Jedna z kosířských dam mne upozornila na mimořádně zajímavý článek Petra Jedličky k ukrajinské tématice, který nedávno vyšel na poloalternativě Deník Referendum. Jde o opravdu obsahově zajímavý text. Nicméně jak v závěru prokáži, těžce argumentačně mimo!!! Až z toho zrak přechází!
Vedle uhlí či plynu má Ukrajina i spoustu surovin důležitých pro hi-tech ekonomiku. V budoucnu by na nich mohla dobře vydělat. Potrvá-li však okupace jihu a východu, může je Rusko buď začít samo těžit, nebo vše alespoň blokovat.
Obtížně se to dokazuje, logicky ale nabízí: vedle geopolitických, vnitropolitických či imperiálně-nostalgických motivů může mít ruský vpád na Ukrajinu také ekonomicko-strategické důvody — konkrétně ukrajinské nerostné suroviny.
Ne, že by Rusko nemělo dost vlastních zdrojů. Naopak. Avšak svéhlavý a stále v průměru o dost chudší soused má pod zemí skutečně velké bohatství. A to může být perspektivně využito buďto v souladu s ruskými zájmy (a eventuálně i přímo Ruskem), nebo v rozporu s nimi — proti nim.
Nejde ani tak o proslulé donbaské uhlí, jehož zásoby jsou dnes odhadovány na 38 miliard tun (přibližně čtvrtina ruských zásob, desetinásobek českých). Zájem o uhlí v posledních letech kolísá a perspektivně by měl spíš klesat. Důležitější jsou v případě Ukrajiny plyn, železo, a pak nejrůznější vzácné kovy či polokovy: titan, lithium, nikl, kobalt, zinek, germanium, galium a další.
Plynu má Ukrajina druhé největší zásoby na evropském území. Prokázaná ložiska na dně Černého moře a na břidličných pánvích čítají asi 1,09 bilionu kubíků. To odpovídá asi dvěma třetinám prokázaných zásob Norska či Libye. Některé odhady hovoří ovšem až o pětinásobné velikosti — jak mořské dno, tak břidličné zdroje se totiž nestihly kvůli situaci po roce 2014 ještě důsledně prozkoumat.
Železné rudy má Ukrajina celou desetinu světových zásob, titanu osmnáctinu až pětinu (i zde jsou průzkumy zatím nedokončené) a lithia největší rezervy v Evropě. K tomu například jedny z největších světových zásob grafitu.
Celkově se na ukrajinském území nachází ložiska 117 ze 120 průmyslově nejvyužívanějších surovin. Zvláštní postavení má pak ukrajinská ropa, jejíž doposud známé zásobárny by i bez nevyužitých břidlic mohly při náležité těžbě pokrýt stávající spotřebu celé Ukrajiny třikrát. Ukrajina přitom i před válkou ropu a plyn dovážela.
Suroviny po Majdanu a předválečný stav
Faktor suroviny byl v textech o Ukrajině zmiňován už během majdanského převratu. Zvláště populární byla tehdy konspirační teorie, podle níž měla celou změnu režimu v zimě 2013—2014 zapříčinit touha USA právě po ukrajinských surovinách, zejména po plynu. Ústřední figurou zde měl být dnešní prezident Joe Biden (tehdy viceprezident Baracka Obamy) s osobní investiční zaangažovaností.
Později zbyl z celé teorie pouze pahýl týkající se působení Bidenova syna Huntera v ukrajinsko-kyperské energetické korporaci Burisma. Biden mladší dostal v této firmě skutečně na pět let pozici s platem 50 tisíc dolarů měsíčně, jíž chtěl firemní management zřejmě lobbyisticky využívat. Do funkce ovšem nastoupil až dva měsíce po konci Majdanu a dle aktuálních poznatků z vyšetřování v ní v podstatě nic nedělal.
Podle Hunterových vlastních pamětí Beautiful Things ostatně upadl v dané době — krátce po smrti staršího bratra Beaua — sám do hlubokých problémů s drogami. „Kouřil jsem tehdy crack zhruba každých 15 minut,“ přiznává Hunter Biden v knize doslova.
Co se na Ukrajině naopak potvrdilo, byla skutečnost, že klasické velké těžařské korporace ze Západu se nechtěly v zemi příliš angažovat, dokud zuřila válka s proruskými separatisty, potažmo s Ruskem. Těžba i prospekce se tak po Majdanu rozebíhaly jen pomalu.
