Ekonomická válka proti Číně

napsal Leo K.

V pondělí  jsem v článku „Čína je hrozbou“ psal, že (plk. nebo už skoro) generál Koudelka nás varuje před Čínou – protože reputace České republiky a její postavení v mezinárodním společenství nestojí podle něj na tom, jak úspěšné jsou české firmy v Číně, ale na tom, jaké hodnoty Česká republika zastává a představuje. To je pochopitelně nesmysl. Morálka trhu je protimluv. Jednak nám to řekl Václav Klaus…„morálka není ekonomická kategorie.“ Ale drtivou praxi prokázaly desítky, možná stovky sebevražd, když George Soros položil v roce 1992 Bank of England. Ale ve finančním světě sklidil nelíčený obdiv:

„Sorosův obchod v roce 1992 je považován za jeden z největších, nejúspěšnějších a nejpřesnějších na devizovém trhu. Podobných, i když méně profitabilních, spekulací má ve svém životopisu tento úspěšný finančník hned několik. Například sázka na pád italské liry také v roce 1992 anebo opětovná spekulace na pád libry v průběhu roku 2008,“ doplňuje Hartman.

To, že po nabytí majetku provozuje charitativní činnost, podporu vzdělávacích programů a organizace podporujících „demokracii a svobodné myšlení“ po celém světě, nepovažuje za jakési odpustky, ale vede ho k pozoruhodné úvaze. Že ty peníze vlastně potřeboval pro obhajobu demokracie a otevřené společnosti. Pochopitelně ve své interpretaci. Spojením svých „zásluh“ se svojí mocí a svým finančním bohatstvím není divu, že se sám považuje za podobného bohu. To není něco, co jsem si vymyslel, to je to, co tvrdí on sám. Znovu a znovu se popisoval jako jakýsi bůh, dokonce jako svědomí světa.

„Ano, řekl jsem to a ve skutečnosti si za tím stojím. Myslím, že svět velmi potřebuje svědomí. Chci, aby moje nadační síť byla svědomím světa.“

Tak, jak si pan Soros demokracii a otevřenou společnost představuje. Je to pro něj vlastně zábava. Svými slovy řekl: „Je to hra.“ Bohužel to, na co pan Soros zapomíná, že jde o skutečné lidi. Tohle není počítačová hra, to nejsou kreslené figurky. Pro jeho finanční zisk a pro jeho moc jsou ničeny skutečné životy. „Tohle, pane Sorosi, není hra – alespoň ne pro ty, kdo jsou mimo váš svět. Ve Washingtonu máte možná spřízněnou většinu politiků. Jenže my jsme ti, kdo budou tu vaší hru platit. Když banky nezvládnou pokles naší měny, kdo si myslíte, že zaplatí tu cenu? Vy a vaši přisluhovači ve Washingtonu?“

Proto jsem za tu Koudelkovu větu dal tři vykřičníky. Nebýt těch tragických konotací, byl by čekatel Koudelka slepicím k smíchu. Teď snad jen na okraj nepatrně od tématu. Každé pondělí od 21 hodin zapínám XTv Karol live, kde Karolina Stonjeková velmi případně (a trefně) komentuje události týdne. 27. února (v čase 1:04:56) se ale pohoršovala nad tweetem Veroniky Sedláčkové:

Je na čase svrhnout z oltáře posvátnou krávu nedotknutelnosti soukromého majetku a volné ruky trhu a začít pracovat na politikách, které akcentují solidaritu a společenskou soudržnost. Regulovat ve prospěch většiny neznamená krást. Společenská shoda je víc, než ideologie.

Ve smyslu „Tohle už jsme zažili…Vždyť soukromé vlastnictví je přímo základem demokracie…“ No, nemusím být komunista, ani nemusím snít o návratu bezmajetkové společnosti jako ve filmu Bohové musí být šílení, ale když čtu vlastní slova hybridního Boha, pana Sorose, tak myslím, že jde o problém, který by si zasloužil vážnou debatu. Zvláště, když víme, že nejde jenom o Sorose, Gatese, ale že podobných se počítá na tisíce.

