napsala Ludmila Koláček — Zusková
Vlkův příspěvek minulou sobotu, respektive připojené video z youtube. com, mne motivovalo k napsání toho to článku.
Kaťuša – obyčejné dívčí jméno. Zcela běžné v Rusku, Bělorusku a na Ukrajině. Řeklo by se. Obdoba naší Katušky, Kačenky, Kateřinky. A přece zasáhlo do dějin, jako žádné jiné. Zejména té největší a nejhorší války, co zatím lidstvo pamatuje. Udělejme celkem tři zastávky jednoho a téhož jména v jejím průběhu. každá je jiná. Jedna odlehčovala a dávala naději. Druhá Kaťuša byla symbolem smrti. A ta třetí? Tak ta byla naopak poslem života pro mnoho mužů v zákopech. Pojďme na tuhle procházku.
Zastavení první – Kaťuše píseň
Rascvetali jabloni i gruši,
Poplyli tumany nad rekoj;
Vychodila na bereg Katjuša,
Na vysokij bereg, na krutoj…
Расцветали яблони и груши,
Поплыли туманы над рекой;
Выходила на берег Катюша,
На высокий берег, на крутой…
Rozkvetly jabloně i hrušně,
mraky plují nad řekou,
šla Kaťuša na skálu,
na vysokou skálu nad řekou…
Píseň vznikla v roce 1938 (poprvé zveřejněna zazpívána 12.11. 1938), hudbu složil Matvej Blantěr a slova Michal Isakovskij. Stala se rázem, jak by se dnes řeklo, mezi mladými hitem. I když autorství jsou sporná a možná, že autor opsal něco z operního díla Marva svého předchůdce I.F.Stravinského. Nemění to však nic na tom, že píseň se stala vlastně takovou hymnou ruských vojáků na frontě. Provázela je po celou druhou světovou válku. Už snad jen proto, že ona slavná píseň popisuje jak dívka Kaťuša vzpomíná na svého milého, který bojuje někde v dáli, stejně jako oni bojovali daleko s nasazením vlastního života. Píseň tak popisovala přímo pocity vojáků v zákopech.
Tato velmi chytlavá melodie si vysloužila přetextování do jazycků i nespočet hudebních úprav, dnes dokonce i v techno verzích. Ve vesnici Vschody, poblíž které se narodil Isakovskij, je muzeum této písně. Muzeum tak představuje návštěvníkům mezinárodní věhlas Kaťuši, texty v mnoha jazycích včetně hebrejštiny či finštiny a různé hudební verze všech možných hudebních žánrů. Kdo ví jestli si autoři při skládání a psaní textu dovedli vůbec představit, že jejich dílo bude celosvětově známé. Asi sotva.
Ale její obecně nejznámější verze bude asi od Alexandrovců:
Kaťuša – Raketomet BM-13-16
též gardový minomet, německými nepřáteli označován jako Stalinovy varhany, ale nejvíce ho známe pod jménem Kaťuša. Byla to naprosto nová a originální zbraňová konstrukce /když vynecháme použití svazkových raket ve staré Číně.. Tento raketomet BM-13-16 ráže 132mm byl poprvé nasazen 14.7.1941 u města Orša. Salvový princip pak udělal na nádraží u města své. Zničil nejen nádražní budovy, ale výrazně oslabil i početnou německou živou sílu tam dislokovanou, která s něčím podobným, jako byl raketometný přepad, který pokryl jedinou salvou obrovskou plochu naprosto nepočítala. Německá armáda utrpěla velké ztráty a tehdy zřejmě dostala Kaťuša i své druhé jméno Stalinovy varhany. Kvílení a skřípot raketometu na kolejnicích se rozléhalo po celém okolí. Jen zvuk Kaťuši naháněl svým nepřátelům hrůzu. Protože, zejména v druhé fázi války její salvy předznamenávaly a startovaly další masivní ofenzivu.
Kaťuša byla montována na nákladní automobily ZiS-5, ZiS-5V a ZiS6, na podvozky poskytnuté spojenci nebo také na pásová zařízení, ale to velmi zřídka kdy. jejich výroba byla rychlá a vcelku nenáročná a proto se mohly raketomety vyrábět vcelku masově (do konce války bylo vyrobena na 10 tisíc kusů). Posádka byla tvořena řidičem, velitelem a nabíječem. I přesto, že posádka nebyla dostatečně chráněna byl raketomet účinnou zbraní proti tankům, pěchotě i opevněním. Ale její hlavní taktické nasazení bylo proti prostorům, kde se soustřeďoval a živá síla nepřítele. Tam byl její účinek maximální.
Postupem času byla konstrukce i ráže upraveny na mnoho různých typů pod různým označením. Kaťuši se lišily nejen ráží, ale i nosností výbušniny, délkou doletu nebo nosným podvozkem. Jejich výroba pokračovala i po ukončení druhé světové války.
Kaťuša, jako živá legenda z masa a kostí
je dozajista J.I. Děmina. Kapitan-lejtenant Jekatěrina I. Michajlova – Děmina se narodila se 22.12. 1923 v Leningradě. Když vypukla pro SSSR druhá světová válka, ukončila školu zdravotních sester Společnosti Ruského Červeného kříže a přihlásila se jako dobrovolnice do Rudé armády a stala se sanitářkou. V bojích u města Jelni, kde wehrmacht utrpěl v II. ww vůbec první taktickou porážku, což zrovna není obecně známo, byla zraněna a po návratu z nemocnice nastoupila 6.1.1942 k námořnictvu a se sanitním člunem přepravovala raněné ze Stalingradu do Krasnovodska. Sama vzpomíná jak raněné vojáky přikrývala vlastním tělem nebo jen prostou celtou se kterou nakonec prošla celou válku, když byli pod nepřátelskou palbou.
Následovala kapitulace obklíčené 6. armády. Následně byl sanitní člun odvlečen do doků v Baku. V únoru 1943 Kaťuša, jak jí říkali její bratři ve zbrani, přešla k 369. samostatnému praporu námořní pěchoty, který se v Baku v té době zformoval. V bojích na předmostí při řece Dněpru 22.8.1944 vynesla z boje neuvěřitelných 150 zraněných vojáků a to i s jejich zbraněmi. Mimo jiné tehdy palbou z ukořistěného kulometu MG a jednoho samopalu odrazila řadu nepřátel a mnoho jich skolila. Za tento snad až nadlidský a velice hrdinský čin jí byl uděl Řád Rudého praporu.
Kaťuša se však nedala zastrašit krutostí války a ještě v prosinci téhož roku při jugoslávsko-rumunské hranici se samopalem v ruce sanitární stanoviště a raněné vojáky. Neváhala vzít do ruky ani granát a zlikvidovat tak nepřátelské kulometné hnízdo. Za tento další více než obdivuhodný hrdinný čin jí byl udělen Řád Vlastenecké války 1. stupně. Sama byla v těchto krutých bojích několikrát raněna, ale ani to ji nezastavilo jít v řadách Rudé armády dále za osvobozením válkou a sužované Evropy.
Zúčastnila se i posledních bojů o Vídeň, kde jak sama s úsměvem popisuje, že spala od narukování do armády zase v měkké posteli neboť většinu války prošla pouze v uniformě a jedinou peřinou jí byla celta a kabát. „Odvykla jsem si spát v posteli, mít pod hlavou měkký polštář a běloskvoucí peřinu“. S armádou se účastnila osvobozování podstatná části Němci okupované Evropy.
Po válce jí její zkušenosti z války přivedly až k vystudování vysoké školy zdravotnické v Leningradě. V roce 1979 ji ocenil Mezinárodní Červený kříž za její zásluhy medailí Florence Nightingalové. J.I. Děmina byla také navržena na titul Hrdina Sovětského svazu a to dokonce dvakrát, jednou v průběhu války a podruhé při 20. výročí konce druhé světové války. Zasloužené pocty se jí dostalo až o mnoho let později.Zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu však J. I. Děmina dostala teprve 5. května 1990.
V občanském životě se provdala za továrního konstruktéra V. P. Děmina, bývalého frontového důstojníka – spojaře.
Sami vidíte – jedno jméno, tři naprosto rozdílné příběhy. Všechny se váží k největší hrůze lidské historie. Kaťuša, obyčejné dívčí jméno…..
