Zvláštní článek Kosy -rozhovor Echa 24 se švýcarským plukovníkem JACQUESEM BAUDEM O RUSKO-UKRAJINSKÉ VÁLCE

pro Kosu objevil S

Vlkův  úvod:

Jacques Baud,  švýcarský  vojenský  analytik patří od  začátku  té nesmyslné  války na Ukrajině k těm nemnoha  myslícím lidem na kolektivním Západě,  kteří  místo propagandy  věci s ní spojené skutečně  analyzovali a vyhodnocovali a  stranili se jakékoliv propagandy, Proto jste na něj mohli  narazit  jen na okrajových informačních kanálech  a  alternativních webech, Zkrátka  nebyl tzv. salonfaehig,  aby  jej  pustili  do velkých  medií, protože  nedocházel k jedinému správnému  výsledku, tedy  spíše  žádoucímu výsledku, protože  jeho  analýzy  se potvrzovaly  na bojištích.

Zdá se, že se situace  začíná  obracet. Jeden  z čtenářů mi poslal  rozhovor, který s  Baudem uskutečnilo  Echo 24 a  vydalo  ve  svém placeném magazinu Echo Prime, který  je samozřejmě který je za paywallem.    https://echoprime.cz/…dil

Byl tak  laskav,  že mi jej dodal a já  jej tam mohu promptně  nabídnout  vám. Je  to počteníčko!

ŠVÝCARSKÝ VOJENSKÝ ANALYTIK JACQUES BAUD O RUSKO-UKRAJINSKÉ VÁLCE
Západ Zelenského zradil
Náhle, v průběhu několika týdnů se v západním veřejném prostoru vytvořil
jakýsi až konsenzus, že Ukrajina je po necelých dvou letech obrany proti
Rusku na sestupné trajektorii a měla by usilovat o politické řešení.
Švýcarský plukovník v. v. Jacques Baud byl od února 2022 jedním z mála
vojenských či geopolitických analytiků, kteří takový vývoj předpokládali
v době, kdy pětihvězdičková generalita v. v. téměř unisono mluvila o
ukrajinských vyhlídkách na vítězství. Baudův pohled je důležitý i díky
jeho přímé zkušenosti. Po roce 2014 pomáhal v rámci NATO ukrajinské
armádě při reformách, které z ní po ztrátě Krymu a části Donbasu posléze
učinily armádu, jež navzdory slabší pozici svádí s ruskou armádou dosud
úctyhodnou partii.

Jak byste popsal tuto fázi války?

Poslední měsíc a půl, možná dva měsíce je frontová linie ustálená.
Ukrajina už nepostupuje, a když něco, tak ustupuje. Ve východní části
linie, což jsou Avdijivka, Kupjansk, Bachmut, Rusové dnes Ukrajince
vytlačují z pozic. Ukrajina už ztratila každý metr čtvereční, který
předtím během své protiofenzivy za půl roku získala. A to včetně západní
části frontové linie, na Dněpru. V prostoru obce Krynky se Ukrajinci
koncem léta pokusili o výsadek na levém břehu řeky a instalovali tam
menší jednotku. Výsadek se jim nepodařilo rozvinout, Rusové tam
uplatňují taktiku, jíž říkají palebný vak. V momentě, kdy se nepřítel
dostane do něj, je masivně ostřelován a posléze zničen dělostřelectvem.
Tyto palebné vaky se Rusům daří vytvářet už od loňska. Vede to k
masivním ztrátám Ukrajiny a velmi nízkým ztrátám Ruska. Tady přichází
důležitý bod. Rusko nemá za cíl získávat území, což loni v říjnu
explicitně prohlásil generál Surovikin: Teď se nepokoušíme dobývat
území, ale zničit nepřítele. Rusové radši vyklidí území, když se jim
přitom podaří způsobit nepříteli ztráty. Což je mimochodem stará
Clausewitzova doktrína, že válka se vede za účelem zničení protivníkovy
armády. Ukrajinci to mají naopak. Je to mimochodem hlavní důvod sporů
mezi velitelem armády Zalužným a prezidentem Zelenským. Zalužnyj už od
loňska hlásá doktrínu podle potřeby se stahovat a vést pohyblivé
válčení, tak aby byly ničeny ruské jednotky. Zelenskyj o tom nechtěl ani
slyšet, z politických důvodů a i s ohledem na spojence v Evropě a v USA.
Jeho devíza: Chráníme svou zemi, což ovšem znamená: Chráníme zemi, ne
životy našich lidí. Jsou to tedy dvě protichůdné doktríny; a kvůli tomu
jsem už loni tvrdil, že Ukrajina má válku fakticky prohranou. To bylo
prosté vojenské konstatování.