Ale zpátky k tématu článku. Vyznamenaný sluha CIA nás varoval před Čínou a vida – 3. února sloupkař DWN vyrukoval s článkem Biden naléhá na Německo, aby uvalilo sankce na svého nejdůležitějšího obchodního partnera.
Už Ruské sankce masivně poškozují německou ekonomiku. Nyní Biden připravuje základ pro Evropany k uvalení sankcí na Čínu – to by byl sebedestruktivní čin a začátek další spirály eskalace.

V zavedených médiích se tomuto vývoji nevěnovala nijak velká pozornost. Supervelmoc vyhlásila válku velmoci a nikdo si toho nevšiml? Ale nová politika USA vůči Číně je asi mnohem vážnější než se zdá. Vezměme si dosti střízlivé prohlášení amerického poradce pro národní bezpečnost Jakea Sullivana ze září, že největší světová ekonomika již nedokáže překonávat své ekonomické rivaly pouhými technologickými inovacemi. Z toho vyplývá, že USA musí udělat vše, co je v jejich silách, aby tyto soupeře zastavily a zároveň jim způsobily co nejvíce ekonomických problémů. Ale tato perspektiva jasně signalizuje slabost. Je to přiznání, že opatření USA zaměřená na zvýšení jejich vlastní hospodářské konkurenceschopnosti nebyla úspěšná. A proto, po říjnovém vydání Národní bezpečnostní strategie následovaly extra teritoriální sankce. „Svět se mění,“ říká Národní bezpečnostní strategie – a USA na to očividně reagují vyhlášením války Číně ve virtuálních ekonomických podmínkách, přičemž jako svou primární zbraň používají obchod.

Pravdou je, že americká akce proti Číně je méně o národní bezpečnosti a více o ekonomické nadřazenosti.

Není to žádná novinka. Už v roce 2021 říkala rozsáhlá zpráva Harvardovy univerzity, že Čína v nejbližších letech předstihne Spojené státy americké v souboji o nadvládu nad klíčovými technologiemi 21. století. V některých z nich už USA možná závod prohrály. Dokument nazvaný „Velké technologické soupeření: Čína vs. USA“ vznikl na konci roku 2021. Vytvořila jej čtveřice akademiků z této přední vědecko-výzkumné instituce. Autoři se v analýze zaměřili na několik klíčových technologií, které podle nich budou hrát ve 21. století zásadní roli a jejichž vývoj bude určovat další podobu světa – a tedy také to, kdo v něm bude nejvlivnější. Následně pak srovnávali, jak si v těchto oblastech vedou USA a Čína.

Za tyto technologie označili:

• umělou inteligenci
• sítě 5G a vyšší
• kvantovou informatiku
• polovodiče
• biotechnologie
• obnovitelné zdroje energie

Autoři dospěli ke zjištění, že ve dvou oborech už Čína dokázala Spojené státy předehnat nyní – jde o 5G sítě a kvantové počítače. U dalších oborů je podle nich velmi pravděpodobné, že USA se stanou dvojkou už během dalších deseti let.

Tato zpráva navazuje na report americké Národní akademie vědy, techniky a medicíny z roku 1999. Ta tehdy předpověděla, že svět stojí na pokraji neuvěřitelného technologického rozmachu, který brzy změní science fiction v realitu. Tehdy dokument předpokládal, že by tahounem tohoto pokroku měly být právě Spojené státy americké, zejména díky tomu, že byly premiantem pokročilých technologií většinu druhé poloviny 20. století.

Harvardští vědci ale nyní konstatují, že před dvaceti lety svět Čínu výrazně podcenil. Ve své zprávě citují například článek z časopisu Time z roku 1992, který předpovídal budoucí podobu světa. Jeho autoři tehdy predikovali: „Čína se v 21. století nemůže stát průmyslovým gigantem. Její populace je příliš velká a hrubý domácí produkt příliš malý“. Jenže už do roku 2010 se ukázalo, že Čína není jen masivním výrobcem levných a nepříliš kvalitních kopií západního zboží.

