České děti v Norsku, české pasy – dva pohledy na totéž DOPLNĚNO!

napsali na stejné téma nezávisle vlk a Tacit

Nestíhám. Mám dost práce  s  denní svodkou z Ukrajiny a na nic jiného v podstatě už nezbývá čas. Jenže předevčírem večer  nešlo přeslechnout  mediální, zejména televizní, bubnování ohledně  případů dvou kluků,  které v Norsku tamní sociálka odebrala  z Čech pocházející  matce.

Moc o tom případu nevím a nebudu ani nijak zásadně zjištovat. Nehodlám zaujmout stanovisko.  Nevím, jak to kluci v té své původní rodině měli, zda tam trýzněni nějak byli nebo ne.  Ani nehodlám diskutovat o norských zákonech. Jakkoli pokud je tam trestné, když rodič  uplatní výchovu  ala  Frištěnský, jak říkávala moje babička a praktikovala moje máti, přijde mi to poněkud nesmyslné.  Všichni jsme si tím prošli a nemyslím, že bychom z toho získali nějaké trauma, co by nás  handicapovalo nebo snad dokonce limitovalo v budoucím životě. Ale pokud si to v  Norsku svobodně prohlasovali jejich parlamentem? Je to ok a já i vy si o tom můžeme myslet co chceme. Třeba i ve  spojitosti s jistým Andersem Behringem Breivikem, takto produktem norské beznásilné výchovy, který  ovšem šel  a vystřílel pomalu celý ostrov svých spoluobčanů v ještě skoro dětském věku, protože  zkrátka měli jiný politický názor.  Možná, že  kdyby  na něm byla, sem tam, uplatněna  výchova  typu Frištěnský, tak…. Protože  naštěstí můžeme prokázat, že  u nás,  v jinak zdá se – barbarském Česku -zatím- nebyl prokázán  ani náznak nějakého podobného násilného šílenství.

Ale jak říkám  tohle  je věc  Norského království a Norů samotných. A já jim to hodlám ponechat bez vlastního komentáře. Nic mi do toho není.

Takže – nehodlám komentovat případ, protože  ho opravdu neznám, nechci laborovat  nad  norským přístupem k výchově nezletilců, ačkoli mi přijde poněkud  divný. Tak o čem že  hodlám marnit váš  čas?

O jedné zvláštní fazetě tohoto případu, která, jaksi bez povšimnutí, jinak velmi důkladně dotěrných televizních intervjůků, prosvištěla  úterní večerní televizní obrazovkou. Míním okamžik, kdy kocour, omlouvám se – právní konzultant postižené matky – Pavel Hasenkopf, kdysi právník v prezidentské kanceláři a také nick kocour pro ty, co pamatují přestřelky na dávno zaniklém Faustově světě  ticha a následně prokazatelně  čtenář Kosy /doufám že  to platí i nyní/pronesl nenápadnou větu, že  …  norská strana  žádala o vydání cestovních pasů obou chlapců jejich současným norským pěstounům a  že  to Hasenkopf jménem své chráněnky odmítl. S  tím, že je vydat nemůže, protože jde o majetek českého státu.

V tom okamžiku jako by mne někdo bodl rozžhaveným hřebíkem do zadní části těla! A já letěl hned  do šuplete, v kterém jsou můj a Karkulin cestovní pas. Ne snad proto,že bych hodlal vyrazit do severního království a tam je zkoušel přesvědčovat o takových samozřejmostech, že  děti potřebují především matku a že se jednou budou ptát PROČ?, ale především kvůli sám sobě. Chtěl jsem se ubezpečit, že  v pasu  pořád najdu tuhle formulku:

držitel českého cestovního pasu je pod ochranou České republiky. Všichni jichž se to může týkat, se žádají, aby  v případě potřeby poskytli držiteli tohoto pasu nezbytnou pomoc a ochranu podle mezinárodního práva.