Minulý rok činil ukrajinský příjem z těžby všech nerostných surovin dohromady 15 miliard dolarů. Souhrnná hodnota dosud prozkoumané části surovinových ložisek byla přitom odhadována na tři až 11,5 bilionu dolarů. Pro srovnání — hodnota ropy ve všech ložiscích Saúdské Arábie je při současných cenách cca 25 bilionů dolarů a země jí prodá každý rok za 360 miliard dolarů.
S velkými nadějemi se v sektoru v zemi vzhlíželo k loňskému podpisu dohody o strategickém partnerství Ukrajiny a EU mimo jiné pro oblast surovin. A skutečně: země hned v roce 2021 obdržela na sto prospektorských a těžařských nabídek. Letošní ruská invaze ovšem vše zase zhatila.
Perspektivní bohatství
Zvláště v internetových diskuzích se dá setkat s argumentem, že připomínat faktor surovin v případě ruského vpádu na Ukrajinu je absurdní, protože Rusko samo jich má tolik, že je při stávajících extrakčních a přepravních možnostech nemůže ani vytěžit, respektive prodat. A že se samo v tomto ohledu invazí poškodilo — viz stávající snahy Západu o omezení závislosti na ruské ropě a plynu či třeba projekt energovodu Nord Stream 2 zastavený po invazi Němci, který byl v podstatě před spuštěním.
Zde je však třeba uvažovat perspektivně. Čím dál víc hi-tech a elektronická ekonomika bude s ubíhajícími lety vyžadovat ve stále větších objemech jiné suroviny, než vyžadovalo hospodářství minulých dekád.
Spojené státy mají již od roku 2018 oficiálně identifikováno 35 nerostů klíčových pro hi-tech rozvoj. Velkou část z nich najedeme ve slušném množství právě na Ukrajině. A zvláště cena surovin, které jsou zásadní pro přechod na bezuhlíkovou ekonomiku, má perspektivně značně růst — místy i o stovky procent.
Titan, grafit, zirkon, lithium, niob, germanium, galium, navíc i nikl, bauxit či chrom — to vše Ukrajina má a na tom může do budoucna vydělávat. A jak přibližuje například rozbor think tanku Natural Resource Governance Institute, ke zdražení alternativ k ekonomice založené na ropě a plynu přispěje jistě i sama aktuální válka.
Co Rusko teď drží
Podíváme-li se na aktuální rozsah území okupovaného Ruskem, a porovnáme-li jej s mapami hlavních surovinových ložisek, uvidíme, že si už ukouslo nezanedbatelný díl: tři železnorudné pánve z pěti — byť ty menší —, ložiska lithia na jižním Donbasu, zirkon, tantal, grafit a niob mezi Mariupolem a Berďanskem, zásoby ropy a plynu u krymského pobřeží i přímo na Krymu.
Byť s otazníkem je třeba připočíst také zmíněné donbaské uhlí. A pak jsou tu ještě na Donbase těžené horniny jako kaolín, mramor, křída, dolomit či keramická hlína. Ač nejde přímo o strategické suroviny, málo se ví, že Ukrajina donedávna sytila například čtvrtinu veškeré poptávky italského keramického průmyslu.
Platí přitom, že Rusko nemusí ukrajinské suroviny hned samo těžit a prodávat, respektive krást. Jak připomínají Robert Muggah a Vadim Dryganov ve Foreign Policy, už sama přítomnost ruských vojsk na stávajícím rozsahu území brání Ukrajině v přístupu k polovině ložisek ropy a 72 procentům ložisek plynu.
Navíc se zrovna aktuálně řeší ruská blokáda exportu ukrajinských zemědělských výpěstků — země jich ročně vyveze za 30 miliard dolarů. Stejně může Rusko blokovat i export podstatné části vytěžených surovin.
Další možnosti využití
Vše nyní nasvědčuje tomu, že Rusko nebude perspektivně moci vyvážet už svoji ropu a plyn do zemí Evropské unie, tedy alespoň ne v množství jako doposud. Bude tak muset buď rozšiřovat přepravní infrastrukturu k odběratelům v jiných částech světa, anebo urychlit transformaci vlastní ekonomiky. Ač se zdá druhá varianta s ohledem na rigiditu tamního režimu méně pravděpodobná, nelze ji ignorovat.
Jak přibližuje Sharon Burkeová v Boston Globu, Rusko má šanci se stát i s vlastními zásobami vzácných kovů ekonomickou supervelmocí. Ale jak uvádí David Knight Legg ve Wall Street Journalu, surovinové zisky na Ukrajině mu mohou tuto cestu výrazně usnadnit.
