Sucho a povodně

napsal Gerd

Sucho a povodně, dnes často skloňované, jsou jen dva odlišné jevy stejného problému, postupující desertifikace krajiny. Suchá krajina nemá schopnost zadržet vodu, tak se na poušti při lokálních záplavách daleko více lidí utopí, než zahyne žízní.

Jenže sucho má svou příčinu v přerušení tzv. malého vodního cyklu. Velký vodní cyklus je, když se voda odpařená z oceánů nebo bezodtokových jezer vrací v podobě mraků a deště na území, odkud řekami a potoky odtekla do moří. Malý vodní cyklus je, pokud se voda odpařená na daném území vrací v podobě mlhy nebo mírného deště zpět do půdy. Teplý vzduch pojme větší množství vodních par. Při jeho ochlazení v noci dochází k vytěsnění přebytku vody ve formě mlhy, rosy nebo deště.

Právě malý vodní cyklus je v krajině ČR dost zásadním způsobem přerušen, a vinu na tom má jedině člověk a jeho působení. Dopadajících 100% sluneční energie se spotřebovává podle typu krajiny následovně:

Překvapivě z hlediska vodních poměrů není příliš velký rozdíl mezi zrajícím obilným polem a zastavěnou plochou, obě se pro výpar vody a odraz tepla chovají skoro stejně. Rozdíl je jen, pokud je pole ve vegetačním období, kdy obilí roste. Po zbytek roku se chová spíše jako zastavěná plocha. Proto zábor orné půdy pro výstavbu velkoskladů, parkovišť, domů a továren není zdaleka jedinou a ani hlavní příčinou, proč se krajina vysušuje.

Kdybychom měli vzít v úvahu nějaké minulé období klimaticky by asi bylo nejblíže 13. století, kdy průměrná teplota v českých zemích na konci 13. století byla asi o 1,4°C vyšší v porovnání s dnešní. V té době na severu Anglie pěstovali vinnou révu, byly časté a teplé slunečné dny, snižovala se hladina spodních vod, docházelo k vysušování podmáčené půdy, mizely močálovité nivy. Teprve později od roku 1400 do 1850 probíhala perioda označovaná jako malá doba ledová.

Přesto tu byl jeden rozdíl v krajině, podíl lesů byl daleko vyšší zejména listnatých lesů v nížinách. Ještě nedošlo k budování rybničních soustav, napřimování toků řek a obecně byla přeměna krajiny na dnešní kulturní krajinu na samém počátku. Regulace vodních toků byla ještě neznámá, k té docházelo hlavně v průběhu 19. a na počátku 20. století v době krize (období 1929 – 1935). Druhou vlnou pak bylo socialistické zemědělství a napřimování a zatrubnění potoků, ale základ a hlavní zásahy byly položeny už v 19. století a na počátku 20. století. Upravenost říční sítě v ČR se nijak neliší od okolních zemí, 28,4 % délky říční sítě v ČR je upravených, 54 % povrchových vod je silně ovlivněných. Jenže oproti 13. století došlo k vybudování přehrad a ztráta vodní plochy napřímením toků byla kompenzována výstavbou přehrad, které vodní hladinu rozšířily.

Už ve 13. století lidé pociťovali nedostatek vody a je doloženo několik kolonizačních podniků, kdy vybrané místo pro novou vesnici muselo být opuštěno kvůli nedostatku vody, jejíž spotřeba nebyla zdaleka taková jako dnes.

Máme vůbec vody dostatek? Přes všechny problémy projevující se suchem ano. Vodní zásoby jsou závislé na srážkách, které na území ČR průměrně činí 679 mm, z toho 189 mm odteče, tj. necelá třetina, třetina se vsákne do půdy a třetina odpaří. Že bychom zhynuli žízní se bát nemusíme, jen mnohem méně vody odteče z našeho území k sousedům. Hlavním rozdílem mezi krajinou 13. století a dnešní tak zůstávají obilná pole místo lesů.

V ČR je celkem 4 215 621 ha orné půdy a luk (53,45%, z toho polí 37,77 %, luk 12,64%), 2 666 376 ha lesních pozemků (33,81%), 164 835 ha vodní plochy (2,90 %), 132 192 ha zastavěné plochy a nádvoří (1,68%) a 707 755 ha ostatní plochy (8,97%).