Jo, je tam! I v tom novém, co jsem dostal. Nikdo ji nevypustil. Ovšem překvapilo mne, že  na rozdíl od všech ostatních nápisů a sdělení v  tom dokumentu  právě a jen tohle je tam jen česky! Kdo ví proč. Ačkoli v případě potíží se zahraničními autoritami by právě toto  sdělení z cestovního pasu pro ně mělo být tím úplně nejdůležitějším.

Budu naivní. Takže  si budu myslet, že  kdyby to ti dva kluci měli ve svých pasech napsáno v angličtině, tak jako je to tam u upozornění, na které správně odkázal kocour, že  pas je majetkem České republiky, tak by  třeba  Norové ve své severské zarputilosti  a snaze páchat dobro za každou cenu , postupovali trochu jinak!

Nejsem právník – ted po přijetí nového Občanského zákoníku už ani ne právní laik, spíše dokonalý  právní trouba / ale takových nás  nyní bude nejméně  10 milionů/ a  tím méně  expert na právo mezinárodní. Ale  selský rozum mi tak nějak doporučuje  názor, že  Norové at si svoje  děti vychovávají jak chtějí! Podle  svých zákonů, zvyků a mínění.  Je to jejich nezadatelné právo a je to tak správně.

Ale  tady  jde o dva držitele českého cestovního pasu! Kterým tento pas nijak nepomohl  a byli, podle norských zákonů odebráni své matce. A předáni do péče  pěstounů a všechno předevčírem bylo dohnáno ad absurdum, že  matka může  své hluboce nezletilé  syny  vidět 2x ročně vždy po dobu  15 minut!!!!! Nesmí se jich dotýkat, nesmí se  s nimi fotografovat….

Umíte  si něco takového představit??? Ve státě , který je pokládán a já bych řekl normálně – právem , za  vrchol uplatnování lidských práv? Tam jistě nikdo se neodváží ani pohledem šikanovat například  4% menšinu. Feminsitky  v Norsku jsou také totálně vedle, stát a nejspíš i korporace  dnes,v  rámci příkladného uplatnování principu rovných šancí,  řídí ženy,  nepochybně   budou respektována  veškerá náboženství, atd. atd. , ale matce, která uvádí, že  má  norské policejní protokoly, v nichž se má pravit, že  veškerá podezření, pro které policie zkoumala její rodinu se ukázala jako neopodstatněná, povolí sekání s dětmi na čtvrthodinku za půl roku v režimu těžkého žaláře!  Klidně vsadím  svůj měsíční Babišův důchod, že  už  zmíněný Breivik má v kriminále lepší režim návštěv. Nebo v nejhorším – stejný. Pokud za ním někdo z jeho příbuzných, kteří evidentně těžce selhali při jeho výchově,  dochází!

Nicméně tohle jsou až sekundární věci. Primárním poznatkem a  leitmotivem tohoto článku je něco jiného – to, že proti soukromému subjektu, který je  pod ochranou Českého státu, je uplatněn  zákon cizí země a  to s  maximální možnou tvrdostí, který je  zcela zjevně  v totálním rozporu s právním systémem České republiky! Jejíž jsou ti dva kluci občané. Jinak by nemohli mít  náš  pas…. A také samozřejmě – jak vlastně vypadá konkrétně  ta ochrana našeho státu, když se dostaneme do nesnází v zahraničí. je li možné to, co se  stalo těm dvěma malým klukům v Norsku! Když  nedokáže  Norsko ani přinutit k tomu, aby  v  daném případě prostě  dalo jasně  všechny  jeho karty na stůl a zcela jasně deklarovalo a doložilo o co opírá to maximálně tvrdé rozhodnutí, kdy  matce jsou odebrány  děti a je jí prakticky  do jejich dospělosti zakázán s nimi styk!

Ani mne nenapadne tvrdit, že  něco takového Norové dokázat nemohu – nechci zaujímat stanovisko, ale prostě neznám spis. A on ho, kromě  norské sociálky  a norského soudu – nezná NIKDO! Podle norských zákonů..