Do hlavy Vladimiru Putinovi a dalším plánovačům stávajícího konfliktu nevidíme. Možná, že při rozhodování o invazi přebila opravdu vše touha vytvořit onen dvou set milionový ruský svět, byť třeba silou. Možná byl nadevším skutečně vztah k Západu, případně k NATO. Vnímáme-li však skupinu exrozvědčíků, oligarchů a siloviků vládnoucí dnešnímu Rusku jako aktéra, který rozhoduje chladně a logicky, musíme připustit, že myslel i na ukrajinské zdroje.
Pokud by byly Ukrajinou dobře využity, mohly by se stát jedním z pilířů její nezávislosti, budoucí prosperity a eventuálně i šance Rusko pro Západ v mnohém ekonomicky nahradit. Bude-li ale ukrajinské suroviny z části kontrolovat a z části blokovat Moskva, poslouží snadno opačným cílům. Patří se na to nezapomínat, zvláště když nyní přibývá snah doporučovat Ukrajincům, jaké území Rusku podstoupit.
Pan Petr Jedlička, který pro mne do teď představoval zcela nepopsaný a neznámý list, odvedl faktograficky skvělou práci! Takhle sestavené články mi imponují a vysloveně je vyhledávám. A kdyby tou faktografií také skončily, dal bych jednoznačně palec nahoru. Jenže a to je důvod proč tenhle dovětek píši, pan Jedlička se pokusil z toho vyvodit strategický závěr.
A tady, konstatuji, to s plnou vážností a bez jakékoliv snahy jej shodit nebo ironizovat – selhal! Naprosto. A doložím to souborem zcela jednoduchých, triviálních otázek, které nehodlám nijak rozvádět, bez jejichž zodpovězení Jedličkovy závěry o tom, že Putin zahájil /nebo také zahájil/ ukrajinskou válku kvůli tamním nerostným zdrojům, které by ohrozily postavené Ruska co by strategického světového dodavatele surovin. Než s nimi začnu, chci p.t. čtenářstvo a případně i autora ujistit, že otázky jsou pokládány bez jakékoliv ironie, škodolibosti a podobných postranních úmyslů
1- od kdy Ukrajina ví o svém nerostném bohatství? Není to většinově už od sovětských dob?
2 -jestliže ano, proč pak s jejich exploatací Ukrajina nezačala v průběhu posledních 30 let?
Těmito dotaz máme za sebou zahřívací kolo. Nyní dojde na vážnější dotazy:
3- na Majdanu se Victoria Nuland pochlubila, že USA investovaly do mocenských změn poměrů 5 miliard USD.Prý kvůli nastolení demokracie na Ukrajině. Jestliže autor soudí, že Putina mohlo k přepadení té země inspirovat její nerostné bohatství, neplatí totéž o záměru Spojených států pro provedení převratu? Ba dokonce více?
4- autor píše , že nevidí Putinovi do hlavy ohledně motivace a síly přitažlivosti ukrajinských přírodních zdrojů , co by motivu agrese. Ovšem vynechává/bagateluje to, co co víme zcela jistě ohledně možných stejných amerických motivů.Syn tehdejšího viceprezidenta Hunter Biden se v dubnu 2014 stal jedním z rozhodujících manažerů ukrajinské firmy Burisma. Která držela rozsáhlé koncese na těžbu plynu z polí na východě Ukrajiny. Převážně na Donbasu. Victoria Nulandová byla tehdy vysokou činitelkou tehdejší americké administrativy. Biden ml. vstoupil do Burismy v dubnu. tedy až po převratu. Myslí si autor, že podobné vstupy synů amerických viceprezidentů do zahraničních korporací, nota bene ukrajinských, se dějí v horizontu dnů nebo spíše měsíců a jsou velmi pečlivě a dlouhodobě připravovány a to především s ohledem na reputační riziko otce v druhé nejvyšší politické funkci USA?
5- není to reputační riziko snad až tak velké, že by podporovalo teorii, že ukrajinský převrat 2014, byl veden snahou ovládnout ukrajinské nerostné bohatství a to na úrovni příbuzných v nejvyšší americké administrativě?
6-nezapadá do tohoto schematu známé a doložitelné rčení zmíněné Nulandové -Fuck of EU?!
7- jak si autor v těchto souvislostech vysvětlí následující text , popisující Huntera Bidena a jeho karieru, zveřejněný ve Washington Post 28.9.2019 z něhož vybírám krátký odstavec:
Region byl tak neklidný, že jeden z tehdejších partnerů investiční firmy Huntera Bidena – nevlastní syn bývalého ministra zahraničí Johna F. Kerryho – věřil, že vstup do představenstva Burisma Holdings byl špatný nápad, a ukončil svůj obchodní vztah s Bidenem a dalším partnerem. řekl jeho mluvčí listu The Washington Post.
