Kurva, zakáže už někdo konečně ten hnusnej Newsweek!!!

Nepoužívám  hrubé  ba  sprosté  výrazy na Kose. Na  Kose  až  do teď  vůbec, v  běžném životě  jen  ve výjimečných situacích.  Přesto  mi  přišlo zcela  patřičné  napsat  titulek tohoto  článku,  tak jak  je! Nešlo jinak.

Z  amerického Newsweeku Kosa  přebírá relativně  často. Protože  se  skoro nechce  věřit,  že  se jedná  o  sloup  amerického  novinářského mainstreamu!!!  Míra  zdravého rozumu tamní  redakce  je  skutečně  leckdy  až nepochopitelná.  Něco  jako  americké  Echo 24.cz. Tohle  srovnání  je  zvoleno  záměrně  -obrovský a  světově  proslulý  Newsweek  je  něco  jako proti němu zcela nevýznamné a nepatrné  a  nedávno narozené  Echo24.cz Jistě,  správně by to mělo být  opačně,  ale  proč  bych redakci  Echa neudělal  drobnost  radost, když  už  si od ní  půjčuji  texty  Daniela  Kaisera?

Ale dnes je  to  o tomhle  americkém mediu a jeho dalším  kacířském  článku ohledně Ukrajiny!

Ukraine May Soon Have to Sue for Peace | Opinion

podle překladače

Ukrajina  už  brzy  může  žádat o mír -názor

Funkční období ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského vyprší dnes, 20. května. Válka s Ruskem sice umožnila klidné prodloužení funkce, je však příhodný okamžik zhodnotit katastrofu, která byla zastíněna válkou v Gaze, ale jejíž rizika jsou daleko. vyšší.

Podpora pro Ukrajinu se ve Spojených státech stala rozdělujícím politickým tématem, jak se zdá, téměř u čehokoliv důležitého –  tolik lidí tenhle konflikt  bere emocionálně. Střízlivá analýza však naznačuje, že Ukrajina možná bude muset brzy usilovat o dohodu s Ruskem.

Na londýnské konferenci o geopolitice, které jsem se minulý víkend zúčastnil, se poměrně vysocí američtí a evropští představitelé a analytici rozdělili podle dvou jasných narativů.

První je, že ruský prezident Vladimir Putin je diktátor, sovětský nostalgik a imperialista s potenciálně hitlerovským sklonem, který, pokud by byl  vyslyšen, by vyvolal expanzi, která by se brzy obrátila na Moldavsko, Pobaltí a možná i Polsko.

V tomto příběhu musí být Putin odražen téměř za každou cenu, což znamená, že Ukrajina musí být vyzbrojena až po uši a musí se s ní zacházet jako s členem NATO . Prezident Joe Biden se k tomuto názoru na veřejnosti hlásí a republikáni ho většinou nenávidí.

Opačný příběh říká, že Západ se katastrofálně zmýlil, když rozšířil iluze o členství v NATO na zemi, jejíž hranice sahají jen  několik set mil od Moskvy, a že Rusku – nejen Putinovi – nezbylo nic jiného, ​​než udělat čáru ve stepi.

Navíc je nepravděpodobné, že by Rusko prohrálo, protože má obrovskou početní převahu a odhodlané vedení – podpořené významnou částí veřejného mínění –, kterému nevadí obětovat tolik statků a tolik životů, kolik je zapotřebí k podrobení Ukrajiny. Kriticky, tento příběh říká, že šokující porušení dlouhodobého tabu jaderných hrozeb ze strany Ruska nemusí být bluf.

V tomto příběhu by bylo pro Ukrajinu moudré hledat kompromis, který by zahrnoval podepsání smlouvy i za  cenu odepsání    území ztraceného v minulém desetiletí od doby, kdy Rusko napadlo Krym a začalo své tahy na (většinou) rusky mluvící východní Ukrajině (z nichž velká část je od té doby zabráno a anektováno po fingovaném místním „referendu“) nebo, v lepším případě jeho  velkou většinu.

Inteligentní a znalí lidé – admirálové, diplomaté a akademici – tedy zastávají protichůdné názory. Ale zdá se, že se na tom všichni shodnou: Pokud se bývalý prezident Donald Trump vrátí k moci v USA, Ukrajinu vyprodá transakční a bezskrupulózní Putinův akolyta v Bílém domě do šrotu.

