Za Henry Kissingerem

Asi beznadějně  stárnu a  zaostávám….  Když mne moji čtenáři a posluchači musí upozornit  na  aktuální  velkou událost světového významu. Stalo se mi to před  chvilkou – kdy přilétl  mailík od  velkého, ano  velkého posluchače  Hodin  vlka na  SV SK, Richarda  z Galanty s jednoduchým obsahem – vlku, právě  zemřel Henry  Kissinger.  Bude  na tohle téma  zítra  relace?

Ohledně  té  páteční Hodiny  vlka  se poradíme s Borískem. Tohle  si  o to  říká. Protože politicky  srovnatelná  figura v  současném  světě  podle  mne neexistuje. Snad  jedině  Gorbačov. Ať  si  o něm myslí kdo chce, co chce.  A  pak Putin. Ovšem jen s podmínkou,  že  vyhraje  válku na Ukrajině. V opačném případě  se změní na  superlůzra  21.století.

Jinak  ani vzdáleně  nevidím nikoho z žijících politiků celého světa, kdo by se  alespoň  vzdáleně  k Henrymu  Kissingerovi  významově  přiblížil. Byl to po všech stránkách  velký  muž. Se vším, co k tomu patří.

Odbočím. Churchill  byl také z  této kategorie. Například. Ukazují nám z něj jen jednu stránku  – tu premierskou  za  II.ww. Bezesporu zcela obdivuhodnou.

Ale  už ne jeho roli například  za Búrské války, kdy, dle dnešních měřítek  byl válečným zločincem. Ne  tu, když  za I.ww  vymyslel  nesmyslnou  operaci  u Gallipoli, jenž skončila děsivým masakrem  australských a britských  jednotek Turky. Ne tu imperiální, kdy se snažil,  za  každou cenu zachránit britskou koloniální  říši a  to všemi prostředky a na úkor všech ostatních. Což  mu nedovolil F.D. Roosevelt.  Zrovna  tak  se mlčí  o jeho šíleném nápadu s operací  Unthinkable  Jednalo se o využití situace na konci 2. světové války a o tajný plán útoku na SSSR.  A to ještě  v jejím průběhu!!!

Přesto se  stal Winston Churchill  velikánem světových  dějin.

Musel  jsem se o něm zmínit, chci li psát  kar za  Henrym Kissingerem. Protože  s ním  je  to stejné. Opět  bezesporu  gigant  s věčným  místem  ve světové historii. S excelentními , ale i  temnými stránkami svého působení.

Nepochybně  nyní v  době nekrologů  budou  ty  oficiální soustředěny  na  na  jeho zářivé momenty.

Profesor a diplomat z Harvardské univerzity si vysloužil chválu za svou roli při otevírání Číny Západu, navození uvolnění napětí se Sovětským svazem a zahájení dohod o kontrole zbrojení za republikánských prezidentů Richarda Nixona a Geralda Forda .

Podle jeho doktríny reálpolitiky by diplomacie a síla měly být použity k dosažení rovnováhy moci. Při formulování zahraniční politiky neměl příliš mnoho tendencí k idealismu, což ho během osmi let v úřadu poradce pro národní bezpečnost a později ministra zahraničí, nejvyššího amerického diplomata, postavilo do sporu s obhájci lidských práv.

Skrze optiku „vytvořenou pesimismem a matným pohledem na lidstvo“ viděl Kissinger roli politiků jako „ne řídit svět nějakou předem stanovenou cestou k univerzální spravedlnosti, ale postavit sílu proti síle, aby ovládli nejrůznější agrese lidí. bytosti a pokusit se, jak nejlépe dokážou, odvrátit katastrofu,“ napsal Barry Gewen v knize The Inevitability of Tragedy: Henry Kissinger and His World (2020).

„Kissingerovou nejvýraznější vlastností, která je základem jeho osobnosti i politiky, byla intelektuální brilantnost, kterou připouštějí i jeho nejzarytější kritici,“ napsal Walter Isaacson v Kissinger: A Biography (1992). „Při neformálních rozhovorech nebo na formálních schůzkách dokázal propojit nuance a poznatky způsobem, který přivedl diskuse na vyšší úroveň.“

Vůbec nepochybuji,  že hlavní  substancí  oslavných nekrologů bude to, jak  převezl  tehdejší  Sověty, když  se mu podařilo odlákat  z jejich sféry  vlivu  Čínu  a oslabit jejich pozici,  což  v konečném důsledku vedlo k sovětskému   kolapsu.

