Wall Street Journal : USA nejsou připraveny čelit Číně na bitevním poli

Že je  Čína doslova  osudovým soupeřem USA a kolektivního Západu čtete na  Kose  už drahný  čas. A také to,  že jen naprostá idiocie  mohla  dohnat  Moskvu se  všemi jejími  zdroji do čínské náruče. Ale o tomhle  dnes  Kosa nepíše.

Je to o  osudovém střetu s Říší středu. Kterému se nelze  vyhnout. Snad se odehraje  „jen“ v  ekonomické, nikoliv  vojenské rovině. Protože  na právě probíhajícím sjezdu  Čínské komunistické strany  bylo oficiálně  vyhlášeno  za  závažnou doktrinu,  že během příštích  5ti let  se  Čínská  armáda  má  v každém případě  tát  světovou špičkou ozbrojených sil a to v každém  myslitelném ohledu. Zejména technicky a  výcvikově. Uvědomme  si  , že  americká populace je cca  330 milionů lidí, čínská skoro 5x  větší.  Což je jeden z nejzákladnějších parametrů  vojenské  síly  nějakého národa  vůbec. Ano, pak  známe ještě  další dva klíčové  – úroveň výcviku  vojsk a velitelského sboru a  technická vybavenost  vojsk a schopnost logistiky.  Bez nich lidský  faktor nic neznamená.

A právě na  schopnost  technicky, především kapacitně proti Číně  vojensky obstát ze strany USA  se  detailně  podíval Wall Street Journal. A  to velmi kriticky!

V článku

The U.S. Isn’t Ready to Face China on the Battlefield

podle  překladače

USA nejsou připraveny čelit Číně na bitevním poli

Invaze na Ukrajinu prohloubila kritické nedostatky v americké obranné průmyslové základně.

Bidenova administrativa zdvojnásobuje uznání Číny jako hlavního amerického konkurenta. Nedávno zveřejněná strategie národní bezpečnosti a strategie národní obrany, která má být brzy zveřejněna – Kongres již obdržel její verzi – dospívají k závěru, že Čína představuje pro USA nejvýznamnější hrozbu. Představitelé administrativy však neřekli, je, že USA nejsou plně připraveny vést velkou válku proti Číně.

Válka na Ukrajině odhalila nedostatky v americké obranné průmyslové základně, které by mohly ohrozit schopnost vést válku s Čínou. Schopnosti bojovat  jsou také zásadní pro odstrašení Číny. Pomoc Washingtonu Ukrajině vyčerpala americké zásoby některých zbraňových systémů a munice, jako jsou raketové systémy země-vzduch Stinger, houfnice M777, 155mm munice a protitankové raketové systémy Javelin.

Tyto výzvy poukazují na ještě vážnější obavy: Americká obranná průmyslová základna není dostatečně připravena na válečné prostředí, které nyní existuje. Funguje jakž takž v mírovém prostředí. Ve velkém regionálním konfliktu – jako je válka s Čínou v Tchajwanském průlivu – by potřeby americké munice pravděpodobně převýšily plány a především zásoby Pentagonu.

V téměř dvou desítkách iterací válečné hry Centra pro strategická a mezinárodní studia, která zkoumala americko-čínskou válku v Tchajwanském průlivu, USA vynaložily všechny své společné dálkové  střely vzduch-země a přesně naváděné protilodní střely dlouhého doletu. první týden konfliktu. Tyto střely jsou kritické kvůli jejich schopnosti zasáhnout čínské námořní síly z vnějšku čínské obrany.

USA nejsou jedinou zemí, která čelí tomuto problému. V nedávné válečné hře zahrnující americké, britské a francouzské síly vyčerpala britská třetí divize národní zásoby kritické munice za něco málo než   týden.

Řešení těchto problémů bude nějakou dobu trvat.

Společnosti obranného průmyslu obecně nejsou ochotny podstupovat finanční rizika bez uzavřených smluv, včetně víceletých smluv. Zatímco americké ministerstvo obrany podepisuje víceleté smlouvy na lodě a letadla, obecně nepodepisuje víceleté smlouvy na munici. Tato averze k riziku se zvyšuje, pokud společnosti musí provádět dodatečné kapitálové investice, zejména ty základní.

Existují také omezení v podobě pracovní síly a dodavatelského řetězce, pokud jde o zvýšenou poptávku po zbraňových systémech a munici potřebné pro jednu nebo více velkých válek. Společnosti potřebují najímat, školit a udržet zaměstnance. Dodavatelské řetězce pro americký obranný sektor také nejsou tak bezpečné, jak by měly být, přičemž některé podniky uzavírají nebo přesouvají dodavatelské řetězce do zámoří – někdy do nepřátelských zemí.

