Fakt se dějí věci! Už dávno nepíši o lámání ledu ohledně popisu událostí na Ukrajině. To, co bylo ještě včera tabu pro světový mainstream a je pořád mimo obzor vítězících redakcí toho českého, se stává v podstatě denní rutinou ve velkých titulech kolektivního Západu. Už se to nemusí hledat, už to na mne vyskakuje v podstatě samo.
Viz britský elitní The Telegraph a jeho
Putin’s Russia is closing in on a devastating victory. Europe’s foundations are trembling
Putinovo Rusko se blíží ke zničujícímu vítězství. Základy Evropy se chvějí
Kyjevská protiofenzíva skončila neúspěchem. To by mohl být Suezská kauza NATO
oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
To je článek! Na jedné straně otevřeně přiznává, že král je nahý. Už žádné propagandistické triky a hry! Přiznání reality!
Daniel Hannan je autor a publicista. Bývalý poslanec Evropského parlamentu a poradce The Board Of Trade, píše pro ConservativeHome a The Washington Examiner.
Takže žádná nula. A troufl si říci, že je to na Ukrajině na levačku. Na bojišti. I v zákulisí….
Potud dobře.
Ale na druhé straně – sám konstatuje, že před ofenzivou věřil v úspěch té zázračné protiofenzivy! Když jako ty zázračné západní wunderwaffen, co jsou přece o tolik lepší a dokonalejší než to, čím může kdy disponovat ten klasický věčně ožralý, nedisciplinovaný a hloupý mužik ze zemljanek v asijské stepi někde za Uralem. Kterého západní člověk a všichni jimž tenhle polobůh a nadlid položí svou ruku na jejich hlavinku o tolik převyšuje! Když navíc Ukrajinců bylo hned na začátku 4x méně než opilých mužiků. A od té doby se na tom nic nezměnilo. Ve prospěch těch, co je hladí po hlavince západní nadčlověk. Ale nyní Hannan počty bere na vědomí.
Navíc, když statečný ukrajinský heroj loni s tím mužikem tak úžasně zametl a vyhnal jej od Kyjeva, od Charkova a pravého břehu Dněpru! To přece byl pro všelijaké Hannany jasný silný signál, jak říká jistý klasik, že protiofenziva nemůže neuspět.
Mno, vím, že nemohu požadovat, aby si sloupkař The Telegraph chodil pro informace na nějakou českou Kosu, ale co by v každém případě měl požadovat šéfredaktor a zejména editor tohoto ctihodného a tradičního britského listu je triviální očekávání, že když někdo píše k nějaké věci zásadní článek, pak by neměl vydávat svoje dojmy za fakta. Opakovaně píši a na tvrdých zdrojích dokládám, že
-od Kyjeva se Rusko stáhlo jako bonus před podepsáním už dohodnuté smlouvy z Istanbulu. Než přijel kazišuk, omlouvám se kazimír, jinak lhář a podvodník Boris Jonhson a Zelenskému důrazně připomenul, že Západ není připraven na mír! Kosa toto v poslední době nevyvratitelně opakovaně zdokumentovala. Takže tady se žádné ukrajinské vítězství nekonalo, jen další ukrajinský trik rozsahu dohod z Minsku.
-ohledně stažení ruských jednotek z pravého břehu Dněpru, ani tohle v žádném případě nepředstavovalo ukrajinské vítězství. Jednal se o promyšlený a racionální Surovikinův manévr, kdy nebyl v pozici, že své jednotky nutně musí evakuovat, aby unikl porážce, ale udělal to vědomě. Jednak kvůli problémům se zásobováním po opakovaném ničení Antonovského mostu a cesty přes hráz Kachovky a jednak proto, že věděl, že v roce 2023 přijde ta slavná ukrajinská protiofenziva a on, že bude potřebovat jednotky v tuhé obraně. Protože, a to má Hannan správně, je nutné ubránit pozemní most na Krym. Takže organizovaný odchod z Chersonu. Kdo četl v té době ukrajinské zdroje, tak jako já, tak si pamatuje, že Ukrajinci celé tři dny váhali do Chersonu vůbec vstoupit, protože se báli ruské léčky. Opět – žádné ukrajinské vítězství. Ne naivní ruský dárek s dobrovolným ústupem jako u Kyjeva, ale v žádném případě žádný lesk vítězících ukrajinských zbraní nad ruskými pololidmi.
