Hra na tichou poštu, stížnost na ČT a První zprávy

Nerad se opakuji a  v tomhle  článku to bude hned několikrát.  Už jsem kdysi psal, že jako dítko, které prošlo celých československým výchovným a vzdělávacím systém, jsem nikdy v raném věku – tedy  v jeslích, školce, a družině  nechápal smysl hry na tichou poštu. Popuzovala  mne  a těžce nudila. nechápal jsem, jak někdo  má problém s  tím cosi artikulovaně vyslovené správně  slyšet, pochopit a předat  dál. Takže  to pro mne  byla  hloupá  a otravná záležitost.

S  tím, jak jsem přicházel do let začal mizet  do stáří a opouštěly mne  všemožné schopnosti, které jsem bral dříve jako naprosto normální a věčné, mne napadlo,  že  nejspíš  tuhle  taškařici vymysleli kdysi dávno v nějakém tehdejším domově  důchodců – tedy starobinci…. Ale pořád mi zůstávalo  přesvědčení,  že  inteligentním lidem  zejména  v produktivním věku,  musí  tichá pošta  zůstat  stejně otravnou záležitostí jako mne  kdysi.

Ovšem jen do okamžiku,  než  vyjela na Kose  informace o stížnosti na  ČT.

Od  té doby nevycházím  z údivu!  Co všechno lze  z jednoduché  a jak jsem doufal srozumitelně  napsané informace všechno vyvodit, vykoumat, vyspekulovat a  vymoralizovat.  Takže  jsem si dovolil na ty největší bludy a bláboly upozornit a zareagovat. A domníval jsem se, že  když  se jeden vypořádá s Echem 24. Hlídacím. orgem, Šaftforumem a Jakubem Jandou a  doloží , proč  jsem si je  vzal do klávesnice, bude to každému srozumitelné a  já se o to dál nemusím zajímat. Myslel… takže  opět musím opakovat  a vzpomenout  moudrosti našeho pana  profesora  Beneše, co nás  měl na deskriptivu a  technické kreslení – myslet, studente, znamená pranic nevědět! Měl pravdu ten dobrý muž!  Kdyby  kvůli ničemu jinému, tak tohle  za návštěvu jeho hodin rozhodně stálo. Vzpomenul jsem si na něj a  jeho moudrost opět včera, když moje  mailová schrána  byla  zasypána  upozorněními na  článek  z Prvních zpráv,

Kosa zostra zazvonila o Evropské hodnoty

v kterém si  autor –   jmenuje  se Petr Štrompf, podává  Kosu  za  její článek

Stížnost na Českou televizi, Kosa, vlk versus arogantní nabobové,ostražití hlásiči a blábolisté IV. Dnes o spolku Evropské hodnoty a Jakubu Jandovi

Nemám zájem se do pana  Štromfa navážet. Píše  slušnou formou, neoznačuje  ani Kosu, ani mne  za  prokremelské agenty, ani za  blázny,  potud -formálně,   všechno  ok. Jenže – jenže

1- si hraje  na  tichou poštu a  to velmi a  velmi podstatně

2-je zjevné, že  se  nenamáhal přečíst celou  materii a vybral si pouze jeden díl a komentuje  cosi, co evidentně nezná ani z doslechu

3- a místo, aby  se zabýval podstatou  celého příběhu, vytrhne  si jako jádro naprosto nepodstatnou  věcičku

Ačkoli se mne  tohle  všechno tohle  dotýká osobně, nejspíš  bych se nad  to přenesl a nereagoval. Jenže  v  další dikci  jeho článku  je  cosi, co pominout  nemohu a  na co rozhodně  reagovat musím  a když už tedy přeci jen reakce, pak se vším všudy. I s  těmi body, které jsem vyjmenoval jako ty nad kterými bych mávl rukou.

Pan Stromf má za  to, že  se Kosa fackuje  s Jakubem Jandou a jeho spolkem Evropské hodnoty a  že.. no radši budu citovat:

Problém je zde ale ještě jeden – jestliže vzájemné veřejné fackování Kosy s Evropskými hodnotami argumentačně nabírá na intenzitě, pak se nesmí stát, aby přerostl do osobní roviny, jak se už nepochybně stalo. Protože se odehrálo právě na veřejném internetovém prostranství a není těžké uhádnout, že plebs si přečte sotva jednu třetinu a odklikne se jinam. Nezajímá ho ani jakýsi Jakub Janda, natož horující bloger.