Strom odpaří za den 10 – 200 l vody. Mimořádně velké stromy s průměrem kmene nad 1,4 metru až 400 litrů denně. Dub letní s dostatečným přísunem vody průměrně odpaří za sezonu 365 litrů na m2 plochy pozemku. Pokud připočteme i výpar vody půdou, dostaneme se na 400 litrů vody na m2 a rok. Sdružení Arnika počítá cenu 2,85 Kč/l jako cenu, která odpovídá ceně destilované vody dodávané ve velkém. Pak služba 1 ha lesa ročně na vodním režimu přináší:

(400 litrů/m2) x cca 2,85 Kč (cena litru destilované vody) x 10 000 = 11,4 mil. Kč ročně

Hodnota služby, kterou je podpora malého vodního cyklu, poskytovanou jedním hektarem lesa, tedy dosahuje 11,4 mil. Kč ročně.

Hodnoty výparu se liší podle druhu stromu, kdy nejmenších hodnot dosahuje hospodářsky ceněná borovice a smrk (30 l/den), naproti tomu plevelná bříza nebo vrba dosahují hodnot 70 l/den, aniž by byly nějak ceněny. V souvislosti se změnou podnebí a požadavků na lesy je na čase změnit i lesní zákon, který dosti hloupým způsobem nutí vlastníky lesa zalesňovat prakticky monokulturou smrku (cena prostokořenné sazenice smrku 2 Kč, cena sazenice dubu 5 Kč). Vlastník lesa má během 2 let po těžbě osázet holinu v lese stromy dle lesní hospodářské osnovy (tedy zjednodušeně smrkem nebo borovicí s příměsí melioračních dřevin dubu nebo buku, protože nic jiného LHO neříkají) a do 7 let zajistit porost (tedy mít jej nad úrovní plevelu, zhruba 1 m výšky). V suchém počasí nejsou přírůstky mělce kořenících hospodářských dřevin dostatečné, aby bylo možné takový zákon splnit.

Lesní zákon je tedy tím prvním opatřením, které je nutné změnit, protože z hlediska vodního cyklu jsou daleko cennější stromy plevelné jasanu a břízy než hospodářských smrku a borovice.

Druhým vhodným a opomíjeným opatřením, primárně proti povodním, sekundárně proti suchu, je zadržení dešťových srážek v krajině. Současná praxe svedení dešťové vody na zastavěném území do kanalizace a následně do řek jen navyšuje množství vody v korytě řeky v době povodní, a jen minimum se dostává do spodních vod. Přitom by stačilo u každého vyasfaltovaného parkoviště udělat na kraji hluboký příkop nepříliš široký a do něj svést dešťovou vodu. Z bezpečnostních důvodů může být zasypán štěrkem nebo velkými kameny. Kde to možné není, pak udělat o kus dál někde na vhodném místě menší záchytnou/vsakovací nádrž. Zjednodušeně vybagrovanou díru do země, kam bude svedena dešťová voda.

S tím souvisí i příkopy podél silnic, kde by stačilo udělat vždy po určité vzdálenosti hlubší místo, kde by se voda mohla vsakovat. My ji však raději posíláme do řek.

Třetím možným opatřením by byla obnova rybníků a vybudování nových nádrží, kde je to možné. Mnohé rybníky budované předky mají mnohdy nevyhovující hráze. To se dá napravit, na rozdíl od předků s motykami a lopatami máme těžkou techniku. Těch rybníků zmizely skoro 3/4 proti 16. století. Pro zadržení vody v krajině a také ochranu proti povodním by bylo zapotřebí v suchých oblastech Polabí a jižní Moravy obnovit značnou část rybniční soustavy a zpevnit hráze původních rybníků, kde je to ještě možné. Většinou to nelze. Z 5 jezer a rybníků na jižní Moravě (Čejčské, Kobylské a Terezínské jezero, Měnínský a Lideřovský rybník) je možné obnovit jen 1 (Čejčské)(viz https://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=75559 ). Kobylské jezero zkusila obnovit sama příroda. Roku 1900 se zanesla odvodní strouha a jezero se začalo samovolně plnit na polovinu původní rozlohy a v roce 1965 už dosáhlo skoro původního stavu. Tak bylo v roce 1965 odvodněno už natrvalo.

