Ještě jednou byty OKD, aneb je redaktor Lidovek Tomáš Plhoň ignorantský idiot nebo notorický lhář?


dneska  to bude  hodně třeskuté čtení, ačkoli jsem si myslel, že  článkem

Kalousek, OKD, Bakala a byty OKD

je na Kose agenda s byty  OKD vyřízena jednou pro vždy.A  že se k ní nebudu muset vracet. Jenže to jsem netušil , že v Babišových Lidovkách narazím v sobotním vydání na tento článek z klábosnice  jejich redaktora Tomáše  Plhoně:

Plhon1 Zdroj: Lidové noviny z 08.08.2015, str. 8

Soudného a věci trochu znalého čtenáře  po  jeho přečtení nutně  musí napadnout ona  otázka  z titulku – je  redaktor Lidovek Tomáš  Plhoň totální ignorantský idiot, který si, ačkoli je komentátorem celostátních novin nenamáhá opatřit ani ty  nejelementárnější informace, jak to s byty  OKD  opravdu bylo, ačkoli na to stačí Wikipedie nebo to ví a záměrně  lže?

Já bych mu ani jednu z těchto nálepek rozhodně na  čelo nelepil. Ani jedno z těch označení mi pro něj nesedí a  tudíž bych musel protestovat. Mám jinou, z mého pohledu daleko výstižnější.  Je totiž jisté, že  zná fakta, jak dokáži dále. A  zda lže?  Spíše  jen zasloužit  si u Babiše svou měsíční gáži. Účty se  přece musí platiti  každý měsíc  vždycky znovu a znovu.  A koho chleba jíš, toho píseň zpívej – říkávala moje  babička. Tomáš  Plhoň měl asi nějakou podobnou. Tak namázl, to co mu namázl.

Včetně  tohoto odstavce:

„Je to podnikatelské selhání““ hlásil ve čtvrtek premier Bohuslav Sobotka . No není to jako od  Andyho Kaufmana? Jak už stačil připomenout každý druhý komentátor na sociálních sítích, byl to  Sobotka , kdo řídil v roce 2004 ministerstvo financí. Právě tam se upekla privatizační smlouva, která uhlobaronovi přihrála největší bytový fond v České republice takřka zadarmo.  

Aby vzápětí pokračoval:
Práva  nájemníků tehdy Sobotkův úřad  ošetřil dnes už slavným článkem 7.6 (d), který hlásá: Nájemníci bytů mají  v případě prodeje  předkupní právo k bytu za cenově zvýhodněných podmínek.“

Od někoho, kdo byl schopen se dostat k té DOPRIVATIZAČNÍ smlouvě mohu s naprostou jistotou očekávat, že:

1- ví,  že  Sobotka podepisoval doprivatizační smlouvu na  MENŠINOV7 podíl v OKD

2- že  byty  už dávno ovládal a rozhodoval o nich tehdejší většinový vlastník v OKD a to nejméně od roku 1997, kdy společnost ovládl místní podnikatel Pros díky neschopnosti státu a  FNM

3- že  tedy DOPRIVATIZAČNÍ smlouva nemohla  byty přihrát  uhlobaronovi byty. A už vůbec ne skoro zadarmo. Stát tehdy  za MENŠINOVÝ podíl na OKD  dostal 4,1 miliardy korun. A  ačkoli je to směšně málo, tak Pros  svůj nadpoloviční podíl dal dohromady  za  ještě menší cenu. Celkem za  3,9 miliardy!!!!!! Za tuhle  sumu ji totiž  prodal Koláčkovi a Otavovi z Karbon Investu! Včetně  svého nemalého vejvaru na celé transakci!!! Který se odhaduje  asi na  1,4 miliardy, které putovaly jakési kyperské firmě.

4- stát NEPRODÁVAL  nic Bakalovi, ale  stále ještě  Karbon Investu. Který už v  té době  dělal Bakalovi ovšem bílého koně, protože  hned po doprivatizaci Bakala celé OKD  od Koláčka s Otavou odkoupil během pár dnů.

