Flash -Nositel Pulitzerovy ceny Seymour Hersh: Nordstreamy vyhodili Američané .Dobrý překlad.

TOHLE MUSÍ ZA KAŽDOU CENU HNED NA  SKLO!!!! PŘIŠLO MI TO ZE  ČTYŘ ZDROJŮ  SOUČASNĚ.

Už mám na  rozdíl od odpoledne  DOBRÝ překlad. Vděčím za něj paní Dagmar, které tímto veřejně  děkuji. Ušetřila mi spousty nedokonalé práce a trápení!!!

Právě mi ze  dvou stran přišlo upozornění na  článek  Seymoura  Hershe, nositele  těch  nejprestižnějších  amerických  novinářských  cen  – 5x Polkovy a 1x Pulitzerovi, kde publikuje  výsledky  svého šetření ohledně  sabotáže  na  Nordstreamy.

Seymour Hersh není žádný  kecal, blábolista nebo Putinův  troll. Nýbrž  nejtěžší žurnalistická  váha, kterou si lze  vůbec představit!!!! Viz jeho vizitka  ve Wikipedii!

Zde je jeho článek:

How America Took Out The Nord Stream Pipeline

podle  překladače

Jak Amerika vyřadila plynovod Nord Stream

New York Times to nazvaly „záhadou“, ale Spojené státy provedly tajnou námořní operaci, která byla držena v tajnosti – až dosud

Seymour Hersh

před 4 hod

„Bidenovo rozhodnutí sabotovat plynovody přišlo po více než devíti měsících vysoce tajné debaty uvnitř washingtonské národní bezpečnostní komunity…“

NORD STREAM

Potápěčské a záchranné centrum amerického námořnictva lze nalézt na místě tak nejasném, jako je jeho jméno – po tom, co bylo kdysi okrajovou  adresou ve venkovském Panama City, nyní vzkvétajícím letovisku v jihozápadní části Floridy, 70 mil jižně od hranice s Alabamou. Komplex centra je stejně těžko popsatelný jako jeho umístění – fádní betonová stavba  z druhé světové války, která má vzhled jakési odborné střední školy na západní straně Chicaga. Prádelna a taneční škola jsou odděleny čtyřproudou  silnicí.

Středisko po desetiletí trénovalo vysoce kvalifikované hlubinné potápěče, kteří, jakmile byli přiděleni k americkým vojenským jednotkám po celém světě, jsou schopni technického potápění k dobrému – použití výbušnin C4 k vyčištění přístavů a pláží od trosek a nevybuchlých nařízení – stejně jako špatnému, jako je vyhození zahraničních ropných plošin do povětří, znečištění sacích ventilů pro podmořské elektrárny. zničení zdymadel na klíčových lodních kanálech. Centrum Panama City, které se může pochlubit druhým největším krytým bazénem v Americe, bylo ideálním místem pro nábor nejlepších a nejmlčenlivějších absolventů potápěčské školy, kteří loni v létě úspěšně udělali to, co jim bylo povoleno dělat 260 stop pod hladinou Baltského moře.

Loni v červnu potápěči námořnictva, operující pod krytím široce propagovaného letního cvičení NATO známého jako BALTOPS 22, umístili dálkově odpalované výbušniny, které o tři měsíce později zničily tři ze čtyř plynovodů Nord Stream, podle zdroje s přímou znalostí nadřízeného operačního plánování.

Dva z plynovodů, které byly souhrnně známy jako Nord Stream 1, poskytovaly Německu a většině západní Evropy levný ruský zemní plyn po více než deset let. Druhý pár plynovodů, nazvaný Nord Stream 2, byl postaven, ale ještě nebyl v provozu. V době, když se ruská vojska hromadila na ukrajinské hranici a na obzoru se rýsovala nejkrvavější válka v Evropě od roku 1945, prezident Joseph Biden viděl právě plynovody jako prostředek Vladimira Putina, aby použil zemní plyn pro své politické a územní ambice.

Mluvčí Bílého domu Adrienne Watson v e-mailu uvedla: „Je to falešná a úplná fikce.“ Tammy Thorpová, mluvčí CIA, podobně napsala: „Toto tvrzení je zcela a naprosto nepravdivé.“

Bidenovo rozhodnutí sabotovat plynovody přišlo po více než devíti měsících vysoce tajné debaty uvnitř washingtonské národně-bezpečnostní komunity o tom, jak nejlépe dosáhnout tohoto cíle. Po většinu té doby nešlo o to, zda misi provést, ale jak ji provést, aniž by bylo zřejmé, kdo je za ni zodpovědný.

