Migrační pakt

Minulý týden Brusel, ústy předsedkyně  Evropské komise  Ursuly  von der Leyen představil  NÁVRH nového unijního migračního paktu.Ačkoli byl odprezentován jen ve  velmi hrubých rysech, respektive tak  je podán široké veřejnosti  obecnými sdělovacími prostředky, je  okamžitě zřejmé několik věcí:

1- že předložené základní premisy  se nelíbí vůbec nikomu. Vítačům se  zdá být drasticky tvrdý, mluví o Festungu Europa, o tom jak nelidsky pošlapává lidská práva nebohých prchajících pronásledovaných  válkou a krvavými diktátory,jak  jsme ztratili jakoukoli lidskost. Opačně uvažující  naopak konstatují, že  jde o klasického trojského koně, který má  protlačit  nepřijatelné povinnné kvoty na přerozdělování migrantů a zahltit běženci Evropu.

2-návrh paktu má být reakcí na  stávající migrační praxi jednotlivých členských zemí i samotné Unie. Která rovněž nevyhovuje nikomu.

3- Brusel si je dobře vědom hned několika  zásadních věcí

• na migračním problému může projekt  Unie totálně  ztroskotat. Hrozí jí zánik pokud někdo nepřijde  s  dobrým řešením.  Špičky Unie  si vážnost situace uvědomují a  stejně tak v podstatě nemožnost ono správné řešení  nalézt.
• migrační politika  je obrovským vnitřním politikem pro skoro každou členskou zemi.  Generuje se na ní vládní většina, či dokonce  schopnost v nějaké zemi vytvořit  funkční vládu ale především je zcela schopna změnit politické spektrum kteréhokoli členského státu. Současné vládní elity jsou jednak pod tlakem velmi hlasitých a  razantních vítačů, ale  stejně  tak i  odpůrců migrace. V řadě zemí a především těch nejvlivnějších, se společnost štěpí v podstatě půl na  půl a žádný kompromis není možný kvůli naprosté nesmiřitelnosti postojů.
• uvést jakýkoli nový mechanismus  řešící celoevropsky  migrační problematiku,bez ohledu na jeho konečnou konstrukci, představuje nesmírně náročný složitý a  časově  dlouhý proces. Obsahově, technicky i institucionálně.
• něco změnit je holá nutnost, neboť zejména  tzv. frontové členské státy – míněno především Řecko, Itálie, ale i Kypr, Malta, Španělsko, Francie čelí stabilnímu náporu migrantů a není naděje, že  tomu do budoucna  bude jinak a u řady z nich jsou veškeré disponibilní rezervy, jak migraci zvládat  – vyčerpány.

Tohle všechno a mnoho dalšího vyřešit,je ambicí onoho nového migračního paktu. Je to reálné, či jde o holou fikci? Na to se pokusím odpovědět /jakkoli už dopředu vím, že  velmi nedostatečně/ v dnešním textu.

Skutečně nepodléhám iluzi, že  by tenhle článek se  s  novým migračním paktem vypořádal alespoň dostatečně. Nejsem ani sebevědomý a vševědoucí mainstream, ani sebestředná alternativa s jejími jednoduchými, ale patentními recepty na cokoliv.. S jejich černobílými přístupy a řešeními.  Popíši jen to, co spolehlivě  vím z dostatečně verzírovaných pramenů  a vyvodím z toho velmi opatrně  závěry, které se mohou ukázati například  neúplnými, protože  neobsahovaliydostatečně hluboký vhled.

Začneme  tím jak  je migrační pakt v zásadě postaven.

Nemá být jednostupňový, jak by bylo lze očekávat. Nýbrž minimálně třístupňový.

První stupeň tvoří „normální“migrační tok. Takový, s jakým jsme konfrontováni letos  či minulý rok. Kdy  EU deklaruje, že  o azyl v EU požádalo 140 000 migrantů. Vedení EU při prezentaci paktu předstíralo, že  i v budoucnu zůstaneme u těchto čísel….

