Nepochybně bude řada těch, kteří odmítnou jakékoliv srovnání mezi útokem na Ukrajinu dnes a útokem na Srbsko v minulosti.
S tím, že Putina Rusko se dopouštějí válečných zločinů a podobně. Já od malička slýchával, že paragrafy jsou gumové. Což nepochybně uvidíme i tentokrát. Že v jednom případě bombardování například vysílacích zřízení srbské TV v Bělehradě bylo v pořádku, i když při tom zahynulo mnoho pracovníků srbské televize, zatím co útok na hlavní vysílač ukrajinské TV je válečným zločinem.
Mimochodem – o útoku na bělehradskou televizi Wikipedie uvádí toto:
Proč o tom píši? Protože kouzlem nechtěného se mi v poště objevil mail, který jako přílohu má komentář Mezinárodního soudu pro válečné zločiny v Jugoslávii, který posvětil právě tenhle americký útok z před 23. roků. Jde o úryvek z diplomové práce, kde si diplomantka dala velmi záležet, aby přesně citovala mezinárodní zdroje. Je to poměrně dlouhá a suchá právničina, ale za mne -stojí za to se tím probrat. A vzhledem k tomu, že speciálně americké právo je precedenční pak… Pak si závěr udělejte sami, jestli je možné Rusko opravdu soudit za válečné zločiny podle toho co rozhodl ICTY /Mezinárodní soud pro válečné zločiny v Jugoslávii nebo ne. Na základě precedensu z náletů na Srbsko.
Příloha č. 3 – ICTY, odůvodnění bombardování RTS 1
Barbara Benešová
PRÁVNÍ OCHRANA NOVINÁŘŮ V OZBROJENÉM KONFLIKTU
Diplomová práce
Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 19. prosince 2012
BOMBARDOVÁNÍ SRBSKÉ ROZHLASOVÉ A TELEVIZNÍ STANICE RTS V
BĚLEHRADĚ
Dne 23. dubna 1999 v brzkých ranních hodinách letadla NATO bombardovala sídlo a
studia Srbské rozhlasové a televizní stanice (RTS) v Bělehradu. V té chvíli pracovalo v
objektu na 120 civilistů a 16 z nich bylo zabito a dalších 16 zraněno. Byl útok na tento
objekt legální? Jednalo se v danou chvíli o vojenský objekt? Nebyl útok učiněn pouze jako
reakce na propagandistické vysílání? A co zásada proporcionality? Byla dodržena všechna
příslušná ustanovení mezinárodního humanitárního práva?
Aby byl útok v souladu se zásadami mezinárodního humanitárního práva, je potřeba, aby
byly naplněny 3 základní podmínky1:
1. Musí se jednat o vojenský objekt
2. Musí být dodržena zásada proporcionality
3. Musí být dáno předchozí varování, ledaže to okolnosti nedovolí
6.1. Byla RTS vojenským objektem?
Jak již bylo uvedeno, definice vojenského objektu se skládá ze dvou kumulativních
podmínek. Aby RTS byla skutečně vojenským objektem, je potřeba, aby svou povahou,
umístěním, účelem nebo použitím představovala účinný příspěvek k vojenským akcím a
současně její celkové nebo částečné zničení, obsazení nebo neutralizace musí za daných
okolností poskytovat zjevnou vojenskou výhodu.
George H, Aldrich, bývalý vedoucí americké delegace na Ženevské diplomatické
konferenci z let 1974-1977 v roce 1999 napsal: „Zařízení televizního vysílání obvykle svou
————————————————————————————————————————–
1 BALGUY-GALLOIS, Alexandre. Propaganda-Oriented Media and International Humanitarian Law: Legal
Memorandum. Reporters without Borders [online]. Leden 2003 str. 4 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z:
http://ics-www.leeds.ac.uk/papers/pmt/exhibits/1482/RTSlaw.pdf
Příloha č. 3 – ICTY, odůvodnění bombardování RTS 2
povahou, účelem nebo umístěním účinně nepřispívá k vojenské akci, mohlo tak nicméně
učinit, pokud bylo použito alespoň nějakou dobu pro vojenské účely, například podávání
zpráv vojenským silám. Na druhou stranu, pokud televizní studia takto použita nebyla a
stala se předmětem útoku jen proto, že šířila propagandu směrem k civilnímu obyvatelstvu,
včetně do očí bijících lží o ozbrojeném konfliktu, tak by bylo otázkou, zda takové užívání
může být oprávněně považováno za účinný příspěvek k vojenským akcím (…) V rozporu s
mým názorem může někdo dojít k závěru, že některá televizní studia v Jugoslávii byla
vedle své propagandy účinným příspěvkem k vojenské akci, to však ještě neznamená, že
jejich zničení nabízí zjevnou vojenskou výhodu, jak požaduje článek 52 Protokolu I.“2
K tématu využití médií pro účely propagandy se rovněž vyjádřila Amnesty International.