Existoval zásadní byrokratický důvod spoléhat se na absolventy potápěčské školy v Panama City. Potápěči byli pouze příslušníci námořnictva a ne členové amerického velitelství zvláštních sil, jehož tajné operace musí být hlášeny Kongresu a předem informovány vedení Senátu a Sněmovny reprezentantů – takzvaný Gang osmi. Bidenova administrativa dělala vše, co bylo v jejích silách, aby se vyhnula únikům, protože plánování probíhalo koncem roku 2021 a do prvních měsíců roku 2022.

Prezident Biden a jeho zahraničněpolitický tým – poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan, ministr zahraničí Tony Blinken a Victoria Nulandová, náměstkyně ministra zahraničí pro politiku – byli hlasití a důslední ve svém nepřátelství vůči oběma plynovodům, které vedly paralelně 750 mil pod Baltským mořem ze dvou různých přístavů v severovýchodním Rusku poblíž estonské hranice a prochází poblíž dánského ostrova Bornholm a končí v severním Německu.

Přímá trasa, která obcházela jakoukoli potřebu tranzitu přes Ukrajinu, byla požehnáním pro německou ekonomiku, která se těšila hojnosti levného ruského zemního plynu – dost na provoz továren a vytápění tamních  domácností, zatímco německým distributorům umožňovala prodávat přebytečný plyn se ziskem po celé  Evropě. Kroky, které by mohly být vysledovány k administrativě, by porušily americké sliby minimalizovat přímý konflikt s Ruskem. Utajení bylo nezbytné.

Od svých nejranějších dnů byl Nord Stream 1 vnímán Washingtonem a jeho protiruskými partnery v NATO jako hrozba pro západní nadvládu. Holdingová společnost Nord Stream AG byla založena ve Švýcarsku v roce 2005 ve spolupráci s Gazpromem, veřejně obchodovanou ruskou společností produkující obrovské zisky pro akcionáře, která je ovládána oligarchy, o nichž je známo, že jsou v područí Putina. Gazprom ovládal 51 procent společnosti, přičemž čtyři evropské energetické firmy – jedna ve Francii, jedna v Nizozemsku a dvě v Německu – se podělily o zbývajících 49 procent akcií a měly právo kontrolovat navazující prodej levného zemního plynu místním distributorům v Německu a západní Evropě. Zisky Gazpromu byly sdíleny s ruskou vládou a státní příjmy z plynu a ropy se v některých letech odhadovaly až na 45 procent ruského ročního rozpočtu.

Americké politické obavy byly reálné: Putin by teď měl dodatečný a tolik potřebný významný zdroj příjmů a Německo a zbytek západní Evropy by se staly závislými na levném zemním plynu dodávaném Ruskem – a zároveň by se snížila evropská závislost na Americe. Ve skutečnosti se přesně to stalo. Mnoho Němců považovalo Nord Stream 1 za součást vysvobození pocházející ze slavné teorie ostpolitiky bývalého kancléře Willyho Brandta, která by umožnila poválečnému Německu rehabilitovat sebe a další evropské národy zničené ve druhé světové válce, mimo jiné využitím levného ruského plynu k pohonu prosperujícího západoevropského trhu a  ekonomiky.

Nord Stream 1 byl z pohledu NATO a Washingtonu dost nebezpečný, ale Nord Stream 2, jehož výstavba byla dokončena v září 2021, by v případě schválení německými regulačními orgány zdvojnásobil množství levného plynu, který by byl k dispozici Německu a západní Evropě. Druhý plynovod by také poskytl dostatek plynu pro více než 50 procent roční spotřeby Německa. Napětí mezi Ruskem a NATO neustále eskalovalo, podporované agresivní zahraniční politikou Bidenovy administrativy.

Opozice vůči Nord Stream 2 vzplanula v předvečer Bidenovy inaugurace v lednu 2021, kdy republikáni v Senátu vedení Tedem Cruzem z Texasu opakovaně vznesli otázku politické hrozby levného ruského zemního plynu během potvrzovacího slyšení Blinkena jako ministra zahraničí. Do té doby sjednocený Senát úspěšně schválil zákon, který, jak Cruz řekl Blinkenovi, „zastavil plynovod „. Existoval by obrovský politický a ekonomický tlak ze strany německé vlády, tehdy vedené Angelou Merkelovou, aby se druhý plynovod zprovoznil.

