TAKŽE TROCHU O TÉ OHROŽENÉ SVOBODĚ

napsal Xaver

 

Párkrát po Vánocích jsem si nespravedlivě říkal: chválabohu, že už to máme za sebou. Po dnešní listopadové neděli, kdy se měl připomínat (není nutno jásavě, ale ani zkormouceně) ten velký Listopad, mě to napadlo také; dobře, že už je po tom. Má sousedka, takový lidový pozorovatel a tribun, mi neopomněla sdělit -jako při každé velké události – výsledek svého promýšlení: „to zas bylo vyšilování na té Letné a po Praze, kdyby šli raději na nějakou užitečnou brigádu“ (ta dikce nezapře zajisté její věk, ale souhlasit s ní nemusíte…).

Nerad píši formou „ich“, ale dnes mě to bude asi provázet jako svěrací kazajka. Já mám totiž chuť napsat něco pro ty, kteří mě už řadu měsíců provokují „bojem“ jednou za záchranu ohrožené demokracie, po druhé zase za záchranu tak pracně vydobyté svobody. Přitom drtivá většina z nich pro to „dobývání“ nehnula prstem nebo pro svůj věk ani nemohla; takže o tom, jak vypadal rub svobody v naší zemi před Listopadem, nemají ve velké míře ani ponětí, a já jim v průběhu článku něco z něj připomenu. Navíc jsem si v televizních záběrech všiml, že za některá hesla, výroky, výzvy, urážky, stupidní a neplodná ultimáta (jeden blb chce dokonce na Hrad vyslat těžkooděnce!)by při takových akcích v zemích poloviny světa, včetně některých demokratických, vytírali slzný plyn z očí a plavali v kalužích vody z vodních děl…

Ovšem v mých očích – a určitě nebudu sám – ještě více devalvovali vzpomínkové oslavy ti, kteří na Národní třídě skandovali „Mirek (Kalousek) na Hrad“. Také proto se všem shromážděním tohoto druhu už dlouhodobě vyhýbám.

Už z těchto několika řádků cítíte můj zásadní odpor k těmto „bojům“ a jejich organizátorům, pro něž je nejen na internetu více dehonestací než chvály. Zaslouženě, protože v očích mnoha z nás, kteří jsme ušli už veliký díl cesty, se zejména ti malí a mladí „vůdcové“ z Letné neuvěřitelně přeceňují (a nás mají za…doplňte si). V jedné dotazníkové anketě se 95% zúčastněných naprosto odmítlo zúčastňovat akcí toho Miliónu chvilek pro cosi (už ten název samotný mluví za všechno možné, jen ne za marketinkově přitažlivý).

Nicméně tento svůj doposud odmítavý názor budu později poněkud korigovat, protože na některé věci mívám osvědčeně dva názory…

Takže budu psát o té ohrožené svobodě, a jako bývalý „dělník vědy“ soudím, že bude dobré zařadit definici tohoto fenoménu, i když jen dle „socialistické encyklopedie“.

„Svoboda je filozofická kategorie, odrážející vztah lidí k objektivní nutnosti a zákonitosti; schopnost člověka rozhodovat se a jednat se znalostí věci (to je na základě poznaných přírodních a společenských zákonů) a v souladu se svými skutečnými zájmy a reálnými cíli, tj. smysluplně. Abstraktní nebo absolutní svobody není, svoboda je vždy historicky a společensky třídně podmíněna. Metafyzická absolutizace svobody jako úplné libovůle vede k voluntarismu a sociálně politicky k anarchismu; popírání i relativní svobody vede k fatalismu.“ (Encyklopedický slovník, Nakladatelství ACADEMIA, Praha 1982.)

Jestli se vám zdá tato definice „nepoužitelná“, pak ta dle „demokratické“ Všeobecné encyklopedie je doslova k ničemu. Autor ji pojal „těžce“ filozoficky – od řeckých filozofů, přes francouzské, přes Hegela a Marxe až po Heideggera a Sartra. (Divím se, že redaktor to heslo nevrátil autorovi k přepracování.)