A pokud se to stane pod nátlakem, přičemž Trump bude v podstatě podporovat Putina, pak výsledkem bude nejhorší scénář, ve kterém by Rusko bylo v pokušení k maximalismu, kdy se zmocní Kyjeva, svrhne (nebo ještě  něco hooršího) Zelenského a nastolí loutkový režim. Stvoří jinou  zemi (možná „vedenou“ prokremelským kumpánem – a bývalým ukrajinským prezidentem – Viktorem Janukovyčem).

Nejsem žádný appeaser. Upřednostňuji opatření pro změnu režimu v Íránu a na Rusko bych uvalil mnohem tvrdší sankce. Mnoho ruských bank například nebylo zbaveno SWIFTu ze strachu, že Západ může zaplatit cenu. Tato poloviční opatření jsou velkým důvodem, proč Rusko nebylo přivedeno k  rozumu. Ale také vím, že situace není tak jednoduchá, jak se zdá.

Válka zabila nejméně 10 000 ukrajinských civilistů a statisíce vojáků na obou stranách, zanechala města v troskách a poškodila světovou ekonomiku.

Přestože ruská ekonomika jede, její cenný vztah se Západem – a se západními investory – se posunul o desítky let zpět. Putin zmutoval do  karikatury zlého diktátora, který vraždí a vězní soupeře a kritiky ; vidí sám sebe v rivalitě s nulovým součtem s demokratickým Západem a liberálním světovým řádem, odhodlaný použít kybernetické podvodníky k rozsévání chaosu po celém světě a zvolení disruptorů.

Každý, kdo argumentuje k jeho usmíření, vyzývá ke srovnání s nešťastným britským premiérem Nevillem Chamberlainem, který zaprodal Československo v marné snaze zastavit nacisty v útoku na někoho jiného. Hitler pokračoval v pochodu na Polsko, bombardoval Londýn, okupoval Francii a tak dále a diplomacie s diktátory tím  byla zdiskreditována a vysmívána.

Ruský imperialismus je obzvláště drásavý vzhledem k tomu, jak velké území již má. Z velké části je to ledové  území – ale z velké části není a Putin je ochoten obětovat statisíce životů, aby největší zemi světa podle území ještě o něco zvětšil.

Neochvějný odpor k tomu je na Ukrajině populární a Zelenskij zapůsobil na svět svou mrzoutskou drsností, únavou a úžasným příběhem z komika, který se stal prezidentem.

Existuje však další příběh, který nebyl příliš slyšet kvůli obavám z přirovnání k Chamberlainovi.

Začalo by to pochopením podstaty hranic, které tolik Ukrajinců přišlo o život ve snaze bránit: nejsou ničím jiným než vnitřními hranicemi Sovětského svazu, vymyšlenými komunistickými aparátčíky, kteří nebyli hráči dobré víry.

Tyto hranice byly určeny mnoha věcmi a etnická příslušnost byla určitě jednou z nich. Hranice Tádžikistánu skutečně odpovídaly místu, kde žili tádžičtí lidé – dodnes jde o národ s téměř  90 procenty Tádžiků.

Byly tu však i další úvahy, včetně politických přínosů a strategické hodnoty a umístění vojenských zařízení. Sověti neměli zájem umožnit republikám, aby se staly životaschopnými národními státy, a tak do některých z nich – včetně Ukrajiny – nastěhovali Rusy a na mnoha místech zanechali národnostní  změť.

Protože panovala obava, že by se Moldavsko – což je v podstatě severovýchodní Rumunsko – mohlo pokusit sjednotit se svou mateřskou zemí, byli sem nastěhováni Slované a poté k nim byla připojena část Ukrajiny – Podněstří, neklidná a násilná provincie od dob moldavské nezávislosti v roce 1991. .

Sověti se také rozhodli umístit Náhorní Karabach, který dlouho měl etnickou arménskou většinu, do Ázerbájdžánu, když vytvořili tuto republiku, která nikdy předtím neexistovala. Výsledkem byla desetiletí napětí, které vyústilo v sérii nedávných ázerbájdžánských útoků, které způsobily útěk celé arménské populace enklávy.

A co Ukrajina? Vezměme si Krym, který Rusko okupovalo v roce 2014 – kdy mnozí věří, že tam tehdy  současná válka skutečně začala. Když se ho zmocnilo Rusko, v podstatě nedošlo k žádnému boji a obyvatelstvo, převážně etničtí Rusové ( díky carům a Josefu Stalinovi ), okupanty vítalo.