Jestli stát věděl, nebo nevěděl,  že vlastně už prodává Bakalovi a ne původním majitelům Karbon Investu je jiná kapitola a  pro dnešní hrátky  v kauze nepodstatné. Nicméně  o Bakalu a jeho zájmy a jeho firmu Patrii   se  měl starat rozhodně měl. Nejpozději v  roce  1997, v době,  kdy vrcholil boj o vládu na  OKD  mezi Prosem a  státem. A  kdy  Patria  zastupovala v boji s Prosem o OKD  STÁT!!!! Na internetu  jsem totiž objevil velmi zajímavý popis  celé historie  privatizace od  poslance parlamentu za  soc dem Ing. Ladislava Šincla, který vnáší do celého privatizačního příběhu pro mne úplně nové pohledy, o kterých jsem neměl ani tušení. Včetně  té expozice  Bakaly a Patrie  v boji o ovládnutí OKD..Celý Šinclův  text přináším v závěru tohoto sloupku a budete  zírat!Alespoň mně  div nevypadly oči z důlků a to jsem si myslel, že  mám tuhle kauzu hodně dobře  zmapovanou!

Například  právě ohledně role, kterou sehrál Bakala  a jeho Patria v době, kdy  vrcholil boj o majoritu v OKD. Konstatuji, že  kdyby  tohle  zkusil Bakala  v USA, tak možná  dostane  nějakých  200 let vězení a propadnutí veškerého majetku kvůli střetu zájmů a podvodu na klientovi, kterým byl český stát.  Je tam také  zajímavý údaj o tom, kde Koláček s Otavou vzali peníze  na nákup OKD  od Prose. Jde o klasický tunel, za který ve švýcarský soud nadělil jiné uhlobaronské partičce,v kauze MUS, velmi těžké flastry na svobodě a na majetku. Ve Švýcarsku je to holt  jinak než v ČR. Tady se vyšetřování zastaví. A kdo že ho zastavil -Sobotka? Ale kdež –  Topolánkova vláda, kterou štědře  sponzoroval Bakala.  Pokud se dnes nájemníci , dříve Bakalových, bytů bouří  a hodlají vůči někomu  eventuálně použít násilí, pak by také neměli zapomenout, vedle těch, co jsem vyjmenoval už minule,  ani  na tehdejší odborové bosse v OKD.  Kteří velmi tlačili na  vládu, aby  ten prodej menšinového státního  balíku realizovala!!!

Tohle a mnohé další se dozvíte  z onoho Šinclova  textu v závěru dnešního článku. Radím dočíst až do konce!

Ale než tak dorazíte , tak ještě pár  věcí ode mne -vycházím z toho,  že  když byl Plhoň schopen vytáhnout z doprivatizační smlouvy  ten specifický odstavec, pojednávající  o předkupním právu nájemníků,  ke kterému  jsem se já, přes veškerou snahu nedostal, ví i všechno ostatní.   Nebo aspoň většinu toho, co jste mohli číst na Kose v minulých článcích ohledně tohoto tématu a co čtete  dnes.

Jenže  on je zaměstnancem Babišových novin  a pro Babiše  je Sobotka  už dost dlouho cílem. Nejen to, psáč Plhoň ví, že  jako novinář,  pokud chce  dělat tuhle, ani se mi nechce  napsat profesi,  zkrátka, pokud  chce být členem nějaké tuzemské  redakce, nemá na výběr. Ví, že  český tisk, po tom, kdy minulý týden byla  zřejmě  upečena  koupě  skupiny Deník Pentou od  Passauer Neue Presse, už  zde není nezávislý titul nebo vydavatelství. Že  jeho zaměstnavatelem může  být jen Babiš, Soukup, Křetínský, Savov nebo Dospiva. A  že tihle pánové se nejen znají, ale navzájem si vyhoví, zejména pokud by šlo o samostatně  myslící a nezávisle jednající zaměstnance… Takže  napsal ten shit, co napsal. Jsem rád, že jsem nikdy nebyl novinář. Zejména  v téhle době. Jsem rád, že nejsem na  Plhoňově místě. Že mi osud tuhle  zkoušku charakteru ušetřil. Nemohu mu kázat morál. Nevím, jak bych si na jeho místě počínal sám. Ignorant rozhodně není. Dostal se k vrcholně  zajímavému detailu, který mně  v mé skládačce  scházel. A není ani lhář, kryje  jen svoje existenční zájmy. Ačkoli zřejmě  zná a ví. A nemohu ho za  to ani soudit, protože já bych také nechtěl na pracák nebo mezi bezdomovce.

Já jsem vlastně za  ten článek, když na to koukám v celém panoramatu velmi vděčen. Právě za ten jeden odstavec  z doprivatizační smlouvy!