Pozorný čtenář, zejména ten mladý z Letné a podobných shromaždišť, by si měl všimnout té zmínky o „třídní podmíněnosti“ svobody, jaká se tady praktikovala před Listopadem (nechápu, proč jakási demonstrace šla při jeho „oslavách“ pod heslem Svobodný listopad…). Neuškodí (jen) pár jejích projevů tomu virtuálnímu bojovníkovi – pro porovnání s tou jeho „ohroženou“ – tu předestřít. (Pamětníkům a všem znalým se omlouvám.) Vím, že mnohé ti bude znít banálně, nadneseně, otřepaně, nicméně patří to sem, ale jen příkladmo:

Volby: před Listopadem byla na výběr buď Národní fronta, nebo Národní fronta. Navíc neúčast u voleb byla sledována a zaznamenávána…Dnes máš na výběr tolik stran a hnutí, až se ti to samotnému musí už zajídat – a za neúčast u voleb ti nic nehrozí!

Cestování: na Západ bylo téměř nemožné, v lepším případě administrativně náročné (devizový příslib, výjezdní doložka, víza do cílových zemí, nedůstojné kontroly na hranicích při výjezdu i návratu, hlášení o stycích venku, směšná cenová hranice „dárků“, zabavování západních publikací…). Dnes můžeš několikrát denně vyjet do Vídně, Mnichova, Paříže, Londýna – bez všech uvedených „buzerací“.

Studium: hlavním kritériem pro přijetí na vysoké školy nebyl prospěch, ale „původ“, preferoval se samozřejmě ten dělnický. Děti z rodin buržoazie a maloburžoazie byly v pořadí až hodně vzadu nebo vůbec, navíc si nemohly svobodně vybírat studium dle svého zájmu. A po završení studia nástup na přidělenou umístěnku, případně vojenská služba. Nic z toho se tě dnes netýká, znáš to jen z četby či vyprávění. Navíc máš ke studijním pobytům přes různé organizace otevřený celý svět – se stipendiem, záleží jen na tvých znalostech! A také knih a časopisů si můžeš dovézt, co hrdlo ráčí, resp. kolik uvezeš v kufru či autě.

Svoboda slova: dusná padesátá léta po komunistickém převratu si nepředstaví nikdo, kdo je neprožil, s drakonickými tresty jen za nevhodný výrok či „protistátní“ tiskovinu, styk s „reakčními“ živly apod. Podobné, i když stejně dusivé a plné omezení (zejména cenzura) bylo období tzv. normalizace, které rozdělilo lidi na několik kategorií, které znamenaly ztrátu plodného, aktivního života či přímo životních snů pro statisíce občanů. Musíš si přiznat, že pro naplnění tvých snů neexistují žádná ideologická omezení, záleží jen na tvých schopnostech a vůli. A za tvé „protistátní“ výkřiky na demonstraci tě také nikdo nevozí do Bartolomějské či do lesů za Prahu.

Jen z těchto několika málo příkladů plyne, proč na ten dnešní „boj za svobodu“ pohlížím s takovým kritickým nadhledem, hlavně ovšem kvůli jeho formám! Ty se totiž někdy jeví jako nátlak na změnu (samozřejmě přes „vybrané“ osoby) poměrů ustavených volbami za široké účasti „lidových mas“. Komunistický Vítězný Únor proběhl také za účasti a podpory lidových mas, a to na jeden můj život stačilo a vždy budu mít k této cestě nedůvěru…Věřím jedině svobodným volbám, které nikdo neruší ani nemá sílu je zrušit!

Věřím, že až sem vyvolá můj článek u mnohých čtenářů nevoli, včetně jednoho pána, kterého si vážím…Avšak napsal jsem vpředu, že zakončím i poněkud opačným pohledem. Totiž musím přiznat – a to zřejmě „žene lidi do ulic“ – že naše doposud opravdu široká svoboda (viz srovnání před Listopadem) je skutečně více či méně nápadně „uždibována“, nahlodávána několika faktory, kterým každý porozumí bez bližšího rozvádění:

-Směrnice, příkazy, zákazy aj. přicházející z Bruselu.

-Narůstající politická moc oligarchů.

-Vliv mafií (lobbistů) všeho druhu.

-Agresívní ekologové.

-Nepoučitelní zastánci multikulturalismu.

-Zkorumpovaná, neschopná i nevzdělaná justice.

-A hlavně: přemíra politiků preferujících vlastní profit před péčí o věci veřejné.

Toto ve svém souhrnu otravuje vskutku nás všechny, i když v žádném případě nehrozí obrátit vývoj směrem k totalitě a nesvobodě, jak jsme ji poznali před Listopadem. Nicméně dovolím si vyslovit závěrem až nihilistický názor, že ona hlučná shromáždění „nepohnou“ ani s Bruselem, ani s oligarchy, ani s neschopnou justicí a už vůbec ne s dobře usazenými politiky…Bohužel.