Ukrajinští představitelé se dnes chovají, jako by byl Krym jakýmsi svatým ukrajinským územím – ale Rusové si ho jen  brali zpět . Krym, který má strategický přístav na Černém moři, ve skutečnosti daroval Ukrajinské republice od Ruské republiky v roce 1954 sovětský vůdce Nikita Chruščov, který byl sám Ukrajinec.

Žádná z těchto konkrétních hranic není posvátná. Takových  hranic je jen málo, protože většina lidských dějin je litanií dobývání a migrace.

Putin si jistě raději podrobí celou Ukrajinu, kterou nepovažuje za skutečnou zemi. Co ho ale – a mnoho dalších Rusů – zjevně posedlo, jsou východní oblasti Doněcka a Luhanska a pozemní most na Krym, který je jinak jen  enklávou. Tento pás východní Ukrajiny je cenný, s uhelným a ocelářským průmyslem, petrochemickými závody a úrodnou půdou. Jeho ztráta by pro Ukrajinu nebyla triviální. Ale také ne zničující.

Region je také domovem rusky mluvící většiny a mnoha etnických Rusů. Je nepravděpodobné, že by se tamní  lidé skutečně chtěli připojit k Rusku – ale to hlavně proto, že Rusko je tak hrozná diktatura. V post-Putinově říši možná ano.

Ve skutečnosti existuje argument, že Ukrajině by mohlo být lépe bez tolika rusky mluvících lidí.

V týdnu, kdy vyhlásila nezávislost na Ukrajině, jsem pracoval  pro Associated Press a vzpomínám si na nezkrotnou radost – ale to bylo ve Lvově, který okamžitě změnil svůj polský název na ukrajinský Lviv. Bylo to v Oděse. Bylo to v Černovicích, ze kterých se staly Černovice. Jednalo se o města v západním srdci Ukrajiny. Na převážně rusky mluvícím východě byla atmosféra velmi odlišná.

V možné dohodě Ukrajina uznává zábor Krymu a možná na části svého východu a Putin odsouhlasí, že se vzdá všech dalších požadavků na Ukrajinu a na jakékoli další bývalé sovětské republiky výměnou za ukončení ekonomických sankcí a zrušení zatykače proti němu u Mezinárodního trestního soudu.

Bylo by to ošklivé, a pokud se z Putina vyklube nový Hitler, pak skutečně dojde k  větší válce.

Bylo by to ale také uznání faktu, že Ukrajina nemůže vyhrát proti Rusku, které je třikrát větší, je diktaturou připravenou ignorovat lidi a má jaderné zbraně jako pojistku proti porážce. Jediné, co může západní pomoc pravděpodobně udělat, je prodloužit válku – jak tomu je již více než dva roky.

Rusko se mimochodem bude snažit přesvědčit svět o  svém  vítězném  příběhu. Nepodařilo se jí dobýt Kyjev, jeho vojenská pověst je v troskách, jeho trhy s energií v Evropě byly vyvráceny a jeho inteligence uprchla. Rusko bude kvůli Putinovi ochuzeno ještě dlouho. Jeho obyvatelé, z nichž mnozí se stále mohou číst  Válku  a mír, to znají.

Zatímco Rusko bude jen košem, Ukrajina bude zase chlebníkem. A i když Evropská unie bude trvat na tradičním  postupu, žádost Ukrajiny o  vstup by měla být urychlena.

Nikdo nepotřebuje dalšího formálního člena NATO. Ale Evropané potřebují energii a tah Ukrajinců. Ukrajina bude bohatá a svobodná ( pokud nebude zkorumpovaná ), což může být dost vítězství.

Autor:

Dan Perry je bývalý redaktor Newsweeku  pro Blízký východ sídlící v Káhiře a redaktor Associated Press pro Evropu/Afriku sídlící v Londýně. Sledujte ho na danperry.substack.com .

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Vím, že teď  řada  z vás  nespokojeně  vrčí, co na  tomhle  článku  vidím.  Že  je  to klasický nabubřele mentorský  americky  nadřazený  postoj.  Pro  autora  je Putin  diktátor,imperialista,ursurpátor Rusko dokonalým peklem,  kde  se nedá  žít a odkud  lidé  houfně prchají, Ukrajina pak  existuje  jen  hrdinská a obdivuhodná. Inu ta povinná  kolektivně  západní žurnalistická  jízda.