Na zbytek pozemků, kde není nyní obnova vodních ploch možná, dát stavební uzávěru s cílem vybudovat tam rybník v budoucnu. To znamená, že při výměně stávajících inženýrských sítí by došlo k jejich přeložení. Při dožití životnosti FVE na dně rybníka by nebyla povolena její obnova. Území by bylo určeno na vodní nádrž a postupně by bylo vráceno přírodě. Některé rybníky není možné dnes obnovit, vedou po nich kabelové trasy, elektrické vedení, plynovody, atd. A při melioračních pracech na korytech řek zmizela možnost napájet jezera dřívějším způsobem, hladina řeky se dostala níže. Ale existují pořád ještě možnosti, kde rybníky obnovit. Je jich zhruba kolem 20 %. Kdyby se povedlo obnovit byť jen 20 % bývalých rybníků, bylo by to kolem 20 000 ha vodní plochy.

Na konci 16. století bylo na území dnešní ČR asi 180 000 ha rybníků. Dnes je jich kolem 77 000 ha. Nově však můžeme připočítat přehradní nádrže v počtu přes 120, které mají vodní plochu celkem kolem 24 000 ha. Existují plány na výstavbu 66 přehradních nádrží s vodní plochou celkem 9 741 ha (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_p%C5%99ehradn%C3%ADch_n%C3%A1dr%C5%BE%C3%AD_v_%C4%8Cesku ). Stále by nám i po vybudování nových přehrad chybělo kolem 70 000 ha vodní plochy do rozlohy rybníků 16. století.

Vodní plocha v řekách je menší oproti počátku 19. století, protože došlo ke zkrácení toků řek. Celkem bylo k 31.12.2014 na území ČR 164 835 ha vodních ploch, což dělá 2,9 % rozlohy. Není nezbytné počítat stávající vodní plochu v řekách a mokřadech, ale je to zhruba 64 000 ha, a i tahle plocha byla kvůli delším meandrujícím korytům v 16. století větší, skoro dvojnásobná. Rozdíl vodních ploch dnes proti 16. století je skoro 164 000 ha.

V místech velkého sucha, což jsou oblasti Polabí a jižní Moravy by obnovení rybniční soustavy poskytlo dostatek vody zadržené v krajině, která by v jejich blízkosti obnovila malý vodní cyklus a přirozeným způsobem zmírnila sucho v nejhůře postižených oblastech.

Přesto existuje možnost, jak zadržet v krajině ještě více vody. V horských oblastech, kde spadne nejvíce dnešních srážek, bylo hodně drobných nádržek na zachycení vody uvolněné pro plavení dřeva. Jejich obnovou jen na střední Šumavě bychom získali slušný ekvivalent středně velké přehrady.

Kromě zmírnění dopadů sucha by udržely v krajině vodu a rovnoměrně bychom ji mohli používat v průběhu roku Ani by nemuselo jít o nákladnou záležitost.

Ochrana proti povodním by mohla být také jednodušší. Na všech těch dnes vyschlých korytech bezejmenných drobných vodních toků vybudovat hrázky a zádrže proti přívalovým dešťům. Jenže my v rámci prevence proti povodním udržujeme koryta čistá, rovná, tak příval vody nemá co zpomalit. Nejčastěji prší na horách, tak by stačilo v korytech těch drobných toků využít dva stromy na břehu nebo zarazit dva kůly na každém břehu, o ně opřít kládu napříč potůčkem a před kládu naskládat křížem větve nebo kulatinu zbylou po těžbě dřeva. Zadržela by bahno při přívalových deštích, zpomalila povodňovou vlnu a udržela vodu v krajině. Jenže dáme přednost budování přehrad na dolních tocích. Na Slovensku (viz http://www.ludiaavoda.sk/data/files/44_kravcik-after-us-the-desert-and-the-deluge.pdf) už byla taková metoda vyzkoušena, funguje několik let a s velkým úspěchem. Hromada větví je levná, s její pomocí lze hráz velmi rychle vybudovat, jen nevydrží příliš dlouho, brzy se rozpadne. Pomohly by ale zabránit erozi a zadržet vodu v krajině po dobu, než by bylo k dispozici vhodnější opatření typu trvalé nádrže s lepší hrází na vhodném místě nebo kamenných hrázek.

Dalším opatřením může být vybudování menších hrázek na drobných vodních tocích s možností převýšit hladinu mezi spodní a horní úrovní o max. 20 cm. Dnes je to zakázané kvůli hladkému a rychlému průběhu povodňové vlny. Jenže by to pomohlo zvýšit objem vody v korytech toků. Zde by stačilo dát takovou možnost lidem blízkosti potoků, ti už by si sami vybudovali takové hrázky sami.