-jediné opravdové vítězství si Kyjev mohl, s dost velkou dávkou drzosti nárokovat v Charkovské oblasti. Tady před rokem jasně přejel Rusy, když těm jejich tradiční šlendrián zatemnil mozek a nedokázali identifikovat soustředění ukrajinských jednotek, které ty ruské převyšovaly v poměru 10:1 a navíc šlo o druhořadé útvary s velmi problematickou bojovou hodnotou. V takovéhle konstelaci zaznamenala Ukrajina docela velké územní zisky. A přesně na tomto základě postavil Zelenský, Zalužný a jejich američtí a britští protektoři tu zázračnou protiofenzivu. Zase Rusa nachytají ležícího, ožralého a spícího. Leč nenachytali! Překvapení!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Takže dnes , kdy došlo k vystřízlivění je problém.A konečně, po půl roce, nebo ještě déle už je alespoň veřejně pojmenováván! A je uvažováno nad možnými důsledky… Teď. Ne před rokem, rokem a půl! Až teď. Kdy existuje možnost že se nám to všechno sesype na hlavu. Netvrdím, že to tak musí za každou cenu dopadnout, ale když i takový Hannan varuje, že jde o dost pravděpodobnou variantu, tak je třeba to vzít vážně.
Odbočím – v tom jeho článku mne vysloveně pobavila tahle pasáž:
Dlouhodobé náklady ruského lidu na tento přechod k válečné ekonomice jsou strašlivé. Vladimir Putin odsoudil své dlouho trpící muže k letům bídy a hladu. Ale prozatím se to povedlo. Rusko překonalo zimu bez ukrajinského průlomu.
To mi přijde vysloveně srandovní!!! Čtou v redakci The Telegraph ekonomické zpravodajství Bloombergu, Financial Times a WallStreet Journal a juknou se sem tam na weby Svtěové banky nebo MMF??? Aspoň tak často jako v jednočlenné redakci Kosy?
Kdyby alespoň tak zřídka jako já, pak by jistě získali o ruské ekonomice alespoň stejné informace jako Kosa. Včetně ekonomických dat Ruska všech zemí kolektivního Západu za rok 2023. Asi by pan Hannan nevěřil vlastním očím! Rusko platí za válku obrovskou daň a jistě dlouho platit bude. Zejména, pokud válka skončí jeho úspěchem. Pak se sankce změní na trvalý stav. Jenže ono jde o to, zda se Rusku jeho potravinové a surovinové vývozy podaří dostatečně přesměrovat na trhy globálního Jihu. Když ano, tak sankce a co jako? A nic! Skoro nic. Bez západní módy, voňavek, aut a v podstatné části i technologie se dát žít. Půjde i u nás bez ruských energií, kovů a kdo ví čeho dalšího, co potřebuje náš průmysl? To zjistíme. Včetně cen, co za ty náhrady budeme platit a s tím spojených důsledků.
Ale nejvíce mne dostala závěrečná pasáž:
stále je možné si představit mírovou dohodu, která otevřeně neodměňuje agresi. Možná by východní oblasti mohly získat autonomii pod volnou ukrajinskou suverenitou; možná by se na demilitarizovaném Krymu mohlo konat referendum pod mezinárodním dohledem.
Takže game charger!!
Hannan vlastně doporučuje, aby Západ akceptoval realitu na bojišti a rychle zkusil vyjednat dohodu, která by mu umožnila předstírat, že Putler vlastně nic nezískal. Donbas jako že by se vrátil do celku ukrajinského státu, ostatní dobyté části Ukrajiny také. Bez debat. A ten zpropadený Krym? No tak tam by proběhlo mezinárodně kontrolované referendum, když už to musí bejt, no!!!