+'&t='+escape(document.title)+
'&wi='+escape(window.screen.width)+'&he='+escape(window.screen.height)+')
KOSA NOSTRA zostra aneb NAŠE VĚC zostra ! Prostě Kosa zostra! 
Hezký článek.
Je dobře vzpomínat na opravdové hrdiny.
Je dobrý i v kontextu, že nejdříve Evropu osvobodila pouze Rudá armáda, posléze (po 1989 zase jenom Američani).
Takže – ve všech spojeneckých armádách byli jak známí, tak bezejmenní hrdinové a měli bychom si jich vážit.
Helejte-nás tady v Plzni fyzicky i technicky osvobodili fakt Američani. A docela dlouho před 89.
Myslel jsem to obecně, kdo kde koho osvobodil samozřejmě vím.
Snad si u Vás našplhám – viz Vaše glosa níže, že mám dceru Katku…:-)
Pak je Vám vše odpuštěno daleko dopředu 🙂
Osvobodili ? Fakt ?
Já bych spíš řekl, že se jednalo o akci hromadného braní do zajetí demoralizovaných a dobrovolně se vzdávajících německých jednotek.
Podle statistik padlo při osvobozování území Československa
116 amerických vojáků,
140 000 sovětských vojáků Rudé armády a
asi 20 000 Čechů. Slováků a Rusínů.
O úpornosti bojů Američanů s Němci svědčí příhoda z bojů o Cheb, kdy velící major Geisler obrany Chebu šel vojákům wehrmachtu příkladem do útoku a dostal za svůj fanatismus od nich kulku do zad.
Američané se při osvobozování Plzně zachovali zvláště hrdinsky dne 25. dubna 1945, kdy s předstihem 11ti dní, než do města dorazila pěší a tanková vojska US Army, totálně rozbombardovali Škodovku. Zatímco během války ji v zásadě nechali v klidu vyrábět zbraně proti Rusovi.
Pokud vím von Rammsteine, tak přímo v Plzni nepadl při „osvobozování“ žádný americký voják.
To prý v Praze, kde podle našich žumpálistů, rusofobů a antikomunistů už nebylo s kým bojovat, protože se postarali Vlasovci, nakonec stejně padlo prý 692 vojáků Rudé armády, asi se postříleli mezi sebou. Tož tak.
Každý voják, který padl během II. světové války v boji s Německem si zaslouží úctu, jenom je třeba nepřehánět a hodnotit věci objektivně.
Nebuďte nespravedlivý a neotáčejte to zase na jednu stranu, prosím. Tolik lez tu měla „monopol“ Rudá armáda, teď zase Amíci a tak by snad bylo na čase vrátit se k realistickému posuzování. Že u nás padlo málo Američanů je spíš dobře, než špatně – nebo si myslíte opak, přál byste jim smrt na bojišti? Já tedy ne, ani Rusům a dalším sovětům, ale ani těm Rumunům, co bojovali v řadách spojenců na Slovensku, ani Belgičanům, kteří přijeli s Amíky sem do Plzně.
Snad už není třeba se přebíjet ideologickými argumenty. Spíše poděkovat (třeba i se zpožděním) všem, kteří se na osvobození naší země podíleli, ať už jedli luncheonmeat nebo borčš, kouřili machorku nebo lucky strike.
Pane Hudec, Vy asi nečtete moc pozorně, že?
Napsal jsem na konci : Každý voják, který padl během II. světové války v boji s Německem si zaslouží úctu, jenom je třeba nepřehánět a hodnotit věci objektivně.
Ta aritmetika se mi hrubě také nelíbí, jenom je jí dobré připomínat, protože už 25 let se mele lež a popírá pravda. A to speciálně v Plzni a o Plzni.
Američané že osvobodili Plzeň? Ale kdež, Herr von Ramstein. Američané pouze obsadili město, v němž se Němci snažili už pár dní být zcela neviditelnými. A jali se brát do zajetí nacistické jednotky zběsile prchající před Rusy.
Při osvobozování českého území padlo 116 Američanů, raněno 406 US vojáků.
Spíš bych řekl, že se většině nácků docela ulevilo, když plzeňané zahájili 5. května 1945 „povstání“. A že jejich hlavním zájmem bylo dožít se ve zdraví příchodů amerických jednotek, jimž by se mohli vzdát.
http://blisty.cz/art/46674.html
Leda byste považoval za „osvobození“ americkou systematickou destrukci průmyslových podniků a dopravních uzlů na území Československa, jež probíhala od cca července 1944.
Inu, spravedlnosti by mělo být učiněno zadost. Nevím, kde jste vzal těch 116 američanů. Možná, že to bylo dílčí číslo. Každopádně u Chebu na bývalé „Ypsilonce“ stojí pomník padlým američanům z 1. divize při osvobozování Chebu a je na něm 693 jmen. Obrázek je tady: http://encyklopedie.cheb.cz/administrace/foto_objekty/120_3_1357849081_419171_max.jpg
S Plzní máte pravdu – tak ze tříčtvrtin. Zažil jsem to a díval jsem se z okna. Ale mezi němci byli fanatici, kteří stříleli i když neměli už vůbec žádnou šanci. Hlavně odstřelovači.
O 116 padlých Američanech při osvobozování Československa zdroj ZDE : http://cs.wikipedia.org/wiki/Osvobozen%C3%AD_z%C3%A1padn%C3%ADch_a_jihoz%C3%A1padn%C3%ADch_%C4%8Cech_americkou_arm%C3%A1dou
Z toho ztráty v Chebu zdroj ZDE : http://www.cheb.cz/cheb-si-pripomenul-pamatku-osvoboditelu/d-945026
Památník z Ypsilonky znám ještě z dob, kdy tu byla stará benzínka, proč je na něm číslo jaké uvádíte si vysvětluji tím, že USáci nerozlišovali příliš hranice a nejspíš brali ztráty za celou operaci včetně Bavorska.
informace pochází z wikipedie: http://cs.wikipedia.org/wiki/Osvobozen%C3%AD_z%C3%A1padn%C3%ADch_a_jihoz%C3%A1padn%C3%ADch_%C4%8Cech_americkou_arm%C3%A1dou
Veřejně dostupné prameny uvádějí počet US vojáků padlých při osvobozování Československa od 110 do 290.
Dále bylo nad okupovaným územím v průběhu celé WWII sestřeleno a zahynulo při tom 282 amerických letců. Asi 460 sestřelených padlo do zajetí a cca 30 sestřelených se do konce války skrývalo mezi civilisty.
Sovětských vojáků padlo 140-145 000, rumunských 33-67 000 (historiky je obecně přijímána „střední hodnota“ kolem 33 800 padlých Rumunů).
Pane Leo, a četl jste preambuli na tom pomníku?
On to je totiž pomník příslušníkům té 1. divize, padlým od února 1945 do května 1945 během jejich putování od Krevzau přes Bonn, Remagen, Osterode až po Cheb.
Nejde tedy vůbec o US vojáky padlé na území Československa, ale o VŠECHNY padlé z oné jednotky během jejího tažení Evropou.
http://www.horydoly.cz/galerie/80349/fotka/43779?backId=34218#fotka
Hmm, musím uznat, že občan v příspěvku ve 12:30 má asi pravdu. Jinak – k Lacovi G. Ta „stará“ benzinka – vůbec nebyla tak stará. Původně tam žádná nebyla a pomník stál opravdu v té vidlici písmene Y, které tvořila silnice z Chebu, která se tam rozdvojovala nalevo na Karlovy Vary a napravo na Plzeň. V Chebu byly původně pomníky americké armádě dva. Jeden byl ten zmíněný na ypsilonce a druhý byl v parku u „americké“ školy – tuším – už si to přesně nepamatuji, že se to jmenovalo Mánesovy sady. Byl ze dvou kvádrů leštěné žuly a byl od politických vězňů. Ten režim rychle zrušil a nechal tam postavit rudoarmějce. Ten, na ypsilonce byl nějak chráněný – mezi lidem šla fáma, že američané ten plácek vykoupili a tak režim nepřišel na nic lepšího než, že popřeložil silnici a před pomníkem vystavěl tu benzinku, aby na pomník nebylo tolik vidět. Také tam nechal vysázet stromy, takže ten pohled na pomník, který byl výraznou dominantou, téměř zmizel. My jako kluci jsme tam vyráželi na kole a kladli tam z recese kytky. Ten seznam jmen na mě působil hluboce, ale ten úvod jsem nečetl. Také jsem neuměl anglicky. Tak se omlouvám.