Mnoho lidí včetně té chytřejší části hnutí Duha už výše popsané myšlenky prosazuje dlouhodobě. Jenže my raději budeme stavět přehrady. Přitom by zvýšení vodní plochy v krajině rovnoměrně rozložené pomohlo vyřešit sucha i povodně najednou.

Zbytek už závisí na schopnosti půdy zadržet vodu, která je po letech nových způsobů hospodaření nezpůsobilá. Ornice je dosti často odplavená, podorničí zhutněné těžkými stroji. Půda je mnohdy písek bez schopnosti vyživit sadbu rostlin a možnosti vypěstovat na nich rostliny závisí na dodání průmyslových hnojiv. Půda ztratila schopnost zadržet vodu. Častou praxí navíc je, že zemědělci využívají delšího vegetačního období pro přípravu půdy na jarní setí. Podzimní a zimní deště odplaví ornici také, ne jen srpnové deště.

I zde by se našlo řešení, okamžitě po sklizni provést hlubokou orbu nebo mělčí formy, a až na jaře (vyjma ozimů) provést přípravu pro setbu. Kdo by neměl po sklizni hlubokou orbou zorané pole, přišel by o dotace. Přívalové deště v podzimních a zimních a části jarních měsíců by to eliminovalo. Stačí kontrolovat hlubokou orbou zorané pole na podzim a na jaře. Stačí požadovat, aby u úzkořádkové plodin (obiloviny, řepka, apod.) a širokořádkových plodin (kukuřice, řepa, brambory) byly aplikovány:

Organizační opatření:

* návrh vhodného umístění pěstovaných plodin

* návrh pásového pěstování plodin

* návrh optimálního tvaru a velikosti pozemku

* návrh vegetačních pásů mezi pozemky

* návrh záchytných travních pásů

Agrotechnická a vegetační opatření:

* půdoochranné obdělávání

* protierozní orba

* protierozní setí kukuřice

* protierozní ochrana brambor

Technická opatření:

* terénní urovnávky

* příkopy

* průlehy

* terasy

* ochranné hrázky

* protierozní nádrže

* protierozní cesty Viz http://eroze.sweb.cz/priciny.htm

Většiny problémů sucha a povodní by nás zbavilo správné hospodaření s půdou. Na schopnosti půdy jímat vodu mají vliv nejvíce žížaly, jejich počet v půdě. Každá si dělá chodbičku a právě ty chodbičky mají největší vliv na schopnost půdy jímat vodu. Čím tlustější žížala, tím větší chodba a tím větší schopnost půdy zadržet vodu. Možná by nebylo od věci využít delšího vegetačního období na vypěstování zeleného hnojení po sklizni obilovin a jeho zaorání před zimou. Nebo využít metody předků- úhoru.

V ČR je celkem 4 215 621 ha orné půdy a luk (53,45%, z toho polí 37,77 %, luk 12,64%), 2 666 376 ha lesních pozemků (33,81%), 164 835 ha vodní plochy (2,90 %), 132 192 ha zastavěné plochy a nádvoří (1,68%) a 707 755 ha ostatní plochy (8,97%).

Pokud bychom zalévali část polí, a umožnili zalévání chmelnic (10 276 ha), vinic (19 611 ha), ovocných sadů (45 920 ha) a zahrad (163 601 ha) ze zachycené povrchové vody, dostali bychom velmi slušnou plochu, ze které by se voda odpařovala, protože se z umělého deště vsákne do půdy podle obsahu organických složek v půdě až 100 %, které se následně prostřednictvím rostlin zase odpaří.

Stačilo by umožnit zemědělcům vybudovat nádrže na zachycení dešťové vody a možnosti jejího využití pro zavlažování podle potřeby zemědělce. Většinu doby by taková nádrž doplňovala vodou malý vodní cyklus přirozeně odparem a ve dnech největších veder by umožnila závlahu rozprašovači. Metoda je známá z monzunových oblastí. Nádrž by mohla být doplňována vodou i z nějakého malého potůčku, které jsou teď stejně úplně vyschlé na troud. Ale taková nádrž by v případě povodně umožnila zachytit dostatek vody. Pokud by jich bylo na potůčku více, efekt by byl značný. Stačilo by ji mít jako vybagrovanou díru v zemi v drobném vodním toku, který je nyní stejně vyschlý.

