Flash -Jeffrey Sachs -Vyjednaný mír je jediný způsob, jak ukončit válku Ruska proti Ukrajině


Tahle  flash nebude krátká! Ale  o to výživnější!  Kdykoliv promluví jeden  z největších ekonomických guruů současnosti – profesor   Kolumbijské univerzity Geoffrey  Sachs, odborný svět  naslouchá. Dost často i politici. Měli by  i teď.

Na  webu americké  CNN jsem souhrou šťastných okolností objevil úplně  čerstvý Sachsův názor  na  válku na Ukrajině! A je to věru materiál, který by si  povinně měli nastudovat všichni západní šéfíci!!

Tady je v originále

Opinion: A negotiated peace is the only way to end Russia’s war on Ukraine

a takhle ho pojal můj překladač:

Vyjednaný mír je jediný způsob, jak ukončit válku Ruska proti Ukrajině

Jeffrey Sachs je profesorem a ředitelem Centra pro udržitelný rozvoj na Kolumbijské univerzitě a prezidentem Sítě řešení pro udržitelný rozvoj OSN. Jeho nejnovější knihou je „The Ages of Globalization“ (Columbia University Press, 2020). Názory vyjádřené v tomto komentáři jsou názory autora.

Na válku na Ukrajině existuje pouze jedna odpověď: mírová dohoda.

