Stovka je stovka a Kosa přidává velkou virtuální kytici pane Zikmunde!

napsal Geordyn

Vlkův  úvod:

Kolega  Geordyn mne  upozornil , že  dnes  se  dožívá  rovné stovky  pan Miroslav  Zikmund. A  žádal mne  abych o tom něco  sepsal. Odmítl jsem. Vím, že  on se  s ním zná  osobně. Takže  je z nás  dvou tím daleko povolanějším napsat  dnes  pár   řádek, jakkoli je  pan Miroslav plzeňským rodákem a narodil se  v  domě  v pohodlné pěší dochodnosti od  Vlčtejna. Geordyn tvrdí,  že jeho dílko je nedokonalé  a neumělé,  ale že  víc  ze sebe nedostane… Vidím to jinak  – Geordyne, starý brachu, technika  psaní a snadná slovíčka?  Ty  vždycky, a hlavně u podobných záležitostí přebije  srdce!  Jsem si jistý  , že  pana  Miroslava  by  dnes  daleko víc  potěšil  Tvůj  text, než ten můj. Nepochybuji, že  kosíři Ti to dají také najevo. Já jen využiji  Tvého připomenutí a panu Miroslavovi  za  celou Kosu  si dovolím přidat  k tomuhle  fantastickému jubileu  velkou virtuální kytici. Díky,  že  jsi si vzpomenul.  A nyní  už  dnešní Kosa  patří Tobě a panu Miroslavu  Zikmundovi!

Kdyby vás někdo zastavil na chodníku, a představil se, že je reportér významného českého deníku a pro svou reportáž sbírá odpovědi náhodných chodců – co byste odpověděli ? Že na jeho gáži, kterou za reportáž dostane, nebudete přispívat svým drahocenným časem? Nebo byste se zeptali, co je to za reportáž a ať se tedy ptá. Že mu tu svou minutu věnujete.
Tak, já budu ten reportér – jako. A ptám se.
Kterého znáte nejvýznamnějšího cestovatele? Takového, který ale o svých cestách světem psal a byl svými cestopisy znám v Číně, Japonsku, Španělsku, Indii, Americe – nu v roztodivných koutech světa.
Určitě řada z vás by jmenovala Livingstone, Stanko Vraz, Emil Holub,Miloslav Stingl, Alberto Vojtěch Frič, a pod.
Padala by různá jména.
Ale kdybych se zeptal, kterou dvojici cestovatelů znáte, tak jsem si jist že byste okamžitě – pokud nejste týnejdžr – i když snad i ten by mohl vědět, že řeknete – Hanzelka a Zikmund, přece!
Plnými jmény Jiří Hanzelka s Miroslavem Zikmundem. Pokud byste byli lépe v obraze, tak byste dodali. Byli to komerční Inženýři.
V minulém čase to lze říci jen o jednom z nich. Ten druhý stále žije ve Zlíně, ve své vile, v ulici Na nivách. A protože se narodil v druhém roce nového evropského státu – Republice československé, v roce 1919, čtrnáctého února, tak toho 14.2.2019 se dožívá požehnaných sto let. STO LET !
Inženýr Miroslav Zikmund. Člen slavné dvojice cestovatelů H+Z.
To H , byl Ing.Jiří Hanzelka, který bohužel neměl takovou odolnost vůči tropickým chorobám, získaným putováním jihoamerickými pralesy. Stačí jmenovat malárii, různé nebezpečné améby a pod.
I když byli oba před odjezdem proti známým trop. chorobám očkováni.
Jsem pamětník jejich reportáží z Afriky, Jižní Ameriky. Sledoval jsem jejich pouť i když byli v Asii. Tedy, přiznám se, pokud to v dobách skoupých na informace šlo.
V podvečerních hodinách byly reportáže vysílané Československým rozhlasem , Radio Praha. Vždy ohlašované stále stejnou jihoamerickou melodií. Vryla se mi svým rytmem i melodikou do uší, takže když jsem ji zaslechl, tak jsem nejen já spěchal zesílit rádio, aby mi neuteklo nic, co z psané reportáže z dalekých krajin četl Jaromír Spal. Doplňován do imaginární dvojice H+Z, ještě druhým spíkrem, na jehož jméno si už nevzpomínám. Možná pan Jiří Horčička. Možná.
Četl jsem snad všechny jejich cestopisy. A v duchu tam byl s nimi. Snášel útrapy cesty. Prožil jejich havárii osobního auta Tatra 87, když byla vlastně na ně Brity nastražena v zatáčce skrytá, za rezavým sudem rezavá ocelová závora přes silnici. Naštěstí Jirka, který řídil, duchapřítomně strhl volant stranou a vrazil s tatřičkou do terénu mimo onu závoru. Byla ve výši hlav sedících v autu. Stalo se to v Lybii, tehdy pod britským protektorátem. To víte, krátce po válce dva inženýří z východu, znající jazyky a fotografují, filmují …..
V Tripolisu, v přístavu byly tři bedny s dodávkou seriových Tater 87. Telefonát do Prahy, máme havarii. Nemůžeme jet dál. Odpověď. Vyberte si libovolně jednu bednu s Tatrou, tu rozbitou dejte dovnitř , Vraťte ji do Československa a s tou seriovou jeďte dál.