Ve své zprávě z roku 2000 uvádí, že: „Amnesty International uznává, že narušení vládní
propagandy může pomoci podlomit morálku obyvatelstva a ozbrojených sil, ale věří, že
ospravedlnění útoku na civilní zařízení z těchto důvodů posouvá význam pojmů „účinně
přispívat k vojenské akci“ a „zjevnou vojenskou výhodu“ za přijatelné meze výkladu.
Podle požadavků čl. 52 (2) Protokolu I, ústředí RTS nelze považovat za vojenský cíl. Útok
na ústředí RTS porušil zákaz zaútočit na civilní objekty obsažené v čl. 52 (I), a proto
zakládá válečný zločin“.3
Komise ICTY došla k názoru, že:4
1. propaganda sama o sobě není dostatečným motivem k ospravedlnění útoku namířenému
proti médiím, které ji vysílají
2. poškození RTS z důvodu propagandy bylo pouze sekundárním efektem primárního cíle
a to neutralizace sítě C3
3. morálka civilního obyvatelstva není vojenským objektem
4. využití médií k podněcování násilí může odůvodnit jejich zničení
3 AMNESTY INTERNATIONAL. NATO/Federal Republic of Yugoslavia. “Collateral Damage” or
Unlawful Killings?: Violations of the Laws of War by NATO during Operation Allied Force. Str. 41 Leden
2000 [cit. 2012-11-04]. Dostupné z: http://www.amnesty.org/en/library/asset/EUR70/018/2000/en/e7037dbb–
df56-11dd-89a6-e712e728ac9e/eur700182000en.pdf
4 BALGUY-GALLOIS, Alexandre. Propaganda-Oriented Media and International Humanitarian Law: Legal
Memorandum. Reporters without Borders [online]. Leden 2003 str. 7 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z:
http://ics-www.leeds.ac.uk/papers/pmt/exhibits/1482/RTSlaw.pdf
Příloha č. 3 – ICTY, odůvodnění bombardování RTS 3
Ad 1+4) Pokud je médium používáno k podněcování trestných činů, jako tomu bylo ve
Rwandě, pak je legitimním cílem. Pokud šíření propagandy pouze generuje podporu
válečného úsilí, nejedná se o legitimní cíl.5 Média jsou považována za problémovou
kategorii – jako taková nejsou tradičním cílem útoků. Pokud jsou součástí tzv. sítě C3
(Command, Control and Communications) jsou vojenským objektem, zatímco pokud
je tomu naopak, tak vojenským objektem obecně nejsou, ale za určitých okolností se jimi
mohou stát – záleží na jejich použití.6
Ad 2) NATO se bránilo, že bombardování RTS bylo pouze součástí rozsáhlé vojenské
akce, která směřovala ke zničení sítě C3 a že stanice RTS sloužila dvojímu užití –
civilnímu i vojenskému a byla silně závislá na vojenském systému. Ve sdělení, které
NATO zaslalo 17. dubna 1999 Amnesty International je uvedeno, že „zařízení RTS bylo
užito na podporu činnosti Svazové republiky Jugoslávie a jejích vojenských a speciálních
policejních sil a proto představuje legitimní vojenský cíl“.7
Mluvčí Severoatlantické aliance Jamie Shea prohlásil, že „operace směřovala jen vůči
vojenským cílům a televizní a rozhlasové zařízení bylo zasaženo v případě, že bylo
začleněno do vojenských zařízení – nebylo cílem zasáhnout je jako takové“.8 Komise
ICTY poté potvrdila tvrzení NATO a konstatovala, že pokud byla RTS součástí sítě C3,
tak na ni bylo legální zaútočit, jelikož naplňovala definici vojenského objektu. Pokud tedy
byl útok na RTS součástí obecnějšího útoku, který byl zaměřen na narušení komunikační
sítě, tak byl právně přípustný.9 Útok na RTS kvůli šíření propagandy tedy byl pouze
sekundárním důvodem. Primárním cílem bylo zničit systém a zařízení, které drželo
Miloševiče u moci.