Co říkáte, mě překvapuje. V nás se neustále živí představa, že právě
Rusku nezáleží na jeho vojácích, že Bachmut a teď Avdijivka jsou mlýnky
na ruské maso.

Ve skutečnosti je to právě naopak. Myslím, že o Rusech panuje mnoho
chybných představ. Víte, já jsem zažil studenou válku, tehdy jsem měl na
starosti posuzování vojenských sil zemí Varšavské smlouvy. I my jsme
samozřejmě žili v představě, že Rusové vedou boj zcela bez ohledu
na životy vlastních vojáků. Teď mi referáty z Bachmutu připomněly mé
mládí. V 80. letech jsem se dost soustředil na Afghánistán, jednak že to
bylo jediné místo, kde Rusové skutečně vedli boj, jednak Švýcarsko coby
hornatá země mělo zvláštní zájem vědět, jakou taktiku Rusové používají
při boji v horách. Musím říct, že už tehdy mi představa, že by sovětská
armáda bojovala ve švýcarských Alpách, přišla exotická, a dnes u ruské
armády tím spíš. Mimochodem, ruská armáda je postavena pro obranu. Není
uzpůsobena pro boj v horských oblastech.

Nic – byl jsem tehdy v kontaktu s afghánským odbojem, napsal jsem jim
brožurku o zneškodňování nášlapných min. A jak jsem Afghánistán
studoval, pochopil jsem, že všechno, co se mezi námi traduje, je úplně
špatně. Že oni kladou mnohem větší důraz na život vojáka, než my si o
nich myslíme. Když srovnáte způsob velení jednotce v americké a ruské
armádě, praští vás do očí, že v ruské armádě se dává mnohem větší důvěra
důstojníkům v terénu. Je to koncept takzvaného decentralizovaného
vedení, vznikl právě v Afghánistánu. Ruské armádě experti na Západě
předhazují, že má příliš málo poddůstojníků. Ale to proto, že v ruské
armádě jsou vyšší důstojníci mnohem blíž k řadovému vojákovi, poručík a
nadporučík tam sdílejí osud prostého vojáka. Poddůstojníků tím pádem
skoro není třeba, u Rusů mají na starosti řekněme technické záležitosti.
V armádách NATO důstojník odvádí intelektuální práci ve štábu a
poddůstojníkům přenechává vedení vojáků. Což vede k závěru pro vás
překvapivému, že v ruské armádě se na lidský element bere větší ohled
než v západních armádách. V této souvislosti musím připomenout ještě
jeden naprosto přehlížený fakt. Rusové loni napadli Ukrajinu s armádou,
která byla početně na třetině ukrajinské armády. Jeden ruský voják na
tři ukrajinské. V Severoatlantické alianci je pravidlo, že útočník má
mít převahu 3 : 1.

Proč šli s tak slabými silami?

Právě proto, že oni nebojují primárně nasazením masy, ale pohybem. Masu
u nich nahrazuje manévr. Už to zkoušeli v posledních měsících druhé
světové války proti Němcům. Ta vysoká mobilita vysvětluje i první dny
ruské ofenzivy na Ukrajině. Hluboko do ukrajinského území Rusové
pronikli extrémně rychle a přitom téměř nemuseli bojovat. Bojovalo se v
Donbasu, tam byly totiž soustředěné hlavní síly ukrajinské armády. Ale
na severu, kde pronikali po silnicích ke Kyjevu, pronikali skoro bez
boje. Myslím si, že Rusové nikdy vážně neplánovali obsadit Ukrajinu.

Tak proč jeli ze severu na Kyjev?

Jednak aby tam vázali rezervy ukrajinské armády. Hlavní úder šel na
Donbas. Vedlejší úder směřoval na Kyjev. Jednak chtěli průnikem k
hlavnímu městu zvýšit tlak na politické vedení Ukrajiny, aby zasedlo k
jednání. Rusové chtěli uskutečnění Minských dohod, které se předtím
politicky a diplomaticky nedařilo převést ve skutečnost. Rozhodli se
tedy prosadit je vojensky. A fungovalo to. Pětadvacátého února, pouhý
den po začátku operace, prezident Zelenskyj požádal o jednání. Dokonce
telefonoval švýcarskému ministru zahraničí Ignaziu Cassisovi, jestli by
pomohl s uspořádáním mírové konference. S konferencí to neklaplo, ale
vyjednávání Ukrajina–Rusko se konalo, v Gomelu na ukrajinsko-běloruské
hranici. Do toho nastoupila Evropská komise, Ursula von der Leyenová a
Josep Borrell, že prý Ukrajina o míru jednat nemá, Ukrajina od EU
dostane 450 milionů eur na zbraně a bude bojovat. To bylo první
zastavené kolo jednání.