Postavil by se Biden Němcům? Blinken řekl, že ano, ale dodal, že o podrobnostech názorů nastupujícího prezidenta nehovořil. „Znám jeho silné přesvědčení, že je to špatný nápad,  ten Nord Stream 2,“ řekl. „Vím, že by chtěl, abychom použili každý přesvědčovací nástroj, který máme, abychom přesvědčili naše přátele a partnery, včetně Německa, aby s tím nepokračovali.“

O několik měsíců později, když se stavba druhého plynovodu blížila ke konci, Biden přivřel oči. V květnu téhož roku administrativa v ohromujícím obratu zrušila sankce proti Nord Stream AG, přičemž úředník ministerstva zahraničí připustil, že snaha zastavit plynovod prostřednictvím sankcí a diplomacie byla „vždy běh na dlouhou trať“. V zákulisí vládní úředníci údajně naléhali na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, který v té době čelil hrozbě ruské invaze, aby tento krok nekritizoval.

Mělo to okamžité důsledky. Republikáni v Senátu v čele s Cruzem oznámili okamžitou blokádu všech Bidenových kandidátů na zahraniční politiku a odložili schválení ročního rozpočtu pro obranu o měsíce, hluboko do podzimu. Politico později vylíčilo Bidenův obrat ohledně druhého ruského plynovodu jako „jediné rozhodnutí, které bylo pravděpodobně větší než chaotické vojenské stažení z Afghánistánu, jež  ohrozilo Bidenovu agendu“.

Administrativa se potácela, přestože dostala odklad kvůli krizi v polovině listopadu, kdy němečtí regulátoři pozastavili schvalování druhého plynovodu Nord Stream. Ceny zemního plynu vzrostly o 8% během několika dní, uprostřed rostoucích obav v Německu a Evropě, že pozastavení plynovodu a rostoucí možnost války mezi Ruskem a Ukrajinou by vedly k velmi nechtěné studené zimě. Washingtonu nebylo jasné, kde přesně stojí Olaf Scholz, nově jmenovaný německý kancléř. O několik měsíců dříve, po pádu Afghánistánu, Scholtz ve svém projevu v Praze veřejně podpořil výzvu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona k autonomnější evropské zahraniční politice – což jasně naznačuje menší spoléhání se na Washington a jeho nevypočitatelné  akce.

Během toho všeho se ruské jednotky neustále a zlověstně hromadily na hranicích Ukrajiny a do konce prosince bylo více než 100 000 vojáků v pozicích k útoku z Běloruska a Krymu. Ve Washingtonu rostl poplach, včetně Blinkenova odhadu, že počty vojáků by se mohly „v krátké době zdvojnásobit“.

Pozornost administrativy se opět soustředila na Nord Stream. Dokud bude Evropa závislá na plynovodech levného zemního plynu, Washington se obával, že země jako Německo se budou zdráhat dodávat Ukrajině peníze a zbraně, které potřebuje k porážce Ruska.

Bylo to v tomto neklidném okamžiku, kdy Biden pověřil Jakea Sullivana, aby dal dohromady meziagenturní skupinu, která by přišla s plánem.

Na stole měly být všechny možnosti. Ale objevila  se prakticky  jen jedna.

PLÁNOVÁNÍ

V prosinci 2021, dva měsíce předtím, než první ruské tanky vjely na Ukrajinu, svolal Jake Sullivan schůzku nově vytvořené pracovní skupiny – mužů a žen ze sboru náčelníků štábů, CIA a ministerstva zahraničí a financí – a požádal o doporučení, jak reagovat na Putinovu hrozící invazi.

Byla to první ze série přísně tajných schůzek v zabezpečené místnosti v nejvyšším patře budovy Old Executive Office, sousedící s Bílým domem, který byl také domovem prezidentova Poradního výboru pro zahraniční zpravodajství (PFIAB). Došlo k obvyklému tlachání tam a zpět, které nakonec vedlo k zásadní předběžné otázce: Bylo by doporučení, které skupina předala prezidentovi, vratné – jako další vrstva sankcí a měnových omezení – nebo nevratné – tedy kinetické akce, které nelze vrátit zpět?

Podle zdroje s přímou znalostí procesu bylo účastníkům jasné, že Sullivan zamýšlel, aby skupina přišla s plánem na zničení dvou plynovodů Nord Stream – a že plnil přání prezidenta.

Aktéři  Zleva doprava: Victoria Nuland, Anthony Blinken a Jake Sullivan.