V  případě prvního stupně  pakt předpokládá zřízení  záchytných center  na  hranicích EU, v gesci  frontových států, kde migranti budou rychle  identifikováni /včetně  odebrání jedinečných biometrických údajů/,  zdravotně a bezpečnostně  testováni a především dojde k důkladnému přezkoumání důvodů proč o  azyl žádají. Ti kteří  projdou, získají povolení vstupu do Unie. A podle okolností i  možnost odejít do jimi preferované země jestliže ta dobrovolně přijímá. Zejména tehdy, když k ní už existují nějaké osobní vazby. Například tím, že tam žijí jejich příbuzní. Aby  prý začlenění  proběhlo snáze.

V režimu prvního stupně členské státy NEMUSÍ aktivně  vzít ani jednoho jediného migranta. Jen když budou sami chtít. Ovšem ty, které zůstanou uzavřené, místo toho získají neodmítnutelnou povinnost podílet se na    zpětném transportu zamítnutých žadatelů do země jejich původu. Na  své náklady a především svým úsilím. Navíc  s  určitým přesně vymezeným časovým rámcem, do kdy  svůj kontingent odmítnutých musí vyexpedovat ze  záchytného tábora.

Druhý stupeň pracuje  s  variantou, že  migrační pakt se  dostane pod  určitý, ale ještě pořád nějak zvládnutelný migrační nápor.  Prý v tomto  režimu má být praxe  velmi podobná prvnímu scénáři. Bohužel to nešlo dostatečně  ověřit, ale drobné indicie  ukazují, že  by  jedním z markantů  druhého stupně představovalo především výrazné zkrácení lhůt a  to zejména  těch odsunových. V dalším pojednám více.

Třetí scénář modeluje  situaci obdobnou migrační tsunami 2015,kdy  dojde k  nezvladatelné migrační vlně. V tomto případě opce dobrovolnosti přijímat migranty pro členské státy  končí a je  nahrazena povinností povinného převzetí  podle  jakéhos nespecifkovaného klíče. Bez možnosti odmítnout, nikoliv konkrétního migranta nýbrž kvótu.

Ursula  vond  der Leyenová  ve  svém představovacím projevu  bazírovala  na tom, že  tolik vášnivě  diskutované kvóty jsou definitivně  mimo a  že  vše je na základě  dobrovolnosti a každý si může  vybrat. Totéž  tvrdila  věcně  příslušná švédská komisařka Ylva  Johanssonová – takto unijní ministryně  vnitra. Ta navíc pracovala s oním už publikovaným číslem 140 000 migračních žadatelů o azyl v roce  2019.

Že to není ani 1/10 oproti roku 2015 a že se vlastně nikdo nemá čeho bát a že  Unie situaci musí řešit protože… A právě  to protože  zkusíme rozebrat.

Nejprve je  ale potřeba trochu přebrat   to něco dalších  známých informací, co ještě  Migrační pakt  představuje.

Podle rozboru Spiegelu stojí  návrh patu na  čtyřech hlavních  pilířích:

-efektivním a  rychlém azylovém řízení

-férové rozdělení odpovědnosti a solidarity

-posílení procesů na hranicích a  za hranicemi EU

-výrazné zlepšení spolupráce  s tzv. třetími zeměmi

Řekněme si zároveň, proč je  nový migrační mechanismus  nahrazován – protože  prý ten současný, zvaný  Dublin II nestačí a neodpovídá  potřebám doby a klade přílišnou zátěž na  nárazníkové státy, neb jeho centrálním bodem je zásada, že  migrant může   o azyl požádat jen v  té členské zemi, kde prvně  vstoupí na  půdu Evropské unie.  Což prý je nespravedlivé, protože  dovedeno do konce – taková Česká republika podle Dublinu II, při dodržování jeho pravidel, je konfrontována jen s těmi migranty, kteří by u nás přistáli s nějakým letadlem v Ruzyni. Podobně  Rakousko a počínajíc Německem celý unijní sever, zatímco zátěž nese  celý  jižní pás  členských zemí. Což prý není ani fér ani solidární.