Připomeňme si ho ještě jednou:

Práva  nájemníků tehdy Sobotkův úřad  ošetřil dnes už slavným článkem 7.6 (d), který hlásá: Nájemníci bytů mají  v případě prodeje  předkupní právo k bytu za cenově zvýhodněných podmínek.“

Plhoň se pošklebuje, že  to byl dodatek nevymahatelný. A nejen on. Pošklebují se i jiní. někteří opravdu z totální idiocie  a neznalosti. A to nesmírně  hloupě a uboze.

Stát uzavřel nejspíš  tisíce privatizačních a doprivatizačních smluv. Řekl bych, že nejméně desítky, ne li stovky  z nich se týkaly i právům k bytovým fondům. A vsadím boty, že  ani v jedné z nich nejsou ošetřena  práva  nájemníků onoho bytového fondu!!!  Až na tuhle výjimku. Kdy se stát s e tehdy a v tomto případě mimořádně  snažil nějak zabezpečit  práva k bytům hornickým nájemníkům. Nejen snažil, ale dosáhl smluvního ukotvení. Což je  u prodeje  MENŠINOVÉHO podílu na firmě, v podstatě,  světový unikát!!! A že  není lepší, jak vyčítají nynější generálové po bitvě?  No , ona  smlouva, zejména tehdy, když je jedna  strana  v naprosto nevýhodné vyjednávací pozici, je vždycky  o tom, co ten silnější tomu slabingrovi dovolí. A pro mne a vím o čem mluvím, je  ono  znění odstavce 7,6 (d) víc ne maximum možného. A  pro mne osobně také vysvětlením toho, proč  hornické odbory  tak vehementně tlačily  vládu, aby  svůj minoritní podíl prodala  Koláčkovi s Otavou. Slibovali si od nich, protože už s nimi určité zkušenosti měli, že se k těm bytům přes ně dostanou. Jenže  oni už hráli za Bakalu a ten prostě měl úplně jiné zájmy. Které s naplněním zmíněného odstavce  vůbec nepočítali.

V soukromé korespondenci  nad  minulým článkem mi přišly od kohosi dvě výtky

a- že  jako bych měl dát znění té doprivatizační smlouvy, jinak  že  prostě  to ode mne mohou být jen výplody mé fantazie  bez nějakého hmatatelného podkladu.

Plhoň to vyřešil za mne, zveřejněním toho smluvního závazku.

b- že  stát přece ten minoritní balík nemusel prodávat Že si ho mohl nechat a dostat nakonec  za něj více. A to, že jde za Sobotkou neoddiskutovatelně.

Domníval jsem se, že  to, že jsem zmínil jak se vyvíjela  cena obchodování akcií společnosti NWR , kterou Bakala uvedl postupně na pražskou, londýnskou a  amsterodamskou burzu, kde začínala  na hodnotě  500 Kč/kus a před víkendem uzavírala  na 0,23 Kč/kus  hovoří zcela jasnou řečí. Zdá se že nikoli, že pro leckoho je to moc složité. Takže  sem dám graf, který ukazuje, jak se vyvíjela  cena  NWR od začátku jejího veřejného obchodování!!! věřím, že dalšího komentáře  už nebude třeba:

NWRZdroj: Patria.cz

Jinými slovy – akcie  ztratila oproti zahájení obchodování celých 99,95% své hodnoty. A  nyní si zkuste představit, že by byl Sobotka  neprodal! Situace  nájemníků bytů OKD  by byla přesně stejná jako dnes. A čelil by naprosto oprávněné kritice, že  připravil stát o velké peníze svou neochotou privatizovat!!  Protože  Bakala by držel majoritu v OKD  tak jako tak, Stát by jen bezmocně  přihlížel a  firma  by šla do šmelce tak jako tak. respektive, věřím, že  by  snad  nějaká z vlád po roce  2006 byla  tu doprivatizaci asi provedla. Ale nevěřím, že by získala  víc. Protože Bakala  byl přece největším sponzorem stran vládní koalice. A kamarádům se draze v České republice zásadně neprodává!!! Navíc , po roce 2011 už by většinový akcionář  nekoupil ani náhodou. Jen nájemníci by tam neměli ani ten paragraf, který jim dávala naději na získání bytů.

Tolik  jsem chtěl dnes k věci bytů OKD dodat ještě  já. A nyní slíbený text k této kauze  od  poslance  Šincla převzato z Parlamentní listů, konkrétně z:

http://www.parlamentnilisty.cz/profily/Ing-Ladislav-Sincl-264/otazka/Proc-jste-byty-Bakalovy-vubec-kdy-prodavali-87762

Dotaz

7. 8. 2015 10:54:58 – chromozom

Proč jste byty Bakalovy vůbec kdy prodávali?

