Mrtvá žena symbolem

napsal Leo K.

23. července 2023 vyšel rakouský Kronen Zeitung s následujícím sloupkem:

Mrtvá žena symbolem | Povinnosti politiků

Před rokem bylo Rakousko rozděleno. Rozpory mezi zastánci antikoronavirových opatření (očkování) a jejich odpůrci byly tak hluboké, že rozdělovaly rodiny. Že přátelé spolu již nemluvili. Že nakonec lékařka Lisa-Maria Kellermayerová nenacházela východisko a vzala si život. Hornorakouská lékařka se stala symbolem rozkolu ve společnosti. Protože ona, která viděla v očkování východisko z pandemie, byla dohnána k zoufalství konspiračními teoretiky a internetovými trolly. Moře světel na displejích a hlasitá prohlášení politiků, že konečně něco udělají s nenávistí na síti – to charakterizovalo obrázky a titulky před rokem. A dnes? Pandemie skončila. V rodném městě Lisy-Marie se u stolu „štamgastů“ diskutuje – o inflaci, o pivu, o počasí, ale ne o ní. „Každá napsaná věta nás poškozuje,“ říká starosta v odpovědi na otázku redakce ohledně smutného výročí. Může to tak být. Ale pokud přestaneme psát o Lise-Marii Kellermayrové a jejích pohnutkách, zapomeneme. Pak banalizujeme skutečnost, že nenávist (na síti i v reálném světě) zabíjí lidi. Že rozdělení je ohnivzdorné – a že politici mají povinnost lidi spojovat, místo jejich rozdělování.

Nesmí se tedy stát, že by vládnoucí strana rozdělovala lidi na normální a nenormální. Žádná strana, která propaguje politiku „pro naše lidi“ a zapomíná na „ty druhé,“ nebo z nich dokonce záměrně dělá obětní beránky, ba rovnou  nepřátele, neprojevuje smysl pro odpovědnost, který je potřebný k tomu, aby jednotnou zemi vyvedla z krize. „To ale přece dělají všichni,“ zněl jednohlas pouličního průzkumu, který provedla Krone ve spolkových zemích. Ano, je více či méně zřejmě, že to dělají tak či onak. A zřejmě všichni zapomněli, jak dva tábory ještě před dvanácti měsíci rozdělovaly zemi a dohnaly jednu ženu k smrti. Na to by měli pamatovat ti, kdo chtějí po příštích volbách řídit zemi s problémy jaké představuje inflace, klimatická krize, válka a další. A využít příštích dvanácti měsíců ke sjednocení společnosti. Napřed v malém měřítku, v rozhovorech u stolu štamgastů, na letních výletech. Ve velkém měřítku, při mediálních vystoupeních a volebních kampaních, prostřednictvím správně zvolených slov a stejného druhu poselství.

***

Jako by autor sloupku mluvil o Česku. S jedním veledůležitým rozdílem. Doufá v součinnost politiků. To u nás nehrozí. Té součinnosti politiků bych se spíše bál. V zemi kde ministr vnitra mluví o obyvatelích jako o dezolátech a premiér (první z ministrů) o proruských trollech, kde mainstreamová média mluví o dezinformátorech ovlivněných ruskou propagandou nelze čekat, že si z Božího dopuštění vládnoucí sebranka třetiřadých politiků poradí s rozpočtem, inflací a dalšími prožluklými státními úkoly. V devadesátých letech vlády zavedly valorizaci, která nezaručuje nic jiného než udržení životní úrovně důchodců. Ne navýšení. Udržení. A když vláda snížila letošní valorizaci důchodů o 7 000 Kč, její člen a místopředseda Marian Jurečka tvrdí krátce poté: „My nesnižujeme současné důchody, my je zvyšujeme. Průměrný důchod naroste v červenci na více než dvacet tisíc korun.“ Že nemá vkus a vezme si na státní akt žluté boty, to bych mu snad i odpustil, ale že nemá stud a lže jak malý kluk, který sáhne do cizí kapsy, aby měl peníze na cigarety – promiňte – to už je příliš. Bohužel, ostatní nejsou lepší: Srdce pětikoalice, ODS, vymyslelo důchodce z Vysočiny, Václava P.

