Obránci hubou!

Minulý týden jak sněmovna,  tak senát věnovaly  svoje nezměrné úsilí a péči o  blaho země i jejích občanů  zákonným  normám, upravujícím možnost  vlastnit  v ČR  zbraně, případně ji použít k vlastní sebeobraně.

V obou komorách se  odehrávala  jedna  a ta  samá  šou. U  mikrofonů se  střídali  řečníci  a jeden přes  druhého se  doslova  rval za práva  českých občanů držet nějakou tu bouchačku a  když  už jí  jako bude mít, tak i používat  proti teroristům, usilujícím rozvrátit  náš  zdejší klid na práci nebo alespoň bránit svůj  život a životy  svých  blízkých, jakož  i životy  náhodných kolemjdoucích před  agresivními násilníky.  Všichni se oháněli svobodou, suverenitou občana  a protože zlá Brusel hodlá  statečné a  nebojácné Čechy  odzbrojit, tak  do role  hlavního argumentu se  dostala  bezpečnost a integrita  České republiky.

Na  tomto místě  cítím potřebu  učinit  v myšlenkové hierarchii  pauzu. Musím, abych vyjasnil svůj osobní  postoj k bruselským odzbrojovacím nařízením. Považuji  je  za hloupé a kontraproduktivní. Tahle  citlivá otázka mohla, či spíše měla  zůstat v kompetenci národních vlád. Jenže  ty  se jí  vzdaly. Včetně  té české. Takže  těžko si stěžovat na  Brusel. Využívá svých, státy  delegovaných pravomocí. I když, jak už  řečeno  -hloupě  a kontraproduktivně.

Stačí se podívat na  současnou českou realitu, kdy  až na  zcela mimořádné excesy  typu  Uherský Brod  či ostravská nemocnice z legální držby  zbraní  žádné  reálné ohrožení nevzniklo. Takže  statisticky  ohrožení  od legálních držitelů pistolí a pušek, že  spáchají  nějakou tu vraždu, ať už  záměrnou či  náhodnou, není  statisticky  ani  o fous  větší, to jenž  hrozí  od  držitelů řidičských průkazů nebo lidí, co mají doma v kuchyni sadu  kuchyňských nůžů.  Protože  teroristé  už  nám opakovaně předvedli, že  auto je  zatraceně  vražedná, vlastně  hromadně  vražedná  zbraň! A obyčejná kudla na  krájení chleba také.

Ale  vraťme  se k hlavnímu motivu  dnešního článku. Dění v obou parlamentních komorách.

V té dolní se předváděl zejména  supervlastenec Okamura  a jeho houfec, kteří se občanem, jeho právem držet  zbraň a bránit vlast  pojímali až na  krev. A  ostatní partaje, ve snaze  nenechat se  před  voliči zahanbit, jim zdatně  sekundovaly. Náhodou jsem kousek z té debaty  viděl a okamžitě se během ní  šel na internet  přesvědčit, zda Attila  a jeho Hunové nestojí znovu na  českých hranicích. Ne, po Hunech ani vidu a ni slechu. Ale… no o tom za chvilku.

Ještě bojovnější atmosféra panovala  v senátu. Tatíci a maminy  senátoři, většinou pokročilejšího a prý tedy uvážlivějšího  věku,    hřímali ještě  více. Protože  debatovali o  své vlastní zákonné předloze , jíž  hodlají doplnit  Listinu základních práv  a svobod  o ustanovení  povýšit právo na obranu svého i jiného života na ústavní úroveň a zohledňuje současně obavy o bezpečnost.

I tady mne potrefilo to štěstí, že  jsem část debaty  sledoval. Kdyby byl přenos  jen zvukový a nikoli televizní a já nevěděl, že  Silvester Stallone jaksi  nevládne  češtinou, propadl bych dojmu,  že  český  senát  ovládl tenhle tvrďák a jeho parta Postradatelných. Tak svalnatě  tatíci a maminy  ze  senátu  přitápěli!  Vlast, národ, právo na  bezpečnost, ohrožení jedince, rodiny, republiky, právo na obranu před násilníky, zločinci a ursurpátory. Atd. Atd. atd. Jeden řečník svalnatější  druhého.