Druhé, jestli se nepletu, stopnul Boris Johnson.

Ano, asi tři týdny po prvním pokusu, v půlce března, se Zelenskyj
obrátil na Moskvu s druhým návrhem. Druhé kolo se konalo v Istanbulu.
Rusové byli s ukrajinským návrhem zjevně spokojeni. Návrh textu
obsahoval slib trvalé neutrality Ukrajiny a za to stažení Rusů do hranic
před 24. únorem. Načež přiletěl do Kyjeva britský premiér Boris Johnson,
aby Zelenskyj svou nabídku stáhl, poněvadž Západ garance s Putinem
sdílet nebude. A že za to bude Ukrajina dostávat podporu tak dlouho, jak
bude třeba. Zelenskyj vyměnil mír s Ruskem za podporu od NATO a EU. A
tady leží důvod, proč se dnes Zelenskyj vůči Evropské unii a NATO chová
tak podrážděně. Tehdy měl řešení, mírový plán, oni ho přiměli na něj
rezignovat a slíbili mu podporu, kterou mu dnes ale nejsou schopni
dávat. Takže se oprávněně cítí podveden. Američané a Evropané si
představovali, že Rusko v řádu týdnů začne kolabovat, takže válka
nepotrvá dlouho. Proto si mysleli, že si takové přísliby mohou dovolit.
Problém je, že Rusko je mnohem robustnější, odolnější, než se tehdy
předpokládalo.

Kolaps Ruska měl být způsoben nevídanými sankcemi?

Ovšem. Francouzský ministr hospodářství Bruno Le Maire v televizi hrdě
vyhlásil: Dostaneme Rusko na kolena.

Na začátku letošního roku Světová banka v podstatě konstatovala, že ekonomika Ruska je v lepším stavu než před válkou.

Představa, že tak velkou zemi s rozsáhlými přírodními
zdroji dokážete srazit sankcemi na kolena, je iluze. Prostě Evropa,
Evropskou komisí počínaje a jednotlivými členskými zeměmi konče, situaci
přečetla naprosto mylně. Uškodila tím jen sama sobě. My jsme Rusko v
různých aspektech četli úplně špatně. A je skoro nemožné porazit
protivníka, kterého máte špatně přečteného.

Je to vedle selhání politiků i selhání tajných služeb?

Jednoznačně. Myslím, že tedy některé tajné služby v Americe byly krapet
opatrnější než západoevropské. V zásadě si vláda zpravodajskou službu
platí proto, aby své politické rozhodnutí mohla opřít o realistické
hodnocení situace. Ale v celé této krizi s Ruskem pozorujeme, že
politici rozhodovali bez racionálního posouzení situace. Dali se vést
svými pocity. Nemáme rádi Putina, proto musíme udělat to a to. V únoru
2022 se napříč Evropou počítalo s tím, že kvůli válce a sankcím vypuknou
v Rusku protesty, přijde ruský Majdan a změna režimu. Stal se opak.
Popularita Putina, před válkou kolem 70 procent, vyskočila po měsíci
války na 80 procent. Dnes je to 85 procent.

Jsou ty průzkumy spolehlivé?

Jistě, jsou to čísla od Levady, která sice sídlí v Moskvě, ruský režim
ji ale považuje za zahraničního agenta. Existuje i státní ústav pro
veřejné mínění, na jeho čísla jsem se ani nedíval. Levada je spolehlivá.

Jak vysoké jsou podle vás na obou stranách ztráty na bojišti?

