Dva dopisy, které dělí 50 let- DOPLNĚNO!


Tedy  přesněji jen  49.  V  dnešní  hektické  době, kdy  padla prakticky  veškerá tabu, zábrany a  někdy  i celé  státy  nebo geopolitické  soustavy.   Přesto některé věci a jevy  zůstávají  neměnné.  například  servilita  přisluhovačů a fanatiků  vůči  velkým  bratrů.  Odprezentuji  vám  dva dopisy,  které  dělí  těch  téměř  50 let.  Uvidíte  sami. Historie  a  internet,  zejména  ve  spojení  dohromady  jsou  pěkná  mrcha…

Dopis  z minulého  týdne

Január 9, 2017

Novozvolený prezident Donald J. Trump

Trump-Pence Transition Team

1717 Pennsylvania Avenue, NW

Washington, DC 20006

Vážený pán novozvolený prezident Trump:

My — tí, ktorí rozhodujú a verejné osoby z celej Európy — vítame vaše zvolenie za 45-eho prezidenta Spojených štátov. Nevieme sa dočkať spolupráce s vašou novou administratívou, aby sme udržali našu mocnú transatlantickú alianciu, a zároveň ochránili náš spôsob života v časoch veľkého nebezpečenstva.

Rusko pokračuje v úsilí destabilizovať Ukrajinu, a jeho ilegálna anexia Krymu ohrozuje mier, predvídateľnosť a bezpečnosť, ktorú Američania a Európania spoločne vytvorili prostredníctvom nášho víťazstva v studenej vojne. Sme znepokojení, že riziko nového veľkého vyjednávania s Ruskom ohrozí tento historický úspech.

Bolo by vážnym omylom ukončiť súčasné sankcie voči Rusku a akceptovať rozdelenie a ovládnutie Ukrajiny. Takýto postup by mohol demoralizovať tých, ktorí hľadajú Euro-atlantickú orientáciu pre svoju krajinu. Tiež by to mohlo ekonomicky destabilizovať našich východoeurópskych susedov a posilniť u nich extrémistické, oligarchické a proti-západné elementy.

Väčšie škody by boli tiež príliš vážne. Následný šok s takého postupu by otriasol americkou kredibilitou  medzi spojencami v Európe a vo svete. Medzinárodný poriadok založený na zákonoch, na ktorom závisí Západná bezpečnosť už desiatky rokov, by bol oslabený. Spojenci, ktorí sú skutočným zdrojom americkej veľkosti by erodovali (by sa rozsypali): krajiny, ktoré obetovali svoju krv, bohatstvo a politický kapitál na podporu transatlantickej bezpečnosti by uvažovali, či sú ešte Spojené štáty spoľahlivým priateľom.

Nemajte pochyby: Vladimír Putin nie je americký spojenec. Ani nie je dôveryhodný medzinárodný partner. Obaja predchádzajúci prezidenti sa pokúšali svojím spôsobom vyjednávať s Ruským vedením v duchu dôvery a priateľstva. Veľká chyba: Putin považuje ich dobré úmysly za príležitosti.

Pod Putinom, Ruské pestovanie militarizmu, vojen, hrozieb, porušovanie dohôd a falošné sľuby urobili z Európy oveľa nebezpečnejšie miesto. Putin sa neusiluje o americkú veľkosť. Ako vaši spojenci, my áno. Keď nás Spojené štáty povolali v minulosti, vždy sme prišli. Boli sme s vami v Iraku. Boli sme s vami v Afganistane. Spoločne sme riskovali, spoločne obetovali synov a dcéry. Bránili sme našu spoločnú transatlantickú bezpečnosť v jednotnom fronte. Toto robí naše spojenectvo mocným. Keď sú Spojené štáty mocné, my sme všetci mocnejší – spolu.

Vyjednávanie s Ruskom neprinesie mier. Naopak, vojna bude pravdepodobnejšia. Putin považuje ústupky za známky slabosti. Bude sa prikláňať k testovaniu Americkej dôveryhodnosti v očiach spojencov NATO takých ako Estónsko, Lotyšsko, Litva a Poľsko. Nebude používať len vojenské zastrašovanie, ale tiež kybernetické útoky, energetický a ekonomický nátlak, špionáž, psychologické zbrane, dezinformácie a cielene použitú korupciu. Ako ruskí susedia máme skúsenosti s týmito technikami. Stáť im zoči-voči vyžaduje väčšiu silu, solidaritu a odhodlanie zo Západu – nie viacej kompromisov (ďalšie kompromisy).