Další  rychlý výpad  na internet a kontrola  – fakt  ti Hunové  nechtějí překročit řeku Moravu?  Pro jistotu následovala  kontrola i ostatních  českých hranic. A nic… Vážně  nic? Bleskem se mi před očima  zjevila  jedna  kaplička  na  našem území na Osoblažsku,na hranicích s Polskem! Kosa o ní psala  11.6.2020 pod titulkem

Cesta na Tchajwan a jedna česká kaplička

Pro ty, co  tenhle  článek neznají, jen  stručná informace:

Kaplička je  na  našem území. Ne příliš  daleko od  hranice  s Polskem. A polští zbrojnoši, hlídající kvůli koronaviru uzavřené hranice si , kdo ví proč a  kdo ví na jaký  rozkaz,  usmyslili, že  si svoje kontrolní stanoviště  zbudují na  české straně kolem kapličky. K té bránili přístup jak turistům , tak domorodcům a  zbraněmi dokonce vytlačili i starostu statutární obce, když je přišel upozornit na jejich  protizákonné počínání.

Už  v onom, přes dva  týdny  starém textu jsem se velmi znepokojeně ohradil proti naprosto nulovému počínání  všech  českých politikářů, počínajíc prezidentem, premierem, ministrem vnitra, ministrem obrany, přes ministra zahraničí,  až k oběma parlamentním tělesům  a jednotlivým poslancům a  senátorům. Všichni dělali a v podstatě  dosud dělají, že  se nic neděje. No to je  toho – polští soldáti na  českém teritoriálním území, no….

Papaláše, včetně  těch  hrdinů ze  sněmovny a  senátu, co se  zaštiťovali českou suverenitou  a  právem  mít a používat zbraň na  sebeobranu a obranu ostatních obyvatel, přednášející  jeden rambovský projev za  druhým vpád  polských žoldnéřů prostě nezajímá‘  Oni dělají radši hrdinské skutky za  parlamentními mikrofony  a před  televizními kamerami. A nikdo si nepoloží trapně jednoduchou otázku – jak  asi má vypadat ta  hrdinská soukromá obrana  střelnou zbraní v podání běžného občana, když  vrcholní politici nezvednou hlas na obranu své  vlastní země?

Prostě  polská strana se zatím k tomu vyjádřila, že šlo o nedorozumění, nicméně se za incident ještě oficiálně neomluvila. Českému Ministerstvu zahraničních věcí i Ministerstvu vnitra toto vyjádření stačilo, alespoň podle slov jejich tiskových mluvčích. Pravý důvod počínání polské armády je ale stále nejasný a česká ministerstva na konkrétní dotazy novinářů často reagují pozicí mrtvého brouka.

V parlamentu nikdo, včetně jindy naprosto nesmlouvavé opozice,  neinterpeluje  ani předsedu  vlády, ani ministra obrany, ani ministra zahraničí. Neschází se  žádný  branně  bezpečnostní výbor  ani v  senátu či sněmovně. Hradní mluvčáček nevydává  žádné prezidentské prohlášení. Prezident, tak jako při koronavirové pandemii-  mlčí, ačkoli jinak mluví úplně  do všeho!

Ptám  se,  vrcholně  znepokojen – jak je něco takového možné??? Jak to, že  hozená dýmovnice  na  zahradu českého konzulátu v  Rusku vede k ostré demarši a  okamžitému pozvání ruského velvyslance  na kobereček do Černína a  zatímco ozbrojený  vpád  polské soldatesky  na naše  státní území je provázeno mlčením a potupným šoupáním nohama  a žmouláním čepice tváří v tvář  Varšavě.Viz například sotva uvěřitelné   oficiální prohlášení české ambasády  v Polsku:

„Polská strana zatím nevysvětlila, proč bylo anektováno kus sousední země. Naši polští kolegové nás neoficiálně ujistili, že tento incident byl pouhým nedorozuměním způsobeným polskou armádou bez nepřátelského úmyslu, ale stále čekáme na formální vyjádření,“ řekl koncem minulého týdne CNN mluvčí českého Ministerstva zahraničí.

Tohle by normálně bylo na pár  facek, jak říkávala moje  babička – kdyby  tři dny po incidentu následovalo jednání premierů V4 a Babiš  se  tam s Morawieckim plácali po zádech a  usmívali se na  sebe, že  se jim mluvidla  roztrhnout mohla….