Jenže tady nejde o Nory, ale  občany úplně jiné země. A matka prý  byla  ráda, že severské orgány  v úterý  dokonce nerozhodly o přidělení dětí do trvalé adopce! V Norsku! Jak vypadá ochrana  českých občanů Českou republikou, když, bez souhlasu rodičů je možné, aby je cizí stát fakticky zbavil adopcí našeho občanství? To už jsme opravdu taková banánová republika, že se nás nikdo nemusí na nic ptát?  Kdyby Norové chtěli, tak jako blízkovýchodní teroristé za  děti výkupné, rozuměl bych tomu. Jakkoli  by to prostě  naprosto odporné darebáctví. Ale tohle  a takhle? Jsem si jistý, že v  případě únosu by  stát dávno jednal a  zkoušel ty zajatce   nějak dostat.

Zde mi podobná snaha  jaksi docela opticky  schází. Připouštím ovšem, že to může být zásadně správně.  Podobné delikátní případy se mají  řešit v klidu a  mimo světla ramp, kde se  jedna nebo obě strany snadno dostanou do pozice, že prostě pokud nechtějí ztratit tvář, nemohou ustoupit a projevit sebemenší empatii.  Ale  těžko  se  mi žije  s konstatováním paní ministryně  Marxové, že  norská strana zásadně informace nesděluje, podle svých zákonů. Ona to řekla na kameru trošku jinak, ale význam byl ten, co jsem předložil.

Opakuji – pokud jde o případy  norských státních občanů – dětí i rodičů, at si to v Norsku rozhodují, jak uznají za vhodné. Zde jde ovšem o občany  cizího státu! Našeho státu. Jak by se  Norové tvářili na to , kdyby se tohle odehrávalo v opačném gardu?! Tedy, že by tady byly státem odebrány  norské děti, svěřeni pěstounům a  vše vypadalo, že  směřuje k tomu, že  Česká republika bude mít o dva občany  více na úkor Norského království?

Korunu všemu ovšem nasadil šéf  Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán  v úterních Událostech na ČT 24. Tam mu  službu konající intervjůk  položil, v souvislosti s prohlášením norské velvyslankyně  v Praze, že  matka  neuvedla  pro českou veřejnost všechny skutečnosti a celou pravdu,  jednoduchou otázku:  můžete  slova  paní velvyslankyně potvrdit? Tedy, že  matka  kluků neuvedla celou pravdu, vy přece  znáte spis?

A milý náčelník ouřadu pro mezinárodní ochranu dětí v České republice se kroutil jako červ na rybářském háčku a dával si naprosto neochvějně pozor, aby   na tyhle logické a jednoduché otázky neodpověděl. At jej komentátor nutil, jak chtěl. Prostě  nic neřekl a  basta!  Nechápu to! Velmi snadno si umím představit důvod, proč  tak činil.  Ostatně  už jsem ho zmínil – ona světla ramp. Ta fakt delikátním kauzám nesvědčí.. Ale pak nebylo nic snazšího,  než aby sdělil – nezlobte  se, já vám na tuto otázku odpovědět nechci a nemohu. Kdybych potvrdil vyjádření Norů, zničím šance  matky, když ho popřu pak je zničím také. To by  bylo transparentní a logické sdělení. To, co ovšem předváděl  byla  čistá hrůza. Připadlo mi to jako vrchol nekompetence. Možná, že mu křivdím, ale  s mým osobním dojmem sotva něco nadělá a ten dojem vytvořil on  sám.

Jsem zvědav, jak tahle  kauza  dopadne, ale osobně mne  norský přístup k českým občanům -a ti kluci jsou českými občany, uráží!  To už jsme vážně  taková banánová republika, že  si  jejími občany  může  dělat kdokoliv cokoliv? Pokud  ano, tak snad  abych zase ty  pasy rychle vrátil! Ve vlastním zájmu! A  abych nezapomněl -velmi bych uvítal, kdyby  ono prohlášení o ochraně držitele pasu Českou republikou v dalším pase, který snad  také ještě dostanu,  bylo vyvedeno nejen česky, ale ve více jazycích, tak jako všechno ostatní.  Aby si to Norové i kdokoli jiný mohl přečíst v jazyce, kterému aspon trochu rozumí. Čeština tenhle  atribut rozhodně nemá.

