Co se stalo, když americký bombardér B-2 „zaútočil“ na Čínu v roce 1999?

Dneska záměrně  vynechám Ukrajinu. Tedy  alespoň v hlavních článcích Kosy. Ne proto, že by mne přestala  zajímat, ale  proto, že v souvislosti  s děním na Ukrajině  a obrovskou vlnou rozhořčení na Západě nad počínáním Ruska na Ukrajině, mi přijde  velmi užitečné vzpomenout  23. výročí humanitárního bombardování Srbska.  Z rozhodnutí států NATO, respektive  tehdejšího Amerického prezidenta  Billa  Clintona, jeho tehdejšího vice  Joe Bidena a Madeleine Albrightové, tehdejší ministryně  zahraničí.   Srbsko se  stalo cílem útoku úplně  stejně jako Ukrajina. Státy, které jej podrobily  humanitárnímu bombardování k tomu  neměly naprosto žádný mandát a tehdy  vlastně poprvé zcela flagrantně porušily všechny možné, do té doby platné mezinárodní smlouvy a závazky. Počínajíc  Chartou OSN a konče  Helsinským protokolem. A vše vyústilo zcela  bezprecedentním krokem, kdy  Srbsko nakonec  přišlo u svou historickou, snad  nejhistoričtější součást svého území -Kosovo. Které  v  srbské historii  hraje  stejnou  roli jako v té české  Říp.

Nebudu  vás  zatěžovat  nějakým svým  mudrováním nad  tímto výročím. Nicméně  hodlám jej připomenout dvěma  artikly  z AMERCIK7CH ZDROJÚ!!! Opakuji – amerických. Tím prvním je  článek z velmi konzervativního webu The National Interest!

What Happened When a U.S. B-2 Bomber ‘Attacked’ China in 1999?

Překladač se   sním vypořádal následovně:

Co se stalo, když americký bombardér B-2 „zaútočil“ na Čínu v roce 1999?

Nebyl žádný logický důvod záměrně bombardovat ambasádu a provokovat Čínu.

od Kylea Mizokamiho

Zde je to, co potřebujete vědět : Zničení čínské ambasády v Bělehradě spustilo vlnu protiamerických protestů o půl světa dál.

Během letecké války NATO v roce 1999 nad Jugoslávií zasáhla atlantická aliance stovky cílů nad Srbskem a Kosovem. Většina z nich byla nekontroverzní: místa protivzdušné obrany, velitelství armády a další vojenské cíle. Zničení zejména jednoho cíle však spustilo vlnu protizápadních – a zvláště protiamerických – protestů o půl světa dál. Tím cílem byla čínská ambasáda v Bělehradě.

Bombardovací kampaň NATO začala 24. března 1999 poté, co se zhroutily mírové rozhovory, které měly zastavit pronásledování etnických Albánců v Kosovu. Byly zasaženy cíle v Jugoslávii i Kosovu – nejprve srbská síť protivzdušné obrany, která se postavila letadlům NATO, poté širší pole cílů včetně sil jugoslávské armády, které se údajně přímo podílely na pronásledování Kosovanů. Seznam cílů zahrnoval také politicko-vojenské cíle v samotném jugoslávském hlavním městě Bělehradě.

Dvacet osm tisíc bomb a další munice nad Jugoslávií , zemí velikosti Ohia, William Cohen, tehdejší ministr obrany, charakterizoval Allied Force jako „nejpřesnější použití vzdušné síly v historii“. asi pět set civilistů Při bombardování zemřelo Ve svém vlastním popisu kampaně NATO zdůrazňuje , že cíle byly „pečlivě vybrány“ a že „bylo vynaloženo velké úsilí na minimalizaci dopadu letecké kampaně na srbské civilní obyvatelstvo“.

Navzdory zdánlivě rozsáhlému prověřování cílů bylo 7. května zasaženo čínské velvyslanectví v Bělehradě pěti družicově naváděnými bombami Joint Directed Attack Munition dodaných bombardéry B-2 Spirit amerického letectva. tři čínští novináři – Shao Yunhuan z Xinhua a Xu Xinghu a jeho manželka Zhu Ying z deníku Guangming Daily . Dvacet dalších čínských občanů bylo zraněno, pět vážně.

V reakci na to prezident Bill Clinton učinil vzácnou veřejnou omluvu Číně. Clinton vyjádřil Číňanům „hlubokou soustrast“ a prohlásil, že útok byl omyl. NATO tvrdilo, že jednalo na základě informací, že velvyslanectví bylo ve skutečnosti sídlem jugoslávského federálního ředitelství pro zásobování a zásobování (FDSP).