Přiznávám, že  chápu  pocity  Řeků, Italů, Kypřanů, Malťanů, Španělů,  kteří migrační vlnu  dostávají  z první  ruky. Také bych  se na jejich místě  dožadoval unijní pomoci a solidarity  ostatních členských zemí. Jim na  Dublinu vadí především to, že  migranti, ať už v jakémkoli množství jsou, dle Dublinu II, JEN JEJICH  problém.  Kdyby  ČR neležela  uprostřed  Evropy, nýbrž někde na středomořském pobřeží, chápali bychom jejich stesky  bleskově  a zcela.

Přesto se domnívám, že  konstrukce  Dublinu II a jeho principy jsou ,minimálně z technického hlediska funkčnější a  tudíž lepší, než to, co připravila  EU.

Protože  jestliže  migrace má být omezena  jen na ty  úplně nejnutnější případy hodné zvláštního zřetele,  vždycky  hlavní roli v tom sehraje některý z hraničních členských států. Ten se  Dublinu ve vlastním zájmu musí starat  o co nejlepší ostrahu své a tedy i vnější hranice  EU. Což  rozhodně  provádí lépe  tehdy, když  ví, že  mu bezprostředně hrozí, že  každý  další došlý  připrchlík zůstane  s velkou pravděpodobností  u nich,v  nárazníkovém státě, než když existuje  poměrně  značná pravděpodobnost, že se ho podaří rozdistribuovat  někam dále do Unie.    Tohle je prostě  železné pravidlo  – omezit  příliv hned na okraji EU!

Fandové polojaponce  podobných oblbovačů lidí se nyní nepochybně  jistě  cítí na koni -nikoho nebrat! Nový migrační pakt nepřijímat!  A máme klid!

Vážně?!

Zapomínají, že na  každou zbraň existuje protizbraň, respektive na  každé opatření protiopatření. Stačí si vzpomenout na  rok 2015. Tehdy  se Řecko dostalo do pozice, že připrchlíků tam vtrhlo tolik, že  příval nešlo zvládnout. Z EU žádná pomoc nepřišla,takže  Řekové otevřeli  hranice  a  migranty jednoduše  vypustili dále. Tohle lze kdykoliv  zopakovat a co s  tím?

Přesně tohle je  technická slabina  Dublinu II  a jakéhokoliv  dalšího ujednání  o práci s migranty, včetně Migračního paktu –  hraniční stát, v okamžiku, kdy  bude přetížen nebo si to bude myslet, vždycky  může  dát  kolonám migrujících zelenou a uvolnit další cestu do evropského ráje! Že další stát  je  může  stopnout? To jistě  ano, ale pokud  ten, co své hranice, kvůli migračnímu přetlaku otevřel, zpět běžence nepřijme, což je jisté, stejně  černý Petr zůstane další zemi. A tak postupně  dále  a dále dominovým efektem.

Nějaké uzavření  českých hranic, i kdybychom disponovali dostatečnými kapacitami, což je naprostá iluze,  pak pokusy  vracet nějak silově  připrchlíky  na Slovensko a  do Polska, či  Rakouska, je,  jak jistě  uznáte  fantazírování v deliriu tremens. To vám ovšem Okamura  zapomene sdělit. Ačkoliv  to jistě  ví.

A co jiné snadné řešení  -zablokovat  vnější hranici EU tak, že  se migranti do Unie  vůbec nedostanou?

Na souši si to jakž takž představit umím. Ale stejně to nikdy nefunguje  stoprocentně – viz útěky přes  Železnou oponu na  Západ, viz  nájezdy  Latinoameričanů na  jižní hranici USA, chráněnou zdí a ostrou americkou pohraniční policií?  Stejně jich mnoho projde!   Ale  vytvořit neprostupnou  námořní hranici, zejména  v  Egejském moři, kde nejvíce  vysunuté řecké ostrovy  jsou jen několik málo kilometrů od  tureckého pobřeží?! Naprosto nemožné!