Abych nezapomněl – kocoure, držím palce! A  kdybys náhodou chtěl něco na Kosu o tomhle napsat, rád ti dám prostor.

Dodatek na základě rozhovoru ministryně  Marxové s iDnes:

Ráno jsem projel monitor  tisku a  našel rozhovor, který ministryně  Mrxová dala  portálu iDnes Vzhledem k zaměření svého původního článku pro mne  byla důležitá tato pasáž:

Znamená ta opatrnost to, že české úřady by neměly chlapce do Česka dostat pod diplomatickou ochranou, ale měly by vyčkat rozhodnutí tamějších úřadů?
Pokud já jsem informována, tak institut diplomatické ochrany ČR nikdy nepoužila a pokud by k tomu sáhla, tak by to bylo vůči zemím, o kterých víme, že v nich naprosto nefunguje soudní systém, je tam válka nebo jiné extrémní podmínky. Ale Norsko je supercivilizovaná evropská země. Už ministr Karel Schwarzenberg byl vyzýván, aby použil diplomatickou ochranu a neudělal to. My v tuto chvíli pořád respektujeme norský systém, i když tady máme dotazy, proč, když jsou to stále čeští občané.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/michalakova-norsko-deti-tominova-marksova-ministryne-pp9-/domaci.aspx?c=A150121_183902_domaci_hv

At se na mne paní Marxová nezlobí, ale musím ji položit jednoduchou otázku – jste ministryní vlády  České republiky nebo Norského království?!  Pokud Norského království, nemám s vaším postojem žádný problém. Jenže já jsem jaksi posedlý utkvělou představou, že řídíte  Ministerstvo práce a  sociálních věcí v Praze…  A jestliže  ta moje  fikce, náhodou, odpovídá skutečnosti,  pak mi uniká, jak jako reprezentantka státu pracujete  ve prospěch  českého státu!!! Kdyby ti dva kluci se byli dopustili kriminálního činu, neřekl bych ani popel! Pak spadají od norskou jurisdikci se vším všudy. Fungovalo by to tak, že si odsedí trest a pak budou, jako odsouzení zločinci, nepochybně odsunuti do Česka.

Ale oni se ničím neprovinili a zcela  evidentně se mají stát občany  jiného státu! Jen tak.  Jakým právem zaujímáte  tento postoj? Kdo vás k němu legitimoval? Nebo stačí prostě  názor občana  Schwarzenberga  váš, že  Norsko je supercivilizovaná země, takže  si může dělat s českými dětmi, co se jakýmsi jeho úředníkům zamane? V Norsku si rozhodli, že  děti patří státu. V pořádku. Je to jejich země. U nás tato právní úprava zásadně neplatí a každé odebrání dětí rodičům je velmi důkladně zkoumáno. Možná až extrémně. Nicméně když v Norsku si odhlasují,  že  stát tam bude vlastnit také všechna  auta svých občanů, tak vy budete souhlasit s tím, že když tam dojede vlastním autem česká rodina na dovolenou, tak Norsko bude od okamžiku překročení hranic  majitelem i jejich auta? Doufám, že ten příklad je dostatečně triviální na pochopení podstaty té kauzy s dětmi, protože auto, ani náhodou a zlomkem, není vlastní dítě.

A na závěr tohoto dodatku – jednoduchý dotaz paní ministryně  Marxová – rád  bych se vás  zeptal na vaši osobní interpretaci tohoto sdělení v  cestovním pase České republiky:

držitel českého cestovního pasu je pod ochranou České republiky. Všichni jichž se to může týkat, se žádají, aby  v případě potřeby poskytli držiteli tohoto pasu nezbytnou pomoc a ochranu podle mezinárodního práva.

Jak ta ochrana v tomto konkrétním případě vypadá, když občan Schwarzenberg i vy jste zásadně proti použití jediného účinného institutu v tomto případě?! Nebudete uvažovat o demisi?! Protože já si ochranu občanů státu v cizině představuji zatraceně jinak než vy. A nejspíš nebudu sám.