Ve svém podrobném vysvětlení postupu výběru cíle čínským představitelům náměstek ministra zahraničí Thomas Pickering uvedl, že Spojené státy se domnívají, že útočí na státem sponzorovaný dodavatele součástí raket do Libye a Iráku a na jugoslávské vojenské logistické zařízení. Pickering obvinil „více faktorů a chyb“, které se táhly až do roku 1997, a uvedl tři hlavní selhání: chybnou techniku ​​použitou k identifikaci budovy FDSP, naprostý nedostatek porozumění americké vojenské a zpravodajské komunitě tomu, kde se čínská ambasáda skutečně nachází, a nedostatek prověřování umístění FDSP s kýmkoli, kdo to věděl lépe. Jak Pickering zdůraznil, ačkoli mnoho diplomatů USA a NATO muselo skutečně navštívit čínskou ambasádu během čtyř let od jejího přestěhování, její nové umístění nebylo aktualizováno v „necílových“ databázích.

Navzdory ujištění, že útok byl chybou, vlna protiamerických protestů se po Číně rozšířila Desetitisíce Číňanů demonstrovaly v Pekingu a budovy amerických diplomatů byly poškozeny vandalismem. Čínské úřady uzavřely budovy před demonstranty, ale jinak jim umožnily pokračovat.

V celé Číně panovala všeobecná shoda, že zničení velvyslanectví v Bělehradě bylo úmyslné. Ani čínská vláda nevěřila , že ambasáda byla bombardována kvůli zastaralé mapě. Útok, ať už úmyslný nebo ne, zasáhl hluboko do proticizineckých nálad v Číně, které se datují stovky let do minulosti. Číňané, kteří žili celý svůj život se znalostí nerovných smluv, požadavků a dalších aspektů kolonialismu vnuceného slabé Číně, považovali útok za další ponížení ze strany cizích mocností. Velká část protizápadních nálad byla spontánní.

Zároveň však existovaly důkazy, že Komunistická strana Číny podporovala protizápadní protesty. Čínské úřady údajně organizovaly protesty prostřednictvím kádrů komunistické strany přidělených univerzitám. Na americkou ambasádu v Pekingu byly házeny lahve, kameny, cihly, barvy a dokonce i Molotovovy koktejly. V Chengdu byla zapálena rezidence konzula. Vzhledem k přísné kontrole, kterou Čínská komunistická strana vykonává nad zemí, je těžké si představit, že by k násilnějším protestům mohlo dojít alespoň tiše. Na druhou stranu je těžké si představit, že by si obrovský americký vojenský a zpravodajský aparát mohl splést velvyslanectví s tradiční čínskou zelenou taškovou střechou s vojenským logistickým uzlem.

Spěch k teorii spiknutí ze strany Číny je v některých ohledech pochopitelný. Neexistuje žádný zřejmý důvod, proč by měla být čínská ambasáda v Bělehradě bombardována, zejména vševědoucí a všemocnou americkou armádou. Prostá hloupost prostě nemůže být příčinou; hrozných činů, jako je bombardování čínské ambasády, musí mít stejně hrozné příčiny, jako je tajemné, rasistické, imperialistické nutkání znovu ponížit velký čínský lid.

Ale k jakému konci? Nebyl žádný logický důvod záměrně bombardovat ambasádu a provokovat Čínu, ani v Americe nedošlo k velkému nárůstu protičínského cítění, který by takový čin vyprovokoval. Konspiračnímu vysvětlení nakonec chybí motiv. Hanlonova břitva to říká nejlépe: nikdy nepřipisujte zlobě to, co lze adekvátně vysvětlit hloupostí.

Kyle Mizokami je komentátor pro oblast  obrany a národní bezpečnosti se sídlem v San Franciscu, který publikoval v Diplomat, Foreign Policy, War is Boring a Daily Beast. V roce 2009 spoluzaložil blog o obraně a bezpečnosti Japan Security Watch. Můžete ho sledovat na Twitteru: @KyleMizokami .

Tento článek se poprvé objevil v červenci 2017.

Tolik The  National Interest.

Raketový zásah  čínské ambasády  v  Bělehradě je jednou z nejspekulárnějších peripetií  letecké kampaně proti NATO. Navíc  velmi známé. Jsou ovšem i další. A  jednu  z nich, v současnosti mimořádně  aktuální a přitom poměrně neznámou,  popisuje druhý dnešní článek Kosy, opět převzatý  z amerických zdrojů.