Tohle lze  zrealizovat  jedině  tehdy, když  by byl vydán příslušnými autoritami rozkaz k bezpodmínečné ostré střelbě s  cílem potopit  každé plavidlo s migranty, které se přiblíží na  určitou vzdálenost k členské zemi EU! Domnívá se někdo, že něco takového je v současné Evropě možné? Že si tohle nějaký politik s vládní kompetencí dovolí?  Myslí si snad někdo, že  kdyby  v ČR  vládl Okamura, že  by  se k něčemu takovému odhodlal? A kdo z  vás  by se dobrovolně postavil ke kulometu a zahájil palbu na nafukovací člun plný neozbrojených lidí, často žen a dětí?   Zanechme  snadného a laciného fantazírování  a plácání  nesmyslů! Mořská hranice  je slabé místo Evropy. A všichni to vědí. O migrantů, přes pašeráky, autoritativní politiky mimo EU a  zejména  dobro páchající neziskovky. Ani podstatně přiuzavřít námořní hranice nelze!  Už tohle si prostě si z logiky  věci vynucuje  nějaký evropský modus operandi.

Máme  tady  Dublin II  a  návrh nového migračního paktu. Něco z toho v současnosti platí a bude platit dále, či dojde k náhradě novým ujednáním. Více  se uhrát nedá. Možnosti jsou redukovány jen na volbu mezi Dublinem II a jeh nějakou náhradou. Takže  řešme  otázku – je lepší a funkčnější  to, co platí dnes, či to, co s takovou pompou a reklamou v Bruselu prezentovala  předsedkyně  Evropské komise?

Ty  dva režimy porovnejme a zvažme, co je  funkčnější. A to nejen z našeho hlediska! Berte  v úvahu,  že  pouze  pár zemí – konkrétně  ČR, Slovensko,Maďarsko, Polsko, tři malé baltské státy  a snad ještě Rumunsko  nejsou buď nárazníkovým státem, či součástí  silné migrační trasy nebo cílovým státem migrantů! Z 27 členů EU pouhých 8!  Jen osm! Všichni ostatní mají přesně opačný interes  než tato osmička. A legitimně. Co s tím? Jak z  toho ven, když  zájmy  jsou vlastně protichůdné a  efektivní zastavení migrace  v podstatě není možné?

Mně osobně z toho vychází první zásadní závěr  – nový migrační pakt klíčový problém  – tedy příchod  běženců v rámci jejich pochodu na  Evropu neřeší. Respektive  řeší, ale  v principu stejně málo jako současný Dublin II.  Ale na rozdíl  právě od Dublnu  neguje hranici  suverenity  státu v  oblasti jeho základní funkce – tedy rozhodování o tom, koho na svém území chce a koho nevpustí!

Tato suverénní státní pravomoc je, jak slyšíme, nahrazena principem „dobrovolnosti“ – migranta můžeš  dobrovolně přijmout nebo dobrovolně  odmítnout, pak ale MUSÍŠ povinně  jednoho dalšího odtransportovat  do jeho původní vlasti.

Na první pohled  to dává smysl – ti, kteří hrají hru migranti vítáni,mají, co chtějí. Ti kdož na ni neslyší, se mají podílet na  odsunu těch bez nároku na azyl.

Jak  řečeno, prvoplánově  to dává smysl. Protože  druhou nejúčinnější zbraní proti ilegální migraci, když už jí nemohu  zabránit, je vynucený rychlý návrat odmítnutých připrchlíků do jejich země původu. To řadu z nich zabrzdí,jestliže  to funguje. Nikdo nevyhodí peníze a nepřijme riziko utopení, jestliže ještě navíc  přibude značná pravděpodobnost, že bude  posléze nuceně  vrácen tam, odkud přišel.. Jenže….Ale než to jenže  rozeberu, hodlám se  ještě probrat  dalšími známými detaily návrhu migračního paktu. Tentokrát se opřu o server  Euroactiv, jenž ani v nejmenším nelze považovat  za  protibruselský.