„Vidím to jako ministr financí. Důchodci se nemají špatně, já jsem spokojený. Chci, aby i moje děti a vnuci měli důchody. V mém okolí většina penzistů se snížením souhlasí.“

Když se objevilo, že fiktivní Václav P. je fotografie z renomované fotobanky a tvrzení je dílem propagačního oddělení, tak jsme se dočkali reakce:„Drobný přehmat.“ Jede se dál. Stud nemá premiér, který musí vydávat neschopnost vlády za její úspěch, stud nemá ani Stanjura, protože v Opavě, kde byl osm let primátorem (do roku 2010) je známý jako ukázkový asociál. Vláda neumí naslouchat a vnímat ty druhé a to dokonce ani ve sněmovně, což je instituce k tomu přímo stvořená. Všechno řeší starým Bursíkovým receptem: „Silou Katuško, silou…“ V ten stejný okamžik ale napadne každého jen trochu inteligentního jedince:

Jak vyberou optimální řešení, když předem zamítnou všechny alternativy?

Zapeklitá otázka říkám, ale v duchu se škodolibě pochechtávám jak to ti b…i zvládnou. Zvlášť, když nedávno zveřejnil Premiér tým svých poradců. Zbývá formulovat jediný závěr:

Vláda nám stále lže.

Proklamovanou soutěž politických idejí mění v osobní nepřátelství. „Už jen proto, co se odehrává v Poslanecké sněmovně, kde se soutěž politických idejí postupně mění v soupeření aktérů, z oponentů se stávají nepřátelé.“ Jak je vidět z úvodního odstavce rozdělená společnost sice není jen u nás, ale nemělo by se nad tím mávat rukou.

Takové rozdělení společností, nejen té české, může být opravdu nebezpečné a může vést k začátku rozkladu. Nejprve funkcí institucí, kdy jedinci budou něco sice poslouchat, ale něco jiného dělat. Až k rozkladu státní moci. Je totiž jenom otázkou času, kdy se represivní složky systému (policie, armáda) od sympatií přidají k nespokojeným. Negativním příkladem je pak hluboký rozpor v americké i britské společnosti, ze kterého bychom si neměli brát příklad. Politická soutěž se tam mění na fandovství se všemi atributy bez hranic, kdy schází jenom krůček, aby se změnilo na násilí. Soutěž kde je dovolené podrazit oponentovi zezadu nohy není fér a neslouží pokroku. Rozhodně je to systém, který neprospívá demokratické potřebě naslouchat těm, kteří mají jiné názory. Účastníci vlastně žijí v jakési simulaci, vzdáleně podobné populárnímu matrixu. Přispívají k tomu jistě i sociální sítě, ale nejsou tou základní příčinou. Přispívají ale k uzavírání do názorových skupin. Ty, kteří „v naší“ nejsou, začínáme považovat za své nepřátelé, nebo dokonce za nepřátelé státu. Máme v této praxi zaděláno na precedens. Dva dny před volbami v červnu 1990, v době moratoria, oznámil tehdejší náměstek ministra vnitra Jan Ruml v televizi, že Bartončík byl spolupracovníkem StB, což se nepotvrdilo dodnes. Ale účel to splnilo. Pak jsou tady ale ti, kterým to vyhovuje a chtějí si „urvat ten svůj kousek.“ „Plno organizátorů demonstrací nejenom v Česku jede na vlně, že si ukousnou ten kousek, který jim stačí, aby byli slavní a vlivní.“