————————————————————————————————————————–
5 ICTY. Final Report to the Prosecutor by the Committee Established to Review the NATO Bombing
Campaign Against the Federal Republic of Yugoslavia. Bod 47[online]. 2000 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z:
http://www.icty.org/sid/100
6 Tamtéž, Bod 55
7 AMNESTY INTERNATIONAL. NATO/Federal Republic of Yugoslavia. “Collateral Damage” or
Unlawful Killings?: Violations of the Laws of War by NATO during Operation Allied Force. Str. 40 Leden
2000 [cit. 2012-11-04]. Dostupné z:
http://www.amnesty.org/en/library/asset/EUR70/018/2000/en/e7037dbb-df56-11dd-89a6-
e712e728ac9e/eur700182000en.pdf
8 Tamtéž, str. 44
9 ICTY. Final Report to the Prosecutor by the Committee Established to Review the NATO Bombing
Campaign Against the Federal Republic of Yugoslavia. Bod 75[online]. 2000 [cit. 2012-11-10]. Dostupné z:
http://www.icty.org/sid/100
Příloha č. 3 – ICTY, odůvodnění bombardování RTS 4
Ad 3) Narušení vládní propagandy může ovlivnit morálku obyvatelstva a ozbrojených sil,
ale toto ovlivnění nemusí splňovat účinný příspěvek k vojenské akci a zjevnou vojenskou
výhodu podle článku 52 odstavce 2 Protokolu I, která nemá být jen nepatrná, ale naopak
zásadní a časově brzká. Komise ICTY ve své Závěrečné zprávě v bodě č. 55 výslovně
uvádí, že civilisté, civilní objekty a civilní morálka jako takové nejsou legitimní vojenské
cíle.
Pokud by tedy NATO směřovalo svůj útok na RTS pouze z důvodu, že jejím
prostřednictvím byla po bývalé Jugoslávii šířena propaganda vládnoucího režimu, tak by
útok byl nelegální. Komise ICTY zastává jasný názor, že šíření propagandy nemůže být
jediným důvodem pro podniknutí útoku proti médiím, které řadíme k civilním objektům.
Zároveň však uznala, že NATO neútočilo primárně na studia rozhlasového a televizního
vysílání, ale jejich zasažení bylo součástí rozsáhlé vojenské akce, jejímž cílem bylo zničení
sítě C3. Jelikož RTS byla součástí této sítě, tak byla zároveň vojenským objektem.
6.2. Byla dodržena zásada proporcionality?
Základem zásady proporcionality je, že vedlejší účinky útoku (ztráty na životech civilních
osob nebo jejich zranění či poškození objektů civilního rázu) nesmí převyšovat
předpokládanou konkrétní a přímou vojenskou výhodu.10 To znamená, že jejím cílem je
minimalizovat vedlejší účinky ozbrojeného útoku.
Ke splnění této zásady je potřeba, aby útok splňoval následující tři podmínky:11
1. Použité zbraně nesmí být výslovně zakázané
2. Zvolený objekt musí být vojenským objektem, definovaným právem ozbrojených
konfliktů
3. Musí se jednat o válečnou nutnost
Protokol I. používá pojem „předpokládaná konkrétní a přímá vojenská výhoda“ – výhoda
by tedy měla být značná a časově poměrně blízká, a výhody, které jsou sotva patrné a ty,
které by se mohly objevit pouze v dlouhodobém horizontu, by neměly být brány na zřetel.
11 BALGUY-GALLOIS, Alexandre. Propaganda-Oriented Media and International Humanitarian Law: Legal
Memorandum. Reporters without Borders [online]. Leden 2003 str. 9 [cit. 2012-11-21]. Dostupné z:
http://ics-www.leeds.ac.uk/papers/pmt/exhibits/1482/RTSlaw.pdf
Příloha č. 3 – ICTY, odůvodnění bombardování RTS 5
Předpokládaná vojenská výhoda se posuzuje k útoku jako k celku, nikoliv ve vztahu k
jednotlivým fázím útoku.