Ten detailu popisuje jak má  v novém migračním faktu fungovat  ten členský stát, jež  se hodlá zapojit  formou odsunu odmítnutých žadatelů zpět!

Podle  Euroactivu dostane  u každého určeného ke zpětnému transferu, za  normálních okolností, osmiměsíční lhůtu na to,  aby jej repatrioval.  Itohle jaksi chápu – ten časový test má donutit, ty, z bruselského hlediska nesolidární odmítače, aby  si svou  povinnost  řádně plnili a snahu jen nepředstírali! Proto je tam  sankce -v případě, že  to během  toho necelého 3/4 roku nestihne, musí neodsunutého povinně převzít! Dál už bude jen na něm, jak ho dostane pryč nebo zda mu přece jen umožní pobyt.  Vše samozřejmě na národní náklady. I tohle může , opět prvoplánově, vypadat  logicky….

Dodejme ještě, že  určitých případech  -podle mého odhadu  při stupni dva,   se doba  zkracuje na  Pouhé 4měsíce!

Kdybych nevěděl, s jak velkým problémem bojují Němci,když  zkoušejí  odtransportovat  odmítnuté žadatele o azyl, asi bych přemýšlel jinak a  chápal prvoplánovou logiku té konstrukce, jež už byla výše popsána. Jenže   vím, že  domovské státy běženců   většinově odmítají přijímat svoje  repatrianty. Přes veškerý německý tlak.  Jak asi tady pořídí nějaká  Česká republika, když velké a silné Německo je  v podstatě neúspěšné?

Je totiž běžnou praxí, že  migranti zničí svoje  cestovní dokumenty a jejich původní státy  odmítají uznat, že se jedná o jejich občana. Například  atentátník Amri, který v Berlíně  vjel  s náklaďákem do davu na vánočním trhu byl německé policii znám jako nebezpečný islamista, drogový dealer a kriminálník,  jeho identita  jednoznačně určena, klasifikován a přímo určen pro návrat zpět, ale Tunisko si postavilo hlavu, že jej nepřevezme. Takže  v Německu byl dál. Až  ukradl náklaďák a bez zaváhání s ním vraždil.

Přidejte  si  k tomu úvahu  o tom, jak asi pohraniční stát bude namotivován, zjistit přesně totožnost konkrétního člověka,když mu z prvního výslechu vyjde, že na  azyl nemá šanci a za návrat není odpovědný?!

Vedle toho různé „dobrodějné“ neziskovky  vymýšlejí všelijaké právní triky  a kličky, kterými účinně  odsun zdržují  a maří.  Přes  tzv. právní pomoc. Pokud si někdo myslí, že jde jen o německou specialitu, hluboce  se mýlí. Tohle už  dost dlouho funguje  i v ČR. I když ne  v takovém masovém a propracovaném měřítku jako u našich sousedů. Pokud nevěříte, že  něco takového může  nastat u tuzemských soudů, pak si jistě  se zájmem přečtete tento verdikt  Ústavního soudu. Upozorňuji, že  vím o dalších.

Díky lidem jako je ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům -Martin Rozumek, který už  má na  své virtuální pažbě  pár  pěkných právních zářezů  do rozumu běžného občana,  si lze  snadno dovodit,  s jakými překážkami všeho druhu by  české úřadu v návratové politice  musely  vypořádat a jak hladce  by  repatriace asi tak probíhaly, pokud by Migrační pakt  vstoupil v platnost.

Zrušením  Dublinu II a jeho nahrazením  čerstvě představeným Migračním paktem,  v konečném součtu, dle  mého nejlepšího vědomí a svědomí nikdo nic nezíská. Jen ztratí.