Nicméně by mne zajímalo, jestli nakonec právě  Kissinger  nelitoval tohoto svého kroku  tváří v  tvář  obrovskému  čínskému zmrtvýchvstání „jeho“  Číny,  která se  stala  až  fatálním konkurentem Spojených států. Bez něj a jeho politiky  by Čína  dnes  byla jen  dost zaostalou obří  zemí  někde na pokraji  rozvojového světa. A hegemonie  USA  by zůstala neotřesitelná.

Uvědomí  si to ti,  co  teď  buší  do klávesnic, aby jej  oslavovali a  skládali mu  hold?

Naproti  tomu  budou jiní. Z opačného tábora. Ti , jenž  já  nazývám hrdiny  alternativních  klábosnic.  Ti mají  Henryho  Kissingera  za  převtěleného satanáše.

Ti nad jeho rakví mu  budou  číst levity, že podporoval masivní bombardovací kampaně ve Vietnamu a Kambodži, podporoval autoritářský režim chilského Augusta Pinocheta a zavíral oči před genocidou ve Východním Timoru a Bangladéši. A ještě  leccos  dalšího.

Těch prvních – oslavovačů  se zeptám  – tušíte  alespoň  něco,  souvislosti s Kissingerem, co budou psát  ti  druzí?  A pro ty druhé mám také  otázku  – uvědomujete  si , že  Kissinger  byl  Američan a  vysoký představitel  svého státu.  chápete, že  MUSEL jednat  v zájmu  svého národa? Jak byste na jeho místě  jednali vy?

Varuji, vždycky a všude před  černobílým  viděním.   Život  není  o volbě  mezi černou a bílou. Nýbrž většinou u  normálních lidí   o vybírání mezi různými odstíny  šedé. A  stejně  na  tom byl  Henry Kissinger.  Velký  muž světové politiky na  rozhraní dvou století.

Jestliže  já  hodnotím  ze  své nicotné pozice  jeho působení a  vliv na  svět,  pak nelze než konstatovat,  že  díky  jemu a jeho diplomacii  se  svět stal daleko bezpečnější místem pro život  než kdykoliv předtím a bohužel  i potom. Několikrát, v začátku  nesmyslné  ukrajinské  války  jsem na Kosu  přebíral  jeho stanoviska  k  ní. Například

Flash – Kissinger na fóru v Davosu

kdy  ti, co jej dnes velebí na něm nenechali  niť suchou.

Opakuji, Henry  Kissinger  byl, bohužel  -BYL, velkým mužem  našich dějin. Už není. Zbylo po něm velké prázdné místo. Které nikdo nezaplní. Na  Západě prostě nikdo jeho rozměru a schopností není.

Proč? Protože  BYL REÁLPOLITIK!

Věděl, co  je  a není možné. nebyl prázdný, arogantní a nafoukaný pozér.  Což  si mnozí současní    pletou  s lídrovstvím. Věděl o čem je  život. V 15 létech   uprchl před  Hitlerem z Německa. chápal co je strach o život. A sloužil své  zemi. Což mu sotva  lze  vyčítat. Jenže  jí sloužil tak, že  to mělo celosvětový přesah a především kladný  dopad  na uspořádání  globálních záležitostí.  Naprosto  unikátní životní  výsledek!

Bude světu chybět!  Právě  v okamžiku, kdy  by muži jeho formátu měli převzít  řízení  globálních záležitostí!!  Jistě by domluvili  ku prospěchu  všech!

A co na závěr?

Myslím  že nejlepší bude  jeden  Kissingerův  vlastní  citát, kterým vysvětloval Kambodžu, Vietnam, Chile  a to ostatní černé na jeho  triku. Jde o citát, který  si vypůjčil od Goethea:

„Kdybych si měl vybrat mezi spravedlností a nepořádkem a zmatkem na jedné straně a nespravedlností a řádem na straně druhé, vždy bych si vybral to druhé,“

Za  sebe  říkám, že  souhlasím. Vidím to stejně.

Henry  Kissinger  a lidé  jeho typu  dnešnímu světu  bolestně  schází!