Jenže  to je jedna  část,  bez níž  by  asi podobný  článek vyjít  nemohl. Ale ,mne  jde  o tudruhou  část  textu, kde  autor  formuluje  zcela  střízlivě  situaci na  frontě, způsoby  myšlení  těch, co na  kolektivním Západě  od  začátku  téhle  nesmyslné  války  udávají  už  skoro dva a půl roku  tón a  kteří  nás, ale především Ukrajinu  přivedli  do současného stavu.  A  současně  se  vypořádává  s nálepkou  chamberleinovského usmiřovače a  usmiřování. Která jinak myslícím  neustále  hrozí.  Tohle  berte prosím  vážně!  Hodně  vážně! Zejména  s přihlédnutím k jeho profesi!!!

Za mimořádně  cenné pokládám  už  to,  že  si autor  troufl  popsat  stručnou  historii  připojení  Krymu  k Ukrajině  a otevřeně  formulovat  názor,  že  Ukrajina  asi přijde o nezanedbatelnou  část  svého území. Pokud  dojde  k uzavření  nějakého  míru či aspoň příměří. A že  je nutné si  na  to jak zvyknout, tak  to v konci  chápat  jakou  malou cenu za  další existenci státu Ukrajina.

Ale  současně  se  také  autor  také  mýlí.  Tahle  válka  vznikla  kvůli tomu,  že jak kolektivní Západ, tak Zelenský  si usmysleli,  že  Ukrajina MUSÍ  za  každou cenu  být  součástí  NATO. Správně  sice analyzuje,  že  Rusko nic  takového nemohlo připustit a že  je zřejmě  odhodlané  k  prosazení  tohoto požadavku  sáhnout  až  na jaderné  zbraně, ale  současné píše, že  Rusko všude  selhalo  v  této  válce,  o všechno přišlo a  že se  to pokusí  před  světem zastřít  jakousi prolhanou vyprávěnkou  o  svém  vítězství.  Tvrdím,  naprosto  jasně,  že  nic  z  toho se konat  nebude.  Tedy pokud  se  Rusko vojensky  nezhroutí. Což  pořád  není  vůbec  vyloučeno.  Ale  dle  mého názoru  Moskva  nebude  souhlasit  ani s  žádným příměřím, natož  mírem dokud se Kyjev zcela nezpochybnitelně  nezřekne  ambic  ohledně  NATO. A očekávám, že  součástí  nějakého toho narovnání  se  stane  i návrat k původní  ukrajinské  ústavě  z roku 1991,  kdy  se Ukrajina  jasně  deklarovala  jako NEUTRÁLNÍ  NEJADERNÝ  stát, stojící mimo jakékoliv  bloky. Tohle  změnil  po oranžové  revoluci Juščenko. Důsledky  vidíme.

A  autor  pominul  jednu zcela  fatální  záležitost  – totiž otázku, kdo vůbec  pro jednání  asi tak pro Rusko připadne  v úvahu jako jednací partner. Současná  Zelenského klika  v Kyjevě,  kde  existují  zcela  zásadní pochybnosti  o  její  další legitimitě po uplynutí  Zelenského mandátu?  Ale  tohle  by  šlo snadno vyřešit.  Daleko  horší  případ pro ruské vedení  nastane  ohledně  skutečných  zástupců  druhé  strany – tedy  těch, kdo sponzorují  současnou  ukrajinskou  válku z kolektivního Západu.

Mír, v nejlepším případě  podél současné  frontové  linie  by  představoval pro  naprostou  většinu  globálního světa  jasnou porážku  ani ne tak Ukrajiny  jako  kolektivního Západu. V čele  se  Spojenými státy. A  s  tím spojenými důsledky  jako je  obrovská  ztráta  globálního vlivu. Tímhle  už se  tají na  Západě  málo kdo. Plky  o obraně  demokracie  a světa podle pravidel  jsou stále  častěji  nahražovány  přiznáním  o  ztrátě  globálního vlivu. Přidejte  si k tomu doznaný podvod  ohledně Minských dohod!

Každé  ruské vedení  bude  kalkulovat podle  tohoto vzorce  – dvakrát  jste  nás  podvedli a  to zcela  vědomě a  to v situaci, kdy  jste  nic neztratili  a neprohráli a  nyní,  když  je  vaše postavení  díky  situaci na  frontě  otřeseno a s  dlouhodobými  těžkými  důsledky  budete přijaté  závazky  a smlouvy  dodržovat?  Proč  bychom  vám  to asi tak měli věřit???!!!