Na horkou diskusní půdu mohou akorát tak našlapovat čichači z řad novinářských smeček a tím to končí. I tak aspoň malá výhra – třeba to někdo z nich názorově pošle dál. Pak se třeba více lidí bude zajímat, co jsou Evropské hodnoty vlastně za spolek. Pak může zatleskat blogu Kosy nebo  jej úplně zatratit. Neudělá to ale dřív, dokud se jeden nebo druhý za něco schová. Pak plebs udělá to, co zpravidla vždy udělá –  na pomyslnou zeď namaluje kosočtverec s čárou uprostřed. Taky hezky anonymně a pozornost plebsu neudrží ani zmínění kritici  s názory, kdo je mimo hlavní proud víc prokremelský nebo ne. Škoda pak i roční dřiny na stížnosti o práci České televize. Navíc bez překlepů.

Chci pana Štrompfa  ujistit, že  Kosa  se nefackuje s nikým. A nejméně  s  někým jako je Jakub  Janda. Kosa si jen nenechá od nikoho nic  líbit. Tohle  mne provází  celým mým působením na  internetu. Jakub Janda  vyhrožoval  autorovi stížnosti, což  NENÍ Kosa a  už vůbec nejsem já, nýbrž PP, že  si ho vezme  do péče  jakási  Jandou možná organizovaná, možná vedená, možná obojí, partička, s  interesentním jménem -Kremlin Watch. Takže  jsem cítil potřebu o téhle  výhrůžce informovat  co nejširší veřejnost. Důvody proč  snad nemusím uvádět. A když už  jsem popisoval  to Jandovo vyhrožování, přidal jsem pár  bližších informací o tomhle  hodně unikátním zjevu /aspon doufám/ české  veřejného prostoru/. Nic  více, nic méně.

Pan Štrompf  mne  ale  zaskočil a  tím i vyprovokoval k tomuto textu těmi  zmínkami o  plebsu, co udělá, co si myslí, co si z textů přečte a kdy plebs  začne  malovat kosočtverce  z  čárkou uprostřed.

Přiznávám, že  jsem si tohle  přečetl nejméně  4x, než  byl počat tenhle  text.  Nevím, jak pan Štrompf –  v jehož vizitce na Prvních zprávách stojí toto:

Jsem publicista a hodlám jím zůstat. Mám rád humor, ale nikoliv šašky. Hlavně ty dvorní. Nesnáším blbce, a čtení novin ve větru. Ctím pravidlo, že každý má právo na svůj názor. Já mám zase právo se některými názory vůbec nezabývat.Psát chci především jen o tom, k čemu mám co sdělit.

taxuje  své čtenáře.  A  ani mne  to celkem nezajímá. Ale  zjevně o nich nemá valné mínění. Jinak by  sotva  nemohl použít slovo PLEBS!

Nikdy  bych si tenhle  termín o těch, co chodí na Kosu nedovolil použít.  A  to ani v případě, že  bych byl v rauši  neskonale  větším, než  momentálně, pod  dojmem  včerejšího potvrzení dominance  Viktorky   českému  fotbalu  tak  trochu jsem. At stále vítězí Viktoria!

  Vážím si  totiž  čtenářů Kosy. A mám k tomu důvod – bylo jich v  samém začátku, pokud  mne paměť neklame – 35.  Dnes je jich nejméně o dva  řády více.  Já a ostatní autoři blogu  píšeme pro ně. Pro nikoho jiného. A oni vědí  dopředu několik  věcí, které spolehlivě  odradí od  návštěvy Kosy jakýkoli  eventuální plebs

-že  zde nebudou pojednávány  žádné senzace a bulvární bláboly

-že články  budou  často velmi  dlouhé a rozhodně  náročné

-že  jsou  hodně vyzdrojovány a opírají se  o fakta, které je potřeba   při čtení  vzít  v úvahu, jinak je  námaha  vynaložena  zbytečně.

–  že  je nemají indoktrinovat, ale vyprovokovat k samostatnému přemýšlení nad  nadhozeným problémem a že  mají sami dospět ke svému vlastnímu závěru

-že  kdy  vyjde článek bez označení autora, jedná  se osobní produkci majitele  blogu  – tedy  vlka

-vlk  píše  pod touhle značkou. A  to od roku 1997. A nevidí důvod , proč  to měnit

A podobně  vědí, že tak jako na Kosu  kdysi z nějakého důvodu nebo náhody  zavítali, mohou s tímhle zlo/zvykem kdykoli přestat. Ze  své svobodné vůle. Když jim bude cokoli vadit.