Během několika následujících setkání účastníci diskutovali o možnostech útoku. Námořnictvo navrhlo použít nově uvedenou ponorku k přímému útoku na plynovod. Letectvo diskutovalo o shazování bomb se zpožděnými roznětkami, které by mohly být odpáleny na dálku. CIA tvrdila, že cokoliv se udělá, bude to muset být skryté. Všichni zúčastnění chápali, co je v sázce. „Tohle není nic pro děti,“ řekl zdroj. Pokud by byl útok vystopovatelný ke Spojeným státům, „je to válečný akt“.

V té době byla CIA řízena Williamem Burnsem, mírným bývalým velvyslancem v Rusku, který sloužil jako náměstek ministra zahraničí v Obamově vládě. Burns rychle pověřil pracovní skupinu agentury, jejímiž ad hoc členy byl – náhodou – někdo, kdo byl obeznámen se schopnostmi námořních hlubinných potápěčů v Panama City. Během několika příštích týdnů začali členové pracovní skupiny CIA připravovat plán tajné operace, která by použila hlubinné potápěče k provedení exploze plynovodu.

Něco takového se dělalo už dříve. V roce 1971 se americká zpravodajská komunita dozvěděla z dosud nezveřejněných zdrojů, že dvě důležité jednotky ruského námořnictva komunikují prostřednictvím podmořského kabelu pohřbeného v Ochotském moři na ruském pobřeží Dálného východu. Depeše spojovala regionální námořní velitelství s velitelstvím pevniny ve Vladivostoku.

Pečlivě vybraný tým operativců CIA a Národní bezpečnostní agentury byl sestaven někde v oblasti Washingtonu, v hlubokém krytí, a vypracoval plán, s použitím námořních potápěčů, upravených ponorek a hlubinného záchranného vozidla, který uspěl, po mnoha pokusech a omylech, při lokalizaci ruského kabelu. Potápěči umístili na kabel sofistikované odposlouchávací zařízení, které úspěšně zachytilo ruský provoz a zaznamenalo jej na záznamový systém.

NSA zjistila, že vysocí důstojníci ruského námořnictva, přesvědčeni o bezpečnosti svého komunikačního spojení, chatovali se svými kolegy bez šifrování. Nahrávací zařízení a jeho páska musely být vyměňovány každý měsíc a projekt vesele pokračoval deset let, dokud nebyl kompromitován čtyřiačtyřicetiletým civilním technikem NSA jménem Ronald Pelton, který mluvil plynně rusky. Pelton byl prozrazen ruským přeběhlíkem v roce 1985 a odsouzen do vězení. Rusové mu zaplatili jen 5 000 dolarů za jeho odhalení o operaci, spolu s 35 000 dolary za další ruské operační údaje, které poskytl a které nebyly nikdy zveřejněny.

Tento podvodní úspěch s kódovým označením Ivy Bells byl inovativní a riskantní a přinesl neocenitelné informace o záměrech a plánování ruského námořnictva.

Přesto byla meziagenturní skupina zpočátku skeptická k nadšení CIA pro tajný hlubyný podmořský útok. Bylo tam příliš mnoho nezodpovězených otázek. Vody Baltského moře byly silně střeženy ruským námořnictvem a neexistovaly žádné ropné plošiny, které by mohly být použity jako krytí pro potápěčskou operaci. Museli by potápěči jet do Estonska, přímo za hranicí ruských doků pro nakládání zemního plynu, aby se na misi připravili? „Byla by to výzva“ bylo řečeno agentuře.

Během „všech těchto intrik,“ řekl zdroj, „někteří pracující lidé v CIA a na ministerstvu zahraničí říkali: ‚Nedělejte to. Je to hloupé a bude to politická noční můra, pokud to vyjde.“

Nicméně na začátku roku 2022 pracovní skupina CIA oznámila Sullivanově meziagenturní skupině: „Máme způsob, jak vyhodit potrubí do povětří.“

To, co následovalo, bylo ohromující. 7. února, méně než tři týdny před zdánlivě nevyhnutelnou ruskou invazí na Ukrajinu, se Biden setkal ve své kanceláři v Bílém domě s německým kancléřem Olafem Scholzem, který byl po určitém kolísání zakotvil pevně v americkém týmu. Na tiskové konferenci, která následovala, Biden vzdorovitě řekl: „Pokud Rusko napadne… Nord Stream 2 již nebude. Ukončíme to.“

O dvacet dní dříve náměstkyně ministra Nulandová  přednesla v podstatě stejnou zprávu na brífinku ministerstva zahraničí, s malým tiskovým pokrytím. „Chci, aby vám to dnes bylo jasné,“ odpověděla na otázku. „Pokud Rusko napadne Ukrajinu, Nord Stream 2 se tak či onak nepohne kupředu.“

Několik z těch, kteří se podíleli na plánování mise proti plynovodu, bylo zděšeno tím, co považovali za nepřímé odkazy na útok.

