Pochybnosti volby

napsal Leo K

 

Převzatým slovem mainstream, mainstreamové se označuje chování, které se objevuje u většiny společnosti. Příčinou většinového chování je pak konformita, snaha „nevystrkovat hlavu.“ Existuje řada názorů, proč většina lidí pluje s proudem než proti němu. Hlavním důvodem je, že člověk nerad vyhledává a řeší konflikty, proto raději splyne s davem, než aby šel proti němu. Existuje i dobře míněná rodičovská rada: „Synku, drž se zpátky, zbytečně na sebe neupozorňuj!“ Mainstream pak vytváří bestsellery, platinové desky, podnikatele roku, filmy roku a všechny ty marketingové fígle.

Takové praktiky se už dávno staly součástí novinářské práce. Proto není divu, že na mainstream se snaží politici cílit své politické programy, spisovatelé pro něj píšou knihy, novináři články a restauratéři jídelní lístky. A samozřejmě především pro ně se tvoří filmy. Proto také nemůžete čekat, že typické postavy v prvoplánových filmech budou mít nějaké rozvinutější myšlení, než nám určují oficiální hranice naší společnosti. Nedej bože, aby měli v hlavě také něco jiného, než jsou základní instinkty jíst, spát, a mít sex, a dále samozřejmě „logické“ cíle předkládané naší společností, jako mít dobrou práci, najít a „ulovit“ (dodnes se drží toto zděděné schéma i když je tomu naopak) výstavní blondýnku.

Jen málokdy se filmový hrdina zamýšlí nad věcmi jinak, než to dělá většina lidí. Málokdy ví, že žít svůj vlastní život a utvářet si své vlastní názory může i zcela jinak, než jak to vidí všude kolem. Někdy se ke zděšení marketingových specialistů nezadaří, ale pak ještě zbývá nadhodit, že je to pochopitelně tak trochu blázen a duševní vyvrhel společnosti. Asi jako V+W a jejich pochodová píseň Proti větru z revue Panoptikum v roce 1935. Na Werichova slova a Ježkovu melodii zpívala dvojice Voskovec a Werich:

Za větrem plesnivět 
nechcem a nebudem,
musíme dopředu o kousek dál.
Po proudu, po větru 
nechcem a nepůjdem,
to by nás do smetí vítr zavál…

Maistream, za pomoci bulváru, prodá prakticky cokoliv. Pravda, ne vždy se úplně všechno podaří. Ale letošní prezidentská volba na výsledku doložila, že už podléháme orwelovštině.

Prezidentský kandidát Jiří Drahoš se obává, že zahraniční tajné služby ovlivňují výsledky voleb v Česku. Sešel se kvůli tomu dokonce s premiérem v demisi Bohuslavem Sobotkou. Ten ho ujistil, že se hrozbou zpravodajci zabývají. Civilní kontrarozvědka následně uvedla, že nemá žádné relevantní informace o tom, že by cizí tajné služby ovlivňovaly volby. A aby toho nebylo dost, tak po prvním kole zveřejnil svoji obavu ještě v rozhlasu. „Jednoznačně se domnívám, že dojde a dochází k ovlivňování demokratičnosti našich voleb. Když sleduji situaci ve Spojených státech, Francii nebo v Německu, tam se teď o ovlivňování voleb velmi intenzivně diskutuje. Všechny tajné služby těchto států potvrzují, že k tomu docházelo,“ vysvětlil Drahoš i České televizi své obavy.

Ovlivňování voličů a šíření dezinformací podle Drahoše zprostředkovávala média a servery propojené s ruskou tajnou službou. Jejich názvy a zdroje zveřejní na svém webu. Uvedl to s odkazem na nedávné české sněmovní volby. A také, že zveřejnil.

Samozřejmě za bouřlivého souhlasu „ministerstvo pravdy,“ jak se přezdívá odboru Ministerstva vnitra, nazývanému Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Ne, Kosa tam „zatím“ není. Z poměrně důvěryhodných zdrojů jsou tam jenom Parlamentní listy. Chovancův politický aktivismus je ale odvozená od paranoidní politiky EU, která dala před víc než dvěma lety pokyn, aby jednotlivé země budovaly podobné úřady ke sledování nežádoucí – zejména – webové komunikace svých obyvatel, od zpravodajských portálů přes blogy až po sociální sítě.

