napsal Gerd
25.3.2016 nám vyšel na Novinky.cz pěkný článek, jak se nám žije levněji, lépe a radostněji oproti jiným zemím EU. Konkrétně, že podle cen z roku 2014 máme ceny dosahující jen 59,4% evropského průměru. Celý článek je zde: http://www.novinky.cz/ekonomika/398661-zivot-v-cr-je-v-porovnani-s-prumerem-eu-o-dve-petiny-levnejsi.html
A hlavní ekonom Deloitte David Marek sdělil, že dlouhodobě se ceny v České republice budou evropskému průměru přibližovat, protože ČR patří v Evropě mezi šest zemí s nejnižšími cenami. Levněji než v ČR je v Litvě, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a Bulharsku. Ceny v Rumunsku a Bulharsku jsou dokonce pod polovinou průměru EU.
Na Slovensku je život dražší než v Česku, ceny tam dosahují 63,4 procenta evropského průměru. Potraviny jsou na Slovensku sice levnější než v Česku, bydlení, dodávky energií a voda tam však vyjde dráž. I v porovnání s Chorvatskem se v Česku žije levněji. Ceny v této zemi, kam řada Čechů vyjíždí trávit letní dovolenou, představují 62,6 procenta průměru EU.
Ze zemí EU se žije nejdráž v Dánsku a Švédsku, kde ceny evropský průměr překračují o téměř dvě pětiny. Nejvíce se ale v Evropě prodraží pobyt ve Švýcarsku a Norsku, kde ceny překračují evropský průměr o tři pětiny.
Ceny se budou sbližovat.
Vývoj cenové hladiny vůči ostatním zemím jde dlouhodobě ruku v ruce s ekonomickou vyspělostí, poznamenal ekonom Marek. „Čím je ekonomika produktivnější, ve smyslu vyššího HDP na zaměstnance, tím bývají i vyšší ceny v ekonomice oproti jiným zemím,“ vysvětlil. V posledních dvou letech cenová hladina v ČR vůči EU klesla a to kvůli oslabení kurzu koruny po zásahu ČNB. „Dlouhodobě by se však měla opět přibližovat unijnímu průměru v důsledku obnovení reálné ekonomické konvergence,“ dodal.
Česká republika se ve sbližování ekonomické úrovně posunula ze 76 procent průměru EU v roce 1995 na 84 procent loni, uvedl Marek. V případě cenové hladiny na úrovni celé ekonomiky se Česko posunulo z 38 procent unijního průměru v roce 1995 na 63 procent loni. „Cenová konvergence byla rychlejší, neboť se vypouštěl transformační kurzový polštář, tedy záměrné podhodnocení kurzu koruny na začátku 90. let, které mělo pomoci exportu lépe přežít přechod ze socialismu na tržní ekonomiku,“ poznamenal Marek.
Podle analytičky Next Finance Markéty Šichtařové jsou nejmarkantnější rozdíly dlouhodobě v cenách bydlení, tedy za nájmy, nemovitosti a služby spojené s bydlením. „Tady jsme u nás ještě velmi podhodnocení a dlouhodobě se dá čekat růst těchto cen. Posledních 25 let se tyto ceny sbližují, kupříkladu ve srovnání s Belgií, ale sbližování ještě zdaleka není u konce,“ uvedla Šichtařová.
Komparativní cenová hladina skutečné individuální spotřeby v zemích EU v roce 2014 (průměr 28 zemí EU =100)
zdroj .ČTK
Po přečtení článku si jistě čtenáři řeknou, ale co platy? Jak jsme na tom s platy v porovnání s EU? To jsme se dozvěděli už 18.5.2015:
České mzdy stále pokulhávají. Nedosáhnou ani na třetinu německých. Po spuštění přechodu k tržnímu systému se české mzdy nepřibližují úrovni běžné na západ od našich hranic. Čeští zaměstnanci v průmyslu a ve službách vydělali loni podle údajů Eurostatu v průměru 6,9 eura (tedy zhruba 190 korun) na hodinu, což nedosahuje ani třiceti procent německé úrovně.