Ví vůbec ten člověk, co obsahovaly obě Minské dohody? Přesně to, po čem nyní volá – návrat Donbasu pod ukrajinskou suverenitu, ale se zvláštním statusem a právy. Co, že byly pro Kyjev a kolektivní Západ Minské dohody ? Méně než toaletní papír, jak víme od Merkelové a Hollanda.
Takže tohle už se NIKDY nebude opakovat! Ne bez porážky a bezpodmínečné kapitulace Ruska! Tohle už dokonce otevřeně komunikuje i Arestevič s Arhamiou! Tohle bylo možné v dubnu 2022 v Istanbulu. Ale nikoli nyní. Jen v redakci The Telegraph ještě nechápou.
Nezajímá je, že mezi tím, Rusko oficiálně přijalo zákony, že Luhanská, Donecká, Záporožská a Chersonská oblast je považováno za nedílnou součást území Ruské federace. A tohle se nezmění, ne bez ruské porážky. Jak ji vynutit?
A zejména, že Krym nikdy nebyl a z ruského hlediska nebude k jednání nebo referendu. Můžeme si o ruské pozici myslet co chceme, ale je třeba respektovat realitu. Zejména tehdy, jde li proti nám.
Ano, prohra na Ukrajině představuje naprostou katastrofu pro Západ. Tohle vidí Hannan zcela správně. I před tím jsem varoval hned na začátku války, když jste četli, že nechápu, proč Západ vrhl všechen svůj goodwill, sílu, kapitál a pověst na váhu ukrajinské války. Že to může přinést přesně tyhle důsledky. Řeč je o Suezské lekci pro dnešní NATO. Míněno je znárodnění kanálu Egyptem v roce 1956. Kdy Británie, Francie a Izrael na Egypt, kvůli tomuto aktu zaútočily. A nakonec nedokázaly odolat mezinárodnímu tlaku a musely se s ostudou stáhnout. A tím v podstatě nastartovaly rozpad své koloniální říše.
Ten příměr vůbec není marný. Ale osobně se domnívám, že rozsah škod a ztrát pro Západ by byl daleko větší. On je nepřehlédnutelný už dnes. Kdy po nějaké mezinárodní izolaci Ruska není ani vidu ani slechu.Globální Jih, většina světa prostě na západní embarga a sankce neslyší.
Ale mír designovaný Moskvou představuje pro NÁS na Západě katastrofu! Tak o tom žádná! A tak snadno šlo téhle válce předejít nebo jí zastavit. Jen přemýšlet včas a trochu chtít!
Mimochodem, ukrajinská válka a možná tragedie nese jméno Boris Johnson! Zaznamenali jste také informace, že tenhle kramář, podvodník a lhář má být podle značné části britských konzervativců recyklován a znovu dosazen na jejich špici? Aby odvrátil hrozící volební porážku???
Nevěřím vlastním očím. To je jako u nás postavit Nečase do čela ODS! jestli se to stane, pak kolektivní Západ je doopravdy beznadějně ztracený!
To si jako myslí , že sním bude někdo, kromě Zelenského a západních papalášů jednat?
Musíme mluvit o Ukrajině. Zatímco se pozornost světa soustředila na válku mezi Izraelem a Hamásem, bohatou černou půdou otřásaly chmurné otřesy. Ukrajinská protiofenzíva selhala – nebo řečenoslovy Volodymyra Zelenského „nedosáhla požadovaných výsledků“.
Zatímco vyčerpaní Ukrajinci ustupují od ruských opevnění a minových polí, iniciativu přebírají útočníci. Rusko postupuje přes pozůstatky toho, co bývalo Marinka, město v Doněcku, možná většího psychologického než strategického významu. Rakety opět dopadají na Kyjev. První dáma Ukrajiny, Olena Zelenska, přišla do BBC varovat, že její země je ve „smrtelném nebezpečí“ .
Nyní je řada na Ukrajincích, aby zakopali a pokusili se udržet to, co mají. Stejně jako v roce 1914 vede podél fronty opevněná linie od delty Dněpru k ruským hranicím. A stejně jako tehdy vojenská technika zvýhodňuje obránce, takže nepatrné územní zisky se kupují za hroznou cenu.