Poctivá odpověď zní, že nikdo neví. Ukrajinské ministerstvo obrany udává
počty ruských ztrát, ruské ministerstvo obrany ukrajinských. Oboje jsou
odhady, nevíme, jak jsou počítány, neměli bychom se o ně tedy opírat.
Realističtější odhady ruských ztrát bych hledal na webu Mediazona, který
provozuje ruská opoziční skupina (k zakladatelkám patřily členky Pussy
Riot – pozn. red.). Mediazona spolu s BBC zřídila stránku o ruských
ztrátách, společně procházejí úmrtní oznámení v ruských médiích a
novinách, i lokálních. Jestli jsou jejich výsledky přesné, nevím, ale
zvolená metodologie mi přijde velmi dobrá, dá se pochopit. Podle
Mediazony je dosud potvrzeno 39 tisíc padlých ruských vojáků (jde o
počet potvrzených mrtvých vojáků, u nichž jsou známa jména – pozn.
red.). Jsou to každopádně odhady velmi daleko od rutinně zveřejňovaných
našimi médii, totiž mnohem níž. Pokud jde o ztráty Ukrajinců, ty
oficiálně nikdo nepočítá. Což je taky zajímavé a o něčem to vypovídá.
Kdyby Ukrajinci skutečně měli nižší ztráty než Rusové, někdo by si tu
práci na ukrajinské straně asi dal. Místo toho se tu a tam objeví
zprávy, jako že v létě se jedna skupina na Ukrajině o vyčíslení ztrát
pokusila a došla ke 400 tisícům mrtvých. Nebo jeden ukrajinský novinář
na Facebooku napsal, že ztráty přesáhly 310 tisíc mrtvých. Obě čísla
uvádím spíš pro celkový obrázek, nevíme, jak k nim dospěli. Člověk by
měl být opatrný. Asi před deseti dny se v ukrajinské televizi během
zpráv na liště objevila věta, že Ukrajina má 1,1 milionu mrtvých.
Bleskurychle to stáhli. Teď otázka: Je to pravé, nebo to byla
dezinformace v rámci mocenského boje mezi Zelenským a Zalužným?
Každopádně soudím, že ukrajinské ztráty budou ve skutečnosti mnohem
vyšší, než se oficiálně tvrdí. Nemám jak to ověřit, ale odhadoval bych,
že ukrajinské ztráty budou k těm ruským někde v poměru mezi 8 : 1 a 10 : 1.

Nevíme sice, jak ztráty Ukrajiny zjistit, ale ta nulová zvídavost v
tomto ohledu byla zarážející.

Západ Ukrajinu v jejím válečném úsilí podporoval jakoby s tím, že ona
vlastně nemá ztráty. Ztráty mají jen Rusové, jen Rusové přicházejí o
stíhačky, o tanky. Protože dokud se zdá, že naše strana vyhrává, je její
podpora mentálně lehčí. Kdyby západní veřejnost měla ohromné ztráty
Ukrajiny před očima loni, byla by tak masivně zásobovaná? Neozývalo by
se víc volání po politickém řešení? To je moje velká výhrada vůči
evropským vládám a samozřejmě i vůči americké. Mám z toho nedobrý pocit,
že jsme Ukrajinu postrčili do války a přitom věděli, že z války vyjde
oslabenější než Rusko. Hlavně Američané Ukrajinu použili jako nástroj k
dosažení svých cílů.

Jaké podle vás byly?

Oslabení Ruska. Ve Washingtonu je hlavní obava Čína. V jednom textu
uveřejněném asi před pěti lety ve Foreign Affairs se psalo o myšlence,
že chceme-li trvale oslabit Čínu, musíme nejdřív oslabit Rusko. Tím Čína
ztratí zázemí, záložní prostor. Na jaře 2019 think-tank RAND, známý svou
blízkostí Pentagonu, vydal studii, kterou vaši čtenáři snadno najdou na
internetu pod názvem Extending Russia. Na 300 stranách tam všechno je,
různé postupy, jak oslabovat Rusko: válka Arménie s Ázerbájdžánem,
dodávky zbraní na Ukrajinu, vstup Finska a Švédska do NATO… A co je
zajímavé, ta zpráva obsahuje ještě něco, totiž varování: Dejte si pozor.
Pokud tuto strategii použijete, výsledek oslabení Ruska není zdaleka
jistý. A bude za cenu vysokých ztrát především Ukrajiny, včetně ztrát
územních. Takže recepty k oslabení Ruska si politici osvojili, aniž si
přečetli přiložené varování. Další rovinou téhož je představa rozštěpení
Ruska. Rusko je federace, žije v něm spousta národů. Představa je
rozdělit Rusko na víc zemí.

Vím o té představě, ale nebyla vždycky spíš na okraji, než že by to byla
oficiální politika?

