VIZE 2023 – důchody

napsal P.Kalenda

V minulých dnech prošel Sněmovnou návrh zákona o omezení zákonné valorizace důchodů na základě překročení inflace o více než 5% oproti době poslední valorizace. Toto omezení bylo zdůvodněno nutností udržení důchodového systému (Jurečka zde: https://www.irozhlas.cz/ekonomika/jurecka-cervnova-valorizace-duchody_2302201410_mik). Ministr (traktorista) Jurečka současně uvedl, že se rozevírají nůžky mezi zaměstnanci a důchodci a je nutno uplatnit mezigenerační solidaritu tak, aby poměr mezi výší průměrných důchodů a průměrných mezd se dále nenavyšoval. Toto podpořil následujícím grafem (Obr. 1).

Obr. 1 – Výše průměrného důchodu v Kč a jeho podílu vůči průměrné mzdě od roku 2010. (Převzato ze stránek KDU-ČSL: https://www.kdu.cz/aktualne/zpravy/mpsv-cervnova-valorizace-duchodu-prumerny-starobni)

V tomto tvrzení je ale spousta zavádějících vět a dokonce značná část demagogie, jak rozebereme dále. Tím základním demagogickým tvrzením je to, že tím, že kdyby důchodci dostali přidáno ke svému důchodu přesně částku, odpovídající inflaci, tím by ve státním rozpočtu nebylo na jiné výdaje, jako je například pomoc pracujícím rodinám s dětmi, které již dnes na tom jsou ekonomicky mnohem hůře, než důchodci (Jurečka zde: https://www.irozhlas.cz/ekonomika/jurecka-cervnova-valorizace-duchody_2302201410_mik). Zavádějící tvrzení spočívá v tom, že důchodový účet je zcela oddělen od státního rozpočtu a pouze průběžná salda je možno převádět z a do státního rozpočtu (po schválení ve Sněmovně). Tato salda byla většinou menší než 1% rozpočtu (-60 až +17 mld. Kč). Navíc, na důchodový účet proudí průběžně prostředky ze zákonného spoření všech zaměstnanců, které jsou i při vyšší inflaci také vyšší. Takže je předpoklad, že v roce 2023 by se mělo vybrat do státního rozpočtu díky vysoké inflaci (meziročně o 17+%) minimálně o 100 mld. Kč více než v roce 2022 a také průměrné mzdy v roce 2022 vzrostly oproti roku 2021 o 7,9%, takže i zde je zajištěn přísun vyšších částek než v roce 2022 na důchodový účet (ČSÚ zde: https://www.czso.cz/csu/czso/cri/prumerne-mzdy-4-ctvrtleti-2022).

Inflační doložka v zákoně o důchodovém zabezpečení totiž jen zabezpečuje to, že každý důchodce po odchodu do důchodu bude mít zajištěn nárok na stejnou část spotřebního koše po celou dobu až do své smrti. Tím, že by nedošlo k navýšení důchodů o inflační složku valorizace, tak se jinými slovy říká (vláda), že důchodcům bude omezen zákonný nárok na čerpání stejné části spotřebního koše, na který si celou dobu vydělávali ve svém zaměstnání, tedy se budou muset omezit ve své spotřebě. Ta je, bohužel, v porovnání s libovolným státem „staré“ EU už i tak nízká.

Jaký byl tedy růst mezd a důchodů od roku 1989 a jak jsou na tom nyní naši pracující a důchodci ve srovnání s posledním rokem socialismu a se světem?

Když se podíváme na vývoj ekonomiky ČR od roku 1989 (Data ČSÚ: https://www.czso.cz/csu/ ) prizmatem růstu HDP, tak ten vypadá relativně krásně s ročními přírůstky HDP nejčastěji mezi 2 – 3% (Obr. 2).

Obr. 2 – Růst HDP v % od roku 1989 do 2022

Obr. 3 – Inflace podle ČSÚ od roku 1990 do 2022

Když ale očistíme růst HDP o inflaci (Obr. 3), výsledek už není tak krásný (Obr. 4).

Obr. 4 – Reálný růst HDP, očištěný o inflaci vůči roku 1989.

Na obrázku č.4 je vidět, že reálný HDP v ČR překročil předlistopadový HDP až v roce 2003. Do této doby vykazovala ekonomika nižší výkonnost než ta předlistopadová (jiná už je ovšem otázka skladby reálné produkce). Nynější výkonnost ekonomiky je jen o 50% vyšší, než byla ta předlistopadová a to k tomu naše ekonomika potřebovala celých 30 let transformace. Není divu, že náš „středoevropský tygr“ ani nedohnal a ani nepředehnal své západní sousedy, kteří si udržují stálý minimálně 25% náskok v přepočtu na paritu kupní síly na obyvatele (https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/zivotni-uroven-v-cr-se-loni-zvysila-na-94-procent-prumeru-eu/r~1b13638650fe11eca1070cc47ab5f122/). Když by se například výkonnost Německa dále nezvyšovala a ČR navyšovala svůj výkon dosavadním tempem, tak bychom dohnali Německo někdy okolo roku 2038. Výkonnost ekonomiky a její růst se také nutně odráží ve mzdách i důchodech (Obr. 5).

Obr. 5 – Nárůst reálné mzdy (modře) a důchodů (červeně) oproti roku 1989

Zatímco růst reálné ekonomiky oproti roku 1989 byl někde na úrovni 50 – 60%, růst mezd byl v roce 2021 více než 80% nad stavem v roce 1989. Na druhou stranu je vidět, že důchodci měli přibližně stejně velký nárok (v objemu) na část spotřebního koše, jaký vyprodukovala reálná ekonomika. Tento spotřební koš byl oproti roku 1989 vyšší o 50 – 60%, tedy stejně, jako narostl HDP. Naproti tomu pracující z tohoto spotřebního koše čerpali o 20 – 30% více než důchodci v porovnání s rokem 1989.