Posledním opatřením je výsadba větrolamů. Podél okresních silnic bylo vykáceno množství stromů. protože některým lidem není pomoci a zabijí se v autě, i když kolem nebude žádný strom, je funkce stromu jako větrolamu cennější.

Shrňme si vhodná opatření proti suchu:

1. Změnit lesní zákon ve prospěch listnatých plevelných dřevin (jasan, bříza)

2. Dešťovou vodu neodvádět do řek, ale do vsakovacích jímek

3. Obnova původních rybníků, zejména v Polabí a na jižní Moravě

4. Obnova malých vodních nádrží v horách a hrazení drobných vodních toků. Pro možnost hrazení drobných vodních toků změnit vodní zákon.

5. Zákaz provádění přípravy na jarní setí už na podzim, zavést podmínku získání dotací mít pole zorané na podzim typem hluboké nebo střední orby.

6. Umožnit zemědělcům budování záchytných nádrží na dešťovou vodu pro zavlažování.

7. Vybudování větrolamů a výsadba stromů místo vykácených podél okresních silnic.

Záměrně pomíjím budování nových přehrad, které je nejdražší, nejnáročnější a nejméně efektivním způsobem boje proti povodním a suchu.

Když se podíváme na výše uvedená opatření, zjistíme, že hlavním viníkem povodní nebo sucha je dlouhodobá koncepce ministerstva zemědělství, a to v sekci péče o lesy, vodní toky a dotační politice pro hospodaření na půdě.

Dosavadní znění lesního, vodního zákona a dosavadní program dotací pro zemědělce jsou špatné a místo zmírnění následků povodní a sucha umožňují naopak zhoršení jejich průběhu a následků, kterým nedovedou zabránit. Veškerá ministerstvem navrhovaná opatření se týkají dolních toků, řešení problémů leží na horních tocích, hospodaření na orné půdě a v lesích.

Největší dlouhodobý efekt by přinesla změna lesního zákona ve prospěch plevelných dřevin a v neprospěch stávajících hospodářských dřevin monokultur smrku a borovice bez schopnosti zadržet vodu.

Nejrychlejší efekt by přinesla změna hospodaření na půdě a změna vodního zákona s uvolněním možnosti budovat drobná vodní díla.

Nejméně nákladnou metodou proti suchu i povodním by byla obnova rybníků a vodních nádrží vybudovaných předky.

Nejvíce nákladnou metodou je budování nových přehrad.

Z vodní hladiny se odpaří 3-5 l/den vody.

V ČR je 4 215 621 ha orné půdy a luk (53,45%, z toho polí 37,77 %, luk 12,64%), 2 666 376 ha lesních pozemků (33,81%), 164 835 ha vodní plochy (2,90 %), 132 192 ha zastavěné plochy a nádvoří (1,68%) a 707 755 ha ostatní plochy (8,97%).

Udělal jsem velmi hrubý odhad, co by přineslo největší efekt v boji proti suchu a povodních. V podstatě se jedná o výpočet, kolik vody se odpaří, kolik se vsákne a zbytek jí odteče. Uvažoval jsem, že při průměrných srážkách 679 mm ročně, ze kterých odteče 189 mm, by se mělo 245 mm vsáknout do půdy a 245 mm odpařit za ideálních podmínek. Typ půdy zhoršuje možnosti vsáknutí a odparu spadlých srážek.

A co by přineslo největší efekt proti suchu:

Jako největší možný dopad v prevenci proti suchu a povodním mně vyšlo vyloučení jehličnanů z lesního porostu. Skoro 51 % dopad. Důvod je ten, že zatímco borovice vyloučí odparem (evapotranspirací) 30 l denně, vrba nebo bříza stejné velikosti až 70 l. Lesy v celé České republice se skládají z těchto dřevin: smrk 53,2%, borovice 17,3%, modřín 3,9%, dub 6,5%, buk 6,5%, bříza 2,9% a ostatní listnaté dřeviny 7,5%. Zbytek jsou ostatní jehličnaté dřeviny včetně jedle. (stav v roce 2004, údaj Lesy ČR)

Jako druhé je změna hospodaření na orné půdě. Efekt by měla i změna hospodaření ve vinicích, chmelnicích a sadech, kdyby byly přeměněny na vodní plochu nebo lesy, ale to je zbytečné uvažovat.