To je oficiální politika. Najdete to na webu amerického ministerstva
zahraničí, pod záhlavím Decolonization of Russia. Konalo se k tomu za
loňský a letošní rok pět konferencí, jedna z nich ostatně v Praze. Ale
pořád mějme na zřeteli, že konečným cílem těchto operací je Čína, Rusko
je tu etapový cíl.

Pojďme ještě k ukrajinské protiofenzivě. Jsou hlasy, že kdyby se
Zelenskému poskytly hned moderní zbraně ve velkém rozsahu, nemuselo to
dopadnout takhle. Nebyla ta protiofenziva od začátku iluze?

Poloviční iluze, řekl bych. Jisté je, že tanky, zbraňové systémy,
munice, všechno, co se Ukrajině posílalo, nikdy nepřicházelo v kritickém
množství, jaké by situaci na frontě mohlo zvrátit. Když stojíte proti
Rusku a máte 14 challengerů a, já nevím, 40 leopardů, tak to prostě
nestačí. Rusko má tanků mnohem víc. Leopardy znám dost dobře, kdysi jsem
sám velel praporu leopardů. Jezdil jsem v nejstarší verzi, 2A-4, což na
poměry pozdních 80. let byl velmi dobrý tank. Nicméně dnes už je přes 35
let starý. A právě tu nejstarší verzi předalo Ukrajině Německo. Později
přidali pár kusů 2A-6 a Švédi pár kusů 2A-5, přesto byla většina
leopardů dodaných na Ukrajinu ta nejstarší verze. Opakuji, je to dobrý
tank, ale nikoli na úrovni například ruských moderních tanků T-90 M nebo
T-90 MS. Takže jestli si Zelenskyj stěžuje, že techniky přicházelo málo
a postupně, má pravdu. Ale jsou tu i další faktory. V první fázi války
se dalo říct, že obě strany mají podobné nebo stejné zbraňové systémy.
Nicméně ty byly v květnu 2022 Ukrajině víceméně zničeny. V tu chvíli
ukrajinská armáda přestala být bojeschopná, což říkali i oni sami: Od
této chvíle jsme závislí na dodávkách západních zbraní. Načež západní
země začaly dodávat zbraně, ale bývalé komunistické země dodaly staré
sovětské zbraně. Vy Češi například děla Dana, 152 mm, což jsou velmi
dobré zbraně, ale také ze 70. let. Tato fáze trvala do konce loňského
roku, kdy se ukázalo, že arzenály západních zemí jsou vyčerpané. Tak se
začalo dělat trochu divadlo kolem těch leopardů a challengerů. Dnes
Němci dodávají Leopardy 1, s lehkým pancířem a s dělem ráže 105 mm.
Leopard 2 měl ráži 120 mm, ale už Němcům došel. Suma sumárum Západ
Ukrajině nejlepší zbraně nikdy neposkytl.

No a kdyby je poskytl, mohli Ukrajinci s protiofenzivou slavit úspěch?

Asi ne. Jsou totiž i další faktory. Armádu si představujme jako systém,
síť, v níž zbraně dobře fungují, jen když jsou propojené. Když dostanete
do výzbroje jinou zbraň z jedné, jinou z druhé země, jednu z 60., jednu
z 80. let, nemáte šanci z toho nějaký funkční systém vytvořit. Rusům se
to naopak daří, vypadá to, že drony a rakety odjinud, všechno jim spolu
komunikuje. Ruský systém není perfektní, ale je mnohem lepší, než co
mohli Ukrajinci rozvinout v poli.

Poláci teď varují NATO, aby se připravilo do tří let na válku s Ruskem.
Má Putin v úmyslu pochodovat z Ukrajiny dál na západ?

Ne. To jsou zkazky politiků. Tečka.

Proč myslíte?

Musíme pochopit, proč Rusové vpochodovali na Ukrajinu. Nikoli kvůli
zisku území. Představa, že Putin se pokouší obnovit carskou říši nebo
Sovětský svaz, je intelektuálně laciná a hloupá. Některé nástupnické
státy se k rusky mluvícím chovali jako k ostatním občanům, ale v jiných
byla ruská menšina považována za neobčany. Tyto tendence jsme viděli na
Ukrajině. V roce 2014 přišla k moci nacionalistická vláda a jejím prvním
činem bylo zrušení zákona, který předtím dal ruštině status úředního
jazyka. To vyvolalo celé následné nepokoje na jihu a východě Ukrajiny.

Takže bát Ruska se mají v uvozovkách jen ty bývalé sovětské republiky,
kde je ruská menšina?