Přetížené  nárazníkové země získají ILUZI /ano,nic  víc než iluzi/, že  v problému nejsou ponechány  sami sobě. Že jim Evropa  pomůže. Jak je to reálné se Řekové a Italové názorně přesvědčili, když  EU naprosto dementně na  sílu protlačila povinné kvóty pro přerozdělení  160 000 běženců z italských a řeckých táborů.  Nakonec došlo k převzetí asi 20%  stanoveného počtu a  sám J. C.Juncker  nakonec přiznal, že  tenhle  tristní počet představoval všechny,kteří z toho kontingentu  splňovali daná kritéria. Stanovené počty, jestli si správně pamatuji, naplnily jen asi 3 země. Myslí si někdo, že  nyní by to fungovalo jinak? Ona i ochota  těch „správných“,co se zaváží k dobrovolnému přebírání je silně limitována.

Brusel je přesvědčen,  že by  se stal hlavním hráčem v řešení migrace a především ve vynucování  solidarity. Je bez debaty, že  by rozhodně přijetím Migračního paktu výrazně  posílil.V režimu Dublin II nemůže  žádný  členský stát k ničemu přímo nutit. Jen žádat. Nyní by  tu pravomoc získal a navíc ještě by sám rozhodoval o vyhlášení  II. resp III.stupně, kdy  už členské státy si nemohou vybírat mezi přijetím a odsunem,nýbrž podle přesného klíče  běžence  prostě přebírají. Konečně by  získal ten správný bič!

Už tohle  je pro řadu států, zejména těch, co kvótám dosud  vzdorovaly, nepřijatelné. A  Unii vygeneruje  další zapřisáhlé nepřátele. Ale to není nic proti tomu, čemu by Unie  čelila  při opakování migrační tsunami z roku 2015!  Tehdy  byl mainstreamový politický establishment, zejména ten  unijní doslova  zděšen nárůstem politických preferencí  národních stran a uskupení!  V Bruselu  vyhlašovali poplach po  celé Evropě. A velmi si oddychli, když před evropskými volbami  migrační vlna  dozněla  a  národní strany  neudělaly  takový výsledek, jaký sami očekávaly. A od té doby, protože  voliči rádi zapomínají, když  se pohroma  nevrátí, ještě zeslábly. Nicméně kdykoliv  migrační problém znovu ožije,voliči to zreflektují.  A nejspíše  ještě  daleko více než v minulosti. Protože  tehdy  Evropa  zažívala  vrchol konjunktury s minimem nezaměstnaných a  konsolidovanými veřejnými rozpočty, jež  ufinancovaly náklady spojené s migrací a migranty. Podobná situace  hned  tak zase  v Evropě, v souvislosti s CoVidem,  nenastane. Nezaměstnanost  výrazně  stoupne, rozpočty  jedou na  dosud  nevídané dluhové financování a  pro většinu států začne  být problém krýt současné  sociální výdaje.   Pokud v.d Leyenová a  další z  jejího štábu hodlají  rozložit  EU, pak Migračním paktem k tomu dobře  nakročí!  Nucená distribuce  běženců klidně  Unii pohřbí! A z biče na neposlušné se  stane  hrobníkova lopata!

Píši toto  s plnou vážností a  jako ten, kdo si umí spočítat, že po ekonomické stránce neexistuje pro Evropu obecně a  ČR zejména, žádná  alternativa!  Nekalím vodu jako polojaponec a podobní, abych získal jednoduché voličské hlasy. Žádné nepotřebuji.

Když to shrnu – Migrační pakt je pokusem, který nutně  musel přijít. A  nejspíš  dokonce představuje i maximum   v úsilí možnosti spojit do jednoho celku oheň a vodu. Jde o vrcholnou ukázku bruselské diplomatické slovní ekvilibristiky, nad  jejíž rafinovaností vždycky jen užasle  zírám. Ale  funkčně, kromě  iluzí a  toho, že  státy  ztratí  další svou důležitou a výhradní pravomoc, nepřináší nic. Kdyby  alespoň za  tu ztrátu nabídl nějakou zásadně novou  či výrazně  zlepšenou  funkcionalitu  pro řešení  trvalého migračního problému. Jemuž  Evropa  musí trvale  čelit  a jenž na ni nejspíše potlačí stále  více! Jenže kde nic  tu  nic!  Ta údajná  velká zlepšení proti současnému stavu? Vyjádření v oněch  čtyřech pilířích?