Pane anonymní,
to není fáma, ale fakt. K zakoupení pozemku USA došlo snad již v r. 1946 a je tedy výsostným územím USA i s pomníkem.
A heleme se! Ti, co vždycky tvrdili , že nás osvobodila jen Rudá armáda zase vylezli ven.
Jistě je vinou Američanů, že Němci proti nim v posledních týdnech bojovali podstatně méně urputně než proti RA že měli většinově jedinou touhu, dostat se do jejich zajetí místo toho, aby byli transportováni na Sibiř..Fakt odsouzení hodný akt. Při osvobozování Plzně, pole mých informací padli DVA Američané. Ano, dubnový nálet na Plzeň byl, z vojenského hlediska nesmyslný. Stejně jako únorový /včera měl výročí/ nálet na Drážďany. Neslyšel jsem ovšem, že by zdejší rudí měli problém s Drážďany..
A psát o systematické destrukci československých průmyslových podniků a dopravních uzlů od července 44 je pro mne osobně obdoba osvětimské lži!
Podle této „logiky“ zřejmě už se nemělo od července 44 bombardovat, protože vše bylo úplně jasné a Třetí říše by se byla zhroutila sama od sebe.Takže nebylo třeba útočit na zbrojovky a ostatní továrny, vyrábějící zásoby pro wehrmacht a znemožňovat přepravu těchto statků na fronty! A když tak jen v Německu a Rakousku.. A možná také Francii, Belgii, Holandsku, Polsku, Jugoslávii, Maďarsku, ale rozhodně ne v Česku. Tady to je jasný důkaz imperialistické agrese!
Není na d to, když si fanatik přisvojí historii a její výklad!
Prostě Osvětimská lež naruby.
Vlku, moje odpověď panu LeoK z 10,34 hodin, kde uvádím odkazy na zdroje, na které se pan LeoK ptal, čeká na Tvé schválení.
Jinak, pokud jde o bombardování Drážďan, tam se jednalo opravdu o barbarský čin. Barbarský proto, že sice byl omlouván útokem na místní železniční uzel, ale nejvíce to odnesl Alt Markt a následně celá zámecká čtvrť a okolí až k Labi. Takže odhadem od nádraží tak víc než kilometr. V té době uměli USáci už bombardovat naprosto přesně.
Navíc bombardovali napalmem, takže i stavby z pískovce se tavily, natož lidi v krytech, když potok napalmu protekl dovnitř. Jednalo se naprosto jasně o cílený psychologický útok, který kromě lidí odnesly památky světového významu.
Zajímavé, že Heidelberg například nikdy nebombardovali, protože ve velení letectva byli lidé, kteří zde studovali. Jenže Drážďany měly tu smůlu, že už bylo jasné, že budou součástí sovětské zóny.
Ve stejnou dobu se trefili do úzkého ústeckého údolí, tak taky kilometr a půl s nádražím Ústí – Západ, naprosto přesně a navíc kasárna SS v Pařížské ulici dostala přímý zásah.
Pro pana LeoK :
O 116 padlých Američanech při osvobozování Československa zdroj ZDE : http://cs.wikipedia.org/wiki/Osvobozen%C3%AD_z%C3%A1padn%C3%ADch_a_jihoz%C3%A1padn%C3%ADch_%C4%8Cech_americkou_arm%C3%A1dou
Z toho ztráty v Chebu zdroj ZDE : http://www.cheb.cz/cheb-si-pripomenul-pamatku-osvoboditelu/d-945026
Památník z Ypsilonky znám ještě z dob, kdy tu byla stará benzínka, proč je na něm číslo jaké uvádíte si vysvětluji tím, že USáci nerozlišovali příliš hranice a nejspíš brali ztráty za celou operaci včetně Bavorska.
Ano, pane Vlku.
Systematicky a vybrané průmyslové podniky a dopravní uzly. Protože na základě předchozích konferencí padaly do sovětské zóny.
Dík za přípomínku Osvětimi.
USA se dodnes pečlivě vyhýbají zodpovězení často kladené otázky proč nebombardovaly ALESPOŇ přístupové trasy ke koncentračním a vyhlazovacím táborům. Přičemž od r. 1943 věděly, že jde o koncentrační a vyhlazovací tábory a měly k dispozici očitá svědectví i mraky leteckých snímků.
Jenže ony tam byly poblíž průmyslové komplexy a ono v nich bylo zainvestováno, že. A oni by investoři moc neradi viděli SVÉ investice v troskách…
Nesmyslný nálet na Plzeň v dubnu 1945 – oni se Němci dost chlubili tzv. Alpskou pevností a plzeňská Škodovka byla jednou z posledních funkčních zbrojovek, takže důvod přece jenom byl.
Mimochodem, jak si zdejší kritici amerických náletů vykládají nálet na Mladou Boleslav a další města provedený 9. května dopoledne na přímý rozkaz maršála Koněva? Jenom v Mladé Boleslavi zahynulo 145 Čechů…
A ještě otázku na Občana: A proč přístupové trasy do koncentračních táborů nebombardovala Rudá armáda? Neměla to náhodou k Osvětimi nebo Majdanku poněkud blíž než Američané a Britové?
Michale,
Mladou Boleslav Rusové bombardovali proto, že ve městě a jeho okolí bylo několik tisíc echtnácků vč. estonských esesáků, kteří nedodrželi podmínky bezpodmínečné kapitulace a pokoušeli se probojovat a jinak dostat do amerického zajetí. A nebrali si při tom servítky.
http://www.bakovnj.cz/cs/turista/o-bakovu/vzpominky-pametniku/60-vyroci-osvobozeni-republiky-od-fasismu.html
Na území tehdejší ČSR probíhaly boje ještě skoro týden po vyhlášení německé kapitulace.
Myslím, že vlk to shrnul velmi dobře, pánové. Nemám k tomu vcelku co dodat.
No vida, tak soudruzi vyrazili na zteč?
Tak občane, oni bombardovali strategické cíle, proto,, že byly v sovětské zoně? Jo? a uý od července 44? tak o tedy měli odhad. Na takovouhle hloupost prostě nemám slov!
On sice zbýval ještě skoro rok války, ale zlý imperialista už tehdy věděl…. Už tehdy tušil, že Stalin zůstane ve střední Evropě!!! A proto mu poskytovaly nejspíš všemožnou pomoc, aby byl v té střední Evropě co nejdřív a zabral co nejvíc. Zejména proto ve velkém dodávali náklaďáky v obrovských počtech,aby RA mohla motorizovat pěchotu a provádět zásobování na dlouhé vzdálenosti. A téměř, jestli se nepletu -95% všech lokomotiv, které RA používala a nebyly trofejní..Zdroatracenej imperialista!
No a teď Laco
Uniká mi proč Amíci a Angláni rozmlátili třeba Tuebingen nebo Mnichov, kde jich také spousta studovala…A vůbec, proč rozmlátili téměř každé německé město.
Drážďany – představ si LAco, že imperialista byl natolik barbarský, že nejméně tři dny před náletem na Drážďany varoval rozhlasem a letáky obyvatelstvo a vyzýval k tomu, aby odešlo.A že použili napalm? No a co? První v téhle válce použil masově zápalné bomby při náletech -Hitler. Že použil jen fosfor a Amík fosfor v podobě napalmu je důvod ten, že naci vědci na ten napalm nepřišli včas.
A nálet na Drážďany a jiné podobné měli zlomit vůli obyvatelstva pokračovat v prohrané válce.. Nic víc.
Noa teď k těm raketometům. Já z nich střílel v roce 86. Dokonce z celé baterie.No nic. A ten kráter po raketě jaksi mi přišel sakra větší, než aby se do toho vešel jen gazík. Al e to není důležité.
Jednak je přece notoricky známo, že největší část živé síly armády jezdí ukrytá v tanku, takže i kdyby nakrásně ten tank přímý zásah přežil, což ani náhodou – když ti nálož z gradu vybuchne přímo na tobě, máš z tanku zcela bezpečně šrot – pancíř nepancíř.