V ostatních případech neexistují alternativní zdroje pro klíčové zbraňové systémy a munici. Javelin se například spoléhá na raketový motor bez větší sekundární zástupnosti. Existují také významné zranitelnosti v dodávkách některých kovů vzácných zemin, na které má Čína téměř monopol; další prvky, jako je titan a hliník; polovodiče a další mikroelektronika.

Konečně, čas je hlavní omezení. Výroba některých typů střel a systémů, jako je systém protivzdušné a protiraketové obrany Patriot Advanced Capability PAC-2/PAC-3, Tomahawk V, střela s plochou dráhou letu odpalovaná ze vzduchu a přesné střely dlouhého doletu, může trvat zhruba dva roky. Tyto dodací lhůty jsou obecně pro doručování prvních střel – ne posledních. Plnění zásob vyžaduje trvalé víceleté investice. Cihelné investice do továren trvají ještě déle.

Tyto výzvy nemají rychlá ani snadná řešení. To znamená, že musíme začít hned. Jedním z kroků je, aby Pentagon přehodnotil celkové požadavky na munici pro jednu nebo více velkých válek. To může zahrnovat modelování míry výdajů na kritickou naváděnou munici mezi pozemními, námořními a vzdušnými silami ve velkém konfliktu na různých úrovních intenzity.

Pentagon se také musí zaměřit na cílené investice do klíčové munice a zbraňových systémů, jako je přesný úder na dlouhé vzdálenosti a integrovaná protivzdušná a protiraketová obrana. Tyto investice by měly zahrnovat podepisování víceletých smluv.

Během druhé světové války byla průmyslová výroba v USA a spojeneckých zemích nezbytná pro porážku Německa i Japonska. Ale nestalo se to přes noc. Pokud to USA myslí s konkurencí s Čínou vážně, musí dát své peníze tam, kde je mají. Obranná průmyslová základna je kritickým místem, kde začít.

Autor

Seth G. Jones je senior viceprezidentem a ředitelem Mezinárodního bezpečnostního programu v Centru pro strategická a mezinárodní studia a naposledy autorem knihy „Tři nebezpeční muži: Rusko, Čína, Írán a vzestup nepravidelné války“.

Tolik Wall Street Journal. A  za této situace bylo Rusko dotlačeno  do pevného objetí s Pekingem!!! Tohle je nad jakékoliv moje  chápání. Nemluvě  a  sankcích. Ty všechno ještě  zostřují.  Ruské  zásoby kovů, většinově  nenahraditelných pro válečnou výrobu  nyní  budou jednoznačně nedostatkové. Stejně jako řada  dalších surovin. Ale ono vše  začíná u tak obyčejných a  všedních materiálů, jako  je dřevo, kterého vojenské dodávky polykají neuvěřitelná množství nebo surové železo a ocel. Ruské železo a ocel jsme si na Západě  sankčně  zakázali také.

Se  současným vyhlášením idiotismu jménem Green Deal  a  ještě  větším idiotismem zákazu  ruských energií.  Takže  železářství a  ocelárenství v  Evropě  mají utrum. A  Spojené státy?  Tamní  ocelárenské srdce  jménem Pittsburgh  už dávno a  dávno, nejméně před  čtvrtstoletím postihl dokonalý a tvrdý infarkt. A nejen Pittsburgh. Napříč  USA  je to všude  stejné. Železářský a  ocelářský průmysl je v  troskách.

Bez  Železa  a prvotřídní oceli můžete na  masovou produkci zbraní  zapomenout. Totéž  platí o hliníku.  A  totéž platí o  například  o hliníku. Kde  se  situace opakuje. Ten bez  obrovských kvant levné energie  vyrobit  nelze jde to ještě méně než u oceli. Prostě  Green deal a ekošílenství nepustí.  Hlavně , že jsme si zakázali ruské energie, ocel, dřevo a hliník….. A je potřeba  usilovat o  masové dozbrojení s Čínou. Která  to, co my  nechceme od  Ruska  ráda  vezme. Dodám, že mimořádně lacino. Protože Moskva je v  úzkých…..

Aby bylo jasné, jak vážný ten materiálový problém je, dám sem  tři  grafy:

1- graf dlouhodobé produkce  oceli v  USA

2- graf dlouhodobé produkce oceli v Číně

3-  graf  největších dovozců oceli do USA

Když se  na  to podíváte pozorně, pak zjistíte, že  Čína  vyrábí  více  než 12x  více oceli než USA. A  ty aby kryly svojí spotřebu  dováží  4násobek své  vlastní produkce ze zahraničí….V současné energetické krizi a zeleném šílenství!

Za mne je  tady něco hodně  špatně! Daleko více, než popisuje v tom i tak zajímavém artiklu WSJ!!!