Pojďme  je přezkoumat!

-efektivním a  rychlém azylovém řízení

-posílení procesů na hranicích a  za hranicemi EU

-výrazné zlepšení spolupráce  s tzv. třetími zeměmi

-férové rozdělení odpovědnosti a solidarity

Možná jste zaznamenali, že  je změněno jejich pořadí. Druhý pilíř je přesunut až na poslední pozici.   Mám k tomu důvod. Ale k věci!

-efektivním a  rychlé azylovém řízení

Co nebo kdo brání tomu, aby  efektivnější a  rychlejší azylové řízení se stalo součástí Dublinských procesů???!!! Proč nezbytně  je tohle  spojeno až  s Migračním paktem?

-posílení procesů na hranicích a  za hranicemi EU

opět stejná otázka – kdo nebo co brání jejich začlenění do stávajících mechanismů Dublinu?! Čtu o zvýšené ochraně  vnější hranice, o daleko silnější roli FRONTEXU, o dodržování práva,atd. atd. To snad není kompatibilní s Dublinem???

Dovolil bych si na tomto místě  poskytnout  Bruselu jeden drobný, leč  významný  tip. Když už jsme u dodržování práva. Měl by se zasadit  o rekodifikaci námořního práva. Například. O precizování pojmu  záchrana  na moři, či jak se ten stav jmenuje. Dnes je jím každý, kdo na moři vyšle  signál SOS. Přesto, že  tvůrce,  v současnosti platného námořního právního kodexu,  řešil úplně jiný případ, než jsou  uprchlické čluny  vyplouvající vědomě  a dobrovolně z  třetí země  směrem EU.  On počítal s  klasickou námořní nehodou – ztroskotáním řádné lodi na moři. Lodi, vezoucí  náklad či lidi z místa  A  do místa  B. Nebo ztroskotance lodí válečných. Pro ty se snažil vymyslet záchranný mechanismus, který  říká, že  trosečníky  nelze odmítnout a že  plavidlo, jež  je přijme na palubu je  smí vylodit v nejbližším přístavu. Pochopitelné a přísně  logické! Stejná akce  jako příjezd  záchranky kvám domů v náhlém případě.

Nafukovací čluny vyplouvající z Turecka, Libye  či Tunisu směr  EU jsou zcela jiný případ, a námořní právo je,  v tomto případě, zneužito až do absurdna. V podstatě  tu funguje na principu únosu letadla – tedy  vynutit si od  cizí země předem  definovanou činnost v osobním zájmu. Ale na rozdíl od toho únosu -beztrestně.

Tahle bizarnost je ještě umocněna  chováním různých migračních neziskovek, které  doslova loví bootspeople těsně u  libyjských břehů a někdy  dokonce  už na nich!  A pak se dožaduj vjezdu do evropských/unijních přístavů právě na základě námořního práva. A opakují to stále dokola. Protože přece páchají dobro a zachraňují trosečníky.

Změna  námořního kodexu je více než nutná. Ale nikoho ani nenapadne, aby jakkoliv konal!

A přidal bych ještě jeden důležitý námět vedle té rekodifikace pojmu trosečník. Mimořádně užitečná by byla změna paragrafu, umožňující vjezd zachraňující lodě  do nejbližšího přístavu k  vylodění „zachráněných“ u trosečníků- migrantů.  V jejich případě je záhodno současné znění nahradit článkem, který by říkal, že  takto zachráněné pseudoztroskotance smí loď vyložit v nejbližším přístavu země, kde je registrována! Jen ve své zemi. Je li německá vláda srozuměna  s činností své občanky  takto kapitánky  Racketeové z lodi Sea  Watch, vlastněné stejnojmennou německou neziskovkou, pak nechť Německo automaticky přebere  veškeré“zachráněné“ a  nevěší je na krk Italům.   Jsem přesvědčen, že  by  migrantů na italské trase  velmi rychle a razantně  ubylo.