Nějaký transporter nebo tak něco, nemělo žádnou větší šanci ani proti normálnímu střelivu třídy OF – oskolično fugasnyj… No a pokud se dobře pamatuji, tak bylo i speciální střelivo proti tankům. A když speciální, tak s příslušným účinkem.
No tak to jsme byli bratři ve zbrani.
Pokud jde o Dresden, vím to z první ruky od svého dlouholetého známého, který ten nálet přežil, byl tam totálně nasazen a i když letáky padaly, nepovolili jim ani náhodou, aby opustili pracoviště, teprve, když bombardování začalo, prchnul. Od té doby trpěl psychickými poruchami, ale přežil.
V Drážďanech byla bombardována především čtvrť, kde žádné vojenské cíle nebyly, jenom kulturně historické. Asi jako kdyby v Praze bombardovali Hradčana a Malou Stranu.
Nic ve zlém, občane, ale tentokrát vykládáte nesmysly.
Nevykládám, pane Hudče.
„Spojenecké“ bombardování Československa začalo až dlouho PO konferencích, na nichž byly rozděleny sféry vlivu. Na samém konci války, kdy již bylo zcela jisté, že nacistické Německo je poraženo. Do té doby nespadla na průmyslové podniky na území okupovaného Československa ani sirka.
25. srpna 1944 – Brno a Prostějov. V Prostějově zničeno letiště a okolní domy, v Brně Zbrojovka a obytné čtvrti Líšeň a Židenice.
22. října 1944 – Cheb
15. listopadu 1944 – bombardována elektrárna v Praze-Holešovicích
20. listopadu 1944 – tři nálety na Brno; výhradně na obytné čtvrti Komárov a Židenice.
20. listopadu 1944 – Zlín. Zničena továrna na obud a obytná čtvrť Letná. Otrokovice – zničena koželužna a řada obytných domů
14. 2. 1945 – v den, kdy „spojenci“ zmasakrovali Drážďany, vraždili také v Čechách.
Bomdardovány byly Kralupy nad Vltavou, Ústí nad Labem (chemické závody) a Praha (dopravní tepna).
2., 3. a 25. března 1945 – další nálety na Prahu, jimiž byly zasaženy továrny ve Vysočanech, Libni a v Letňanech.
22. března 1945 – další americký nálet na Kralupy nad Vltavou – chemické provozy byly prakticky srovnány se zemí a s nimi značná část obytných čtvrtí.
23. a 25. března 1945 – České Velenice – rozbombardváno nákladové nádraží a přilehlé obytné čtvrti.
23. března 1945 – České Budějovice. Zničeno nádraží.
24. března 1945 – České Budějovice – zničeny obytné čtvrti Mladá a Havlíškova kolonie.
25. března 1945 – Cheb – nádraží srovnáno se zemí, težce poškozeny obytné čtvrti.
8. dubna 1945 – další americký nálet na Cheb.
16. dubna 1945 – Plzeň. Vybombardováno bylo hlavní nádraží a pivovary
17. a 19. dubna 1945 – Karlovy Vary.
17. a 19. dubna 1945 – Ústí nad Labem. Chemické provozy, nádraží a obytné čtvrti.
25. 4. 1945 – další americký nálet na Plzeň – výhradně obytné čtvrti.
7. 5. 1945 – poslední nálety na prakticky již zničené Litvínov a Most. Obě města byla opakovaně bombardována od října 1944.
8. 5. 1945 – Děčín. Poničeny výhradně obytné čtvrti.
A tady máte hafo dalších bombardování. Všechna provedena od léta 1944 do 8. 5. 1945 a všechna proti klíčovému průmyslu, dopravním tepnám a výrobě pohonných hmot.
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/historie-cs/166397-proc-nas-spojenci-bombardovali/
Co je ještě šílenější, je fakt, že „spojenci“ používali naše území jako dopadkový koš na bomby. Kdy jim něco zbylo po bombardování jinde, tak to cestou na západ shodili u nás. Bez rozmyslu, jen tak. Takto, mimochodem, pobili také stovky vězňů hnaných nacisty v pochodech smrti právě koridorem Klatovsko, Lounsko, Žatecko…
Dobrý článek, děkuji za něj. Jekatěrina byla pohledná dívka a v těch časech a poměrech mohla snadno sloužit jako ikona.
Kaťuša je geniální zbraň. Osobně tomuhle typu nefandím, mám rád boj muže proti muži, ne něco, co mě roztrhá na kusy těsně potom, co to zaslechnu, ale nemůžu jí upřít neskutečnou efektivitu.
A krom toho trpím velkou slabostí pro cokoliv, co se jmenuje Kačenka.
snazim sa vzit do obycajneho vojaka,ktory sedi niekde v diere,niekto pohrava na nejaku harmoniku a duma na dom,na svoju katusu,ked nema katusu na nejaku,co sa mu pacila,ritku ma na smrt zrastenu,bo tam smrt bola proklete blizko,ked prezije dalsiu melu napije sa vodky,poduma na tych,co s nimi bojoval a kopa ich uz niet,nevie hodiny,kedy jeho trafi jeho gulka,muselo to byt docista na palici,teraz neviem, posrala by sa polovica,len na pomyslenie,vsi vsade a brud,myslienka o katusi a dalsie cakanie na smrt sprevadzalo tu holotu roky,je na maximal perfektne,ze sa o tom pise,hoci teraz to skorej zaujima nejaky pan prstenov,ci dajaky durny serial,kopa tej obycajnej nie len ruskej holoty zazila svoje a cely cas niekto startuje holotu,aby sa zabijala v mene nejakeho zaujmu nejakej skurvenej zaujmovej skupiny,jak ja nenavidim,nejakeho podryvaca,co zenie holotu na jatky,takeho treba zabit v mihu oka,nijake diskuzie,zabit na mieste,a ratovat tu obycajnu holotu pred takym hovadom,ruska holota ma moje uznanie za to ,co vyzrala a nasedenie,ake podala,vsetkym tym obycajnym traktarom patri cest je vidiet,ze su si toho vedomy a ani sa necudujem,nijaka nacia tak nedostala a take spustosenie,nech dava kazdy kurevsky pozor na nich,bo oni vo veci ich jarku to su v najvacsom strehu a nebudu kukat na nic,maju prax jak v umierani,tak aj radosti z pobedy,nech im tak zostane …
Takhle to nefunguje, čobolíku. Kdybychom žili v té době, dost možná bychom seděli v zákopu vedle sebe, ty jsi starší, takže bys byl frajtr, já vyplašenej vojín a posraní až za ušima bychom byli oba. A půjčovali bychom si cigáro. Co už taky, třeba je poslední.
Nemáme ruskou náturu, ani jeden z nás. Chvála Bohu.
To bych se musela v čobolíkovi, a nejen já, hodně zmýlit, kdyby s vámi měl čobolík cokoliv společného. Vy obdivovatel Pinocheta s tímto nesmírně moudrým člověkem? Směšné.
Ty běž hlavně do prdele, mrcho votravná.
To je tedy síla, to se může na návštěvě v obýváku hostitele takto nadávat? No jedině, že jste snad vítaný host…
Jsem ráda, že se tu ukazujete v pravém světle, o vás si slušný člověk ani neopře kolo . Jen tak dál, a pochybuji, že by čobolík byl s vámi v tom zákopu i jen minutu.
air force base,nezburanuj sa tu,odkazuje pavka korcagin….
No ale zase se vonrammstenovi líbí „Темная ночь, только пули свистит пo cmeпи…“, takže to nemůže být špatný člověk :-).
ruda komisarko,preboha,len nie ja mudry clovek ,ja chmurave individum,s nizkym spolocenskym chovanim,ja by som sa prepadol od hanby,keby niekde verejne ma vyzdvihovali ja sam svoj so svojim kukom,len nijaky mudry preboha….