Vliv zastavěných ploch a nádvoří je mizivý kvůli jejich malému počtu. Zde by stačilo dešťovou vodu nechat vsakovat. Tj. v rohu pozemku vybagrovat díru do země a nechat ji osudu. Navíc ne všechna plocha vykazovaná jako nádvoří je opravdu nádvořím. Šlo jen o trik Generálního ředitelství financí, jak převedením zahrádek do kategorie nádvoří získat více peněz na dani z nemovitostí. Pochybuji, že by akce měla nějaký kladný efekt.

Budování nových přehrad by přineslo za nemalých finančních nákladů efekt jen necelých 8%, proto bychom je neměli budovat za každou cenu. Dokonce ani obnova rybníků by nepřinesla nějak dramatický efekt, proto bychom je měli obnovit jen tam, kde je to opravdu možné, ale umožnit výstavbu nových, kdekoli je to možné. Novou vodní plochu o rozloze 164 000 ha asi nezískáme, stavu v 16. století už nikdy nedosáhneme.

Protože Lesy ČR nechystají nějakou významnou změnu v hospodaření (Otázka:Proč lesníci pořád pěstují smrky, když způsobují kalamity? Odpověď: Lesníci státního podniku Lesy České republiky nepěstují pouze smrky, naopak okolo 40% dřevin vysazovaných při obnově lesa jsou dřeviny listnaté. Smrk je přirozeně nejvíce zastoupen v horách a podhůří, kde je dokonce schopen vytvářet přirozené monokultury. Smrk je navíc ekonomicky nejvýhodnější dřevinou žádanou trhem. Proto i v budoucnu bude smrk jednou z našich nejdůležitějších dřevin, i když v nižších polohách nebude pěstován v monokulturách a bude obecně zastoupen v daleko menší míře. – zdroj Lesy ČR),

ani MZe nechystá změnu dotační politiky pro zemědělce hospodařící na orné půdě a plnou silou pracuje jen na výstavbě nových přehrad (https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_p%C5%99ehradn%C3%ADch_n%C3%A1dr%C5%BE%C3%AD_v_%C4%8Cesku#), nemůžeme čekat, že by chystaná opatření měla nějaký významnější vliv na sucho a povodně v ČR a můžeme je čekat i v budoucnu.

Tabulce efektů opatření proti suchu by se dalo leccos vytknout, jde jen o velmi hrubý výpočet pro kvantifikaci efektu přijímaných opatření proti suchu a povodním, ale v základních parametrech nám hlavní trendy zobrazí a přesnější výpočet nám nedá o moc odlišnější výsledky. Především jsem asi první, kdo si položil otázku, co by nám přineslo největší efekt proti suchu a povodním. Tedy jaká opatření a kolik.

Už v dubnu 2014 vznikla meziresortní komise SUCHO-VODA. Její dosavadní výstup z června 2015 si můžete přečíst zde http://www.vuv.cz/files/pdf/aktuality/2015-06-22_narodni_dialog_o_vode_01_hrdinka.pdf . Doporučuji k přečtení, je to jak z britcomu Jistě, pane ministře.

Dne 9.4.2014 vznikla skupina SUCHO. tedy měla první jednání. Skupina VODA vznikla už v roce 2013. V červenci 2014 obě komise navázaly spolupráci. Na to potřebovaly 3 měsíce, ale třeba při nich studovaly podklady. V srpnu 2014 sloučily dokumenty a navrhly výkonný výbor a poradní orgán budoucí meziresortní komise VODA-SUCHO. Ten výkonný výbor opravdu jednal 9.10.2014 poprvé a 19.2.2015 podruhé. V dubnu 2015 odeslal sloučený materiál do připomínkového řízení, aby mohl být materiál předložen vládě ČR. Cílem předloženého materiálu je připravit realizaci aktivit a preventivních opatření vedoucích k zabezpečení hlavních cílů uvažovaných plánů pro zvládání sucha v rámci plánování oblasti vod a vytvořit tak informační základ pro návrh souhrnné koncepce řešení problematiky negativních dopadů výskytu sucha a nedostatku vody (termín 30.6.2017). Tak takhle nějak dřou státní úředníci jako koně a britský seriál mohl klidně čerpat z prostředí ČR.