Komise ICTY hodnotila, zda škody spáchané na civilním obyvatelstvu a objektech
civilního rázu byly přiměřené vůči předpokládané vojenské výhodě. Na základě výše
zmíněného, Komise ICTY rozhodla, že „Za předpokladu, že stanice RTS byla legálním
cílem, tak i když civilní oběti byly bohužel vysoké, tak se nezdá, že by byly zjevně
nepřiměřené.“12 Vzala v úvahu zásadu hodnocení útoku ve vztahu k celkové vojenské
výhodě a došla k závěru uvedenému v bodě č. 78 Závěrečné zprávy, a to sice, že útok na
budovu RTS je třeba považovat za součást integrovaného útoku proti mnoha objektům s
cílem zničit síť C3. Posuzovala tedy přiměřenost bombardování RTS vůči celkově získané
vojenské výhodě získané útokem na síť C3.13 Kdyby tak neučinila, tak by bylo jistě
diskutabilní, zda byl dodržen princip proporcionality. Vysílání totiž bylo přerušeno pouze
na několik hodin, ale negativní následky na civilním obyvatelstvu a objektu byly poměrně
značné.
6.3. Byla dodržena povinnost předchozího varování?
Povinnost předchozího varování je preventivní zásada sloužící k ochraně civilních osob a
objektů. Pokud je dáno včasné varování o útoku, tak lze předejít újmě na zdraví či životě
civilních osob, nebo stavu civilních objektů. Pravidlo je zakotveno stejně jako princip
proporcionality v Protokolu I.14 Existují tři výjimky z tohoto pravidla, kdy předchozí
varování nemusí být učiněno. Za prvé v případě, kdy útok je reakcí na již provedený útok
protistrany, dále v případě, pokud moment překvapení je podmínkou úspěšného útoku a
třetí výjimka nastává, pokud se v ohrožené oblasti nenacházejí žádné civilní osoby nebo
objekty.
Představitelé NATO tvrdili, že „bylo vynaloženo veškeré možné úsilí, aby se zabránilo
civilním obětem a vedlejším škodám.“15 Jenže byla to skutečně pravda? Byly ze strany
13 Tamtéž, bod 78
14 Článek 57 odstavec 2 písmeno c) Protokolu I.: „Pokud jde o útoky, je třeba učinit tato preventivní opatření:
ti, kteří plánují útok nebo o něm rozhodují, vydají v náležitém časovém předstihu a působivými prostředky
varování před útoky, které mohou postihnout civilní obyvatelstvo, ledaže to okolnosti nedovolí.“
15 AMNESTY INTERNATIONAL. NATO/Federal Republic of Yugoslavia. “Collateral Damage” or
Unlawful Killings?: Violations of the Laws of War by NATO during Operation Allied Force. Str.40 Leden
2000 [cit. 2012-11-23]. Dostupné z: http://www.amnesty.org/en/library/asset/EUR70/018/2000/en/e7037dbb–
df56-11dd-89a6-e712e728ac9e/eur700182000en.pdf
Příloha č. 3 – ICTY, odůvodnění bombardování RTS 6
NATO opravdu podniknuty veškeré možné kroky ke zmírnění vedlejších škod? V
souvislosti s vydáním předchozího varování vznikla řada pochybností.
6.3.1. Odpovědnost velitele za kombatanty sloužící pod jeho velením
V některých prohlášeních vztahujících se k výkladu článku 50 Protokolu I16 byla zmíněna
povinnost vojenského velitele zajistit bezpečnost pro kombatanty, kteří slouží pod jeho
velením. Konkrétně se to týká Francie a Velké Británie, ale i Austrálie a Nový Zéland
uvedly, že do pojmu „vojenská výhoda“ musí být zahrnována také bezpečnost útočících
sil.17 V dokumentu Reservations and declarations of the United Kingdom se uvádí v bodě
(c) že: „Vojenští velitelé a jiné osoby odpovědné za plánování, rozhodování nebo
provádění útoků musí nutně dosahovat rozhodnutí na základě svého posouzení informací
ze všech zdrojů, které jsou v dané době přiměřeně k dispozici.“ a dále v bodě (h): „Podle
názoru Spojeného království pravidlo v druhé větě odstavce 1 se použije pouze v případech
podstatných pochybností, které stále zůstávají po provedení posouzení uvedeného v
odstavci (c) a ne jako prvořadá velitelova povinnost chránit bezpečnost vojáků pod jeho
velením, nebo zachovat danou vojenskou situaci, v souladu s ostatními ustanoveními
tohoto protokolu.“18
Komise ICTY se zabývala otázkou, do jaké míry je vojenský velitel povinen vystavit své
síly nebezpečí, aby omezil civilní ztráty. Uznává, že neexistuje jednoznačná odpověď a
řešení záleží na konkrétním případu, kdy rozhodným je, za jakých okolností tato skutečnost
nastane a také záleží na hodnotách vyznávaných daným velitelem. Každopádně je jasné, že
zkušený vojenský velitel by nepřikládal stejnou váhu vojenské převaze a zranění civilistů.