Co sledoval Jiří Drahoš návštěvou u Bohuslava Sobotky a později v Radiožurnálu u Jana Pokorného? Nechci spekulovat, ale právě ta hlasitá inzerce strachu z vlivu Kremlu nějaký důvod musí mít. Při nejmenším ten, že se veřejně přihlásil k bruselskému trendu, který v každé nepříjemnosti tuší Putina a jeho pohůnky a z každého svého nezdaru viní Kreml. To se vztahuje k roku 2016, kdy se francouzský server Quest Francese v kontextu přetrvávajících problémů rozhodl vyzpovídat předsedu Evropské komise Jean-Claudea Junckera. Předseda Evropské komise v této souvislosti zmínil, že Unie na svou obranu vydává celkem 200 miliard eur, v porovnání se Spojenými státy jsou však tyto investice efektivní jen z 15 %. Důvodem je dle něj zmíněná fragmentace výzkumu, investic a nízká interoperabilita.

„V dlouhodobém měřítku nejsou členské státy EU schopné bránit ani kontinent, ani sebe samé,“ uvedl. Téma se během rozhovoru stočilo i k problematice ruského vlivu v Unii. Na otázku, zdali se domnívá, že Ruská federace v Evropě vynakládá finanční prostředky na vlivné proruské kampaně, předseda Komise odvětil, že to tak vypadá. Jako problém ale vidí především to, jak na to EU reaguje. „Víte, kolik lidí Evropská unie v boji proti této propagandě zaměstnává? Je jich celkem 11, zatímco Rusko má na tyto aktivity 4 tisíce osob,“ upozornil.

Připadá mi to dost zvláštní. Ne, že bych věřil, že ruská zpravodajská služba u nás není. Ale Ruská federace – podle mne Evropu potřebuje (o tom svědčí například budování Nordstreamu 2 přes všechny překážky) a ze všeho nejméně potřebuje zbytečné konflikty, které ještě prohlubují i tak pošramocenou důvěru. Víme z doložitelných zpráv, že americká NSA odposlouchávala telefony všech svých spojenců, ale obsesi máme z Ruska.

Není to nic tak nového. Je notoricky známý příběh Jakuba Jandy, který působí jako zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty a jako politický komentátor. Ve Slovak Security Policy Institute působí jako Associate Fellow. Je členem redakční rady expertního portálu AntiPropaganda.sk, dále je členem Aktivních záloh Armády ČR. V roce 2016 byl Ministerstvem vnitra ČR přizván jako konzultant pro oblast „Působení cizích mocností“ v rámci Auditu národní bezpečnosti – z toho jde jednomu hlava kolem. A teď se do stejné řady svým hlasitým způsobem přihlásil Jiří Drahoš.

Nechci rozebírat naší zahraniční politiku, ale měli bychom si ujasnit své postavení ve světě a když máme být v Evropě slyšeni, proč se neptáme, co je Evropa bez Ruska? Zeměpisně tvoří evropská část Ruska 39% celé Evropy. Surovinově neexistuje ideálnější položení, zvlášť činí-li prodej surovin gró ruského rozpočtu. Naivní (ne)politik Gorbačov prosazoval spolupráci a jedna z mála věcí, které se mu podařilo prosadit (i když stavba stále bojuje s politicky motivovanou nepřízní) je stavba obřího demonstrátoru komerčního využití termonukleární fúze v energetice ITER ve francouzském Cadarache. Kde ty časy Gorbačova jsou? Podle starověké doktríny z knihy Flavia Vegetia Renata, De Re Militari; Si vis pacem, para bellum, kterou si oblíbil zvlášť Hitler („Když chceš mír, připravuj válku“) dnes zbrojí celý svět a to tak, že podle agentury AFP je americký vojenský rozpočet vyšší, než součet vojenských rozpočtů sedmi států, které se vojenskou mocí řadí hned za USA.

I tady se Jiří Drahoš postavil do zákrytu těch co připravují válku: „Trvám na spojenectví v rámci Severoatlantické aliance. Jeho součástí je i ochota podílet se na odvracení rizik daleko za našimi hranicemi.“ Teď jenom aby mi někdo vysvětlil co jsou rizika daleko za našimi hranicemi a jak to souvisí s naším národním zájmem. Další mainstreamové prohlášení Jiřího Drahoše je, že by jako hlava státu nejmenoval vládu, která by závisela na hlasech poslanců komunistické strany. „Ne,“ odvětil na tuto otázku, kterou dostal při setkání Kolegia Paměti národa v pražské Lucerně. Bez ohledu na demokracii. Proč by se měl takovou malicherností zabývat?