Ta je nádherná! Moc díky!
mávám, Emo 🙂
ja mam 50 jari,sedel som v takom zakope na macoche morava,ked strielala holota na terce a potom sme isli skrtat zasahy,nijake terce jak na strelnici,patyky a na nich terce z papiera a gulky lietali ponad hlavu asi meter a potom asi sto metrov dalej skala vysoka,asi 40metrov,tam s len dym,nemal som rit zrastenu,len ,ked som dvihal helmu ponad oci,ked sme isli skrtat,vtedy,ked dali radiom znamenie,ze OK,hele air force base,ja nemam frontu za sebou,ale do ksichtu som mal strelene z metra,jak som uhnul,dodnes neviem,to ked som zil ve svetlach mest v riti a portorikan,trochen stratil rozum od koky,vtedy som bol napaty,jak pero na nakladnom vagone a mal som mozno 2 promile,co vtedy ,ked som pijakoval,bolo jak 2 piva pre normalneho,na druhy den som pozeral,lebo vtedy bola noc a tlupa sedela po kope,kde plastic prestreleny a kde moje vedro na ktorom som sedel,vsetci niggers dristali you lucky body a henten?dobili sme ho a zavolali z automatu 911,neumrel,ale kalika odvtedy uplynulo 16 jari ,ulica v riti,taka slaba fronta air force base,brud,vsi a hlad,zo zaciatku,kym sa zabehas,nikdy som nekradol,bo som casom robil,ked som mal ,mensie prestavky,jasne ,ze milion svetelnych rokov o traktara v zakope air force base,ale zivot ma zahartoval a vies preco hlavne tu? na tej fronte,bo som musel sam,aby som prezil a pamataj na fronte svetel mest bol najhorsi skurveny hlad,ktory rychlo premoze tvoje navonavkovane zvyky a zeries z kontajnera,jak krysa,bo sa musis zachovavat jak krysa,bo si krysa,ja neviem,jaku mam naturu,kopa umrela,hlavne z byvalej rusie,co som ich po mne poznal a zili ve svetlach,nebolo im pomoci bo nepremohli alkohol,,ale ja premohol,sam pomocou,tej terapie krysy…
jak som zas fajne nadristal,ale urval som sa…
Urval jsi se dobře. Dík za to. Musím jít spát, ale po poledni ti tu nechám důstojnou odpověď. Aspoň myslím, budu mít trochu honičku. A kdyby náhodou ne-udělals´ mi velkou radost. To se ti zas tak často nepovede. U mě dobrý.
Jsem jenom o necelých pět let mladší, takže stimmt. Hodně nepříjemný zážitky, koukám. Já na vojně nebyl, ale pár let jsem závodně střílel a nevěřil bys, jaký hovada se občas na střelnici vyskytujou a co všechno se tam může stát. Plzeňáci se možná ještě rozpomenou na případ střelnice Leiko.
Na ulicích mám zatím štěstí. Ona už to tady taky není taková divočina, jako před pár lety.
A nebo je to prostě věkem a tím, že některý místa už nevyhledávám.
Moc hezký text. Je nutné, podle mého, připomínat takovéto události a zvláště vzpomínat na tyto úžasné lidi, kteří nasazovali život a mnoho z nich umřelo i za nás, obyvatele této země. A je to potřeba obzvlášt nyní.
Můj ukrajinský dědeček občas vzpomínal, jak na konci války bylo kaťuší už tolik a tak nahusto, že když spustily tu svojí salvu, tak jejich posádky omdlévaly nedostatkem kyslíku, jak raketové motory vyžraly vzduch ve svém okolí.
Jo, jo Kaťuši, tedy Grady na podvozcích tatra jsme darovali gruzínské armádě a ta s nimi útočila chrabře na obyvatelstvo města Cchinvali v Jižní Osetii spolu s houfnicemi Dana, také na podvozcích tatra, které jsme také gruzínskému šílenci, prezidentu Saakašvilimu darovali.
Ve II. SV byly kaťuše ještě k něčemu dobré, dnes, kdy jsou vojska pod pancéřem a na pásech už jsou tyto zbraně k ničemu, tedy jedině, když jde o bezbranné obyvatelstvo, jako v případě útoku NATO – Gruzie na Jižní Osetii a Rusko.
Tak nějak mi uniká, jak pancéř ochrání proti přímým zásahem rakety z gradu… Viděl jsem hodně zblízka , co to udělá za paseku..
Není pancíř jako pancíř. Taková Merkava může IMHO ustát i zásah subraketou typu 9M55K1 odpálenou systémem Smerch
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/3938
Vlku, střílel jsem z Gradu osobně na cvičení v zimě v roce 1985 v Jíncích, ( pluk raketometů z Terezína, kasárna U koňských hlav ). Raketa měla dolet +- 20 km a udělala na cílové ploše kráter, do kterého se vešel osobní vůz Gáz. Jenže to bylo tak všechno. Tanku mohla raketa ublížit pouze tak, že mu poškodila pás. Účinek byl tříštivý, nikoliv průrazný. Takže v Czingvali se určitě osvědčily proti civilnímu obyvatelstvu, stejně jako houfnice Dana. Rusové tvrdili, že když si Gruzínci začali válku ( jakýsi dobře informovaný Štětina tvrdil opak ) zachytili v tom roce 2008 český rádiový provoz, takže asi tam byli nějací čeští poraděnkové.
Hezké, toliko jedna drobná chybička: první taktická porážka Němců nebyla u Jelni, ale o pár dní dříve u Solců dostal na prdel Manstein. To není tak známé, Manstein na tohle téma po válce mlžil a Sověti se taky nechlubili, od jisté doby bylo totiž nevhodné vyzdvihovat úspěchy Vorošilova…
To a si těžko, když bitva o Jelňu začala 16.července 41.. A výsledek obou zmíněných operací, co do rozsahu výsledku je nesrovnatelný Solce, byyi v podstatě zadržovací operace na leningradském směru. .Jelňa naproti tomu byla regulérní strategická operace s cílem obklíčit a zničit německé tankové klíny. Což se úplně nezdařilo. Kdybych měl volit příměr z české historie, pak bitva u Sulislavi vers. bitva u Domažlic…. Ostatně – autorka je v tom nevinně, tohle jsem tam doplnil j.
Také musím poděkovat za skvělý článek, který mně po ránu rozhýbal mozek. Kaťuša je opravdu chytlavá melodie, nejen že jsem ji měla ráda – hlavně tu v podání sboru Alexandrovci, ale pamatuji si ji dodnes včetně slov. Zcela určitě jsme zpívali – paplili a vychadila, ale není to tak důležité.
Kaťuša jako zbraň mě dodnes fascinuje ve starých válečných filmech, které jsem nenáviděla jako dítě, kdy jsme na ně chodili povinně se školou do kina, ale v dospělosti jsem jim přišla na chuť, nikoliv pro tu válečnou vražednost, ale naopak pro to zpracování lidské duše. I ten největší hrdina se v nich občas bál a udělal nějakou pitomost. To se s americkými filmy nedá srovnat, to jejich přiblblé hrdinství nesnáším včetně rozsekaných lidských těl a potoků krve.
Milovala jsem „Příběh opravdového člověka“, kvůli němu jsem v pubertě spala venku na sněhu, abych si to zkusila. Bohužel knihu doma nemám. Ze spisovatelského hlediska je to unikátní práce, napsat tak tlustou knihu o jediném člověku, jak šlape pustinou a zraněný se brouzdá sněhem, ať si každý říká, co chce, ale je to machrovina. Kdyby tady o ní někdo napsal, byla bych mu vděčná.
Nu, a Kaťušky z masa a krve ? Nejvíc mě rozesměje ženská, která vizáží vypadá jako pravá nefalšovaná rusanda a vykřikuje pravičácká hesla. Říkám jim Kaťušky nebo Nastěnky.
Zcela vážně skládám hlubokou úctu všem ženám v boji na východní frontě. Kdo z dnešních chlapů by něco takového vydržel ? Paradoxně se ruská vojska ukazují jako demokratická z pohledu genderismu, umožnila ženám bojovat za svou vlast a za své rodiny na rozdíl od západní konzervativní spojenecké strany, kde ženy sice musely chlapsky dřít na poli a v továrnách, aby nahradily chybějící dělníky válčící na frontě, ale bojovat jako Amazonky nesměly.