První světová válka nakonec částečně skončila, protože Spojenci měli větší lidské rezervy. Brutálně se jim podařilo, zvláště poté, co se Amerika na začátku roku 1918 plně zmobilizovala, vrhnout do předních linií více mužů než Centrální mocnosti.
Demografickou výhodu má tentokrát Rusko, jehož počet obyvatel je třičtvrtěkrát větší než počet obyvatel Ukrajiny. Rusko přešlo třetinu své předválečné civilní výroby na zbraně a střelivo a nyní může mít náskok, pokud jde o bezpilotní letouny – ten moderní ekvivalent ostnatého drátu a kulometů, který dal bránící se straně takovou smrtící výhodu v flanderské bahno.
Dlouhodobé náklady ruského lidu na tento přechod k válečné ekonomice jsou strašlivé. Vladimir Putin odsoudil své dlouho trpící muže k letům bídy a hladu. Ale prozatím se to povedlo. Rusko překonalo zimu bez ukrajinského průlomu.
Všichni jsme náchylní k zaujatosti zpětného pohledu a nepochybně budou články o tom, jak bylo vždy těžké porazit zakopané obránce. Ale tato patová situace nebyla ani zdaleka předvídatelná, když byla v červnu zahájena protiofenzíva.
Byl jsem jedním z těch, kteří očekávali, že Ukrajina prorazí do Azovského moře, což je krok, který by mohl válku ukončit. Během roku 2022 Ukrajina prokázala, že Rusko není schopné zásobovat Krym přes Kerčský průliv. Prolomení pozemního mostu by zanechalo ruskou posádku na poloostrově odříznutou. Ukrajina mohla vypnout elektřinu a potraviny a otevřel by se prostor pro vyjednávání.
Proč jsem to špatně pochopil? Mluvil jsem nejen s Ukrajinci, ale s britskými vojenskými pozorovateli s přímou znalostí bojiště. Sledovali mimořádné ukrajinské zisky v Charkově a Chersonu v roce 2022 – zisky, které povzbudily Západ k tomu, aby nabídl takové druhy materiálu, které předtím bránil v odeslání, aby se nedostal do rukou nepřítele.
Ukrajina nyní disponovala raketami dlouhého doletu, soupravami na odstraňování min a moderními tanky. Vzpoura Prigožinů zároveň ukázala, jak měkké je Rusko za tvrdou skořápkou svých předních linií.
Ale útočníci se poučili ze svých dřívějších chyb. Zatímco Ukrajina loni na jaře spěchala s výcvikem svých mužů v ovládání jejich nových zbraní, Rusko míli za mílí nasévalo nášlapné miny, budovalo opevnění, kopalo zákopy a shromažďovalo bezpilotní letouny .
Putinovi stačí vydržet dalších 12 měsíců. I kdyby Donald Trump nebyl zvolen – bývalý prezident se netají svým obdivem k ruskému tyranovi, když jednou zašel tak daleko, že před americkými bezpečnostními službami prohlásil, že Putinovi důvěřuje – republikánští kongresmani se obrátili proti válce. Minulý týden zablokovali prezidentu Bidenovi balíček pomoci Ukrajině ve výši 88 miliard liber.
Jejich starost je údajně finanční, ale větším motivem může být jejich stranická nechuť k Bidenovi, stejný hanebný impuls, který vedl dřívější generaci republikánských kongresmanů k tomu, aby se postavila proti válce Harryho Trumana v Koreji. Pro křídlo MAGA také přetrvává nelibost k roli, kterou Ukrajina sehrála v dramatu o Trumpově impeachmentu.
Jaro v Putinově kroku jste vám nemohlo ujít. Dlouho byl příliš vystrašený na to, aby zabloudil za hranice Ruska. Zcela kromě mezinárodního zatykače měl opodstatněný strach z atentátu. Jeho jedinými zahraničními podniky byly bývalé sovětské státy a dvě spřátelené diktatury: Írán a Čína.