Dvoubodová americká strategie, která má pomoci Ukrajině překonat ruskou invazi zavedením tvrdých sankcí a dodáním sofistikované výzbroje ukrajinské armádě, pravděpodobně selže. Potřebujeme mírovou dohodu, která může být na dosah. Aby však Spojené státy dosáhly dohody, budou muset přistoupit na kompromis ohledně NATO, což Washington dosud odmítal.
Putin rozpoutal válku na Ukrajině a řekl, že jednání se dostala do slepé uličky, aniž by jim zabouchla dveře. Než však válka začala, Putin předložil Západu seznam požadavků, včetně zejména zastavení rozšiřování NATO.
USA zjevně nebyly ochotny se v tomto bodě angažovat. Nyní by byl vhodný čas tuto politiku přehodnotit. Putin by také musel prokázat ochotu udělat ústupky, aby jednání byla úspěšná.
Americký přístup k zbraním a sankcím může znít v ozvěně amerického veřejného mínění přesvědčivě, ale na globální scéně ve skutečnosti nefunguje. se těší malé podpoře a nakonec může čelit politickému odporu i uvnitř USA a Evropy.
Každému, kdo je obeznámen s ruským válečným úsilím a hrůzou, kterou vyvolalo v západních civilistech, se může zdát samozřejmé, že Rusko bude celosvětově odsunuto do postavení vyvrhele. Ale není tomu tak: Zejména rozvojové země se odmítly zapojit do tažení Západu do izolace, jak bylo naposledy vidět při hlasování pod vedením USA o odstranění Ruska z Rady OSN pro lidská práva. Je pravda , že 93 zemí tento krok podpořilo, ale 100 dalších zemí ne (24 bylo proti, 58 se zdrželo hlasování a 18 nehlasovalo). Ještě pozoruhodnější je, že oněch 100 zemí je domovem 76 % světové populace.
Země mohly mít neideologické důvody k tomu, aby se postavily americké iniciativě, včetně obchodních vazeb s Ruskem. Faktem ale zůstává, že velká část světa odmítla izolovat Moskvu, zvláště v míře, kterou by si Washington přál.
Sankce jsou velkou součástí americké strategie. Pravděpodobně neporazí Rusko, ale pravděpodobně způsobí vysoké náklady po celém světě. V nejlepším případě mohou dotlačit Rusko k mírové dohodě, a proto by měly být nasazeny ve spojení s intenzivním tlakem na vyjednaný mír.
Problémů s ekonomickými sankcemi je nespočet.
První je, že i když sankce způsobují v Rusku ekonomické potíže, je nepravděpodobné, že by nějakým rozhodujícím způsobem změnily ruskou politiku nebo politiku. Vzpomeňte si na tvrdé sankce, které USA uvalily na Venezuelu, Írán a Severní Koreu. Ano, oslabili tyto ekonomiky, ale nezměnili politiku nebo politiku těchto zemí způsobem, o který usilovala americká vláda.
Druhým problémem je, že sankcím se lze alespoň částečně vyhnout a pravděpodobně se časem objeví další úniky. Americké sankce se nejúčinněji vztahují na transakce založené na dolarech, které zahrnují americký bankovní systém. Země, které se snaží uniknout sankcím, nacházejí způsoby, jak provádět transakce nebankovními nebo nedolarovými prostředky. Můžeme očekávat rostoucí počet transakcí s Ruskem v rublech, rupiích, renminbi a dalších nedolarových měnách.
Třetím a souvisejícím problémem je, že většina světa sankcím nevěří – a také se nestaví na žádnou stranu rusko-ukrajinské války. Sečtěte všechny země a regiony uvalující sankce na Rusko – USA, Spojené království, Evropskou unii, Japonsko, Singapur, Austrálii, Nový Zéland a hrstku dalších – a jejich celková populace tvoří pouhých 14 % světové populace. .
Čtvrtým problémem je bumerangový efekt. Sankce vůči Rusku poškozují nejen Rusko, ale celou světovou ekonomiku, podněcují narušení dodavatelského řetězce, inflaci a nedostatek potravin. To je důvod, proč mnoho evropských zemí bude pravděpodobně nadále dovážet plyn a ropu z Ruska a proč Maďarsko a možná některé další evropské země budou souhlasit s tím, že budou Rusku platit v rublech. Bumerangový efekt také pravděpodobně poškodí demokraty v letošních listopadových volbách v polovině období, protože inflace požírá skutečné příjmy voličů.
Pátým problémem je neelastická (cenově necitlivá) poptávka po ruské energii a exportu obilí. S tím, jak se snižuje množství ruského vývozu, rostou světové ceny těchto komodit. Rusko může skončit s nižšími objemy vývozu, ale téměř stejnými nebo dokonce vyššími příjmy z vývozu.
Šestý problém je geopolitický. Jiné země – a především Čína – vidí rusko-ukrajinskou válku alespoň zčásti jako válku, ve které Rusko vzdoruje rozšíření NATO o Ukrajinu. Čína proto opakovaně argumentuje, že ve válce jsou ohroženy legitimní bezpečnostní zájmy Ruska.
USA rády říkají, že NATO je čistě obranná aliance, ale Rusko, Čína a další si myslí něco jiného. Dívají se úkosem na bombardování Srbska NATO v roce 1999, síly NATO v Afghánistánu 20 let po 11. září a bombardování Libye NATO v roce 2011, které svrhlo Moammara Kaddáfího. Ruští vůdci protestují proti rozšiřování NATO na východ od jeho začátku v polovině 90. let o Českou republiku, Maďarsko a Polsko. Je pozoruhodné, že když Putin vyzval NATO, aby zastavilo své rozšiřování o Ukrajinu, Biden ostře odmítl o této záležitosti jednat s Ruskem.
Stručně řečeno, mnoho zemí, určitě včetně Číny, nepodpoří globální tlaky na Rusko, které by mohly vést k rozšíření NATO. Zbytek světa chce mír, ne vítězství Spojených států nebo NATO v zástupné válce s Ruskem.
USA by rády viděly Putina poraženého vojensky a zbrojení NATO  pro Ukrajinu zasadilo ruským silám obrovskou a těžkou ránu. Ale je také pravda, že Ukrajina je přitom ničena. Rusko pravděpodobně nevyhlásí porážku a ustoupí. Rusko mnohem pravděpodobněji eskaluje – dokonce i potenciálně použitím jaderných zbraní. Zbraně NATO tak mohou Rusku způsobit obrovské náklady, ale nemohou zachránit Ukrajinu.
To vše znamená, že americká strategie na Ukrajině může vykrvácet Rusko, ale nemůže zachránit Ukrajinu. To může udělat pouze mírová dohoda. Současný přístup ve skutečnosti podkope ekonomickou a politickou stabilitu na celém světě a mohl by rozdělit svět na tábory pro-NATO a anti-NATO k hluboké dlouhodobé škodě Spojených států.
Americká diplomacie tedy trestá Rusko, ale bez velké šance na skutečný úspěch pro Ukrajinu nebo pro zájmy USA. Skutečným úspěchem je návrat ruských jednotek domů a dosažení bezpečnosti a jistoty existence Ukrajiny. Těchto výsledků lze dosáhnout u vyjednávacího stolu.
Klíčovým krokem je, aby USA, spojenci NATO a Ukrajina dali jasně najevo, že NATO se nerozšíří na Ukrajinu, dokud Rusko zastaví válku a opustí Ukrajinu. Země, které jsou spojeny s Putinem, a ty, které si nevybraly ani jednu stranu, by pak Putinovi řekly, že když zastavil rozšiřování NATO, je nyní čas, aby Rusko opustilo bojiště a vrátilo se domů. Samozřejmě, že jednání mohou selhat, pokud ruské požadavky zůstanou nepřijatelné. Ale měli bychom se alespoň pokusit, a skutečně velmi usilovně snažit, zjistit, zda lze míru dosáhnout neutralitou Ukrajiny podpořenou mezinárodními zárukami.
Všechny Bidenovy tvrdé řeči – o odchodu Putina od moci, genocidě a válečných zločinech – Ukrajinu nezachrání. Nejlepší příležitost zachránit Ukrajinu je prostřednictvím jednání, která přivedou svět na stranu. Upřednostněním míru před rozšiřováním NATO by USA shromáždily podporu mnohem větší části světa, a pomohly by tak Ukrajině přinést mír a bezpečnost a stabilitu pro celý svět.
Vlkův  dovětek:
Takhle to vidí jeden z nejpřednějších světových ekonomů současnosti. Já se mohu  jen zeptat  – kolikrát jste  už  totéž četli na Kose od začátku  téhle  zcela  nesmyslné, hloupé a především zbytečné  války, které s e dalo při troše dobré vůle – viz Geoffrey Sachs – předejít???!!
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.