Např tady: http://www.uloz.to/xMtbHyv/pribeh-opravdoveho-cloveka-polevoj-pdf
Děkuji
Paní Věro Říhová – také mi učaroval v dětství Alexej Meresjev z „Příběhu opravdového člověka“ – snad i proto jsem ho četl „nuceno – dobrovolně“ i v originále, což mi pomohlo moc v „nenáviděném“ v rus jazyce (jenom já jsem měl ruštinu rád z celého východního bloku). Ano. „bohužel“ jsem slovanofil, rusofil, ale určitě né slepý.
(Asi má pravdu Sírachovec – Moudrosti kap. 13 z Bible: „ Každý živočich miluje sobě podobného, a člověk svého bližního, všechno tvorstvo se sdružuje podle svého druhu – Jak může být vlk ( né náš pán Vlk) ve spolku s beránkem? …atd.,“ )
Angličané také měli svého Meresjeva – pilota Douglas Badera, který za 2 sv vál také přišel o obě nohy. Po operaci a dlouhém tréningu se také vrátil k létání, jako Meresjev. (Název knihy jsem zapomněl – také jsem to četl v originále „dobrovolně“.)
Jsem překvapen, že vás to zaujalo – myslel jsem, že je to jenom chlapecké téma.
Ještě k tématu 2 sv válka. (Také jsem měl, a mám rád angl. i amer literaturu, ale tu starší.)
Nepříjemně mne překvapil, ale to až ve stáři postoj, bývalého presidenta Harry Trumana nejen k socialismu, ale hlavně k Rusům i Slovanům, který pouhých dvacet dní po přepadení Sovětského svazu řekl:
»Uvidíme-li, že vyhrává Německo, budeme pomáhat Rusku,
bude-li vyhrávat Rusko, budeme pomáhat Německu, ať se co nejvíce pobijí…«.
(viz. www: The New York Times z 24.6. 1941, Harry S. Truman: “If we see that Germany is winning we ought to help Russia and if Russia is winning we ought to help Germany, and that way let them kill as many as possible…”).
Takže “Mnichovanství” nebylo, a ani nebude poslední v naši historii (viz slepé amerikanofilství – EU- USA- Nato- Ukrajina, Soči.)
(Opět Sírachovec: “Jak může žít v míru bohatý a chudý? V pustině jsou kořistí lvů osli, a podobně pastvou boháčů jsou chudáci” – ale nejsem teista, ani ateista – spíše něco mezi tím – pro jistotu?).
Omlouvám se, za to “ pele mele” – nechodím jsem často. Původně jsem jen chtěl říci, že jsem udiven, že “holky to také chtějí a mají rádi – tj válečnou historii.”
jihočech
Chlapecké téma mě pobavilo, ale neurazte se, nejspíš jste nikdy nebyl na vandru nebo mezi trempy, tam neexistuje holčičí a klučičí svět, tedy kromě živočišného párování (pro neznalé opravdu jenom ve dvou) . Vojenství mi vůbec nic neříká a války nemám ráda, ale jsem tělem a duší selka a lesní žínka v jednom. Tak proto mě ta kniha bavila. Každé literární dílo má více tváří a záleží na tom, kdo to čte a z jakého úhlu se na něj čtenář dívá.
Paní Říhová,
ona to není pravda, že ženy v RA nebojovaly.
Jednak jsou dobře známé odstřelovačky, kterých byl celkem značný počet. Ale nebyly to jen ony. viz
Dobře známé jsou tzv. „Noční čarodějnice“ (588 NBAP) – bombardovací pluk s Po-2 (U-2). Dalsím bombardovacím plukem byl 587 BAP. Byly i stíhací jednotky (586 IAP) a v ní i dokonce jmenovaná hrdinka SSSR Lydie Vladimirovna Litvjaková (12 vítězství – někde můžeš najít až 20). Dále: Olga Jamščikovová (až 17) a Jekatěrina Budanovová (11 až 20)
http://www.acesofww2.com/soviet/Women.htm
Díky, o tom jsem nikdy neslyšela, ale nejspíš proto, že se vojnami a válkami a zbraněmi příliš nezabývám, takže moje chyba.
Vřele doporučuji kouknout se na film Letka Čarodějnic, sice klasicky pojatý film SSSR, ale opravdu to stojí za to a hlavně i pro dámy je tam trocha romantiky… Když děvčata začínala létat na „kukuruznikach“ neměli ty chudinky ani padáky a co odstřelily „mesrů“ a to měli jen ta svý hadraplány..
Věro Říhová, byl jsem na podzim na Rusi, mj. na Volze kolem Samary. A tak jsem si kromě Švejka, kterého vozím na cesty vždy, přibalil i „Osud člověka“. Moc místa ta knížka nezabere, je to útlý svazeček. A tak jsem si ho po letech zase přečetl….
Je to neuvěřitelná síla, nějak se mi to za několik desetiletí vykouřilo z hlavy, ale teď jsem tomu zase podlehl.
Šolochov za to drobné dílko dostal Nobelovu cenu naprosto právem. Kdo neví nic o Rusech a Rusku, měl by si ho přečíst stejně jako Tolstého nebo Dostojevského či Puškina.
Paní Věro, rozumím, ale já to nemyslel zle nebo jako urážku. Naopak! Snad mi věříte, že já také nenávidím násilí a válku (a ani neukládám svoji vysokou penzi do zbrojních akcii). Co ale obdivuji, že když je to někomu vnuceno, jak se dokáže zmobilizovat (Meresjev, Bader v tomto případě.).
Uhodla jste, že jsem moc netrampoval. Nevím, jak je to možné, neměl jsem na to čas. Škoda. Dalším oblíbeným čtením byl Jack London – Bilý tesák, Volání divočiny a pod, což ale není pro kluky tak neobvyklé. A pokud to čtou i holky, a navíc i trampují, tak klobouk dolu. Já jsem volný čas trávil v aeroklubu, ale spíše létáním koštětem a hráběmi po ploše (cca 1 hod letu na 50 hodin udržby, ale nelituji).
Prosím nezlobte se, pokud jsem se nevyjádřil v prvním blogu správně.
Nezlobím se, to bylo jenom na vysvětlení.
Pokud mohu reagovat na váš poslední koment: Omlouvám se, za to “ pele mele” – nechodím jsem často. Původně jsem jen chtěl říci, že jsem udiven, že “holky to také chtějí a mají rádi – tj válečnou historii.”
Vzhledem k tomu, že se historii, střelbě a střelným zbraním aktivně věnuji více než 15 let (ať už je to historie USA – Indiáni,CS a US 1850-90 nebo ČSR v letech 1920- 1939 a 2WW 1939 – 45 a to převážne v Evropě) dovolím si jako žena věnovat se válečné historii, napsat něco o ní a říci, že této problematice i trochu rozumím. Například v současné době mám několik svých věcí zapůjčených do muzeí na právě probíhajících výstavách a jsem ráda, že jsem se dostala na úroveň studovaných odborníků z předních českých muzeí.
Občas se setkávám s tím, že muži na mne hledí přes prsty jen proto, že jsem žena a musím říci, že to má i něco do sebe neboť mne to nutí a studovat a hledat co nejvíce informací o daném tématu. Je to hlavně při manipulaci se zbraněmi a zvláště pak při střelbě, které se věnuji již 20let… Začalo to vzduchovkou, přes předovky až k samopalům a stala s z toho moje záliba, nelibuji si střelbou na terč, ale už několikrát jsem pánům na střelnici předvedla, že i obyčejná ženská u,mí střílet lépe než oni…
Není v tom nic feministického, ale jen životní zkušenost už proto, že jsem pět let pracovala jako vedoucí v železářství a vím jak muži těžce nesou, když žena o tom ví víc než muži…
Snad nikoho z Vás tato moje glosa neurazí, ženy povzbudí a tak vůbec, já nepíšu nic abych někoho urazila, já píšu proto abych lidi potěšila….
Ach vy částečně spřízněná duše…..
Zase v duchu nasávám tu nenapodobitelnou vůni střelného prachu na střelnici v Plzni – Lobzích, na hlavě cítím čapku s kšiltem a s plackou přes levé oko, zase se nadýchnu, lehce vydechnu a volám „hóóóp“. A pět „panáků“ se ke mně obrací čelem… První rána za 1,2 a poslední za 3,8 (kéž by to tak bylo vždy… 🙂 ).