A překvapilo vás, že Bakala porušil svůj slib? Mě rozhodně ne. A věříte, že dobro v tomto případě může zvítězit nad zlem a zákon dá za pravdu nájemníkům, kteří měli mít předkupní právo?

Odpověď

9. 8. 2015 12:43:57 – Ing. Ladislav Šincl

Vážený pane,

netuším proč se ptáte zrovna mne.  V době, kdy vznikla skutečná příčina dnešního stavu jsem pracoval v Poldi Kladno jako referent za 2.150,- hrubého a určitě jsem nic neprodával neboť jsem nic nevlastnil.  a zvláště ne žádné byty a tak jsem nemohl ani prodat  „byty Bakalovi“.  

Tuším, že jste pod vlivem informace, že „byty Bakalovi“ prodalo ČSSD  atd. Celý příběh kolem „bytů Bakaly“, které byly jen malou součástí majetku OKD je mnohem složitější než je popisován zejména v bulvárních médiích. Pokusím se to vysvětlit:Málo kdo to ví, ale celý příběh ostravských bytů začal  dříve, než se k nim dostal Zdeněk Bakala. Bylo v roce 1990, kdy tehdejší ministr hospodářství Vladimír Dlouhý (OF – dnešní prezident Hospodářské komory a jeden z minulých kandidátů na prezidenta ČR a možná i na budoucího …) rozhodl o tom, že se bytový fond státního podniku OKD vloží do nově vzniklé akciové společnosti OKD a.s.  Učinil tak přesto, že hospodaření s byty nijak nesouviselo s provozováním dolů, a v jiných podobných případech, jako například v Mostecké uhelné, se byty spolu s majetkem neprivatizovaly.

Jednalo se o zhruba čtyřiačtyřicet tisíc bytů, ve kterých dodnes žije přibližně sto tisíc nájemníků. Byty jsou na Ostravsku, především v Ostravě, v Havířově a v Karviné a byly postaveny před rokem 1989 jako byty státní. Pak přišla kupónová privatizace. Čtyřicet procent akcií OKD nabídla vláda Václava Klause občanům už v její první vlně v roce 1992.  Klíčový moment ale nastal až v roce 1997, kdy stát ztratil v ostravských dolech většinový podíl. Akcionáři snížili totiž kvůli útlumu těžby základní jmění společnosti, ale nikoli plošně, nýbrž jen na úkor podílu Fondu národního majetku. Tak stát vlastním přičiněním ztratil v OKD většinu. Ve Fondu národního majetku zůstalo jen necelých šestačtyřicet procent akcií. A dalších pět procent klíčových akcií držely obce (např. Karviná, Orlová, Havířov…)

Ostravský podnikatel Stanislav Pros začal skupovat akcie OKD od drobných akcionářů, a to prostřednictvím společnosti Eurobrokers. Ta zároveň začala vyjednávat s obcemi o skoupení jejich akcií. 

Když Roman Češka, tehdejší ředitel Fondu národního majetku, zjistil, že firma Eurobrokers skupuje i akcie obcí, pokusil se je získat pro stát. Najal si společnost Patria Finance Zdeňka Bakaly, aby přemluvila zástupce moravských měst a obcí k prodeji svých podílů OKD. Podle dalšího vývoje se zdá, že učinil bohužel „pytláka hajným“.

Starosty totiž jednání zástupců Patria Finance nepřesvědčilo, k prodeji nedali souhlas. Místo toho se dohodli s firmou Eurobrokers, která je kupovala pro firmu Prosper Trading Stanislava Prose. Podle odhadů za to zaplatil zhruba dvě miliardy korun.V roce 1998 nastává další zvrat. Většinový podíl akcií ve společnosti OKD získali podnikatelé Viktor Koláček, Petr Otava a Jan Przybyla, respektive jejich společnost K.O.P., a nově založená Karbon Invest, která patřila neznámé kyperské společnosti Lagur. 

Pro transakci si OKD v té době už ovládaná lidmi kolem Viktora Koláčka, které tam dosadil Stanislav Pros, půjčila od IPB dvě a půl miliardy. Ve středu 14. října 1998 obnos v průběhu pár desítek minut oběhl několik účtů. 