Hodinové mzdy roku 2014 v EUR:
A co minimální mzda? Hodnoty EU z roku 2015 jsou zde:
Minimální mzda v zemích EU v roce 2015:
Hezký údaj o HDP je podle dat z roku 2013, tedy především vlivem Kalouskových vlád. Přáli jste si o letní dovolené zažít život jako v Portugalsku, Španělsku, jižní Itálii, Chorvatsku nebo Řecku? Tak se nemusíte nikam stěhovat, jsme na tom ekonomicky stejně! Nesliboval nám jeden admirál s dýmkou, že nás nepovede do Řecka? Asi usnul u kormidla, protože v Řecku skoro jsme. Že nemáme stejné dluhy opravdu není zásluha polistopadových vlád, velmi se snažily dohnat rozdíl v zadlužení oproti Řecku, který zde byl. Dokonce i ten zbankrotovaný Island je na tom lépe než většina zemí EU a zejména ČR.
Ale podívejte se na mapku pozorně. Vidíte, jak krásnou tmavě zelenou barvou svítí na mapce prosperita hlavních měst? Nu a v ČR je to Praha, ačkoli na její zeleň potřebujete opravdu zrak orla, ale věřte, že Praha zelená je. Neboť je 9. tým nejbohatším regionem v EU.
HDP samo o sobě je v roce 2014 ve výši 84% průměru EU:
HDP na obyvatele podle kupní síly, celá EU = 100 %
Zdroj: Eurostat
A co průměrný výdělek? Průměrná mzda s přihlédnutím k paritě kupní síly (za dané peníze lze ve všech zemích nakoupit stejný objem zboží a služeb) je v ČR jedna z nejnižších mezi vyspělými státy. V rámci mezinárodního srovnání Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) sdružující 34 zemí se ČR umístila třetí od konce, hůř si stáli už jen Slováci a Estonci. I Řekové jsou na tom lépe.
Twitter,::World Economic Forum@wef
Na průměrné mzdě a kupní síle obyvatel se negativně podepsal i jistý Miroslav Singer, guvernér ČNB.
Pokud bychom srovnávali tuzemské mzdy v eurech s okolními zeměmi, devalvací koruny z roku 2013 jsme si jednoznačně znovu pohoršili. „Zatímco ještě v roce 2012 dosahovala průměrná mzda v ČR téměř 1000 eur, nyní jsme na 933 eurech. Jde o druhý rok poklesu o více než tři procenta. Kupní síla tuzemských zaměstnanců se tak při nákupech v zahraničí či dovolených jednoznačně snížila.“ jak nám sdělil ekonom ČSOB. Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/prumerna-mzda-ve-4-ctvrtleti-2014-vzrostla-o-609-kc-na-27-200-kc-pic-/ekonomika.aspx?c=A150311_091024_ekonomika_nio
Pozn.: Vzpomínáte ještě na mediální masáž, jak se guvernér Singer zachoval odpovědně a opatření devalvace je v pořádku? Není, výsledky ekonomiky ukazují, že šlo o špatné rozhodnutí celé rady ČNB. Myslíte, že z toho vláda nebo prezident vyvodili nějakou odpovědnost a třeba jen rétoricky napomenuli radu ČNB za mizernou práci? Ani náhodou!
Naopak německá mzda ženy z roku 2013 v nejchudší spolkové zemi Durynsko činí 2 517 EUR.
Dlouhodobě nás tedy čeká růst cen základních životních potřeb. Příčiny jsou jasné, neuvěřitelně krátkozraká politika vývoje ekonomiky, kterou nám české vlády ordinují už od roku 1990.
Také se projevil vliv propagandy, která dokázala naočkovat obyvatelům, že odbory jsou přežitkem komunismu, a tak zaměstnanci hájí zájmy svých zaměstnavatelů.
Dále bezzubé odbory, které se nezmohou ani na rétorická cvičení, když už nemají sílu zahájit stávku za vyšší mzdy, protože mají málo členů. Jenže jejich předáci nejsou ani schopni si o ty vyšší mzdy říci a to se sílou ke stávce opravdu nesouvisí. A když nejsou ochotni bojovat za své členy jejich odboroví předáci, proč by tam lidé vstupovali? Paradoxně si tak odbory samy odhání členy. Nehájí totiž jejich zájmy.