Šest let krásného života a snad čtvrt milionu ran. Jak někdo píše o střílení, upadám do nostalgických vzpomínek. Poslední rána tak někdy před 37 lety, asi….
Jste hrdinka, prosazujete-li se do mužského světa a taková rovnoprávnost ve mně věru žádnou averzi nevyvolává.
Ludmilo¨
máte pravdu, já to také těžce nesl, když holka létala lépe než ja. Teď trošku přeháním, (ale jenom trošku). Se ženami je to ale tak, že buď se na „chlapské činnosti“ vůbec nehodí nebo jsou až příliš dobré, a „pak běda chlapovi (ješitnému)“
Jediný sovětský válečný film, na kterém jsme byli povinně na gymplu se mi vryl do paměti.
„…a jitra jsou zde tichá “ se asi opravdu dotkne mysli a duše každého, kdo jej shlédne.
Písnička Kaťuša v něm taky zazní..
http://www.csfd.cz/film/105768-a-jitra-jsou-zde-ticha/
Dokonce tam bylo i trochu erotiky, když jsme na něm byli povinně se školou, asi v druhé obecné, tak sovětské slečny, bylo jich asi pět a plácaly se březovými větvičkami, v té sauně si mezi sebou říkaly, že mají prsy jak zvony, Tak to je jediné, co mne zaujalo, zabíjení je k ničemu, ale prsy jak zvony, to je vždycky dobré.
Dobrá vzpomínka na část sovětské válečné historie, jejich mentality a kultury. Této zbrani se též říkalo „Stalinovy varhany“ a budily u protivníka strach.
Nicméně, rád bych řekl něco k tomu, jak se zde možná debata po replice vonrammsteina ještě rozvine.
Na úlohu SSSR ve 2. Světové válce a na její následné „osvobození“ Československa mám, poněkud jiný, dosti neotřelý názor, než pravděpodobně většina občanů.
Předně, SSSR nás osvobodil, protože se to jako „podmínku“ vymínil a osvobodil nás později, než nás mohly osvobodit USA, které v případě Prahy a Středočeského kraje nemohli jít Praze na pomoc, protože si to soudruh Stalin nepřál. Co je to za osvoboditele, který si klade podmínky, kdy a jak dotyčného osvobodí, s tím dodatkem, že kdyby snad někdo JINÝ také chtěl a zvládl by to dříve, tak že nesmí?! Co to je za nezištnost a akt přátelství?! Ne, to je chladný a cynicky zištný kalkul!!! O tom, jak se chovaly sovětské jednotky na osvobozených územích, nejen nepřátel, ale i přátel, raději nemluvit, to rozhodně není „válečná chlapská“ přirozenost, daná stresem a strádáním, protože rozdíl v tomto ohledu nad primitivností ruského vojáka a amerického či britského gentlemana (nejen v chování a přístupu k dámám), je více než parný.
Co ale předcházelo vůbec konečnému průběhu bojů a pak následnému osvobození ČSR? Byl to ostudný počátek války, kdy si Hitler a Stalin si rozdělili v rámci paktu Ribbentrop-Molotov Evropu a válku zahájil Hitler napadením Polska a namísto aby Stalin vyhlásil Hitlerovi válku jako Francie a Velká Británie, naopak v nedílné spolupráci s ním napadl Polsko o 17 dní později z Východu a začal plenit stejně jako Hitler. Zatímco Hitler napadl západní Evropu, Benelux, Nizozemsko, bojoval na Maginotově linii s Francií a vedl likvidační leteckou válku s Británií, Stalin plenil stejně úporně východní Evropu. Ještě před počátkem války napadl Finsko, za rozpoutání války zvaná Finy „Talvisota“ , byl vyobcován ze Společnosti národů (předchůdcem poválečné OSN), po Polsku, následovaly státy jako Ukrajina, Litva, Lotyšsko a Estonsko. Stále mu to nestačilo, chtěl i část Rumunska a dnešního Moldavska, Bukovinu a rumunskou Besarábii. Na obsazených územích následovaly rozsáhlé deportace, jedna z největších probíhala v místně dnešní olympiádě v Soči, Krymských Tatarů, kteří už v r. 2006 požádali OSN o uznání své rozsáhlé deportace probíhající, považte v r. 1944, rok před naším osvobozením(!), za oficiálně uznanou genocidu, rovnou co do rozsahu té arménské.
V deklaraci „Odsouzení zločinů komunismu“ přijaté Evropským parlamentem na popus švédského europoslance Lindblada se píše:
• vraždy a deportace stovek tisíců Poláků, Ukrajinců, Litevců, Lotyšů, Estonců, Moldavanů a obyvatel Besarábie v letech 1939-1941 a 1944-1945;
• deportace povolžských Němců v 1941, krymských Tatarů v roce 1943, Čečenů a Ingušů v roce 1944
Já se ptám, mám si vážit osvoboditele, co rok před osvobozením prováděl genocidy, popravil naše polské spojenecké vojáky v boji proti fašismu (z 303. stíhací perutě, ke které měla naše 313. ten nejbližší vztah) v Katyni stejně jako nacisti do hromadného hrobu a ranou do týla? Co udělalo našim občanům SSSR poté co naši lidé prchali do Polska a na Ukrajinu z ČSR, Slovenka a Zakarpatské Rusi, když k nim přešli v dobré víře, že ze společně s SSSR zapojí do bojů proti nacistům?
Řekli jim: „Štó ty, Germánci vot éto náši druzjá, ty imperijalistyčnyj agěnt!“ A šup s jima do Gulagu. Ano, do Gulagu! A řekli to našim správně, Germánci byli opravdu jejich přátelé, pak museli brát za provokaci požadavek nějakého uprchlíka, že k nim kde bojovat proti nacistům.
O tom, co dělalo SSSR a nacistické Německo počas paktu Ribbentrop-Molotov dokládá následující dokumentární snímek, vytvořený Lotyši na základě požadavku EU na objasnění temných stránek historie, v rámci projednávání návrhu na oné deklarace „Odsouzení zločinů komunismu“ švédského europslance Görana Linblada. Jsou tam šokující ukázky ze společného defilé jednotek Rudé Armády a Wehrmachtu v Polsku, pravidelné zvání expertů SA a Gestapa společně s NKVD do Moskvy , jak na okupovaných územích vyhledávat a paralyzovat ohniska odporu. V červnu 1940 blahopřál Stalin Hitlerovi k dobytí Paříže a šokující případ sovětského doktora Mengele v koncentračním táboře na severu Lotyšska. V celém dokumentu vystupují erudovaní historici ze Sorbonny, Cambridge a Oxfordu. Doporučují shlédnout zde. Bohužel nejsou dostupné linky s českými titulky, ale je to na uloz.to a zde je původní engl.originál.
Fagane, Vy to máte hodně v hlavě popletené. první kdo se spojil s Hitlerem byla GB a Francie v Mnichově. Tyto státy se s ním nejdříve skamarádily a nasměrovaly jej na Rusa a potom taky nerozborně všichni na Rusa táhly, celá Evropa, kromě možná té GB.
Stejně jako za Napoleóna, stejně jako za Viléma. Po třetí za 150 let Evropa proti Rusku.
Jste směšný, stejně jako ony státy, co teď na Rusa plivou.
Dobře to řekl mluvčí Putina, budou nás mít rády, až rozpustíme armádu a předáme jim naše nerostné bohatství, jenže to se nikdy nestane.
Kdepak, pane Laco, kdepak.
První, kdo se spojil s Hitlerem, byl v r. 1934 jistý polský Józef Piłsudski, který s ním uzavřel paktík o hospodářské spolupráci a o neútočení. A který s Hitlerem v tom paktíku plánoval vojenské napadení Francie.
Poláci o tom dodnes moc neradi slyší a u nás se o něm pro jistotu mlčí 😉
A co “ 4 Pakt Německo – Anglie – Itálie – Francie“ z r. 1934″ ?
Aha, tak to je pro mne novinka a panu Lacovi se tímto omlouvám.
Hned se po něm kouknu a dovzdělám se 🙂
Fagane,
už hodně dlouho v sobě nosím stať na téma Hitler – Stalin pakt Zvýrazně jiého pohledu, než který je běžný. Nejspíš ho vyhodím někdy v létě k výročí paktu.