Však také Babiš  řešil daleko důležitější věci než  je  nedotknutelnost a suverenita  republiky. Stačí titulek o jednání v Lednici z Lidovek.cz

Hlavním kritériem pro rozdělení evropských peněz by měl být propad HDP, řekl po jednání premiérů V4 Babiš

To potom  fakt  není čas na nějaké ostré nóty  a  zásadové postoje – když jde o prachy! Navíc, Polsko není  jen člen  spolku natažených dlaní zvaného  V4, nýbrž  také  náš  spolehlivý spojenec  z NATO a my  přece  spojencům  z tohohle paktu  vždy  a všude slepě věříme,  dokonce víc než sami sobě, jak už  Česká republika  dokázala opakovaně. Tak proč  nevěřit Polákům, že  ten vpád na Osoblažsko bylo jen nedorozumění a proč po nich chtít  nějakou omluvu???

V  časech naprosto masového rozšíření  GPS,  například  v mobilních telefonech, o vojenských  navigacích ani nemluvě,  je přece  normální, že  se  vojenský  check point  postaví  na území  cizího státu! Omylem a nedopatřením.  Tak  proč  za to chtít nějakou omluvu?  Od  spojence,kterému my , jak už napsáno, slepě  věříme? No dovolte, vždyť  by  to vlastně  byla  drzost! Naše  drzost…

Zajímavé  bylo i srovnání  mainstreamu a alternativy. Tentokráte, se  smutkem na  duši musím konstatovat, že  na celé  čáře vyhrál mainstream. Ten alespoň většinově o incidentu informoval. Alternativa  naopak v podstatě  mlčela. Nějaké  komentáře  si odpustili obě  strany. Zřejmě  i  alternativci, když  jde o  Kaczinského, mají hodně  zvláštně nastavené  meze a  drží bobříka mlčení! On je přece  také ve  sporech s tou hroznou Bruselí,  takže  mu  vpád k nám rádi promineme?  Smutné zjištění!

Chtěl bych upozornit  všechny, co mají s tou Bruselí neskonalý a trvalý problém, že  za  tohle pošlapání naší  státní suverenity formou ozbrojeného vpádu nikdo z EU  a jejích  orgánů nemůže a nezavinil ho. Totéž platí  pro nepochopitelné srabáctví  všech  oficiálních papalášů počínajíc prezidentem, přes  vládu  a  konče posledním poslancem nebo senátorem!  Jejich  statečnost hubou   před  mikrofony  je  ve  světle  událostí na Osoblažsku naprosto trapná. A dvojnásob, když  člověk zažije  ty  rambovské  plky  v přímém přenosu. Jak ze  sněmovny tak ze  senátu.

A na závěr ještě  malý  historický exkurz. Netajím se tím, že prostě  Polákům nevěřím  a mám k nim dlouhotrvající  nedůvěru.   Mám k tomu dobré důvody. Pokud  čekáte  nyní už klasický výlet  do doby  Mnichova  a k polskému drancování  zrazené  republiky, nedočkáte se.  Tohle je  více méně  známá  kapitola  česko polských vztahů.

Mám něco onačejšího – něco, co známo v podstatě  není. Cosi o čem se  za  minulého režimu nesmělo mluvit a  v jak se zdá, nesmí se o  tom mluvit  dosud.

Odbočím  – letos  v květnu, se  široké publicity  dostalo únosu  několika  tisíc  Čechoslováků, vesměs  ruských porevolučních emigrantů Stalinovou tajnou policií NKVD  do ruských gulagů a na otrockou práci. A  to s akcentem hodně hlasitým.  Jak by  ne  – květen 45 se musel jedině  správně  vyložit.

Jenže  to není jediný případ, kdy nějaká  země po válce  odváděla  české, resp. československé občany  na nucené otrocké práce  na  svoje území.

Když  dovolíte, provedu  odbočku  do svého  dětství.