Je to poněkud zjednodušené, ale v podstatě ano.

Což nezní uspokojivě, jsou tu třeba pobaltské státy, všechny tři v NATO.

Já vím, ale ono to nebude tak horké. Pouze nevýhodné postavení ruské
menšiny pro invazi do té země nestačí. Operace na Ukrajině byla pro
Rusko i příležitostí svůj cíl chránit ruskou menšinu proměnit v dosažení
svého strategického cíle, tedy nemít NATO na Ukrajině. Rusko se obává
umístění jaderných zbraní na ukrajinském území. Ocitáme se tak v
clausewitzovské logice: operativní cíle se přeměňují na strategické nebo
politické. A jestli má tento konflikt mít nějaké politické řešení, jeho
součástí bude nepochybně zákaz členství Ukrajiny v NATO, ať už v té, či
oné podobě.

Co myslíte, že bude příští Putinův tah? Je ve stavu zahájit velkou
pozemní ofenzivu na Ukrajině?

Rusové po celou dobu války opakovali, že jsou připraveni k jednáním.
Vzpomínali jsme už dvou kol jednání ze začátku války. Jenže dnes už je
situace jiná. A návrh Zelenského z počátku války je dnes pro Rusy pryč
ze stolu. Na Ukrajině panují rozdílné názory, Zelenskyj tvrdí, že pořád
jednat nechce. Američané si všimli, že konflikt se dostal do slepé
uličky a je třeba najít řešení. K tomu přistupuje, že Rusové dnes patrně
jsou mentálně připraveni vzít si i západní pobřeží Ukrajiny s Oděsou.
Vojensky na to zatím asi nemají, ale intelektuálně už k tomu možná
dospěli. To by pro Ukrajinu byla pohroma. Ztratili by přístup k moři.
Ale i kdyby Rusové šli na jednání, podmínky už budou určovat oni.

Autor:

DANIEL KAISER

Jacques Baud (1955)
Narodil se v Ženevě, na tamní univerzitě vystudoval ekonomii, později
ještě mezinárodní bezpečnost a bezpečnostní politiku. Roky pracoval ve
švýcarské rozvědce, kde měl na sklonku 80. let na starosti analýzu armád
Varšavské smlouvy. Od 90. let jako expert na různých misích OSN (Zair,
Súdán), posléze specialista na kontrolu šíření ručních palebných zbraní.
V rámci programu Partnerství pro mír se stal důstojníkem NATO a po roce
2014 pomáhal s budováním nové ukrajinské armády. Autor několika knih,
jejichž témata sahají od zpravodajských služeb přes islámský terorismus
až k Vladimiru Putinovi a rusko-ukrajinské válce.

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Můžete  ohrnout  pysk a říci  – nic nového,  tohle  už bylo v poslední době  stokrát napsáno! A  už  vidím  hrdiny  alternativních klábosnic, jak se jim to hrne  z hlav  do prstů.  Jenže  tady  to  neříká  nějaký  anonymní  Jouda  v nějaké  zastrčené diskusi kdesi na nějakých Alternativních kecech,  ale  renomovaný  západní expert na  českém  mainstreamu!!!  Jiná  kvalita!!! A  určující  kvalita. Já si na  Kose mohu psát  co chci a ničím nepohnu. A  stejné je  to  u dalších na alternativě, včetně  těch, co si sebevědomě  myslí,  že  tvoří dějiny. Opak je pravdou.

Dokud na  tuhle  notu nezačnou zpívat velké redakce,  většina  národa nepochopí.  Jen podobné texty  její  jistotou, postavenou na  vlastní hlouposti, nevědomosti a ignoranci mohou otřást a pokud  se tak  stane,  pak i papaláši změní svoje  nastavení. Opačně to nejde.

Ještě osobní poznámka – nepřekvapuje  mne,  rozhovor  uskutečnil Daniel Kaiser. Nikdo jiný  z Echa  to být nemohl. Zaslouží  si velké poděkování.

Méně  už  redakce Echa. Vím, že  chtějí  trhák  do Echo Prime. Aby  si ho čtenáři zaplatili. Byznys, rozumím tomu.  Ale  s tímhle  článkem, alespoň  ve  formě  perexu  měli přijít  na  své hlavní stránce. Tak aby  si  všimli  i pasanti.  A zaplatili i oni.  Takhle  je  dopad  značně omezen a je  to v podstatě  něco jako  chytrá  autocenzura. Škoda.