Nová omezení vývozu jsou samozřejmě odůvodněna národní bezpečností; jde o to čelit vojensko-civilnímu zaměňování Číny a rostoucímu významu „zboží dvojího užití“ (technologie vyvinutá pro ekonomické účely, která má také vojenské využití). Národní bezpečnost je vždy atraktivním důvodem, což je pravděpodobně důvod, proč má nová ekonomická politika USA vůči Číně podporu obou stran v Kongresu.

Strategie je však hluboce problematická.

Za prvé, národní bezpečnost je argument, který můžete kdykoliv vytáhnout, protože je obtížně ověřitelný. To se nevyplatilo v Iráku – údajná hrozba představovaná iráckými zbraněmi hromadného ničení – se ukázala jako nepodložená.

Uvalení sankcí na miliardovou zem by mohlo donutit čínské vedení přimělo zaujmout agresivnější postoj. Následek zatím nikdo nezkalkuloval. Zadruhé, pojem zboží dvojího užití je manipulující, protože veškeré zboží lze potenciálně použít pro civilní i vojenské účely. Vojáci musí být nakrmeni a oblečení; měly by tedy být potraviny a oblečení omezeny jako zboží dvojího užití? Zdá se, že USA a mnoho dalších vyspělých zemí zapomnělo, jak moc těžilo z otevření Číny v posledních třech desetiletích. Tento proces samozřejmě nebyl dokonalý: přístup na čínský trh byl podmíněný, regiony zasažené konkurencí čínského dovozu zaplatily deindustrializací. Vlády nikdy nezavedly dostatečná doplňková opatření, aby odškodnily ty, kteří trpěli vstupem Číny do světového obchodního systému.

Ale „zastavení“ čínské ekonomiky snahou zastavit její technologický a ekonomický rozvoj není řešením těchto problémů.

Ostatně pokud by šlo skutečně o národní bezpečnost, musely by USA zastavit veškerý obchod s nepřátelskými zeměmi, a nejen obchod s technologicky vyspělými produkty. USA již možná jdou tímto směrem s myšlenkou „friendshoringu,“( akt výroby a získávání zdrojů ze zemí se sdílenými hodnotami). Ale historie ukazuje, že naši spojenci dnes, nemusí být našimi přáteli zítra, což jenom jasněji ukazuje falešnost tvrzení spojenec = přítel. Stále (už od sankcí proti firmě Huawei) opakuji jasný fakt.

Jde o ekonomickou dominanci.

V minulosti se USA a Číně podařilo dosáhnout mírového soužití a prosperity navzdory obrovským rozdílům v kultuře a politických systémech. V nejlepším případě by ekonomická válka vyústila v Pyrrhovo vítězství pro USA. V nejhorším případě by to začalo novou studenou válku a přivedlo by nás o krok blíže k vojenské konfrontaci. Úspěchy Číny v oblasti vědeckých a technologických inovací jsou nepopiratelné.

Při odpovědi na otázku týkající se čínských úspěchů, podle zprávy vydané australským Institutem strategické politiky – Čína vede svět v 37 ze 44 nejkritičtějších nových technologií.

Mluvčí Mao Ning uvedla, že úsilí a úspěchy Číny ve vědeckých a technologických inovacích jsou zřejmé a zlepšení vědecké a technologické síly Číny přispělo k rozvoji a pokroku globální vědy a technologie. Zavázali jsme se vždy provádět vědeckou a technologickou inovační spolupráci s ostatními zeměmi a sdílet rozvojové dividendy. Jsme proti technologické hegemonii a oddělení. Je mylné předpokládat, že vzestup Číny znamená pád Ameriky.