Takže  pane  Štrompfe, o jakém plebsu, to v souvislosti se  stížností  na ČT a  Kosou hovoříte?  Je mi jaksi  docela  stydno, ale nikoli mou vinou. A nechápu, proč  jste se takového faulu  vůči  návštěvníkům Kosy dopustil!  Tohle  a jen tohle mne donutilo změnit nedělní program a věnovat se Vašemu textu! Co takhle omluva?

A když už u toho jsem, vy mne častujete radami, co a jak bych měl udělat aby,  vše  bylo, dle  vás, ohledně  televizní stížnosti, Kosy  a  čtenářů správně. Dovolím se  Vám za  vaši snahu přispět – revanšovat. Ve  stejném stylu – tedy slušným upozorněním z mé strany, co byste  zase mohl zlepšit Vy, pokud  bude chtít  cosi z Kosy komentovat. Klíčovým slovem je termín mohl – nikoli měl. Nechám to na vás. Ale než to vezmu v jednotlivostech, tak si dovolím ještě  jednou ocitovat vaše vlastní krédo z Prvních zpráv:

Jsem publicista a hodlám jím zůstat. Mám rád humor, ale nikoliv šašky. Hlavně ty dvorní. Nesnáším blbce, a čtení novin ve větru. Ctím pravidlo, že každý má právo na svůj názor. Já mám zase právo se některými názory vůbec nezabývat.Psát chci především jen o tom, k čemu mám co sdělit.

Nehodlám komentovat jeho první čtyři věty. Jednak některým ani příliš nerozumím – například  sousloví o čtení novin proti větru, další jsou velmi gumová a u jednoho si musím vzpomenout  na  rčení Jirotkovy příslovečné tety  Kateřiny. Ale nebudu to rozvádět. Pro tuto chvíli jsou pro mne důležité tři poslední věty.Podepisuji, že  každý má právo na svůj názor. Vy, já i Jakub Janda. A všichni máme právo s jakýmkoli názorem nesouhlasit. Osobně bych ještě  dodal, že  máme ještě  další právo ohledně názoru – odmítnout  jakékoli nucení  k souhlasu s nějakým názorem. Což je drobná,ale důležitá nuance. Která nejspíš  je pro vás  samozřejmostí, stejně  jako je  jí pro  mojí osobu a mé  čtenáře. V Pravidlech prostoru Kosy  si například přečtete, že

není nutné souhlasit s vlkem nebo jiným autorem…

Ovšem tady  se my  dva / jak doufám/, zásadně rozcházíme s takovým Jakubem Jandou a dalšími podobnými. Kteří evidentně mají za  to, že  když s nimi nesouhlasíme, mají svaté právo nás  k tomu nějak donutit. Třeba  přes jakousi  soukromou inkviziční četu jménem Kremlin Watch!

Bud  jste  toto, při psaní svého článku  přehlédl nebo nepochopil. Tohle  je  to, co mi na Jandově  výlevu vadilo především  a vůbec na celkové produkci tohohle zjevu  vadí trvale. A  také to, že  jeho inkvizitorství je  neustále  šířeno zpravodajstvím ČT  a je dokonce vydáváno jako expertní výrok, hodný zvláštního zřetele.

Třeba  to ale pro vás  spadá do kategorie  názorů, kterými se, díky  svému nezadatelnému právu,  nemusíte  a nehodláte  zabývat. Troufnu si tvrdit, že přesně  takový postoj zavedl náš  veřejný politický diskurs tam, kde jsme. Ale to právo bezesporu máte Stejný puvoir  ovšem mám já se tím zabývat. protože  vidím, jak díky  všelijakým Jandům roste napětí ve společnosti a  upřímně – mám z toho jevu velký strach. Na  což mám, jak nejspíš  nebudete  rozporovat – právo.  Až potud  jsme, více méně v souladu a můžete  si říkat- proč  a na čím mne  ten chlápek z Kosy  chce  školit?

Na  téhle větě:

Hlavně ty .Psát chci především jen o tom, k čemu mám co sdělit.

Mít co sdělit, se v mém vidění autorského psaní, opírá především  o dostatečnou znalost toho, o čem psát vůbec  chci.  Dále a je mi líto, že  to napsat musím, pak o pochopení  faktů v jejich plném významu a nakonec je potřeba vyvodit  správný  závěr. Aby  práce s psaním, v duchu Vašeho vlastního postulátu, měla nějaký  smysl.