Ako vaši zmluvne zaviazaní spojenci apelujeme na Američanov v novej administratíve a Kongrese Spojených štátov, aby zostali pevní v obrane našich spoločných cieľov a záujmov: mieru, Atlantickej sily a slobody. Zjednotení, sme viacej ako len partner voči chorobnej ruskej kleptokracii. Rozdelení, ako sme mohli vidieť príliš zreteľne v posledných rokoch, riskujeme všetci. Desiatky rokov naša zjednotená aliancia bola baštou Európskej bezpečnosti. Apelujeme na našich amerických priateľov, aby posilnili, nie oslabili naše transatlantické väzby. Ukrajina potrebuje podporu; štáty v prvom slede (na frontovej línii) potrebujú vašu vernosť a pevnosť. A predovšetkým Rusko musí vidieť, že keď sme napadnutí, naša sila rastie, a nie slabne.

Úprimne vaši,

Traian Băsescu                                               Paweł Kowal

Carl Bildt                                                       Janusz Onyszkiewicz

Mikuláš Dzurinda                                          Rosen Plevneliev

Mátyás Eörsi                                                  Karel Schwarzenberg

Iulian Fota                                                     Radosław Sikorski

István Gyarmati                                             Petras Vaitiekūnas

Toomas Hendrik                                            Ilves Vaira Vīķe-Freiberga

Rasa Juknevičienė                                         Alexandr Vondra

Ojārs Ēriks Kalniņš

A  nyní  je  čas  se  vrátit  do  horkého  léta  1968 ještě  před 21.srpen 1968 a přetisknout  druhý  dopis

Praha
Vysočany, 18.července 1968
Drazí soudruzi–naši sovětští přátelé!
Ve vážné situaci, kterou v současném obrodném procesu v naší zemi a naší straně prožíváme, máme oči upřeny na vás. Každodenně sledujeme zprávy vašeho tisku a rozhlasu. Známe vaše znepokojení, v tom jsme si za jedno. Slyšeli jsme celou řadu pozdravných projevů a odpovědí na dopis Lidových milicí.
Je nám známo, jak úzkostlivě sledujete všechny události kolem obrodného procesu u nás, a my vám to nemáme za zlé. I
my trneme obavami o budoucnost naší vlasti. Nechceme, aby se u nás vrátily doby, kdy byla porušována zákonnost atd., jsme všichni pro obrodný proces jak v zemi, tak i ve straně. Jsme ale kategoricky proti tomu, aby se v
rozhlase, tisku a televizi vytvářela žlučovitá atmosféra proti SSSR a jiným socialistickým zemím a stranám. Věřte nám, že to nejsme my, kteří rozpoutali kampaň proti vojenskému cvičení, na urychlený odsun vašich vojsk a vojsk spojenců z naší země. Věřte, že nám je hanba a stydíme se do hloubi našich duší za ty lidi, kteří licoměrně jedním koutkem úst se vydávají za přátele SSSR, jeho lidu a druhým koutkem štvou a volají po okamžitém odchodu vojsk.
My nikdy nezapomeneme na zradu, kterou na nás spáchali naši buržoazní politikové v čeles
Benešem v roce 1938, když odmítli pomoc SSSR. To oni všichni zapříčinili, že padlo 25 tisíc komunistů, věrných synů naší strany, to oni zapříčinili smrt tisíců našich občanů, oni zavinili potupnou okupaci našeho státu a ztrátu naší suverenity.
My ale také nikdy nezapomenete, že to byl SSSR a Rudá armáda, která nám přinesla svobodu, za kterou položili životy vaši otcové a děti.
Drazí soudruzi, naše přátelství , naše spojenectví je spojeno společně prolitou krví u
Sokolova, na Dukle a na dalších bojištích. Naši nepřátelé se nemění, jsou to titíž imperialisté a jejich rozvědky, jenže jsou nyní zkušenější a tím i nebezpečnější. Víme, co mají za cíl a kdo jim k němu pomáhá. A právě proto, že jsme si vědomi nebezpečí, které nám hrozí ze strany imperialismu, distancujeme se nejen od rezolucí, které vyzývají k
odchodu spojeneckých vojsk, ale distancujeme se i od autorů a původců těchto rezolucí.
Vždyť každému poctivému, čestnému občanu naší vlasti, který je pro budování socialismu, pro upřímné opravdové přátelství se SSSR, nemůže být na překážku v jeho každodenní práci pro společnost přítomnost vašich vojsk a vojsk Varšavské smlouvy. Ba naopak, musí se cítit bezpečněji.
Jenom lidem nečestným, politickým obojetníkům, lidem falešným a s nečistým svědomím může být tato situace proti mysli. A takoví ať se bojí. My jako matky a otcové, kteří mívají často své syny na širokých ruských pláních na cvičení, děkujeme vám za bratrské jejich přijímání, za vaši lásku k našim dětem.
Drazí soudruzi!
Stojíme na stráži, víme, kdo je nepřítel a co od něho můžeme očekávat. Nikdy nepřipustíme,aby se vrátily předválečné nebo předúnorové poměry. Podle slov našeho Klementa Gottwalda střežíme jako oko v hlavě naše přátelství se SSSR a
prohlašujeme, že nenecháme beztrestně špinit a pomlouvat naše přátelství stvrzené společně politou krví nikým, ať sedí na místě sebevyšším.
 