Měl jsem za dané, že hlavní cíl skupiny SUCHO-VODA je odstranit příčiny vzniku sucha a povodní. Materiálů je dostatek, mně stačily 3 dny, i když nepracuji v dané oblasti. Ale 3 roky bych na přípravu opravdu nepotřeboval.

Ale protože jsou všichni členové skupiny SUCHO-VODA z celé práce strhaní, poradím jim nezištně opatření ihned, aby nemuseli čekat až do r. 2017:

1. Změňte lesní zákon. Omezte podíl jehličnatých dřevin v lesích na 25% a podpořte výsadbu listnatých dřevin. I těch plevelných.

2. Zaveďte povinnost zemědělcům mít pole zorané před zimou a povinnost přípravu pro setí jařin dělat opravdu až na jaře pod hrozbou ztráty dotací. Podpořte zelené hnojení na polích.

3. Přestaňte dotovat pěstování širokořádkových a úzkořádkových plodin na svažitých půdách bez melioračních pásů.

4. Zrušte už konečně nesmyslnou podporu řepky olejky – přidávání biopaliv do pohonných hmot.

5. Zaveďte možnost ponechat pole ladem – úhor.

6. Dejte dotace na budování větrolamů v polích.

7. Změňte i vodní zákon. Povolte hrazení vodních toků, které mají v létě nulový nebo mizivý průtok, a lidem možnost budovat hráze na malých tocích s trvalým průtokem ke zvýšení hladiny o 15-20 cm. Povolte a dotujte budování zavlažovacích nádrží a umožněte odběr vody z nich pro zavlažování zemědělcům. Přehraďte nyní vyschlé vodní toky malými hrázemi umožňujícími průsak vody (třeba hromadou větví), zvláště na horách.

8. Povolte výstavbu rybníků nových a obnovu původních. Na to dejte dotace ušetřené za řepku olejku. Nechcete-li přemýšlet nad plánováním, kde hráze postavit, využijte původní rybníky a nádrže. Nebo dejte peníze na nákup a vypuštění do přírody asi 30 rodin bobrů (http://www.podbrdskenoviny.cz/o-nas/7838-bobr-evropsky-.html). On to bobr zvládne levněji, lépe a rychleji než meziresortní komise SUCHO-VODA. Jen dejte pozor, aby neskončil ve vyhřívaných bazénech nočních klubů. http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti-zajimavosti/44154/bobr-si-odskocil-do-nocniho-klubu.html

9. V příkopech podél silnic udělejte na některých místech vsakovací jámy.

10. Kolem okresních silnic vysázejte stromořadí, která jsou nyní intenzivně kácena.

Obávám se, že skončíme opravdu jen u těch nových přehrad. Ale možná se nemusím bát. Při rychlosti práce vyvinuté meziresortní skupinou SUCHO-VODA k výstavbě nových přehrad nemusí dojít nikdy. Nestihnou to ani navrhnout. Jedno je jisté. Tahle skupina žádné opatření, které by problém vyřešilo, nenavrhne. Bude navrhovat jen výstavbu nových přehrad.

Odkazy:

http://www.ludiaavoda.sk/data/files/44_kravcik-after-us-the-desert-and-the-deluge.pdf http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/typo3/Povodne_a_krajina_0.pdf http://kfrserver.natur.cuni.cz/studium/bakalar/prace/tomkova.pdf http://www.pocitamesvodou.cz/studi-role-lesniho-hospodareni-pri-retenci-vody-v-ceske-krajine/ http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/typo3/voda_lesni_hospodareni.pdf http://www.dotace.nature.cz/res/data/003/000574.pdf http://www.vuv.cz/files/pdf/aktuality/2015-06-22_narodni_dialog_o_vode_01_hrdinka.pdf

Vlkova poznámka:

Zařadil jsem tenhle článek záměrně na pondělí, protože letošní léto  a jeho průběh jednoznačně ukazují, že  s vodou opravdu budeme  muset hospodařit úplně jinak než dosud, pokud zde chceme nějak existovat. Gerd mne současně požádal o otevření diskuse. Rád mu vyhovím. Už proto, že mne velmi zajímá, jak tomuhle tématu  a obsáhlému článku bude probíhat. Navíc  s přihlédnutím k  faktu, že většina  z nás  asi o tomhle problému nemá odborně  ani tušení a jediné , co jsme schopni, je konstatovat, že  drtivé povodně  a letos  i nebývalá sucha nás  začaly  navštěvovat  v míře  nám dosud neznámé. Diskuse je otevřena.