Stalo se toto: 

  • OKD zaplatila z půjčených peněz a vlastních zdrojů 3,9 miliardy korun za prakticky bezcennou firmu K.O.P. 
  • Koláček s Otavou a Pryzbylou si koupili od Prose za takto získané 2,4 miliardy majoritní podíl v dolech, a to včetně předtím draze koupené své vlastní firmy K.O.P. 
  • Zbývající 1,4 miliardy poslali na účet kyperské společnosti Lagur, což byla pravděpodobně odměna Stanislavu Prosovi za zprostředkování. 

Manažeři Koláček, Otava a Pryzbyla tímto manévrem získali majoritní podíl v OKD a zároveň i majetek své K.O.P, aniž by investovali vlastní peníze. Popsané technice se někdy v té době začalo říkat tunelování.

Ve chvíli, kdy manažeři Koláček s Otavou a Przybylou, neboli v tu chvíli už společnost Karbon Invest, získali většinový podíl, chtěli koupit i menšinový podílu od státu. Zároveň začali vůči němu jako menšinovému vlastníkovi postupovat tvrdě a zbavili ho podílu na rozhodování. 

V létě 2002 představitelé Karbon Investu nepustili na valnou hromadu OKD tři zástupce Fondu národního majetku, kteří do té doby byli členy dozorčí rady. Valná hromada pak všechny tři státní úředníky v nepřítomnosti odvolala a na jejich místa zvolila Koláčkovy lidi, mezi nimi i jeho dceru Martinu. 

Měla to být reakce na to, že vláda tehdy uvažovala o prodeji OKD konkurenční nizozemské firmě. Státu se pak už nikdy nepodařilo své zástupce do OKD znovu vrátit a Karbon Invest tak fakticky celou společnost ovládl. V roce 2003 byli Koláček s Otavou obviněni ze zneužívání informací v obchodním styku. Trestní stíhání se netýkalo způsobu, jakým nabyli většinu v OKD, ale údajně nevýhodných smluv, které uzavřely OKD a Českomoravské doly s Karbon Investem. Škoda se měla pohybovat okolo dvou miliard korun. 
Byli ovšem vyšetřováni na svobodě a v roce 2009  (vláda M. Topolánka – ODS ) bylo jejich trestní stíhání za podivných okolností definitivně zastaveno. Mezitím se jim podařilo dotáhnout do konce privatizaci OKD. 

Už někdy během snahy Koláčka, Otavy a Przybyly vykoupit menšinový podíl od státu, tedy v roce 2002 nebo 2003, vstoupil podle všeho do jednání Zdeněk Bakala. Otava z Karbon Investu ho o úmyslu informoval a řekl, že na to potřebují financování. Bakala na tom začal podle vlastních slov pracovat. 

Nabídl se, že peníze na nákup zbytku zprostředkuje. Nabídl také, že by OKD koupil celé, ovšem teprve až se podaří získat od státu jeho podíl. Stát tak tehdy pod vlivem Zdeňka Bakaly prodal své akcie společnosti Karbon Invest, jejíž kroky už tehdy ale také řídil Zdeněk Bakala. A rozhodně neměl v úmyslu se přitom nějak poškodit.

A tak se stalo, že Česká republika prodala svou majetkovou účast, přesně 45,9 % akcií (menšinovou), ve společnosti OKD a.s. bez výběrového řízení na základě exkluzivity společnosti KARBON INVEST a.s. za 4,1 miliardy korun. O prodeji rozhodla vláda Vladimíra Špidly v březnu 2004. 

Faktem je, že vláda pokračovala v exkluzivním vyjednávání s Koláčkem a Otavou, přestože je policie začala stíhat za nevýhodné smlouvy krátce poté, kdy vláda o exkluzivitě rozhodla. Dalším faktem také je to, že zde sehrály důležitou roli odbory OKD, jejichž představitelé stáli za Koláčkem s Otavou. 

Prodej státního podílu v OKD Koláčkovi s Otavou měl zajistit „klid v regionu“, což byl důležitý argument v tehdejších vnitrostranických sporech sociální demokracie. Když byli totiž manažeři OKD zatčeni, představitelé odborů považovali jejich trestní stíhání za účelové. Domnívali se, že jeho smyslem je poškodit OKD a zabránit Karbon Investu v nákupu zbytku akcií. 

„Aby po tolika letech různých vyšetřování přijela pro Koláčka zásahovka a takhle ho vláčeli před kamerami, to je fakt nechutné,“ prohlásil krátce po zásahu policie ředitel odborů OKD Miroslav Syrový (člen dozorční rady OKD a. s.) a dodal: „Pokud někomu vadí způsob, jak Koláček přišel k OKD, pak by v této zemi měli být pozavíraní všichni poslanci, všechny předchozí vlády a dvě třetiny všech podnikatelů.“ Při pohledu na výsledky Klausovy privatizace se s odstupem času zdá, že to možná nebyl úplně nerozumný nápad. 

