jsou Polynézané a ti zase toho tuku nějak moc nekonzumují. Seraliniho studie prokázala, že GM kukuřice způsobuje nádory potkanů. Seraliniho studie byla dodatečně vyřazena z vědeckých informací ze dvou důvodů. Potkani kmene Strague-Dawley totiž sami o sobě inklinují k tvorbě nádorů mnohem více než jiné kmeny, a to bez ohledu na složení krmné dávky a druhým důvodem bylo, že žádnému jinému vědeckému týmu se nepodařilo Seraliniho výsledky opakovat a tudíž potvrdit.

Tady si dovolím text odlehčit osobním zážitkem Jity Splítkové takto publicistky, výtvarnice, fotografky, zabývající se i webdesignem (vydává web Futurologie), redaktorky a komentátorky internetových novin. Tak už ten příběh: „Slečinko, to si neberte, v tom jsou ty geny“ … s ustaraným výrazem mi sdělila starší paní po předchozím dlouhém pohledu do mého košíku. „Geny jsou ve všem i v nás,“ opáčila jsem ji s milým úsměvem. Zostražitěla a z jejího pohledu mi bylo jasné, co si o mně myslí. „Vy ste ňáká chytrá, já vám chtěla jen dobře poradit,“ odfrkla a odkráčela. „Prosím, vás, to je pravda s těmi geny?“ Udiveně se ozvalo za mnou. Setkala jsem se s pohledem dámy starších středních let. Dělá si legraci? Chce se hádat? Napadlo mě. Ne, dáma chtěla skutečně jen informaci, a tak stojíc ve frontě v jednom supermarketu suplovala jsem školství a masmédia a laicky vysvětlovala genetiku. (K mé hrůze se k dámě přidal její manžel a ještě několik dalších lidí, kteří na mě koukali jako bych jim říkala, že jsem právě přiletěla z Marsu a krásně tam pokecala s Borgy.) Byl to pro mne docela šok, když jsem zjistila, že některé, podle mne frapantně základní znalosti, jsou pro část populace neuvěřitelnou novinkou (ono se zdá, že nějak patří k bontonu v lepší společnosti nemít žádné znalosti – nebo chabé, z předmětů biologie, fyzika, matematika, technika). „To víte, já nemám moc času a o tomhle dříve dávaly pořady v televizi…“ omlouvala se mi dáma za zdržení… a ostatní se také usmívali a kroutili hlavami.. no to jsme nevěděli… Konec ukázky.

Kondenzační stopy po letadlech ve výšce kolem 10 km jsou fikcí, protože se tak dějí pokusy na lidech – tady mě napadá, jak se tedy těm pokusům vyhne jejich původce? Zaměstnavatel nám říká, že nám dává práci, aby nám mohl vyplácet mzdu – otázka: Vyplácí se mu to? V tom případě nám nedává práci, ale zaměstnává nás pro svůj zisk. Autorské právo. Co to je? Může si člověk patentovat myšlenku? Podle mého názoru člověk svou myšlenku má pod kontrolou do okamžiku, kdy ji sdělí ostatním. Jakmile ji s někým sdílí, ztrácí nad ní absolutní kontrolu. A přece. Vzpomeňte jak Zdeněk Svěrák vysoudil 200 000 Kč za to, že firma Bauhaus použila ve své kampani slogan „Upeč třeba zeď“? Nikdo nemá mít monopol na tři slova, která navíc nenapsal. Není takový zákon, který to umožňuje, výsledkem informační války? Připomeňme v téhle souvislosti Jonase Edwarda Salka, jednoho z nejvýznamnějších virologů 20. století, který proslul především objevem vakcíny proti dětské obrně. Svůj objev si nedal patentovat a poskytl ho k volnému šíření. Svůj krok zdůvodnil tím, že nechat si patentovat lék proti obrně by bylo stejné jako „nechat si patentovat slunce.“ A přece našel návrh monopolizovat myšlenky své zastánce. V USA to došlo tak daleko, že je tam možné patentovat si i život. Jak se například malíři vypořádají s možností si monopolizovat myšlenku? Dříve se malíř učil kopírováním slavných děl. Ekologové nás přesvědčují horem dolem, že výroba energie z jádra od ďábla jest. A já byl přesvědčen, že

ekologickými výzvami jsou hladomor, špatná výživa, alkoholismus a kouření, potažmo chemické znečištění prostředí, městský odpad… Ale jak říkal už Aristoteles: „Když člověk čelí jednoduchým myšlenkám, je slepý jako netopýr oslněný světlem.“ Prý vyvážíme tolik elektřiny, kolik dělá kapacita Temelína. A to je špatně? Když nám na rozdíl od těžby uhlí ta výroba neničí přírodu?