„Bylo to jako použít atomovou bombu na Tokio a říct Japoncům, že ji odpálíme,“ řekl zdroj. „Plán byl, aby opce byly provedeny po invazi a nebyly veřejně inzerovány. Biden to prostě nepochopil nebo to ignoroval.“

Bidenova a Nulandové nerozvážnost, pokud tomu tak bylo, mohla některé plánovače frustrovat. Ale také to vytvořilo příležitost. Podle tohoto zdroje někteří z vysokých představitelů CIA rozhodli, že vyhození plynovodu do povětří „již nelze považovat za skrytou možnost, protože prezident právě oznámil, že víme, jak to udělat.“

Plán vyhodit do povětří Nord Stream 1 a 2 byl náhle degradován z tajné operace, která vyžadovala, aby byl Kongres informován, na operaci, která byla považována za vysoce tajnou zpravodajskou operaci s americkou vojenskou podporou. Podle zákona, vysvětlil zdroj: „Již neexistoval právní požadavek hlásit operaci Kongresu. Jediné, co teď museli udělat, bylo prostě to udělat – ale pořád to muselo být tajné. Rusové mají vynikající dohled nad Baltským mořem.“

Členové pracovní skupiny agentury neměli žádný přímý kontakt s Bílým domem a dychtivě chtěli zjistit, zda prezident myslí vážně to, co řekl – tedy zda je mise nyní jasná. Zdroj vzpomínal: „Bill Burns se vrátil a řekl: ‚Udělejte to.'“

„Norské námořnictvo rychle našlo správné místo v mělké vodě několik mil od dánského ostrova Bornholm…“

OPERACE

Norsko bylo ideálním místem jako základna mise.

V posledních několika letech krize mezi Východem a Západem americká armáda značně rozšířila svou přítomnost v Norsku, jehož západní hranice vede 1 400 mil podél severního Atlantiku a spojuje se za polárním kruhem s Ruskem. Pentagon vytvořil vysoce placená pracovní místa a kontrakty, uprostřed některých místních kontroverzí, investováním stovek milionů dolarů do modernizace a rozšíření zařízení amerického námořnictva a letectva v Norsku. Nové práce zahrnovaly, což je nejdůležitější, pokročilý radar se syntezní aparaturou daleko na severu, který byl schopen proniknout až  hluboko do Ruska a byl připojen právě v době, kdy americká zpravodajská komunita ztratila přístup k řadě odposlouchávacích míst dlouhého dosahu v Číně.

Nově zrekonstruovaná americká ponorková základna, která byla ve výstavbě po celá léta, se stala provozuschopnou a více amerických ponorek bylo nyní schopno úzce spolupracovat se svými norskými kolegy na monitorování a špionáži na hlavní ruské jaderné pevnosti 250 mil na východ, na poloostrově Kola. Amerika také značně rozšířila norskou leteckou základnu na severu a dodala norskému letectvu flotilu hlídkových letadel P8 Poseidon vyrobených Boeingem, aby posílila svou dálkovou špionáž ve všem, co se týká Ruska.

Norská vláda na oplátku loni v listopadu rozhněvala liberály a některé umírněné členy parlamentu schválením Doplňkové dohody o obranné spolupráci (SDCA). Podle nové dohody by americký právní systém měl jurisdikci v určitých „dohodnutých oblastech“ na severu nad americkými vojáky obviněnými ze zločinů mimo základnu, stejně jako nad těmi norskými občany obviněnými nebo podezřelými ze zasahování do práce na základně.

Norsko bylo jedním z původních signatářů smlouvy NATO v roce 1949, v prvních dnech studené války. Dnes je nejvyšším  funkcionářem  NATO Jens Stoltenberg, oddaný antikomunista, který sloužil jako norský premiér osm let, než se v roce 2014 s americkou podporou, přesunul na vysoký post v NATO. Byl zastáncem tvrdé linie ve všem, co se týkalo Putina a Ruska.  Spolupracoval s americkou zpravodajskou komunitou od války ve Vietnamu. Od té doby mu lidé naprosto důvěřují. „Je to rukavice, která ideálně padne na americkou ruku,“ řekl zdroj.