Píšu pro Kosu už nějaký rok, a na témata, které se nějak týkají demokracie, tak zvaných lidských práv a dalších svodů jako například multikulturalismu. Tvrdím, že demokracie je nejsložitějším způsobem vládnutí, ale jediným, který má potenciál být spravedlivým ke všem bez rozdílu, že tak zvaná lidská práva jsou ve skutečnosti jenom vychytralým politickým klackem na jiný než euroamerický způsob uvažování a multikulturalismus je natolik vnitřně rozporný, že na jeho bezproblémovou reálnou existenci může věřit jenom pablb. Jsem (na té Kose) pravidelně ohodnocován hvězdičkami za přínosné myšlenky a proto se (doufám) právem domnívám, že většina čtenářů je téhož nebo nějak podobného mínění.

A najednou zjistím při volbě prezidenta takový příklon k mainstreamu, který je v naprostém rozporu se vším, co píšu. Dovedu pochopit odpor k Miloši Zemanovi ať už oprávněný nebo způsobený jeho masivní dehonestací téměř každým co vládne klávesnicí, čest výjimkám. Ale nejde mi do hlavy proč potom obětovat své přesvědčení. Nebo to není přesvědčení? Potom je tenhle, ale i všechny mé předešlé články jenom balast a zbytečné zatížení informačního prostoru. Že byli všichni kandidáti programově stejní? Není pravda. Je to sice už několik dní passé a musím poznamenat, že jsem ho nevolil, ale jako akademický příklad může sloužit třeba JIŘÍ HYNEK

1. HRDÝ A SEBEVĚDOMÝ NÁROD

Chci být prezidentem hrdého a sebevědomého národa. Národa, jehož občané se nebudou muset bát o bezpečnost svých rodin a budoucnost svých dětí. Národa, který nemusí ohýbat hřbet ani před nepřáteli, ani před spojenci.

2. NE NELEGÁLNÍ MIGRACI

Odmítám invazi nelegálních migrantů. O tom, kdo u nás bude žít, si musíme rozhodovat sami a v souladu s naším národním zájmem.

3. STÁT PRO LIDI

Budu vetovat zákony, které šikanují poctivé občany. Stát musí být pro lidi, ne proti nim.

4. OBRANYSCHOPNÁ ARMÁDA

Postarám se o to, aby naše armáda byla vždy schopna ubránit obyvatele a naši svobodu před jakýmkoliv nepřítelem. Budu zodpovědně a aktivně plnit úlohu vrchního velitele ozbrojených sil.

5. EU JAKO SPOLEČENSTVÍ SUVERÉNNÍCH STÁTŮ

Zajistím, abychom o všem důležitém rozhodovali my. Evropská unie musí být společenstvím suverénních států, nikoliv diktaturou úředníků z Bruselu.

6. EKONOMICKÁ DIPLOMACIE

Prosadím český průmysl v zahraničí, budu bojovat za zájmy českých firem a udělám vše pro to, abychom byli znovu bohatým národem.

7. SILNÝ PREZIDENT PRO TĚŽKÉ ČASY

Věřím, že budu silným prezidentem, který obstojí i v těžkých časech. Nejsem zbabělec, před problémy neutíkám a nikdy vás nezradím.

Právě pro některé body, které ho jakoby sbližují s SPD (byl ale kandidátem Realistů) bych býval soudil, že přitáhne přinejmenším politický elektorát tohoto sdružení. Programově by byl Milošovi Zemanovi nejméně vyrovnaným soupeřem. Ale je rozhodnuto a musím otevřeně říct, mrazí mě z toho, že i (minimálně někteří) čtenáři Kosy vygenerovali takového typického zástupce mainstreamu, jakým je bývalý šéf Akademie věd. A pokud je to jenom proto, aby nenáviděný Zeman zmizel z Hradu, chcete říct, že tak velí rozum? A emoce nic? Nehrají žádnou roli? Jak se tedy lišíme od mainstreamu?