Mně  z  toho všeho vychází  zcela  jednoznačně  závěr,  že  jestli se Rusko nezačne  hroutit  zevnitř – opět – nic  nemožného,  prostě bude válčit  dál.  Dokud  nedosáhne  svého – nikoliv okupaci Ukrajiny a instalaci  loutkového režimu.  Ale  dejme  tomu územní zmrzačení  kyjevského  státu, tedy optimálně  zabrání  celé  levobřežní  části a pokud  možno  i černomořského pobřeží.  Tohle  by  do  té míry  umenšilo  strategický a  ekonomický   význam toho zbytku  do  té míry,  že  by  se jeho  nebezpečnostní potenciál  snížil někam k úrovni Estonska.

Kdybyste  se mne  zeptali, co  bych takovému řešení  řekl  nejpozději 23.22021, rozhodně  bych  to odmítl. Jako nepřípustnou  agresi a  násilnou změnu  hranic,  která  žene  svět  do katastrofy! Takhle  bych  to ještě  den před  vypuknutím té nesmyslné  války  viděl.  Ale  dneska?  Opakovaně  píši,  že  JSME  součástí kolektivního Západu. Stejně jako každý  z vás. A prohra  na Ukrajině  by byla  i naší prohrou. Bez ohledu  co si myslíme  nebo  říkáme  o téhle  válce. Prohraje  Západ, prohrajeme  především my. Nikoli Biden.    Ale  od  doby  uplynul  hodně  přes  800 dní. Mnohé se  stalo a šlo  změnit.  Jenže  co udělal kolektivní Západ, aby  tuhle  šílenost  skončil? Jen to že  stále přidával nové a nové  sankce, posílal nové a nové  zbraně, zařízl promptně  jedinou reálnou šanci na  mír  v Istanbulu, vydal mezinárodní zatykač na Putina!!! Mnohokráte  záměrně  urazil Rusko a jeho vedoucí představitele. Prostě  dělal všechno  možné i nemožné, aby  žádný  mír  nedostal šanci.  Když  to všechno  sečtu, spolu s Minským podvodem, pak  mi vyjde, že  se nikdo  nebude  moci  ani trochu divit, když  Rusko bude válčit a  válčit!  Dokud nedostane Ukrajinu tam, kde ji chce  mít.

Docela  komická  je ta  úvaha o tom, jak  zmrzačené,  neschopné  a skoro poražené  Rusko  po nějakém příměří přijde s  tou  prolhanou  bajkou o  svém  vítězství. V budoucnu.  Nedávno  Kos a zveřejnila  rozhovor  s polským generálem Skrypczakem. A  ten  tvrdí přesně  totéž  co  autor – že  vítězstvím Ukrajiny a Západu  bude  fakt,  že nepřestane  existovat  jako stát! Nikdo netuší,  co  povypráví  Moskva.  Ale  jestli dosáhne  svého ohledně  NATO  a  Ukrajiny, podepíše  uznání  Krymu jako součásti  Ruské federace, připojí  Luhansk a Doněck  k Rusku a  zřejmě  i další ukrajinské  oblasti,  pak být obyčejným Rusem, docela  bych  Putinovi  tuhle“sci fi“  uvěřil. Rozhodně  snáze  než  v kůži Ukrajince  akceptovat, že  stát  jehož jsme občanem  je  totálně  zničený, přišel o rozsáhlá  území v čele  s Krymem, mladá populace  je zdecimovaná a že to je  historická Victory  nad Putlerem. A přesně  tenhle  příběh  nám už nyní  hustí do hlavy jak Skrypczak, tak  autor  tohoto textu.

A na konec  – autor  se přimlouvá  za urychlený  vstup Ukrajiny  do Evropské  uHnie.  S čímž  Rusko souhlasí a souhlasilo  už v Istanbulu.  Jak by ne – hodit  eurouHnijním papalášům  obrovský  zmrzačený , roztlučený, těžce  zadlužený   a  bezpříkladně  zkorumpovaný  stát, aby ho sanovali, tak  tomu se  říká  globální jack pot.  Řeči  o  nové  Jižní Koreji  jsou opravdu jen  řeči!!! Vstup Ukrajiny  do  EU  ji podle  mne  pohřbí. Pokud  tak ovšem dříve neučiní greendeal a/nebo  migrace!!!!

Ale  celkově viděno mám ten článek z Newsweeku za  skvělý.  V tuzemsku  by nic podobného vyjít nemohlo!  Ani náhodou.  Snad  ani na  Echu24.cz.

Takže  se  nedivte  mému  titulku

Kurva, zakáže už někdo konečně ten hnusnej Newsweek!!! Protože  kolektivní Západ  si rozvracet nedáme!