Bruno Comby v knize Environmentalisté pro jadernou energii píše, že od osudného dne, kdy došlo k havárii v Černobylu, umírá každý měsíc na následky závislosti na nikotinu cca 300000 kuřáků. To je (vzhledem k různým číslům obětí havárie) stokrát až desettisíckrát více lidí než v Černobylu. Černobyl a nověji Fukušima je ale stále předmětem diskusí, kdežto o kouření panuje velké ticho, občas rušené senátorem Kuberou a prezidentem Zemanem. Patří to do informační války? Jsou to všechno politika? Musím se zeptat Marka Řezanky jestli se na politologii přednáší o fámách. Nevím to určitě, ale řekl bych, že ne. A je to zřejmě chyba, protože bez fám se politika nedělá.

Karel Kosík svého času realisticky říkal: „Politika není věda ani umění, ale hra o moc a s mocí. Je smrtelně vážnou záležitostí. Jejím pravidlům a zákonitostem podléhají i ti, kteří jen přihlížejí nebo stojí stranou. Nepolitičnost je součást politiky. Pokřivená informace patří k určitému druhu politiky stejně jako fráze a kariérismus a každý prostředek, který slouží uchopení moci je dobrý.“ Tady musím zmínit globalizaci. Ta umožňuje korporacím, lhostejno zda obchodním či finančním, vést proti občanům národních států zákeřnou válku, oloupit je jak o životní prostředí, tak i o jejich prostředky a pak se skrýt v síťové struktuře, což je jenom obměna pyramidy moci. Pod heslem flexibility globalizovaný kapitál realizuje svou převahu nad státy a jejich občany: vydírá vlády národních států a zesměšňuje jejich práva. Globalizace ta pravidla, ty regulace, kterými liberální demokracie omezovaly moc všeho druhu uvolnila a tak se moc korporací stala soudcem a popravčím demokracie v jedné osobě. Na jedné straně profity a komfort, na druhé straně ubožáctví ducha, rub a líc téže mince. Vyprázdněnost, nuda, drogy, porno, přisprostlost patří k sobě, pocházejí z jednoho zdroje. A povrchní měšťáctví vyrůstá ze stejných principů, z vykořeněnosti, která se stává drogou, mafiánství a agresivity. Ano, drogy – jsou neuvědomělým výrazem zoufalství mladých lidí z prázdnoty, kterou jim systém vnucuje, servíruje, nabízí.

A tak svou pouhou přítomností vytváří vrstva privatizačních zbohatlíků klima, v němž se podvody, korupce, machinace spolu s kriminalitou a drogami považují za normalitu. Tuto převrácenost přikrašluje pokleslá žurnalistika frázemi, že přece musíme platit daň za svobodu a filosofové nevědouce jak dál, mluví o postdemokracii.

V tomto systému platí osobitá pravidla, o kterých se nemluví, ale které zná každý. Důležité je znát cenu. Oligarchie si kupuje politiky jako atraktivní vyjednávače s veřejností, slouží jí zkorumpované soudy a prokuratura, média fungují jako kartely, v kterých si mocenské elity kupují zpravodajský prostor. Zpravodajství není odrazem aktuální situace, ale vlivu konkrétní skupiny, v důsledku čeho mediální řetězce nereflektují realitu, ale spoluvytvářejí ji. Je to začarovaný kruh, ale mimořádně efektivní. Možná by bylo na místě připomenout Pražské jaro, které muselo být ve své době násilně potlačeno a dnes se horem pádem bagatelizuje nebo se mlčením odsuzuje k zapomenutí: klíčily v něm totiž zárodky dějinné alternativy.

