Výročí, které nám vůbec nikdo nepřipomenul -80 let od sudetoněmeckého povstání

napsal PB

Vlkův  úvod:

když před  měsícem media  třeštila ohledně  50. výročí okupace  Československa  vojsky  Varšavského paktu,  dostali jsme  tenkrát  do vysílání Dualogu v  této  věci  od  jednoho  z posluchačů otázku,  zda  nám nepřipadá, s  letošním  výročím spojená  mediální  kampaň  příliš  nabubřelá a gigantická. Moje odpověď  byla  velmi jednoduchá – nikoli pokud  o  měsíc  později, tedy  v září, povedou  media  a politici stejně   stejně intenzivní a  detailní připomenutí  a připomínání událostí ze  září 1938, včetně všech peripetií, konání,  důsledků. Ale  že  si dopředu  dovolím odhadnout,  že  nic takového nenastane. Že  tohle  výročí nikdo připomínat  příliš  nebude  a jen tak kolem nás  prošumí…..

Netuším, co se  ještě  stane  v tomto ohledu  během  následujících  2 týdnů,  které  zbývají  do  výročního dne  Mnichova,  ale přesto si dovolím už dnes  tvrdit, že  jsem měl, bohužel, pravdu. Ačkoli, jak už  jste  mohli  od  vlka  také  číst, či u Boríska  slyšet, že jestliže bych  posuzoval  srpen 68 a září 38 jako zranění  lidského těla, pak Srpen je pro mne nanejvýš  zlomením ruky, zatímco Mnichov 38 zlomením páteře. A  k tomu nově  dodávám, že  bez  událostí starých 80 let,  by  se  žádný  Srpen z před půl století  nikdy  nekonal, protože  vyplýval z té mnichovské  zrady  a mnichovanství.

Přesto, nebo právě  proto se ohledně  výročí 1938 je  totální ticho po pěšině. Ostudné ticho. Zejména    z Hradu nebo Strakovky nikdo  ani nehlesnul letos  v květnu,  při  výročí  první částečné mobilizace. Nebyl čas, tehdy  měli  všichni  politikáři /včetně  dvou nejvyšších/  i jejich  písmáci, úplně  jiné  starosti – dát najevo co  nejhlasitější a  co nejvřelejší  souhlas s odpálením  amerických, britských a francouzských  raket na Sýrii na  základě nezvratného důkazu  o tom, že  Asad  nasadil bojové  plyny, ve  formě  jakéhosi videa na internetu. Ano opravdu  tenkrát nebylo vhodné, připomínat  v tuzemsku květnovou mobilizaci! Někdo  by  si to mohl dovolit  pospojovat  do nežádoucích konotací s rokem 1938 a rolí  tehdejšího  hegemona spolu  s  tím, co následně, v  součinnosti  s ním předvedli Britové a Francouzi…

Včera  jsme  měli  druhé podstatné dílčí jubileum,  vážící  k  nezastavitelnému posouvání dějin směrem k podpisu  Mnichovské  smlouvy -výročí ozbrojeného povstání sudetských  Němců v  českém pohraničí. Byli jsme  s  PB  už  dlouho dopředu dohodnuti, že  k tomu napíše  speciální  článek, kterým tyhle, nepříliš  známé a historicky  frekventované  události připomene.  Jen jsem ještě  naivně  čekal, že  snad  si tehdejší dění připomene ještě někdo jiný  než  PB a Kosa, proto, článek nevyšel už  včera, chtěl jsem jim dát  šanci, dokázat, že  jsou lepší než  čekám.  Ale byla to sázka na jistotu. Takže  to musí nějak  zachránit PB svým  textem na  tomhle mikroskopickém serveru. PB má slovo.

80 let od sudetoněmeckého povstání

Sudetoněmecké povstání se nepřipomíná, ale zapomínat by se na něj nemělo. Už jen kvůli desítkám lidí, kteří položili život při obraně Československa. Povstání nelze vykreslit ve stručnosti, neboť by to vydalo na knihu, přesto jsem se pokusil přiblížit to nejpodstatnější v přijatelně únosné  formě.

Večer 12. září 1938 pronesl Adolf Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku  projev, v němž slovně zaútočil na Československo. Zájemci si jej v  originále  mohou poslechnout  zde.Tento projev se stal signálem k zahájení sudetoněmeckého povstání připravovaného už od léta. Došlo k demonstracím, napadání Čechů a Židů a státních orgánů. Plně povstání vypuklo následujícího dne, kdy bylo zabito sedm četníků a další byli zraněni či odvlečeni do Německa. Některé části republiky byly de facto odtrženy od Československa, neboť ČSR nad nimi nemohla už vykonávat správu.