Po návratu do Washingtonu plánovači věděli, že musí jet do Norska. „Nenávidí Rusy a norské námořnictvo bylo plné vynikajících námořníků a potápěčů, kteří měli generace zkušeností s vysoce výnosným hlubokomořským průzkumem ropy a zemního plynu,“ řekl zdroj. Také jim bylo možné důvěřovat, že udrží misi v tajnosti. (Norové mohli mít i jiné zájmy. Zničení plynovodu Nord Stream – pokud by se to Američanům podařilo – by Norsku umožnilo prodávat mnohem více svého vlastního zemního plynu do Evropy.)

Někdy v březnu několik členů týmu odletělo do Norska, aby se setkali s norskou tajnou službou a námořnictvem. Jednou z klíčových otázek bylo, kde přesně v Baltském moři je nejlepší místo pro umístění výbušnin. Nord Stream 1 a 2, každý se dvěma linkami  potrubí, vzájemně oddělenými o něco více než mílí, než  se dostaly do přístavu Greifswald na dalekém severovýchodě Německa.

Norské námořnictvo rychle našlo správné místo v mělkých vodách Baltského moře několik mil od dánského ostrova Bornholm. Potrubí vedlo více než míli od sebe podél mořského dna, které bylo jen 260 stop hluboké. To by bylo v dosahu potápěčů, kteří operujících  z norské minolovky třídy Alta, potápějí se směsí kyslíku, dusíku a helia proudícího z jejich láhví a na čtyřech potrubích s betonovými ochrannými kryty zasadí nálože C4. Byla by to únavná, časově náročná a nebezpečná práce, ale vody u Bornholmu měly ještě jednu výhodu: nebyly zde žádné velké přílivové proudy, což by potápění značně ztížilo.

Po chvilce přezkoumávání  byli všichni Američané pro.

V tomto okamžiku opět vstoupila do hry obskurní skupina námořnictva pro hlubinné potápění v Panama City.  Absolventi  školy hloubkového potápění  v Panama Cityúčastnili Ivy Bells, jsou elitními frekventanty  námořní akademie v Annapolisu považováni za nechtěnou „stojatou vodu“, kteří obvykle hledají slávu co by Navy  Seal, stíhací pilot inebo ponorkáři. Musí-li se někdo stát „černou botou“ – tedy členem méně žádoucího velitelství hladinových lodí – hledá vždy alespoň službu na torpédoborci, křižníku nebo obojživelné lodi. Nejméně okouzlující ze všech je práce  s minami. Tito  potápěči se nikdy neobjevují v hollywoodských filmech ani na obálkách populárních časopisů.

„Nejlepší potápěči s kvalifikací pro hloubkové potápění jsou úzká komunita a jen ti nejlepší jsou rekrutováni pro operace a je jim řečeno, aby byli připraveni být předvoláni do CIA ve Washingtonu,“ řekl zdroj.

Norové a Američané měli místo akce a operativce, ale byla tu další obava: jakákoli neobvyklá podvodní aktivita ve vodách u Bornholmu by mohla přitáhnout pozornost švédského nebo dánského námořnictva, které by o ní mohlo informovat.

Dánsko bylo také jedním z původních signatářů NATO a ve zpravodajské komunitě bylo známé svými zvláštními vazbami na Spojené království. Švédsko požádalo o členství v NATO a prokázalo své velké schopnosti při řízení svých podvodních zvukových a magnetických senzorových systémů, které úspěšně sledovaly ruské ponorky, které se občas objevily v odlehlých vodách švédského souostroví a byly  donuceny vyplout  na hladinu.

Norové se připojili k Američanům a trvali na tom, že někteří vysocí představitelé v Dánsku a Švédsku musí být obecně informováni o možných potápěčských aktivitách v této oblasti. Tímto způsobem by mohl zasáhnout někdo výše postavený a udržet zprávu mimo řetězec velení, a tím izolovat provoz potrubí. „To, co jim bylo řečeno a co věděli, bylo záměrně odlišné,“ řekl mi zdroj. (Norské velvyslanectví, které bylo požádáno, aby se k tomuto příběhu vyjádřilo, neodpovědělo.)

Norové byli klíčem k řešení dalších překážek. O ruském námořnictvu bylo známo, že vlastní sledovací technologii schopnou odhalit a spustit podvodní miny. Americká výbušná zařízení musela být maskována tak, aby se ruskému systému jevila jako součást přirozeného pozadí – něco, co vyžadovalo přizpůsobení se specifické slanosti vody. Norové měli představu.

A také řešení zásadní otázky, kdy by se operace měla uskutečnit. Každý červen, za posledních 21 let, americká šestá flotila, jejíž vlajková loď má základnu v italské Gaetě, jižně od Říma, podporovala velké cvičení NATO v Baltském moři, kterého se zúčastnily desítky spojeneckých lodí v celém regionu. Cvičení, které se konalo v červnu, by mělo být známé jako Baltic Operations 22 nebo BALTOPS 22. Norové navrhli, že by to byl ideální kryt pro umístění náloží.

