Plynutí času

napsal Gerdyn

 

Dovolí-li matka příroda jednotlivci pobýt v tomto většinou slzavém údolí, které se nazývá Světem poněkud delší dobu, má onen jedinec – tedy já, dost času na to popsat, jak ten svět vidí a chápe. Popsat proto, že měl možnost svou délkou života kontinuálně toto vše sledovat, což následné generace takto v celku, nemohou. Nenarodily se před rokem 1938. Zkušenost, jak známo, je nepřenositelná.

Zaměřím se na změny vztahů lidí mezi sebou a k celku, tedy společnosti jako takové.

Název tohoto článku vznikl tak, že změny světa jsou závislé převážně na čase, a jeho neustálého posunu, což vidíme výrazně i na současných změnách klimatu a souvislostí s tímto fenoménem, který je posuzován různými lidmi různě. Nejde ani tak o lid obecný, ten má svůj postoj celkem konzistentní, tedy většinově. Zdravý rozum, myšleno selský, tak snadno neovlivníte.

Zato názory nebo postoje, není to totéž, mnohých dnešních rádoby „tvůrců“ veřejného mínění jsou, kam vítr, tam plášť. A to je vždy usvědčí dříve nebo později ze lži, protože konjuktura podléhá změně onoho větru opírajícího se do pláště názorů. A jistá Gréta dostane třeba Nobelovu cenu míru, stejně jako Barack Hussein Obama. Za mír ? Proboha který, když svět se zalyká kde možně lidskou krví.

Řečeno slovy básníka – Dnes tě mají za svatého a zítra je z tebe darebák.

Jak popsat, co to je plynutí, není třeba. Je to pohyb – vody v řece, oblaků po obloze, myšlenek mozkem, i když to nevypadá na pohyb, tak jistý posun v mysli to je.

A spojit pohyb myšlenek s časem ? A co je to čas ? Jsem poněkud informovanější v tomto oboru. Ne nejsem hodinář, i když má sbírka náramkových hodinek není nepatrná. Nestihl jsem ale konec války v dospělém věku. Laskavý čtenář si domyslí.

Informací o roli času, souběžně se začátkem vesmíru a hmoty obecně, se nebudu podrobně zabývat. Vzájemná návaznost těchto veličin je všeobecně vědci uznávaná a poslední novinkou o tom, je kosmologická hypotéza z univerzity v Cambrigde. I z univerzity ve Španělsku. Baskické.

Vesmír, dle této hypotézy zpomaluje své rozpínání a tak se zpomaluje i čas. Zastavením rozpínání, se zastaví i čas.

Divoké na představu o tom. Ale má to vypadat v onom okamžiku jako momentka při focení. Za x miliard let.

Takže vztahy lidí vzájemně mezi sebou a ke komunitě, ve které žili a dnes žijí.

V době, když jsem navštěvoval obecnou školu, bylo běžné, že rozjívené kluky, rvoucí se třeba z přebytku energie, či z jiné malicherné příčiny, popadl kolemjdoucí dospělý chlap za límce, roztrhl je od sebe a každému vrazil facku, aby se příště už neprali. Ti kluci budili na veřejnosti svým chováním, že se prali na návsi, nebo na náměstí – pohoršení. Byli takto vychováváni. Veřejností. Drsně, ale velmi účinně.

Sám jsem se s kluky běžně nepral. Jen jednou, když mi sousedův syn hodil záměrně za jízdy na kole do drátů kola, kus klacku. Po vzájemném „vysvětlování“ našich postojů, přišla sousedka si stěžovat k mé matce, že jsem jejich Jirkovi roztrhal košili. Maminka bez řečí ukázala sousedce mé roztržené kalhoty. A byl klid. Tak se tehdy velmi krátce po válce, řešili sousedské spory, nebo uliční roztržky.

A jak by tyto dva náhodně vybrané příklady dopadly dnes?

Rvoucích dvou kluků na chodníku by se nikdo netroufl ani dotknout. Jen snad, kdyby už tekla krev, tak by mobilem zavolal policii, nebo záchranku. Ale většina náhodných chodců, by z obavy svědčení u případného soudu dělala, že nic nevidí.

Ve městech jsem si jistý, že by to tak v současnosti probíhalo. Vztahy na dnešní vesnici neznám, takže nemohu vědět, jak to tam nyní je. Možná také, že ani už neplatí to o moravské vsi – Co by tomu řekli sousedi?

A o české vsi – Co je komu do toho!

Moc rád bych se mýlil o tom, jak v Čechách, i jak na Moravě. Slezany znám z vyprávění mé tchýně, pocházela odtamtud, které jsem neřekl jinak, než maminko a později babičko. Tam, když se telila kráva, tak i o půlnoci stačilo zaklepat komukoliv na okno, a přišel pomoci. Zrovna tak o žních.

Dnes já tobě, zítra ty mně.

Chtělo by to ještě popsat společenské vztahy v současnosti více do hloubky. Stačí ale jen pomyslet na šílený konstrukt rozdmýchávačů jisté skupiny na současném ministerstvu pravdy a ten konstrukt opsaný z fantasy románů 1984 a Farma zvířat – „Předsudečná nenávist“ a vztáhnout to na varování před Hitlerovci v roce 1937, a víme do čeho jsme jako společnost, údajně demokratická, zabředli.

Tož tak, by řekl TGM. Demokracii už máme, teď ještě ty demokraty.

Ještě si vypůjčím názor básníků, nebo písničkářů:

U stánků na levnou krásu

postávaj a ze slov a hlasů poznávám,

jak málo jsme jim stačili dát.

Čas ten nemá slitování, zastavte ho prosím Vás.

Zastavte ho dámy, páni, zastavte ten čas.

V článku je zmínka o zpomalování času. Možná tak mohou fyzikální vesmírné procesy ( v případě platnosti oné hypotézy ), působit i na společenské procesy. Fantazie? Kdo ví?

Totiž faktem je a nepopíratelným, že o budoucnosti předem, nikdo nic neví!!