Nové sankce, které USA jednostranně a bez předběžné konzultace se svými spojenci zavádějí, se snadno míjí svým účinkem, když je pochybné, že některé země budou politiku USA následovat. Poslední čínská návštěva německého kancléře Olafa Scholze a německé delegace představitelů společnosti na vysoké úrovni přišla jen několik dní poté, co Německo schválilo kontroverzní dohodu, v níž čínský přepravní gigant Cosco získal 25procentní podíl v přístavu Hamburk. Německo je těžce poškozené dopadem sankcí na Rusko a má sankcionovat svého největšího  obchodního partnera? Viz následující řádky z Destatis. Výměna zboží s Čínou 26,7 miliard €, výměna zboží s USA 23,1miliard €.

Většina německého exportu směřovala do Spojených států v květnu 2022, o 5,7 % více než v dubnu 2022, po sezónním a kalendářním očištění. Vývoz do Spojených států tak stoupl na 13,4 miliardy eur. Vývoz do Čínské lidové republiky se zvýšil o 0,5 % na 8,7 miliardy eur, zatímco vývoz do Spojeného království se snížil o 2,5 % na 5,8 miliardy eur.

Nejvíce dovozů do Německa pocházelo z Čínské lidové republiky v květnu 2022. Bylo odtud dovezeno zboží v hodnotě 18,0 miliard eur, což je po kalendářním a sezónním očištění pokles o 1,6 % oproti předchozímu měsíci. Dovoz ze Spojených států vzrostl o 9,7 % na 7,4 miliardy eur. Dovoz ze Spojeného království ve stejném období klesl o 2,0 % na 3,4 miliardy eur.

Seymour Hersh nedávno uvedl, že skutečným cílem Spojených států při zničení plynovodu „Nord Stream“ nebylo ani tak pomoci Ukrajině, jako spíše zabránit Německu a Evropě znovu otevřít tento plynovod, až přijde zima, a zajistit, aby Evropa dál podporovala NATO. Ukrajinská krize, která vypukla před rokem, přinesla Evropě utrpení, zatímco Spojené státy z ní těží a staly se největším příjemcem. Na jedné straně prudce vzrostl vývoz zkapalněného zemního plynu z USA do Evropy a USA dosáhly přemrštěných zisků. Francouzský prezident Emmanuel Macron veřejně obvinil USA z prodeje zkapalněného zemního plynu do Evropy za čtyřnásobek ceny, což „není skutečný význam přátelství.“

Opět typicky hloupé tvrzení: spojenec = přítel

Na další stranu, americká vojensko-průmyslová skupina využila rusko-ukrajinského konfliktu k tomu, aby vydělala spoustu peněz. Podle článku na webových stránkách amerického týdeníku „The Nation“ už před eskalací konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou šéfové velkých amerických zbrojařských společností hovořili o tom, jak napětí mezi Ruskem a Ukrajinou zvýší jejich zisky. Již v lednu loňského roku Greg Hayes, generální ředitel společnosti Raytheon Technologies, uvedl, že vyhlídka na konflikt ve východní Evropě a dalších oblastech globálního zaměření by prospěla obchodnímu rozvoji jeho společnosti a „vidíme příležitosti pro mezinárodní prodeje.“

Ekonomicky se euro stalo obětí  amerického dolaru a v srpnu 2022 prudce kleslo. Podle analýzy německého portálu „Handelsblatt“ to souvisí s faktory, jako je posilování amerického dolaru, vysoká inflace v eurozóně, šíření evropské energetické krize a rostoucí rizika vysoce zadlužených evropských zemí. Evropská zahraniční politika byla Spojenými státy omezena a stala se obětí hry mezi Spojenými státy a Ruskem. „Strategická autonomie,“ o kterou EU vždy usilovala, se dostala ještě více mimo dosah. Spojené státy schválily „zákon o snižování inflace“ obsahující doložky narušující trh a protekcionistické doložky, čímž dále urychlily trend „deindustrializace“ v Evropě, což je také těžká rána pro Evropu. Vedoucí představitelé EU se nemohou nezeptat:

„Jsou vůbec Spojené státy ještě našim spojencem?“

Celý svůj život jsem věřil, že rozvoj a pokrok vědy a technologie by měl sloužit blahobytu celého lidstva, kdežto politizace, ideologizace a zneužívání vědeckých a technologických otázek jako zbraně lidstvo poškozuje.