Američané poskytli jeden životně důležitý prvek: přesvědčili plánovače šesté flotily, aby do programu přidali výzkumné a vývojové cvičení. Cvičení, jak bylo zveřejněno námořnictvem, zahrnovalo šestou flotilu ve spolupráci s námořními „výzkumnými a válečnými centry“. Akce na moři by se konala u pobřeží ostrova Bornholm a zúčastnily by se jí týmy potápěčů NATO, kteří by kladli miny, přičemž soutěžící týmy by používaly nejnovější podvodní technologie k jejich nalezení a zničení.

Bylo to užitečné cvičení i důmyslné krytí. Chlapci z Panama City by udělali svou práci a výbušniny C4 by byly na místě do konce BALTOPS22, s připojeným 48hodinovým časovačem. Všichni Američané a Norové by byli dávno pryč při prvním výbuchu.

Začalo odpočítávání. „Hodiny tikaly a my jsme se blížili k dokončení mise,“ řekl zdroj.

A pak:  si to Washington rozmyslel. Bomby byly umístěny během BALTOPS, ale Bílý dům se obával, že dvoudenní okno pro jejich detonaci by bylo příliš blízko od konce cvičení a bylo by zřejmé, že Amerika je zapojena.

Místo toho měl Bílý dům nový požadavek: „Mohou chlapi v terénu přijít s nějakým způsobem, jak později na povel vyhodit potrubí do povětří?“

Někteří členové plánovacího týmu byli rozzlobeni a frustrováni prezidentovou zdánlivou nerozhodností. Potápěči z Panama City opakovaně trénovali zasazení C4 na potrubí, stejně jako během BALTOPS, ale nyní musel tým v Norsku přijít na způsob, jak dát Bidenovi to, co chtěl – schopnost vydat úspěšný příkaz k provedení v době, kterou by i vybral.

Provést  svévolnou změnou na poslední chvíli bylo něco, co byla CIA zvyklá řešit. Ale také se znovu obnovily obavy, které někteří sdíleli, ohledně nezbytnosti a legálnosti celé operace.

Prezidentovy tajné rozkazy také připomněly dilema CIA z  vietnamské války, kdy prezident Johnson, konfrontován s rostoucími náladami proti válce ve Vietnamu, nařídil CIA, aby porušila svou chartu – která jí výslovně zakazovala působit uvnitř Ameriky – tím, že špehovala protiválečné vůdce, aby zjistila, zda jsou kontrolováni komunistickým Ruskem.

Agentura se nakonec podvolila a v průběhu roku 1970 bylo jasné, jak daleko byla ochotna zajít. Po skandálech Watergate se v novinách objevila odhalení o špehování amerických občanů CIA, jejím zapojení do atentátů na zahraniční vůdce a podkopávání chilské socialistické vlády Salvadora Allendeho.

Tato odhalení vedla k dramatické sérii slyšení v polovině roku 1970 v Senátu, vedených Frankem Churchem z Idaho, které objasnilo, že Richard Helms, tehdejší ředitel agentury, akceptoval, že má za povinnost dělat to, co prezident chce, i kdyby to mělo znamenat porušení zákona.

V nepublikovaném svědectví za zavřenými dveřmi Helms smutně vysvětlil, že „máte téměř neposkvrněné početí, když něco děláte“ na tajný příkaz prezidenta. „Ať už je správné, že byste to měli mít, nebo je špatné, že to budete mít, [CIA] pracuje podle jiných pravidel a základních regulí než kterákoli jiná část vlády.“ V podstatě říkal senátorům, že jako šéf CIA chápe, že pracoval pro Bílý dům, a ne pro Ústavu.

Američané pracující v Norsku fungovali ve stejné dynamice a svědomitě začali řešit nový problém – jak dálkově odpálit výbušniny C4 na Bidenův příkaz. Byl to mnohem náročnější úkol, než lidé ve Washingtonu chápali. Neexistoval způsob, jak by tým v Norsku věděl, kdy by prezident mohl stisknout tlačítko. Bylo by to za pár týdnů, za mnoho měsíců nebo za půl roku nebo déle?