Další příčinou nízkých mezd je skupina drobných živnostníků a podnikatelů, u kterých je jedinou výhodou nízká cena práce. Asi opravdu na vyšší mzdy nemají, jenže jejich zákazníci díky nízkým mzdám také nemají na placení jejich vyšších cen.
A pak je nutné říci, že česká ekonomika vytváří výjimečně vysoké zisky, protože v roce 2013 odteklo z ČR 312 mld. Kč jako renta pro zahraniční vlastníky – akcionáře. Což představuje 8 % HDP nebo 20 – 25 % státního rozpočtu. Renta sama o sobě by byla v pořádku, pokud zde zahraniční vlastníci riskovali svůj kapitál a za riziko získali vyšší zisk. Jenže situace je trochu jiná.
Na tvorbě zisku se podílí nejvíce bankovní sektor, a to bankovními poplatky za vedení účtu. To je každý rok 55-65 mld. Kč, protože hospodářské výsledky bank jsou stabilní a jejich zdrojem je především odírání místních obyvatel bankovními poplatky za správu elektronických dat díky monopolu udělenému ČNB bankám. Zde je negativní role ČNB dost jasně vidět.
Dále zde máme pojišťovny, vodárny s předraženou vodou, obchodní řetězce, telekomunikační firmy, solární parky, rozvody energií a jiné firmy, které jsou úzce svázané s místním trhem a nelze je nikam přesunout. Přestože zde vytváří zisky, přesouvají je do daňových rájů a z ČR tak unikají daně, které zákonitě chybí jinde. Nedávný pokus převést na bedra místních obyvatel náklady za transfer energie vyráběné ve větrných elektrárnách v severním Německu do Bavorska a Rakouska přes naše území se naštěstí nepovedl – zatím byl odložen. Ale můžeme počítat s jeho návratem.
Máme nějakou šanci situaci změnit? Průměrná mzda má totiž pořád ještě potenciál na 22,4% nárůst.
Ano, ale je nezbytné dávat najevo odborovým předákům, jak neskutečně špatně hájí zájmy svých členů a že především jejich pasivita podkopává sílu odborů při vyjednávání o vyšších mzdách.
Dále je nutné tlačit na české vlády na zvýšení minimálních a průměrných mezd. Jestli hledají zdroje pro takové zvýšení, stačí pořádně stisknout lokální monopoly. Buďme bez obav – vodárny a jiné lokální monopoly zde mají tak krásné zisky, že nikam neutečou.
Pak zde máme širokou novinářskou obec plnou nájemných pisálků, kteří nehájí ani vlastní zájmy a píší, jak jim kdo zaplatí. Stačí se nedat ovlivnit jejich názory. Už delší dobu se odkopávají a ukazují, že hájí zájmy jiných osob a nějaká novinářská etika je jim úplně cizí. Neuvěřitelně tendenční zpravodajství si nijak nezadá s dobou před 1989.
V rámci podniků se jejich vedení bude muset zaměřit na zvýšení kvality výrobků a kvality produkce. Tedy vynechat všechny možné nástrahy na zničení výrobku po záruční lhůtě a zvýšit kvalitu výrobků odcházejících z místních závodů. A také odstranit ztráty ve výrobě vlivem špatné kvality výroby. Zde má ČR hodně co dohánět, protože ve zmetkovitosti v produkci je na tom hodně špatně. Naopak bude muset přidat na investicích do výroby a hlídání kvality.
Neustálé zvyšování tempa práce opravdu není řešením a v době robotizace už nebude ani možné.
Při současných nákladech na život v ČR ve výši 59,4% průměru EU, HDP ve výši 84 % a hodinové mzdě ve výši 37% průměru EU (6,9 EUR oproti 18,6 EUR), je zde opravdu prostor pro zvyšování cen bydlení, energií, potravin a služeb, ale také mezd. Zatímco ceny základních životních potřeb dlouhodobě poskočí o 41 %, ceny mezd by měly poskočit o 127 %, tedy na 2,27 násobek současné mzdy. Hodinová mzda by tak měla činit přibližně 15,7 EUR (počítáno pro rok 2014 a průměrné údaje).