Jistě uznáte, že moje návrhy  jsou naprosto nezávislé na tom,zda platí Dublin II  či Migrační pakt. Ale věnujme se  dalšímu základnímu sloupu Migračního paktu

-výrazné zlepšení spolupráce  s tzv. třetími zeměmi

opět stejná otázka – kdo nebo co brání tomu,aby se tak stalo v rámci Dublinu?! Žádná změna vnitřních pravidel EU pro migraci nedonutí žádnou tzv. třetí zemi, aby s EU ohledně zpětného převzetí běženců, či při ochraně vnější hranice unie spolupracovala  více   či lépe než dosud! Budou se chovat jako dosud! Nebo mi snad někdo hodlá namluvit, že  Turecko zůstane  paf z nějakého bruselského dokumentu?!

I tady  bych si dovolil EU poradit  jistou právní proceduru. Migrant  utíkající ze  své země kvůli ohrožení života, jemuž je  tam vystaven, má povinnost požádat o tzv. ochranu v první bezpečné zemi, v níž  se ocitne. Chápu, že Libye to asi není.Ovšem Tunisko nebo Turecko?  A vůbec  institut  ochrany  jako takový? Jak to, že o něj žádají občané Pakistanu, Alžírska, Maroka, Tunisu????  Tyhle země  přece bereme jako stabilizované, s legálně zvolenou vládou! A přitom odtud přijímáme  migranty! Nerozumím tomu!   A stejně tak nechápu azyl pro Afghánce!  Těm jsme přece  dosud přinášeli a přinášíme Trvalou svobodu!!! Když tam NATO bojuje  20let! A oni od nás  nárokují azyl. U nás! Tak přinesli jsme jim tu Trvalou svobodu nebo ne? Nebo snad oni před ní utíkají, protože se jim nezdá?

Nepřispělo by k snížení migračního tlaku, kdybychom dodržovali už platné evropské  zákony  o právu na  azyl stejně  rigorozně, jako taková Sea  Watch aplikuje  námořní právo o záchraně lidí v nouzi na moři?

A dostáváme  sek původně  druhému a nyní a závěrečnému pilíři  Migračního paktu

férové rozdělení odpovědnosti a solidarity

Tohle  je  vlastní  jádro tvorby tohoto dokumentu a  jeho smysl!  Rozdělení odpovědnosti  a  solidarity…!!!! Slovo férové  zcela pomiňme. Jde o eufemismus. Zrovna  tak lze konstatovat, že  tenhle čtvrtý pilíř  Migračního paktu se jmenuje

VYNUCENÍ POVINNÉ  SOUČINNOSTI OD TĚCH  ČLENSKÝCH  STÁTU, KTERÉ K NÍ V RÁMCI DUBLIINU NELZE DONUTIT!  A zde je  zároveň odpověď na mé tři předchozí otázky – kdo nebo co brání tomu,aby se tak stalo v rámci Dublinu?! Proto je tvořen nový systém! Jiný důvod neexistje!

Všechny tři hlučně vyhlašované  zbylé pilíře  lze  snadno, jestliže přinesou něco nového funkčního  do Dublinu II integrovat.  Ale nelze  v něm dosáhnout  vynucení tzv. solidarity a  Brusel nemá nástroj, jak vnutit  své představy  členským státům ohledně  fyzického kontingentů migrantů k redistribuci.  Nemluvě o tom, že by  získal právo  dle svého uvážení vyhlašovat třetí stupeň  – stav migrační noze.Bez dalších konzultací členských zemí.

Za  dané konstelace  je mimo rámec mojí fantazie, že  tahle  norma projde.