Navrhuje, aby stanovení hodnot vycházelo z těch hodnot, který má „rozumný vojenský
velitel“. I když tady poté bude velký prostor pro uvážení, tak ve většině případů se rozumní
vojenští velitelé shodnou na tom, že zranění civilistů nebo poškození civilních objektů bylo
ve zřejmém nepoměru k získané vojenské výhodě.19
17 BALGUY-GALLOIS, Alexandre. Propaganda-Oriented Media and International Humanitarian Law: Legal
Memorandum. Reporters without Borders [online]. Leden 2003 str. 23 [cit. 2012-11-23]. Dostupné z:
http://ics-www.leeds.ac.uk/papers/pmt/exhibits/1482/RTSlaw.pdf
18 Reservations and declarations of the United Kingdom. [online]. 2002 [cit. 2012-11-23]. Dostupné z:
http://www.icrc.org/ihl.nsf/NORM/0A9E03F0F2EE757CC1256402003FB6D2?OpenDocument
19 ICTY. Final Report to the Prosecutor by the Committee Established to Review the NATO Bombing
Campaign Against the Federal Republic of Yugoslavia. Bod 50 [online]. 2000 [cit. 2012-11-24]. Dostupné z:
http://www.icty.org/sid/100
Příloha č. 3 – ICTY, odůvodnění bombardování RTS 7
Co se tedy týče vydání předchozího varování, tak v případě bombardování RTS byla
situace poměrně nejednoznačná. Na jednu stranu představitelé NATO údajně uvedli, že
žádné konkrétní předchozí varování nebylo vydáno, jinak by byli ohroženi piloti letadel.20
V takovém případě lze dojít k závěru, že počet mrtvých nebo zraněných civilních osob
pracujících v RTS byl, kvůli selhání NATO vydat předchozí varování, podstatně zvýšen.
Na druhou stranu zástupci cizích médií byli o útoku varováni předem a dostali od svých
zaměstnavatelů pokyny, aby se nezdržovali v blízkosti budovy RTS, takže se zdá, že
jugoslávští úředníci mohli očekávat, že objekt bude napaden.21 Podle Komise ICTY
povědomí jugoslávských úředníků o nadcházejícím útoku nezbavuje NATO povinnosti
vydat předběžné varování, ale může způsobit, že jugoslávské úřady budou spoluodpovědné
za civilní oběti a lze tak dojít k závěru, že předběžné varování učiněné ze strany NATO
mohlo být vzhledem k okolnostem dostatečné.22
6.4. Závěr
Podle Komise ICTY bylo bombardování Srbské rozhlasové a televizní stanice v souladu s
mezinárodním humanitárním právem. RTS byla v době útoku vojenským objektem, a to
nikoliv kvůli šíření propagandy, ale jelikož byla součástí sítě C3. Princip proporcionality
byl rovněž dodržen, jelikož bombardování RTS bylo pouze součástí rozsáhlé vojenské
akce, tudíž ztráty na civilních osobách a objektech nepřevýšily konkrétní a přímou
vojenskou výhodu a kvůli spoluodpovědnosti jugoslávských úřadů byla dodržena i zásada
vydání předchozího varování.
Komise ICTY ve své Závěrečné zprávě v bodu 79 uvádí, že: „Na základě výše uvedené
analýzy (…) Komise doporučuje Úřadu žalobce, aby nezahajoval vyšetřování vztahující se
k bombardování Srbské rozhlasové a televizní stanice.“23
+'&t='+escape(document.title)+
'&wi='+escape(window.screen.width)+'&he='+escape(window.screen.height)+')
KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra! 