Ještě než  mne potrefila povinná školní docházka, dostal jsem se s rodiči dvakrát na  rodinnou rekreaci  do Krkonoš. Jednou na Bobí, podruhé na dnes těžce zdevastovanou Sokolskou boudu.  Moc si z   toho už nepamatuji. Jen střípky. Nicméně  jeden shodný  mám  z obou krknošských destinací. Hned po příjezdu  na první  uvítací  schůzi  vedoucí  ubytovacích  zařízení  naléhavě  všechny  rekreanty  i nás  děti přísně  varovali, aby  se nikdo nepřibližoval ke  státní hranici s Polskem. Pokud nechce skončit  na nucených pracích při znovubudování  Varšavy!!!!

Že  si vymýšlím, že  to nemůže  být pravda? O kdo ví, co se mi to před mnoha  mnoha  desítkami let  zdálo?

Nezdálo se mi nic. Moje paměť  ještě  do nedávna  byla mimořádná a  spolehlivá  a  za  tím, co jsem napsal si stojím. Ale pro jistotu také  gůglil. A nenašel skoro nic. Tuhle  13. komnatu česko polských vztahů se prostě, ani po tři čtvrtě  století nikomu otevírat  nechce! Ono se  to nehodilo za  soudruhů a nehodí se  to ani dnes.Stejně jako se nehodí  Mnichov  a jeho peripetie.

Ale  přeci jen cosi nalezl.  Na webu Jana  Šinágla.

Dovolím si  z nalezeného citovat:

Ještě ve Frankfurtu jsme měli od roku 1976 v knihkupectví Dialog polské, zvláště exilové knihy a dokonce i videokazety. I k nám jezdili Poláci a přiváželi různé materiály. A tak jsem si vzpomněl, co se tenkrát po válce ještě dlouho vyprávělo, ale nesmělo přijít na veřejnost. Totiž, že i čeští občané byli odvlékáni zejména od polských hranic k tzv. budování Varšavy, stačilo jít třeba v letním oblečení, ženy a muže nevyjímaje na výlet podél hranice a šup už jste byl 6 měsíců nezvěstný.

Že jste v bratrském a hned po válce komunistickém Polsku se dověděli vaši příbuzní, rodiče aj. až po návratu a spatřili vás v ne zrovna dobrém zdravotním či psychickém stavu. Plných šest měsíců jste čistili na rozvalinách Varšavy spolu s německými zajatci cihly…..

….

…..Ale vraťme se k tzv. budování Varšavy. Zdalipak ještě žije účetní paní Bakalářová z Chebu, tu neznalou poměrů, vždyť Stalin nadiktoval Polákům ihned po válce sovětského generála jako ministra obrany, odvlékli v letních střevíčkách, kdo o tom asi rozhodoval? A jak polští hraničáři číhali u hranic na slezské houbaře a hned v rámci Zwangsarbeit bez soudů i peněz odvlékali?

V Oldříšově a vůbec v celém Prajsku, tedy Hlučínsku i Opavsku, by věděli třeba ještě pamětníci své. Jenže to zase slavné historiky nezajímá…..

….Buďme tedy rádi, že se zase nic nedovíme přes početné instituty, badatele a archívy. A to už nežijeme v totalitě.

Takže  ještě nějaké pochyby o vlkově  paměti?  Ale o mou paměť  nejde. Tu stejně  opanuje  Alzheimer co by dup. Ale  trefná je ta  předposlední věta –….Buďme tedy rádi, že se zase nic nedovíme přes početné instituty, badatele a archívy.

I ta poslední –. A to už nežijeme v totalitě. Ano, nežijeme  /ještě/v  totalitě. Ale  současní, u mikrofonů tak stateční  rozhodní papaláši, jsou na  tom  stejně, ne li hůře  než  ti za  bolševika. Ti  nedokázali Polákům zatrhnout, aby jejich soldáti neodvlékali československé občany na  otrockou práci do Polska, tihle dnešní jsou stejně němí, když  jde o nedotknutelnost  území republiky. A jejich  voliči nejsou lepší – ti  jim to trpí.

Ne, opravdu ta hrozná Brusel a EU, co nás  chce  zotročit, opravdu nikdy  neposílala  tuzemce  ani na nucené práce a   neposílala  svoje  ozbrojence na  české území…  Jakkoli různých nesmyslů a přehmatů vygenerovali už dost. Ale  takovýhle  útok na  českou suverenitu ani náhodou. Nemluvě o nedopatření, za které není nutno se těm trapáckým Čechům oficiálně omluvit….