Tento týden však navštívil dvě neutrální diktatury – SAE a Saúdskou Arábii. Záběry nade vší pochybnost ukazují, že to byl despota osobně, nikoli dvojník. Co mu dodalo sebevědomí cestovat do míst, která mají bezpečnostní spojení se Západem? Je možné, že bylo dosaženo nějaké předběžné dohody? Mohli být Saúdové požádáni, aby ho diskrétně a popíratelně nasměrovali k možné předehře k mírovým rozhovorům?
Pokud ano, riskujeme pro západní demokracie katastrofu na úrovni ztráty Suezu. Jakákoli dohoda, která odměňuje ruskou agresi, bude signálem zbytku světa, že NATO s veškerým svým kolektivním bohatstvím a zbraněmi nemohlo uspět v dosažení minimálního cíle záchrany země, který stanovili jeho dva nejmocnější členové, USA a Spojené království a to včetně opatření, podniknutých k jeho dosažení..
Důvodem pro intervenci na Ukrajině není to, že jde o liberální demokracii. Jistě, je mnohem liberálnější než Rusko, ale zdaleka nedosahuje našich standardů. Rusofilní strany byly zakázány a existuje obava, že by se zásah mohl rozšířit i na prozápadní opoziční politiky. Tento týden jsem byl na setkání globálních středopravicových stran, na kterém měl vystoupit Petro Porošenko, bývalý prezident. Na poslední chvíli mu a dvěma jeho poslancům zakázali opustit Ukrajinu – a přestože Porošenko vlastenecky odmítl dělat povyk, nechalo mě to, ne poprvé, přemýšlet, proč Zelenskij odmítá vtáhnout další strany do válečné koalice.
Polsko bylo v roce 1939 řízeno autoritářskou vládou. To nic neměnilo na skutečnosti, že bylo napadeno bez provokace poté, co jsme zaručili jeho nezávislost – stejně jako jsme zaručili nezávislost Ukrajiny v roce 1994, kdy se vzdala svého jaderného arzenálu.
I když tentokrát nejsme sami ve válce, jsme tak zaujatí ukrajinskou věcí, že ruské vítězství – a pohlcení dobytého území je ruským vítězstvím, představte si to, jak chcete – by znamenalo katastrofální ztrátu prestiže pro Západ a myšlenky s tím spojené: osobní svoboda, demokracie a lidská práva.
Konflikty se rozšíří, když si režimy, které se nikdy nestaraly o liberální hodnoty, uvědomí, že na rohu už není policista. Pobuřující nároky Venezuely proti Commonwealth Guayaně jsou jen začátkem tohoto procesu.
„Západ nezískal svět nadřazeností svých myšlenek, hodnot nebo náboženství… ale spíše svou nadřazeností v uplatňování organizovaného násilí ,“ napsal Samuel Huntington. „Zápaďané na tuto skutečnost často zapomínají; Nezápadní lidé to nikdy neudělají.“
Ale to ještě není konec. Ukrajina vyhnala Rusko ze západní části Černého moře, které je opět otevřené pro mezinárodní lodní dopravu. Měli bychom se mít na pozoru před tendencí, kterou George Orwell pozoroval během druhé světové války, kdy intelektuálové přehnaně interpretují každý nový vojenský vývoj – tento trend, jak se domníval, běžní lidé nesdíleli. Stejně jako bezprostředně po ruské invazi zavládl nadměrný pesimismus a po znovudobytí Chersonu nadměrná euforie, neměli bychom z tohoto neúspěchu příliš vyvozovat.
Stále je možné si představit mírovou dohodu, která otevřeně neodměňuje agresi. Možná by východní oblasti mohly získat autonomii pod volnou ukrajinskou suverenitou; možná by se na demilitarizovaném Krymu mohlo konat referendum pod mezinárodním dohledem.
Ale pokud Rusko skončí anektováním půdy silou, není to jen Západ, kdo prohraje; je to celý mezinárodní řád po roce 1945.
Svět je stále chladnější. Noci se vtahují.