Budu konkrétní:

Kdybyste  si dal práci s podklady, věděl byste, že  autorem stížnosti na  ČT a  tím, kdo drtivou  většinu, ne li úplně  všechno, odmakal, byl ten, kdo ji na Radu ČT také podal – tedy PP.  Nikoli Kosa jako taková nebo dokonce já.  Kosa poskytla pouze  určitou servisní podporu a platformu a snažila  se o stížnosti, její přípravě  a finální fázi – referovat. Víc si k dobru připsat v  téhle kauze  nemůže.

Jestliže  jste  četl / jak se  zdá/ můj článek o Jakubu Jandovi, musel jste  zaznamenat, že  jde  už o IV. díl, takže  bylo nanejvýš  zřejmé, že mu  předcházejí nejméně  díly  I., II. A  III. A kdybyste  si je byl velmi letmo prolétl, byl byste  se dozvěděl, jaká  je historie  vzniku toho  dokumentačního díla.

A také byste  tam byl našel detaily okolo Kosy a vlka.  Stačilo si to malinko odpracovat, abyste  dostál svému krédu a psal o věcech, které trochu  znáte a o kterých tedy máte  co sdělit.

Vy jste  ale  vystřihl radši tohle:

Buď jak buď, škoda jen, že autor se pod svou kritiku nepodepsal a zůstává v anonymitě. Nádech utajení ve veřejném mediálním prostoru v tomto případě v pořádku není. Byl by, kdyby jakýsi Jakub Janda, ať už blábolí nebo je génius, našel reakci anonymního blogera pouze ve své dopisní schránce.

Jak už sděleno, když a Kose není článek podepsaný  nebo uveden zdroj, jde o produkci mojí. Tedy vlkovu. A  tu si provozuji na SVÉM blogu. Kde  platí moje pravidla. Jde o soukromý blog. Nic víc. Nemám ambici se stát ZPRAVODAJSKÝM portálem. Pohybuji se ve svém virtuálním obýváku a přijímám v něm návštěvy.  Nic,  co by  nějak kopírovalo  například První zprávy a  chtělo s nimi soutěžit. Ale  dost něco ve  smyslu, abych zde odpověděl na útok  kohokoli, včetně Jakuba  Jandy.

Tolik ta  základní fakta a jejich obsah, který bych shledával důležitým a který očekávám, že  si lidé jako Vy , v  daných souvislostech, z Kosy  vezmou.

Vezmou proto, aby  byl učiněn správný závěr. Jinak nemá smysl cokoli psát. Vy za ten správný závěr považuje  zřejmě  úvahu,  že  když  je vlk nick,  plebs  nebude jeho text  zajímat, čtenost bude výrazně menší  a  stížnost na  Českou televizi  bude neúspěšná. Doufám, že  Vás interpretuji správně.

Vážně  si myslíte, že  moje občanské jméno by  zvedlo čtenost Kosy plebsem?  A  že  bych o to vůbec  stál? A hlavně, že  by  zvýšilo šanci, že  Rada   tu stížnost vezme  aspoň trochu vážně  a vyvodí nějaké  a jak víme oba – žádoucí důsledky? Vy, jestli   Vás  dobře chápu, říkáte  že  ano. Ve všech případech. Já naproti tomu se domnívám, že  ne. Také ve všech případech. Oba máme právo na svůj názor.

A ještě dovětek k té tiché poště. Doslova mne  fascinuje, jak se tahle nesmyslná  hra roztáhla a  zdomácněla  na  českém internetu v souvislosti se stížností PP na  zpravodajství ČT o ukrajinském konfliktu!  Nikdo, kdo o stížnosti, mimo Kosu, doposud  vůbec psal, se nezabýval její podstatou Ani trochu. To  bylo vždy okamžitě odbyto, pokud  vůbec, jednoduchou nálepkou, že  jde o Kremlem financovaný nebo minimálně inspirovaný blaf.  Že  jsou naopak v hlavním zorném poli naprosto podružné drobnosti.  Zkrátka pro mne  návrat do dávného dětství, kdy   tupý Pepíček udělal z almárky  Amálku a  stejně nadaná   duševně vybavená  Janička následně  z almárky  decimálku. A všichni se mohli nakonec smíchy potrhat.

Jenže  stav a  úroveň veřejnoprávní televize  a jejího zpravodajství a  tichá pošta? Tragedie na druhou! Pro nás všechny. Pokud nejsme  dávní Pepíčci a Janičky – tedy páně  Štrompfův  plebs.  Nechtěl jsem tehdy s nimi hrát  tu dementní hru. A odmítám ji hrát  s těmi,co podobně fungují ve  veřejném mediálním prostoru  i dnes.