V Habersbirku (Habartově) došlo k incidentu, při němž byli zabiti čtyři četníci (Jan Koukol, 38 let, zastřelen při přepadu četnické stanice, Antonín Křepela, 27 let, postřelen henleinovci (pojmenování podle předsedy SdP K. Henleina), odvlečen a ubit krumpáči, Stanislav Roubal, 23 let, zastřelen henleinovci střelou dum-dum do obličeje, Vladimír Černý, 27 let, střelen do zad při vystupování z autokaru při osvobozování četnické stanice). Strážmistr Pardus a jeho manželka Růžena byli těžce raněni, oba měli rozbitou hlavou, strážmistr byl dvakrát udeřen hornickým krumpáčem. Detaily  zde.

Schwaderbach (Bublava) byl svědkem útoku henleinovců na celní úřad, kde odzbrojili finančníky, a následně střelby na četnický autokar, v němž zemřel řidič Josef Falber, 27 let. Zajato bylo 19 četníků, 12 finančníků a 12 vojáků, které povstalci odvlekli do Německa. Při pokusu osvobodit zajatce družstvem SOS (Stráž obrany státu) byli zabiti ručním granátem Josef Brčák, 27 let a František Novák, 40 let. Další byli raněni. Podrobnosti zde.

U obce Gossengrün (Krajková) byl zasažen do hlavy strážmistr Ráž, 29 let, řidič četnického autokaru. Závodčí Pokora byl střelen projektilem dum-dum do levé lopatky a byla mu v nemocnici amputována ruka a lopatka. Otakar Stehlík byl postřelen. Více zde.

V severozápadních, severních a jihozápadních Čechách bylo vyhlášeno stanné právo. a za pomoci armády bylo 14. září 1938 henleinovské povstání potlačeno.

Incidenty nicméně pokračovaly a 15. září byl hodinu po půlnoci kontrolovaným cyklistou zastřelen štábní strážmistr Jan Heřmánek na náměstí obce Hora sv. Šebestiána, vojín Laburda postřelen do břicha a Otto Pešek zraněn do nohy. V Chebu propukla v ústředí Sudetoněmecké strany (SdP) přestřelka při pátrání po zbraních, při níž byl zabit strážník Jan Klenner, železniční zřízenec Emanuel Bláha, vrátní z nádraží Václav Tejček a čtyři Němci. Nalezeny byly zbraně německého původu a vysílačka.

15. září 1938 nastal hromadný útěk německého obyvatelstva do Říše. Velitelství 5. divize ve večerním přehledu zpráv z 19. září 21:30 uvedlo: „Stěhování obyvatelstva do Německa trvá. Pohraniční obce jsou poloprázdné, zbývají pouze starci, děti a ženy. Vlaky do Rakous jsou přeplněny uprchlíky. Říš. něm. příslušníci jsou prý vybízeni, aby dnes odjeli do Říše, že jest to poslední termín. Zachycené dopisy uprchlíků dávají poznatek, že jsou odesíláni do Bayreuthu. Mluví se u nich na shledanou 1. října někde a velmi často až o Vánocích. „. 15. září zastřelil v Krajkové vojín čs. armády Franz Ludwig pět vojáků 1. roty cyklistického praporu 1 a spáchal sebevraždu.

Sudetendeutsches Freikorps, ozbrojená polovojenská organizace sudetských Němců, jejímž cílem bylo zneklidňovat čs. orgány na státních hranicích, vznikla 17. září 1938. Základní zásadou Freikorpsu bylo někam proniknout, způsobit zmatek, pokud možno vzít rukojmí a zmizet. Nájezdy malých útočných skupin měly probíhat pořád.

21. září 1938 přijala vláda Dr. Hodži britsko-francouzský plán na odstoupení částí pohraničí Německu. Proti tomu se zvedla mohutná vlna odporu a probíhaly masové demonstrace, po nichž vláda podala další den demisi. Z pohraničí začali utíkat Češi a němečtí antifašisté a naopak Němci se vraceli zpoza hranic. Večer hrozili zaměstnanci Škodových závodů v Plzni stávkou, dokud nebude odvoláno odstoupení určitých území Německu. Dělnictvo stálo za armádou a chtělo společně s ní hájit celistvost hranic. Podle dělníků byla republika zaprodána cizinci a o její hranici vyjednávají lidé, kteří o republice před několika lety ani nevěděli. Po domluvě s posádkovým velitelem v Plzni došlo k uklidnění situace. V noci zahájili henleinovci další vlnu útoků, když napadali střelbou a granáty stanoviště družstev SOS.