Vlastně by tento článek měl psát admin vlk, kterému jsem podal informaci o velmi významných narozeninách pana Zikmunda. Narodil se totiž v Plzni. Pan Zikmund. Vlk tam žije.
Ale vlk mi odepsal. Ty jsi Geordyne měl možnost, jak jsi mi napsal, se s Ing. Zikmundem setkat a máš tedy osobní zážitek a takový článek potom jinak vypadá, když je psaný z povinnosti a když je psaný srdcem.
Srdcem tedy doslova nebudu psát, i když je pro mne potěšením ta  výzva vlkova, jen se snažím, abych podal čtenářům Kosy to, co jsem si zapamatoval a co vím.
Když měl pan Ing. Zikmund pětadevadesáté narozeniny, tak jsem mu poslal malý dárek. Pár kartonových datovaných železničních jízdenek z mojí sbírky. Už hodně dlouho se nepoužívají. Jiná doba, jiné prostředky. Vím totiž, že otec pana Inženýra, byl železničář. Můj též. A doba vlaků, tažených parními lokomotivami, byla snad pro všechny tehdejší kluky dobou lákavých dálek, vyzývavě ohlašovaných parní píšťalou lokomotivy. A cestovatele lákala jistě také. Stejně jako mne kdysi a nezdráhám se napsat, že stále. Ale stáří…., k těm vlakům. Je taková říkanka. Husopaska, pasáček, každý mává na vláček, dokud vidět obláček.
Ale dost poezie. S oběma pány cestovateli, jsem se setkal a krátce pohovořil při otevření stálé výstavy ve zlínském muzeu, které tehdy bylo ve zlínském Zámku. Už dávno.
S názvem – S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly.
Dnes je tato expozice v budově 14/15, bývalého areálu Baťových závodů. Čas pracuje i v tomhle.
Ještě jednou se vracím k cestopisům obou cestovatelů. Když byla organizována jejich druhá výprava, tentokrát se skříňovými T- 805, tak si je zavolal tehdejší předseda Akademie věd, akademik Šorm a debatovali spolu o, diplomaticky řešeno, o zájmech obou stran. Mluvit a přesvědčovat o své pravdě nestačí. Napsat to, je lepší, účinnější. Tak vznikly Zvláštní zprávy. Byly čtyři. O ekonomice Japonska, Indie, Indonésie a Sovětského svazu. Pro potřeby Akademie věd. Ta zpráva o SSSR, měla číslo 4. Četl jsem ji. H+Z se s Leonidem Brežněvem osobně setkali. Zprávu znal. Byla kritická. Příklad – z povrchového dolu s nejkvalitnějším černým uhlím se toto uhlí vozilo auty po silnici, která byla v bažinatém sibiřském terénu dlážděna tím uhlím, aby auta vůbec mohla projet. Jistě věc názoru. Kde by v tundře vzali kamení.
Ale po srpnu 68, kdy se oba H+Z stali jako členové KSČ ( členy strany se stali na našem velvyslanectví v Dillí, neklame-li mne paměť), protagonisty reformního směru a zvláště aktivní byl pan Hanzelka. Byli účastníky vysočanského sjezdu strany, už v době po invazi pěti socialistických armád Varšavské smlouvy do Československa.
To i přes osobní známost s nejvyšším představitelem SSSR, jim nebylo odpuštěno. A zvláště rozhlasová výzva do světa, ruskému básníkovi Jevgeniu Jevtušenkovi o skutečnosti, že u nás žádná kontrarevoluce není, že invaze armád je hluboký omyl, byla poslední kapka. Do Prahy byla zaslána instrukce – ruský oficiální text není plně znám, ale H+Z to chápali jako – vyhladovět je. V praxi to znamenalo být bez práce. Nikdo se neodvážil zaměstnat tak všeobecně známé osoby, aby si před novou mocí nezadal. Proč to tak podrobně píši. Vždyť životopisy obou cestovatelů lze vyhledat na wiki i jinde.
Takže, uzavírám svou pamětnickou glosu vztaženou k narozeninám československého cestovatele a spisovatele cestopisů, ke STÝM jeho narozeninám a přeji panu Ing. Miroslavu Zikmundovi to, co před pěti lety zmínil jedné novinářce. Že by se rád dožil věku se třemi jedničkami. Je prostě  stále On the  Road! Pořád na  cestě! Gratuluji a přiznávám – trochu Vám i  závidím Miroslave  Zikmunde!

Na  závěr dovolte , abych se trochu  pochlubil. Dopisem od  pana  Zikmunda.