Když porozumíte funkci mafiánské společnosti, potom vám musí být jasné také to, že tuto oligarchii nemůžete porazit volbami, protože její moc leží vně demokratických struktur. Už dávno nereagujeme na událost samou, ale pouze na její mediální odraz. Vždy mě zaráží nápadná podobnost s fantasijním filmem Matrix, ve kterém lidstvo vede válku s inteligentními stroji. Po dlouhých bojích se lidé rozhodli odříznout stroje od zdroje sluneční energie. Stroje reagovaly zotročením lidí a začaly je uzavírat do schránek, kde jim do mozku byla pouštěna umělá realita, iluzorní svět zobrazující lidskou společnost v době, v níž zdánlivě žijí své vlastní životy. Ve skutečnosti jsou ale drženi na umělé výživě a jejich kinetická, elektromagnetická a tepelná energie je využívána jako zdroj pro stroje. Pěstováním lidí stroje získaly nevyčerpatelný nekonečně se množící zdroj energie. Snad jenom místo inteligentních strojů by stačilo dosadit jména…

Je příznačné, že většina lidí si nějaké ovlivňování svého politického smýšlení a jednání vůbec neuvědomuje, není ho schopna přiznat veřejně a dokonce ani sami před sebou. Jsou skálopevně přesvědčeni, že se ke svým názorům dobrali pouze sami, svou vlastní hlavou, neboť je přece nad slunce jasnější, že „za všechno může, tu Putin a jindy zase Obama“ a hlavní je, „aby se komunisté zase nedostali k moci“ – což ale žádný projev buržoazní ideologie není! Jen tak mimochodem o zdroji skutečné buržoazní ideologie, the free Dictionary říká: Buržoazie ctí heslo business is business, which means the purpose of business is to make a profit, and that other things, such as personal feelings, must not be allowed to prevent this (což znamená, že cílem podnikání je dosažení zisku, a že jiné věci, jako jsou například osobní pocity, tomu nesmí zabránit). Je tedy evidentní, že člověk, jemuž se v hlavě usadila ideologická schémata, což se samozřejmě týká i schémat a stereotypů vládnoucí třídy aparátu předlistopadového socialismu – a nedokáže se vymanit z mediálního obrazu současné ideologie, musí uvažovat a jednat buď jako hlupák či jako gauner nebo jako obojí dohromady bez ohledu na své vzdělání a postavení. Některé informační války, ale spíše bitvy jsou postaveny na neporozumění. Příkladmo multikulturalismus. Jsem přesvědčen, že název multikulturalismus je protimluv. Kultura je totiž jenom jedna. Nedovedu si představit společenství různých kultur. Pak by to nebylo společenství, ale oddělená společenstva. Je to způsobeno chybnou tvorbou názvu. Jako by tvůrce názvu považoval kulturu jenom za tradici daného etnika. A tady vidím chybu, protože tradic je mnoho, ale kultura je to, co z těch tradic vyrůstá. Tradice se nemění, kultura se vyvíjí. Kultura je vzpourou proti tradici. Kultura není prostá reprodukce toho, co tady od nepaměti bylo. Kultura překonává tradici. Multikulturní společností rozuměl tvůrce názvu asi spíše jako multietnickou. To tu již existuje. Tak třeba iráčan Muhammad Mahdí al-Džawáhirí v Praze napsal básnickou sbírku Pošta z ciziny, vietnamská dívka Hoa Nguyenová napsala českou povídku Jenom název, čechoafričan Tomáš Zmeškal zase Životopis černobílého jehněte. Stejně tak si dovedu představit sportovce libovolného etnika, jak vzdávají čest české hymně. Tomu rozumím a jsem přesvědčen, že to je rozumný koncept. Nedovedu si ale ani ve snech představit jednu společnost různých kultur. Tradic, ras a etnických identit je hodně, kultura je ale jen jedna a to, kritická reflexe tradic.

Závěr: 30. října 2014 proběhla na Fakultě sociálních věd v Praze beseda moderovaná PhDr. Pavlem Sukem o propagandě a informační válce pod názvem Propaganda ve válce i mimo ní. Záznam ve formě prezentace naleznete zde: http://issuu.com/rozpravyoceskychmediich/docs/pavel_suk_-_propaganda#embed Zaujala mě sociologicky pojatá definice, která jakoby potvrzovala, že ti, kteří řídí dění našeho státu jsou vlastně s občany v permanentní informační válce. Viz definice:

Formování představ, ovlivňování a usměrňování citů, vůle, postojů, názorů, mínění a chování lidí za účelem takové reakce, která je v souladu s úmysly a potřebami propagandisty.

Vlkův dodatek – pro mne text velmi vhodný k otevření diskuse!

Takže máte  možnost.