Pokud jsou v politice nějací aktéři, kteří by to chtěli překonat, musejí sami hledat cestu. Rakouský autor článku o lékařce Lise-Maria Kellermayerové má pravdu, že to je úkol politiků. Oni jsou ti, kteří v první řadě mají projevit respekt k názoru jiných a v neformální debatě (sněmovna je špatným příkladem) prozkoumat jeho valitidu. Ale čekat něco takového od naší sebránky špatných šašků? Tahle, „vláda“ (jen ve velkých uvozovkách) nevyřešila jedinou šlamastyku. Návrhy Babiše okázale ignoruje a dělá jakoby nevěděla, že problémy teprve přijdou. Například v oblasti energií. Energetický regulační úřad předpokládá, že jen do roku 2027 zaplatí distributoři za nové chytré měřiče několik miliard korun. „Celkové investice spojené s digitalizací sítě, zavádění chytrého měření a obecné přizpůsobení sítí novým požadavkům vyjdou za stejnou dobu na nižší desítky miliard korun,“ míní mluvčí úřadu Michal Kebort. Jen samotný ČEZ, který pokrývá zhruba dvě třetiny tuzemské distribuční sítě, se na digitalizaci své sítě chystá v nejbližších letech vynaložit zhruba 23 miliard.

Spotřebitelé poznají investice na svých složenkách. „Jedná se o nutné investice, takže se na jejich úhradě budou podílet všichni odběratelé energií, stejně jako v jiných případech povinných investic či obnovy sítí. Přesný dopad na cenu ale nelze predikovat. Ve hře je i možnost, že by byly náklady spolufinancovány z některých fondů,“ doplnil Kebort.

Co je to chytrý elektroměr? Takzvané „chytré měřiče“ jsou digitální, síťově propojená měřící zařízení tepla nebo elektřiny, která automaticky předávají v závislosti na stav sítě spotřebu poskytovateli. Tato data mohou také spotřebitelé kdykoli zobrazit, například v aplikaci pro chytré telefony. To umožňuje distribučním společnostem nabízet „dynamické tarify,“ měnící se podle okamžitého stavu.  Inteligentní měřiče mají podle kruhů ministerstva  usnadnit úsporu energie a zajistit vyšší energetickou účinnost. V důsledku toho by spotřebitelé mohli přesunout své nákupy elektřiny do levnějších časů s vysokou výrobou obnovitelné energie z větru a slunce.

Jedná se o implementaci směrnice EU a její tvůrci zdůrazňují jenom samé výhody:

Snadno porovnáte spotřebu nebo náklady za libovolná období.

Zjistíte stav elektroměru k jakémukoliv datu.

Máte možnost přejít ze standardního ročního fakturování elektřiny na měsíční fakturaci, kdy místo záloh platíte každý měsíc za skutečnou spotřebu.

Ano, tyto výhody mimo pohodlí přinesou spíše zisk bankám, ale neotáčejme se nad drobnostmi. Pamatujete bouři odporu, kdy Piráti ve vedení Prahy chtěli zjistit počet neobsazených bytů anonymizovanými daty o spotřebě elektřiny? A teď ta data, v daleko detailnějším provedení budou reálně existovat. A budou čekat až někdo podlehne vábení peněz a poskytne je reklamním oddělením, rozvědce a kontrarozvědce… Je to už dobře 6 let, kdy mi přijela na návštěvu dcera a hned mi sdělovala: „Poptávala jsem na internetu … (už si opravdu nepamatuji o co šlo). A ledva jsem vystoupila v Liberci z vlaku, zvoní mi telefon se zprávou, že v Liberci se daný předmět vyskytuje tam a tam. Kritizujeme Čínu, že se jejich Velký Bratr jmenuje sociální kredit, který vám po určitém počtu prohřešků zablokuje možnost koupit si třeba jízdenku na rychlovlak nebo letenku. Tam to má ovšem nějaký smysl. Čínský režim převedl do měst víc než 700 milionů vesnických obyvatel. To je ohromné číslo, skoro stejné množství jako součet obyvatel USA a EU a tady asi běžné školení nestačí. Ale to přece neznamená, že Čína je naším nepřítelem. To jsou „argumenty“ osob, které raději soudí, než aby rozuměli a raději odpovídají, než aby se ptali. Rakouský autor příběhem v záhlaví tohoto článku říká, že chybí pokora k oponentům. Že se snažíme překřičet jejich názor svým, protože jsme si skálopevně jistí „svou pravdou.“

A že musíme začít na naší úrovni.