Víme, kdo jsou naši přátelé, víme, kdo je náš spojenec, víme, kdo nás nezradí, na koho semáme obrátit v
nouzi nejvyšší.
Jménem podepsaných soudruhů, členů strany, nestraníků, členů LM, mládežníků z vysočanské Pragovky, a jejich rodinných příslušníků, pozdravujte všechen sovětský lid,vyřiďte bojové pozdravy všem příslušníkům vaší armády. Jste u nás vždy srdečně vítáni našimi poctivými lidmi, námi všemi

Čest práci!

vystrizek

Jakýkoliv  další  komentář  je  naprosto  zbytečný. Nicméně  pár  velmi stručných poznámek připojit  musím:

1- jsem přímý  pamětník  68 a  to  už s  volebním  právem.  Oněch  99 pragováků  bylo promne  a troufnu si tvrdit že pro  nějakých 90%  občanů tehdejší Československé  socialistické  republiky zrádci. Zejména  v kontextu  toho, co následovalo o  měsíc  později.

2- až do přečtení toho nepřekonatelně a  trapně devotního a podlézavého  dopisu  Donaldu Trumpovi jsem se naivně  domníval,  že  pád  Berlínské  zdi, náš  17. listopad   89, rozpad  sovětského imperia, odchod  autoritativního  komunistického  systému  do  historie, tedy  všechno  to,  co  dnešní  Pragováci  celé  Evropy  označují  za  vítězství  USA  a  Západu  ve studené  válce,  bylo  vítězstvím  demokracie  na  totalitarismem. Teprve  jejich  dopis  mi  otevřel  oči – že nic  z  toho není pravda, nýbrž  jde o vítězství  USA a Západu nad  Ruskem…. Dovoluji s si  v této souvislosti připomenout  upravenou lidovou  písničku, s  níž  prokazatelně  odjížděly  české . pěší pluky c. a k.  armády  v  roce  1914 na  ruskou  frontu:

Červený  šátečku kolem  se  toč,

kolem se toč,

jedeme  na Rusa,

nevíme  proč….. 

Patrně mají, podle vašich  představ vyrazit opět.

  Dodávám, že  v takovém případě  se stejným popěvkem.

3- S naprostým  úděsem jsem  zaregistroval   následující  větu  dnešních  Pragováků …. Keď nás Spojené štáty povolali v minulosti, vždy sme prišli. Boli sme s vami v Iraku. Boli sme s vami v Afganistane. Spoločne sme riskovali, spoločne obetovali synov a dcéry. Bránili sme našu spoločnú transatlantickú bezpečnosť v jednotnom fronte….

Mají za  sebou  skutečně  bilanci na  kterou mohou být  pyšní,  za  kterou obětovali syny  a dcery,  nikoli kupodivu,  svoje  vlastní,  nýbrž  naše.  Ta  bilance vypadá takto:

vystrizek

4- děkuji  dnešním  Pragovákům  za  to,  že  mi  dokonale  otevřeli  oči hned  první  větou  svého  dopisu …My — tí, ktorí rozhodujú a verejné osoby z celej Európy — vítame vaše zvolenie za 45-eho prezidenta Spojených štátov...

Beru  na vědomí,  že  jsem  se opět jednou zásadně    spletl,  když jsem  podepsané  osoby  považoval za  soupis politických  mrtvol a  že platí, minimálně  v nějaké  formě My — tí, ktorí rozhodujú. Z důvodů  uvedených pod  bod 1 až 3  veřejně  slibuji,  že  udělám  všechno, co bude ve  zbytku  času,  který  je mi  vyměřen,  v mých  nepatrných  silách,  aby  o  ten  status  těch, co rozhodují,  přišli  tak rychle  jak je  to jenom možné a  to  definitně.  Tak  jako  se to stalo  signatářům  dopisu  z před  50-ti let. Jen  doufám a budu se  snažit,  aby    se  tak stalo  dříve  než  za  dvacet let.   Z  tohoto  titulu  jsem přivítal a vítám  volbu  Donalda  J. Trumpa 45- americkým prezidentem. věřím  totiž,  že  je  to moudrý  muž s  vlastním  rozumem a  na rozdíl  od Leonida  Brežněva  nevyslyší  dnešní Pragováky.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.