Jinak, je notoricky známo, že termín jeho podpisu byl Rusy odlože Důvodem bylo, že čekali ještě na výsledek jednání s britsko francouzskou delegací v Kremlu. A k podpisu došlo po jejím , pro Rusy naprosto neuspokojivém výsledku!
a uniká mi, proč a z jakého důvodu měli rusové, při napadení Polska vyhlásit Německu válku- opět , je notoricky známo, že Poláci odmítali jakýkoli vstup RA na svoje území. Těžko pak někomu pomáhat.
No a pa zd emáme známou operaci Katapult…. S podoperací Lever. Když dojde na lámání chleba ve válce nebo těsně před ní, tak to jede každý sám za sebe. A na druhé se neohlíží..
A mám zde ještě zajímavý citát , popisující zacházení s těmi, kteří byli obětmi operace Catapult
Posádky obsazených lodí byly potom převezeny do internačních táborů a jen malá část z nich vstoupila do vojsk Svobodných Francouzů generála de Gaulla. Tím, že s internovanými Francouzi zacházeli Britové jako s válečnými zajatci v nich zanechali pocit křivdy a zrady po společných bojích. Což se projevilo na jejich ochotě dál sloužit pod vichistickým admirálem Darlanem, ale i v odporu který kladli jak pokusu Svobodných Francouzů vylodit se k září 1940 v Dakaru, tak i anglo-americkému vylodění v severní Africe v listopadu 1942
Napiste, vlku, to mi zajima a rad si ji prectu a jiste k ni i neco napisu. Podivejte se na to video, neznate-li jej jiz z predchozi doby. Docela by me zajimal vas nazor. Nen to jen o druhe sv.valce a jejim prubehu. Je to predevsim o srovnani nacistickeho rezimu s tim stalinskym ( zamerne nerikam apriorne komunistickym ) jeho ideovymi vychodisky, jeho praktikami ale predevsim propagandou a s symbolikou. Ta je az neuveritelne identicka ve sve graficke podobe a sdelovanem leitmotivu, jakoz i prostredcich, jak vstipit lidem emocni podstatu techto propagandistickych apelu.
Preji prijemny vecer.
Fagane, ideová východiska nacismu nejlépe poznáte, když si přečtete Main Kampf. a přeložíte si Horst Wessel Lied. Není to tak nedostupné a i když si člověk mnohokrát odplivne a pak se znovu pustí do čtení, dá se to přečíst. Ta ideová východiska jsou diametrálně odlišná byť ten první dojem je jiný.
Je třeba podotknout, že raketomety Kaťuša by nevznikly, kdyby laskavý soudruh Stalin nenechal přeložit konstruktéra Koroljova z koncentračního tábora na Kolymě do „speciálního vězení pro odborníky“.
A myslím, že neřízené rakety byly již před Kaťušemi v té době ve výzbroji některých armád, čili nešlo o tak převratný vynález, jak se u nás traduje.
Dobrý podvečer, jsme moc ráda, že Vás všechny článek komentující a nekomentující potěšil, překvapil, pohoršil, donutil se zamyslet i kde co jiného… Evidentně je téma 2WW stále aktuální jak z hlediska laiků tak odborníků což mne ujišťuje v tom psát, psát a nepřestávat… Když nic jiného mnozí z Vás se dozví zase něco nového. Proto také vybírám nejen témata která se mě osobně dotýkají a zajímají, ale i témata kontroverzní a k zamyšlení… Nechci aby moje články byly jako stránky z encyklopedie, ale vyvolávaly ve Vás nutnost se zamyslet nad tím, že nic není bílé ani černé…
Chápu, že mnohé může pohoršovat mé zaměření na armádu SSSR, ale vzhledem k tomu, že se jí věnuji osobně na úrovni oživené historie je celkém logické, že k ní směřují i témata článků… Za což mne prosím neosuzujte, ani neopěvujte. Důvod proč jsem si vybrala zrovna armádu SSSR je mnohem prostější než by se zdálo nemá to nic spojeného s ideologií, politikou či odvahou mladých ruských bojovníků za svou vlast. Jednoduše je to jediná armáda, kde byly ženy se zbraní v první linii…
Dobře si uvědomuji, že po roce 1968 zde vojáci SSSR ztratili jistou úctu jako osvoboditelé, ale rozumný člověk uzná, že za politiku nemůže žádný padlý voják z jakékoliv bojující strany. Proto mi zachovejte přízeň a zase někdy pod nějaký neméně zajímavým článkem jako jsou Kaťuši…
Paní Ludmilo, napsala jste moc hezké povídání, díky.
Drobná čistě technická připomínka. Tumán se překládá spíše jako mlha, než jako mraky či oblaka, byť tyto dva meteorologické jevy mohou někdy splývat či přecházet z jednoho do druhého (říkám coby kapitán – dozorčí synoptik 5.leteckého stíhacího). Ono to i emotivně z té legendární písničky vyplývá….. Vidím před svým vnitřním zrakem, jak se za jitra válejí mlhy nad Volhou – někde v tom místě kousek severně nad Samarou, kde na pravobřežním útesu vyhlížel Stěnka Razin koráby („karábli“ – tedy spíše lodě, než koráby) a chystal se je přepadnout… Je to přes řeku proti místu, kde tehdy ještě nestálo město Toljati.
Ale drobná chybka jen korunuje vaše dílo a utvrzuje jeho lidskost.
Díky ještě jednou.
hele kolacek,nespominaj tu nijaku politiku,bo holota,co stala v blate po koule plnych vsi,ci v snehu po pas a mrzla,ta obycajna holota,to neni nejaka politika,lebo tu neide o nejaku armadu,ale jednotlivu holotu,bo,kto si mysli,ze vojnu vyhrala politika,co politicky presvedceny ma strupy na mozgu,vobec nekukaj na nejake politicke kukacky nejakych chytrych,co rozoberie,aj hovno 3 dni stare a bude viedol o tom rec do neznama, a o priazni znaci,ze tu mas drvivu prevahu tvojich sympatizantov,ked len jedenemu bude pasovat a mne tvoje dristy pasuju uz sa oplati never forgetten.
Pokud bych Vás všechny mohla poprosit, pokud píšete pod mé články jakékoliv komentáře, prosím zdržte se jakých koliv vulgarismů a urážek jak jeden proti druhému tak obecně v textu. Možná to někomu přijde jako omezení jeho svobody napsat si co uzná za vhodné, ale mě osobně se to moc nelíbí. nejsem člověk, který si libuje ve sprostých slovech na veřejnosti, ba naopak často lidi na veřejnosti upozorňuji, že není vhodné používat vulgární výrazivo neboť je to ve slušné společnosti a hlavně na veřejnosti krajně nevhodné. Nejsem žádný moralista, ale přeci jen by jsme se k sobě měli všichni chovat jako lidi a být slušný a používat slušná slova. Jak praví klasik: Když se to řekne odborně i hovno zní slušně!
S pozdravem a přáním hezkého zbytečku dne Koláček
ja som sprosty jak kopa fekalii na cisticke,moj cobolsky pysk nevymyt,ybo ja spodek a spodek to dabel.
Řekl bych, že v dnešní době bychom si neměli přát bombardování ani od Yenkeeů, ani od Ivanů, takže by se obě názorové strany mohly začít chovat rozumně 😉
Co se týče Sovětů, nevím, proč se mužstvu vyčítá to, co měli mít za lubem tehdejší politické špičky. Na to měl vojín s PPSHáčkem asi takový vliv, jako zde dnešní lopata na Kalouska. A pod hlínu šli ti vojíni, nikoliv politické špičky. Pochopitelně platí totéž pro Američany, kteří měli pouze to štěstí, že nešli ani tak zvrátit prohry, jako spíš už porcovat medvěda.
Ono ale ani v osvobozených zónách nešlo o žádnou selanku. Své víme i v naší rodině, kde, nebýt toho, že babička rudoarmějcům řekla, že děda je komunista, asi by její dceru znásilnili. Američané? Všichni jsme jen lidé, ne vždy dobří. Kde jsou i v míru jejich základny, tam místní také vědí své. Buďme rádi, že jsme nyní ušetřeni.