Samozřejmě k tomu nikdy nedojde v takto spravedlivé verzi, protože nárůst cen pocítí především početná skupina důchodců, které by vláda měla valorizovat adekvátně penze, podseknuté vládami ODS a TOP 09. Voliči Topolánka, Nečase, Kalouska a Schwarzenberga, příznivci Václava Klause a guvernéra ČNB Singera, pokud budete nadávat na nízké důchody, můžete si za ně sami svým hlasováním ve volbách. Bylo by to v pořádku, pokud byste za sebou do chudoby netáhli i zbytek populace.
Voliči levicových a jiných stran, členové odborů, zase mohou za situaci, kdy málo apelují na vedení stran a odborové předáky, aby více hájili zájmy zaměstnanců.
Uplyne ještě hodně let, než se myšlení lidí změní, aby si uvědomili, že velké zisky nadnárodních řetězců lokálních monopolů jsou umožněny jejich nízkou mzdou a neskutečnou pasivitou při požadavcích na vyšší mzdy. I za současné situace je okamžitý prostor pro zvýšení průměrné hodinové mzdy o 22,4 % bez negativního dopadu na průmysl. Medián mezd ve 3. čtvrtletí 2015 činil 22 531 Kč. Není žádný důvod, aby nedošlo ke zvýšení na 27 578 Kč, což by pomohlo oživit podprůměrnou domácí spotřebu zničenou v poslední době (uvedu jen 3 poslední jména, jinak by byl seznam příliš dlouhý počínaje Václavem Havlem a pokračujíce Václavem Klausem a Milošem Zemanem, Bohuslavem Sobotkou a většinou současných politiků) drastickými opatřeními tří osob: Miroslava Kalouska, Jaromíra Drábka a Miroslava Singera.
ČR má nehorší poměr minimální mzdy oproti HNP v rámci celé EU, pouhých 23%. Slovensko má 28%, Rumunsko 31%, Bulharsko 32%.
Minimální mzda by měla optimálně činit kolem 50 % průměrné mzdy, jak je běžné v EU 15 (původní jádro EU). To pochopili i Číňané (kanton Shenzen má minimální mzdu na úrovni 47% mzdy průměrné – údaj z roku 2014).
Pouze v ČR je nízká minimální mzda. Skrze nízkou cenu práce nikdy nedojde k úsporám v podnicích, protože s nízkou cenou práce se bude vždy neuvěřitelně plýtvat. Nízká cena práce vytváří jen chudé ožebračené obyvatelstvo, které bude v souvislosti s migrační krizí ochotno naslouchat receptům novodobého Hitlera. Proti argumentům, jak Hitler a Němci dopadli, postaví argumenty o prokazatelném ekonomickém rozvoji Německa za jeho éry.
Hitler odmítl platit reparace a zahájil masivní zbrojení, čímž nastartoval ekonomický růst do doby bombardování Německa.
Vláda ČR potřebuje pro skokový ekonomický růst:
1. zdanit lokální monopoly
2. podpořit domácí spotřebu skrze vyšší mzdy
Chce-li ČSSD nebo ANO Andreje Babiše uspět ve volbách, stačí jim podpořit obě opatření, zdanění lokálních monopolů (s vynecháním zemědělského podnikání A. Babiše –to se asi zdanit nepovede) a zvýšit mzdy. Nástroje, ekonomický prostor i potřebnou politickou konstelaci pro takové opatření mají. Nemají jen odvahu je provést. A proto pravděpodobně ČSSD ve volbách prohraje, pokud její soupeři nebudou ještě horší. Jenže ODS i Miroslav Kalousek už ukázali, že umí být horší než ČSSD. A tak nás bude zase čekat výběr špatného nebo horšího politika.
A v této situaci si chceme nechat nadiktovat kvóty pro imigranty? Je-li to nezbytně nutné, pak jen za cenu zdanění lokálních monopolů. Takový handl by česká diplomacie měla být schopna provést.
+'&t='+escape(document.title)+
'&wi='+escape(window.screen.width)+'&he='+escape(window.screen.height)+')
KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra! 