C4 připojená k potrubí by byla spuštěna sonarovou bójí spuštěnou letadlem v krátké době, ale postup zahrnoval nejpokročilejší technologii zpracování signálu. Jakmile budou zařízení se zpožděným časováním připojená ke kterémukoli ze čtyř potrubí na místě, mohou být náhodně spuštěna složitou směsí zvuků oceánského pozadí v celém silně frekventovaném Baltském moři – z blízkých a vzdálených lodí, podvodních vrtů, seismických událostí, vln a dokonce i mořských tvorů. Aby se tomu zabránilo, sonarová bóje, jakmile by byla na místě, by vydávala sekvenci jedinečných nízkofrekvenčních tónových zvuků – podobně jako ty, které vydává flétna nebo klavír – které by byly rozpoznány časovacím zařízením a po předem nastavených hodinách zpoždění by spustily výbušniny. („Chcete signál, který je dostatečně robustní, aby žádný jiný signál nemohl náhodně vyslat puls, který odpálil výbušniny,“ řekl mi Dr. Theodore Postol, emeritní profesor vědy, technologie a národní bezpečnostní politiky na MIT. Postol, který sloužil jako vědecký poradce šéfa námořních operací Pentagonu, řekl, že problém, kterému čelila  skupina v Norsku kvůli Bidenovu zpoždění, je otázkou náhody: „Čím déle jsou výbušniny ve vodě, tím větší by bylo riziko náhodného signálu, který by odpálil bomby.“

26. září 2022 provedl průzkumný letoun P8 norského námořnictva zdánlivě rutinní let a shodil sonarovou bóji. Signál se šířil pod vodou, nejprve do Nord Stream 2 a pak do Nord Stream 1. O několik hodin později byly odpáleny vysoce výkonné výbušniny C4 a tři ze čtyř potrubí byly vyřazeny z provozu. Během několika minut bylo vidět, jak se na vodní hladině šíří kaluže metanu, které zůstaly v uzavřených potrubích, a svět se dozvěděl, že se stalo něco nezvratného.

SPAD

Bezprostředně po výbuších  plynovodů s ním americká média zacházela jako s nevyřešenou záhadou. Rusko bylo opakovaně citováno jako pravděpodobný viník, podníceno vypočítavými úniky informací z Bílého domu – ale aniž by kdy kdo stanovil jasný motiv pro takový akt sebe-sabotáže, kromě prosté odplaty. O několik měsíců později, když vyšlo najevo, že ruské úřady v tichosti získávaly odhady nákladů na opravu potrubí, New York Times popsaly zprávy jako „komplikující teorie o tom, kdo byl za útokem“. Žádné významné americké noviny se nezabývaly dřívějšími hrozbami plynovodů ze strany Bidena a náměstkyně ministryně zahraničí Nulandové.

Zatímco nikdy nebylo jasné, proč by se Rusko snažilo zničit svůj vlastní lukrativní plynovod, výmluvnější zdůvodnění prezidentova kroku přišlo od ministra zahraničí Blinkena.

Když byl Blinken loni v září na tiskové konferenci dotázán na důsledky zhoršující se energetické krize v západní Evropě, popsal tento okamžik jako potenciálně dobrý:

„Je to obrovská příležitost jednou provždy odstranit závislost na ruské energii a tím odebrat Vladimiru Putinovi použití energie jako prostředku k prosazování jeho imperiálních plánů. To je velmi významné a nabízí to obrovskou strategickou příležitost pro nadcházející roky, ale mezitím jsme odhodláni udělat vše, co je v našich silách, abychom zajistili, že důsledky toho všeho neponesou občané v našich zemích nebo po celém světě.“

Nedávno Victoria Nuland vyjádřila spokojenost se zánikem nejnovějšího ropovodu. Při výpovědi na slyšení senátního výboru pro zahraniční vztahy na konci ledna řekla senátoru Tedu Cruzovi: „Stejně jako vy jsem, a myslím, že  i vláda je velmi potěšena, když vím, že Nord Stream 2 je nyní, jak rád říkáte, kus kovu na dně moře.“

Zdroj měl mnohem lepší pohled na Bidenovo rozhodnutí sabotovat více než 1500 mil plynovodu Gazprom, když se blížila zima. „No,“ řekl, když mluvil o prezidentovi, „musím uznat, že ten chlap má koule.  Řekl, že to udělá, a také to udělal.“

Na otázku, proč si myslí, že Rusové neodpověděli, cynicky odpověděl: „Možná chtějí schopnost dělat to samé, co USA.

„Byla to krásná krycí historka,“ pokračoval. „Za tím byla tajná operace, která umístila odborníky do terénu a vybavení, které fungovalo na tajném signálu.

„Jedinou chybou bylo rozhodnutí to udělat.“