Okres Aš byl, počínaje 22. zářím 1938, de facto odtržen od Československa, přičemž to samé nastalo i v jiných částech republiky.Čs. bezpečnostní síly proti situaci před devíti dny měly proti sobě vojensky organizované a vyzbrojené skupiny podporované z Německa.  Jednotky SOS měly ruce svázané omezeným použitím zbraní a byly demoralizované vládním rozhodnutím o omezeném použití zbraní. Naproti tomu německé obyvatelstvo většinově radostně očekávalo Wehrmacht a slavnostně vyzdobilo obce. 22. září došlo k řadě bojů. SOS začala podléhat armádě, což zefektivnilo boj proti nepříteli. Tanky byly nasazeny například v Kraslicích

Následujícího dne došlo k vyhlášení mobilizace čs. armády. Koncem září 1938 se přepady československého území zintenzivnily a docházelo k tvrdým střetům. Přibývalo mrtvých a raněných. Na jihu Moravy se až do 5. října bojovalo o Hardeggskou celnici, kterou obránci ubránili až do vydání této oblasti.

Sudetoněmecké povstání skončilo v podstatě podpisem Mnichovské dohody v noci z 29. na 30. září 1938, i když střety s henleinovci neustaly a například 8. října 1938 byl zastřelen štábní strážm. Jaroslav Lauda u Nové Vsi u Kdyně a desátník v zál. Vojtěch Ret byl tamtéž zraněn, zajat, mučen a ubit. V září a říjnu 1938 mělo padnout 95 příslušníků čs. ozbrojených sil. Zavlečeno do Německa bylo asi 850 lidí z řad ozbrojených složek a úředníků. Zavlečení se nevyhnulo osmi ženám a dvěma dětem.

V září 1938 proběhl na území Československa konflikt, který měl charakter války, často brutální a nelítostné. Na tuto válku o pohraničí a roli henleinovců v ní by mělo být myšleno, hovoří-li se o vztahu Čechů k sudetským Němcům v roce 1945.

Informace byly čerpány především z knihy od Miloslava Svitáka vydané loňského roku autorovo nakladatelstvím pod názvem „Krvavá hranice západních a jižních Čech na podzim 1938: Incidenty mezi čs. jednotkami a henleinovci. Události od 12. září 1938 do 11. října 1938 pohledem zpravodajského oddělení I. Sboru.

Vlkův dovětek:

 Tohle je nedávná česká  historie onoho  „romantického soužití “ s  našimi „milými krajany“,Chápu, že  ti co jedou na  vlně  oněch milých a ještě milejších krajanů nemají zájem  připomínat Mnichov. Podobně  chápu  i  současné zuřivé atlantisty,  že ani oni  výročí Mnichova neberou nijak zásadně. Ale jak je možné,  že  ani nedutá Hrad  a Strakovka? Že betální  bijci za  české národní zájmy    -Zeman s  Babišem  vytrvale  mlčí?  Snadná odpověď -Babiš  jel na  jednání  do Německa  s Merkelovou začátkem září -konkrétně  5.9. a Zeman pojeden tamtéž  20.9.!!!!!  Vzhledem k  takovému diáři  hrdinové mnohých českých  domácností pochopitelně  ani nemuknou  ohledně  toho, co se dálo v  září 1938!!!!\\\jejich  timig  návštěv  u  Merkelové  opravdu, vzhledem k výročí  1938 nemá chybu! Vlastně má – ideální by bývalo bylo , aby  Zeman  navštívil  Německo tak,aby  se  mohl s kancléřskou sejít  v Mnichově  28. září……

Zejména potom ,co  Merkelová nedávno prohlásila

„Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury,…..To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění,“ zdůraznila šéfka německé vlády, která v této souvislosti hovořila o „hořké nespravedlnosti“. A dodala :

„Až dva miliony lidí přišly následkem vyhnání a útěku o život,“

To se opravdu  těžko připomínají události z roku  1938…

Co vy na  to  zemanisté a babišáci?? Měří všem stejně. A výročí Mnichova  je výročím národní katastrofy, srovnatelné s  Bílou horou, Lipany  a bitvou na Moravském poli.

Na závěr  – považuji zářijové cesty  jak Zemana, tak Babiše  do Berlína, s ohledem na kulaté výročí září 38 za  naprosto  nevkusné, ne li nehorázné. Za  ještě  horší pak naprosto pokrytecké  mlčení celé  mediální scény. Zkouším si představit  tu bouři, kdyby  byli zamířili letos  v srpnu do Moskvy.!  A  přiznávám, že na to nemám dost  fantazie.