Obr. 6 – Kumulativní vývoj reálných mezd (modře) a důchodů (červeně) oproti roku 1989.

Ještě průkazněji je možno dokumentovat čerpání HDP zaměstnanci a důchodci kumulativně od roku 1989. Protože růst mezd po roce 1989 byl vyšší než inflace, zatímco nárůst důchodů byl navyšován zejména podle inflace, tak zaměstnanci dosáhli kumulované spotřeby jako před rokem 1989 v roce 2004 (Obr. 6), zatímco důchodci dorovnali čerpání spotřebního koše až v roce 2012, tedy o 8 let později. Je možno tak říci, že transformaci ekonomiky po roce 1989 zaplatili z větší částí důchodci tím, že jim nebylo umožněno čerpat odpovídající část spotřebního koše.

Když se podíváme na poměr reálných průměrných důchodů a průměrných mezd (Obr. 1 a 7), tak vidíme, že od roku 1991 tento poměr neustále klesal až do konce roku 2019, kdy došlo ke stagnaci reálných mezd a nadále jen mírně narůstal reálný důchod (Obr. 5). V letech 2020 a 2021 došlo k velkému propadu ekonomiky vlivem plándemie Covid-19 (Plánováno minimálně od roku 2018: https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/86771/bill-gates-tvrdi-ze-do-deseti-let-prijde-svetova-pandemie-chripky-ktera-zabije-desitky-milionu-lidi.html ). Tento trend byl umocněn následným nárůstem inflace, vyplývajícím z kvalitativního rozpouštění nekrytých peněz (vrtulníkové peníze) v době Covidu. Proto došlo k návratu podílu důchodů a mezd na „předlistopadovou“ úroveň, kdy důchody byly dlouhodobě ve výši cca 50% průměrné mzdy. Přitom objem spotřebního koše důchodců se nijak nezměnil, zatímco se radikálně snížil objem spotřebního koše zaměstnanců (Obr. 5). Není tedy pravda, že by si důchodci „žili nad poměry“ a měli by se podělit o své bohatství se zaměstnanci. Naopak, tím, že se nyní vláda chystá ke snížení valorizace důchodů, nutí zaměstnance, aby se podělili o svou bídu a propad užití svého spotřebního koše o cca 6,7% ve 4. čtvrtletí 2022 oproti roku 2021.

Obr. 7 – Podíl reálných důchodů a reálných mezd od roku 1989 do 2022

Je nutno zmínit ještě jeden demagogický moment vládního nařízení, či chystaného zákona. Tím, že se důchodcům valorizuje důchod o inflaci ale jen z části důchodu (z té zásluhové), tak reálně propadají objemy možného užití spotřebního koše u důchodců. Toto je vždy nutno dorovnávat jednorázovými příspěvky pro všechny stejnými například tak, jak to dělala např. vláda A. Babiše.

Další moment, který usvědčuje vládu z demagogie, je ten, že spotřební koš důchodců se velice liší od spotřebního koše pracujícího a vůbec mladších lidí. Ve spotřebním koši důchodců se nalézají především základní potraviny, platby za bydlení a energie. Všechny tyto komodity vykázaly inflaci větší, než byla průměrná inflace, a tedy důchodci jako celek doplatili na vysokou míru inflace, kdy měli dostat v rámci valorizace i větší příspěvek než průměrný například na dopravu letadlem, zato nedostali odpovídající příspěvek například na základní potraviny, které stouply v ceně až o více než 50% a bez nichž nemohou žít.

Poslední moment, který bych zde rád zmínil, je „důchodová reforma“ pomocí Covidu-19. Podle ČSÚ (https://www.zdravezpravy.cz/2022/03/22/nadeje-doziti-je-741-let-pro-muze-a-805-let-pro-zeny/) cituji: „Naděje dožití při narození se loni dle předběžných výsledků ČSÚ snížila. A to na 74,1 let pro muže a 80,5 let pro ženy. Za uplynulé dva roky s pandemií covidu-19 tak klesla o 2,2, respektive 1,6 roku.“  V průměru tak naděje dožití klesla o 1,8 rok jen za poslední 2 roky. Nutnost vyplácet důchody tak za 2 roky poklesla přibližně v ročním objemu 20000 (průměrný důchod)*12 (měsíců)*40000 (vyšší počty zemřelých než obvykle) = 9,6 mld. Kč (https://www.novinky.cz/clanek/domaci-lonska-umrtnost-se-vratila-k-dobe-pred-pandemii-doba-doziti-vzrostla-40422471 ).

Závěrem

Průběžný systém důchodového zabezpečení je nejvíce stabilní ze všech systémů a to i při vysoké míře inflace, ale jen za předpokladu, že tato je plně promítnuta do důchodů. Část HDP, určená ke spotřebě důchodců, se až do roku 2019 zmenšovala. Mezigenerační solidarita se projevuje v tom, na jakém rozdělení HDP se shodnou zákonným postupem všechny složky společnosti. Dosud dostali důchodci, jako celek, v materiálním objemu na osobu mezi léty 1990 – 2023 přibližně stejnou velikost spotřebního koše jako za socialismu (+10%), ale v poměru k pracujícím se jejich část užitého HDP neustále snižovala (Obr. 7). To, že v posledních letech začala velká ekonomická i společenská krize, není důvodem k tomu, aby vláda důchodce připravila o základní životní potřeby. Vláda má řídit cestu z krize a nikoli štvát jednu generaci proti druhé a ještě to dělat pomocí faulů a demagogie. A navíc protiústavními postupy (retroaktivně).