Ministerstvo financí na argumentaci odborů přistoupilo. Odůvodňovalo záměr prodat akcie OKD Koláčkovi s Otavou tím, že prodej majoritnímu vlastníku, na rozdíl od jiných způsobů privatizace, umožní vládě požadovat v následujících pěti letech splnění podmínek, které mohou zmírnit negativní dopady případného útlumu těžby na zaměstnanost a životní úroveň v regionu.

Do prodeje však zasáhl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a cena se zvýšila z 2,4 miliardy na 4,1 miliardy korun. Za ně OKD definitivně prodala společnosti Karbon Invest až vláda Stanislava Grosse v září 2004. 

O prodeji rozhodla celá vláda (Stanislav Gross), která prodávala již jen menšinový – minoritní akciový podíl v této společnosti, jejich obsahem byl z důvodu rozhodnutí z r. 1990 i předmětné byty.
Cena vycházela z tehdejšího posudku, který zpracoval znalecký ústav Vox Consult společně s Komerční bankou z pověření Fondu národního majetku.

Domnívám se, že v této době došlo k trestnému činu podvodu ze strany znalce, který při prodeji byty OKD ocenil znalec posudkem paušálně na absurdně podhodnocenou částku čtyřicet tisíc korun za jednotku. Další majetky znalci neocenili vůbec, například dvanáct set bytů OKD na Kladensku, početné nebytové prostory, hotely, komerční nemovitosti, rozsáhlé pozemky: jedná se o tisíce hektarů často v lukrativních zónách. Noví vlastníci je tedy získali zadarmo. Znalci totiž ocenili jen tři z dvaatřiceti dceřiných společností OKD. 

Smlouvu připravoval a podepsal bývalý výkonný místopředseda Fondu národního majetku Pavel Kuta, který v devadesátých letech šest let pracoval v Bakalově Patria Finance. V současnosti je v souvislosti s prodejem trestně stíhaný a spolu s ním i další náměstek fondu Jan Škurka. Protikorupční policie je viní z toho, že tehdejší vládě nechali připravit znalecký posudek, který podhodnotil cenu OKD. 

Trestně stíhaný je dnes i znalec Rudolf Doucha ze společnosti Vox Consult, který v roce 2004 vypracoval posudek na ocenění státního podílu v OKD, ve kterém vyčíslil hodnotu státní části firmy na dvě miliardy osmdesát tisíc korun. Byl obviněn z trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. 
Počátkem listopadu 2004, devět dní po zaplacení a převodu akcií státu, vystoupil za nové vlastníky Zdeněk Bakala a oznámil, že ovládl Karbon Invest. Novým vlastníkem se stala kyperská společnost RPG Industries, která koupila prostřednictvím dceřiné společnosti Charles Capital, jejímž jediným vlastníkem byl Bakala, majoritní podíl v hlavním akcionáři OKD, firmě Karbon Invest. Charles Capital skoupila všechny akcie Koláčka a část akcií Otavy. 

Zdeněk Bakala nikdy neprozradil, kolik přesně původním majitelům Karbon Investu zaplatil, říkal však, že za akcie vydal stejnou částku jako stát. Odhady sumy, kterou měl zaplatit, se pohybují mezi deseti a dvanácti miliardami korun. 

Na otázky, jak potřebný kapitál získal, Bakala odpovídal, že část peněz mu půjčily banky a že zbytek si našetřil. Stav jeho majetku v době rozvodu jeho manželství, jen rok před touto transakcí, však napovídá, že si nenastřádal dost. 

Zdeněk Bakala tak na investici, o jejíž výhodnosti v tu dobu musel mít už velice jasnou představu, protože na koupi pracoval víc než rok, zjevně nalákal další investory. Neví se přitom přesně, o koho se jedná, vlastnická struktura jeho firem není přehledná.
Na Vaši druhou otázku „zda-li mne překvapilo, že pan Bakala porušil svůj slib“ odpovídám, že nepřekvapilo neboť jsem pana Bakalu osobně poznal a pochopil jsem o koho ve skutečnosti jde. Jen pro ilustraci dodávám, že v bytě OKD jsem bydlel cca 17 let a jako ostatní nájemníci jsem i já chtěl, aby splnil svůj veřejný slib.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.