Ten nevlastní syn Johna Kerryho se jmenuje Christopher Heinz a americká Wikipedie vysloveně uvádí, že angažmá Bdena ml. v Burismě pro něj představovalo neúnosné reputační riziko!
Pak je na místě otázka – jak to, že pro otce viceprezidenta to riziko bylo bagatelní a pro společníka syna v byznysu celkem neznámé firmy, která zjevně dokonce a cíleně těžila z projektované příbuzenské blízkosti synů viceprezidenta a ministra zahraničí k samému centru rozhodovacích struktur, naopak ano???
8- Nebyl Porošenko motivován v zahájení tzv. protiteoristické operace vůči Donbasu náhodou také soukromými zájmy Huntera Bidena na Donbasu, aby Burisma konečně mohla začít těžit ten ukrajinský plyn? Dokonce s té souvislosti nabízí dosud nepoložená geopolitická otázka – není celá ukrajinská story od nástupu Juščenka o tom, exploatací ukrajinských , především energetických zdrojů zbavit Rusko jeho hlavních exportních a tehdy jediných trhů?
Nyní je čas přejít k opravdu závažným otázkám:
9- jestliže Ukrajina chtěla získat zpět plnou kontrolu nad svým nerostným bohatstvím, nebylo pro ni nejsnazším a nejlevnějším řešením naplnit Minské dohody, které by byly Donbas přivedly zpět pod kontrolu Kyjeva?
10-jestliže ukrajinské suroviny představují zásadní vytlačení ruských dodávek všeho možného do Evropy, proč Evropa, která dokonce třikrát garantovala Rusku zásadní věci na Ukrajině /nejprve dohodu Janukovyč -Majdan, pak dvakrát Minsk/ s enikdy ani nepokusila vážně dostát svým přijatým závazkům?
11- proč Západ prodlužuje válku, kde Ukrajina přichází pomalu ale jistě o další a další území a tím i nerostné zdroje?
12- jak si autor vysvětluje přijetí zákona o prodeji ukrajinské půdy ve velkém zahraničním vlastníkům? Není takhle náhodou půda největším a zásadním bohatstvím Ukrajiny?
Za sebe říkám, že kdyby mi někdo položil tento soubor otázek, na některé by okamžitě odpověděl sám kategorickým NE! Ale představovaly by výraznou menšinu. Jenže aby platily vývody Petra Jedličky, je potřeba jasně a s podloženými argumenty ono NE dát na každou z nich.
Jestliže se tak nestane, jde, z mého hlediska o velmi chabý pokus o spekulaci. Který bych osobně nevypustil vůbec do světa. Ale jde o osobní nastavení. Jak už napsáno úvodem – ten článek po faktografické stránce nemá chybu! Proto jej chci mít v archivu Kosy.
Analyticky propadá na celé čáře.
Já to shrnu asi takhle – nevěřím, že pro Puttina ukrajinské nerostné bohatství představovalo motiv a to sebemenší, k útoku na Ukrajinu. Ale uznávám, že pokud jako výsledek války si přivlastní část ukrajnského území, zejména toho, kde jsou opravdu velké a zajímavé nerostné zdroje, bude to pro něj jistě příjemný bonus. Pro nás na Západě mimořádně nepříznivá ztráta. Při naší naprosté chudobě a nedostatečnosti co do surovinových zdrojů
Takže další , už poslední otázka.
13- není to další důvod k zahájení opravdové velké diplomacie, která by válku ukončila? Místo sankcí, které se často obracejí proti nám?
Dovětek:
Tenhle článek se nejspíš nějakými postranními cestičkami dostane k jeho autorovi a redakci Deníku Referendum. Vzhledem k tomu, že jde o polemiku s ním, převzal jsem jej celý. Bez jakéhokoliv zlého úmyslu. Kosa je nevýdělečný blog jednoho člověka na konci životní pouti. Takže na něm nezískám žádný profit. ten naopak dle mého názoru v konci zinkasuje Referendum. Podle metrik, které mám k dispozici navštěvuje Kosu asi 3x více čtenářů než Referendum. Někteří z kosířů určitě nyní na Referendum zavítají.
Vedle toho slibuji, že pokud by Petr Jedlička chtěl odpovědět, rád mu dám prostor. A to bez jakýchkoliv podmínek nebo omezení. Imponuje mi jeho dokumentační práce. Není mým nepřítelem a to ani ideovým.
+'&t='+escape(document.title)+
'&wi='+escape(window.screen.width)+'&he='+escape(window.screen.height)+')
KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra! 