Když byl dopsán tenhle sloupek , otevřel jsme poštu . a v ní byl na stejné téma příspěvek od Tacita. Bylo by nekorektní, abych nepředložil i jeho pohled:

Čí jsou ty děti?

V poslední době opět propukla silně medializovaná „norská“ kauza dětí Evy Michálkové. Kosíři zajisté znají alespoň základní informace z tisku, asi viděli a slyšeli velice emotivní vyjádření některých aktérů, naposledy poslankyně Jitky Chalánkové (TOP 09). Česká média věc uchopila opět po svém, tedy pohybují se zpravodajsky po povrchu, ponejvíc spekulují, co paní Michálková tají, co tajného je v norských spisech navíc, společnost se rozdělila na nepřátele norské sociálky a umírněné vyzyvatelé k uváženým postupům a k vyčkávání, jak se to dál vyvine.

A před pár dny na kose proběhla diskuse k zajímavému příspěvku od nicku ank: „Je právo otce (matky) nadřazeno právu dítěte?!“, tak i ve světle tohoto příspěvku můžeme srovnávat.

Pokusil jsem se trochu proniknout do norského přístupu k ochraně práv dítěte, abych pochopil souvislosti českého případu. A o některé se chci s Kosíři podělit.

Celkový přístup k ochraně dětí se v Norsku ustálil za posledních cca 15-20 let za vlády norských socdem Arbeiderpartiet (AP), ale hlavně komunistů Sosialistisk Venstreparti (SV), spolu s agrárníky Senterpartiet (SP). Až do posledních voleb v r. 2013, kdy se nová koalice posunula mírně doprava, tato seskupení nadlouho ovlivnila veškerý veřejný život a z našeho pohledu zvenčí i povahu práv dětí. Na Ministerstvu dětí rodiny panovali komunisté (SV) a předělali jej na Ministerstvo dětí, rovnosti a integrace. Aby se zamezilo výchově nových Brejviků, byl významně posílen Úřad na ochranu dětí, po Evropě nechvalně známý Barnevernet (BV), proslulý odebíráním dědí z péče rodičů. Komunistická SV prosadila úplný zákaz fyzických trestů dětí, dlouhodobě usiluje o omezení tzv. biologického principu při rozhodování o odebírání dětí z péče rodičů.

Z našeho pohledu a chápání rodiny se BV jeví jako organizace, která svými zásahy do rodinných vztahů způsobuje a v minulosti způsobila řadu nevratných rodinných tragédií, jenom proto že tyto rodiny nesdílejí stejný pohled na dětskou výchovu jako komunisté v SV, které v Norsku prosazují doktrínu, že rodiče své děti nevlastní, a proto stát má právo zasáhnout ve prospěch dobra dítěte! Dokladem „péče“ BV je i řada prohraných soudů proti této organizaci ve Štrasburku.

O činnosti BV koluje mnoho odkazů i v zahraničí, její péče postihuje i cizince, nejen trvale ale i krátkodobě pobývající v Norsku, neboť i pro děli cizinců má právo BV zasáhnout a velmi čile zasahuje. Statistiky uvádějí, že v Norsku se narodí ročně asi 60 000 dětí, z toho necelá 4 procenta se dostávají do řízení BV. Jsou v tom zahrnuty i probíhající, řešené případy, jestli je to mnoho, nebo málo, ať si každý rozsoudí sám. Děti jsou z BV předávány přímo a okamžitě pěstounům, což je vnějšími pozorovateli považováno za ohromný byznys, pěstoun dostává 40tis norských korun měsíčně (tj. asi 120 tis Kč) plus náklady a často je díky povinnostem pěstouna uvolněn z práce. Signifikantní je, že BV je úřad nezávislý na vládě a státních institucích, a to i vč. soudů, jejichž rozhodnutí k odejmutí dětí nepotřebuje. Na to je třeba brát i zřetel při posuzování některých okolností případů dětí Evy Michálkové, neboť ani norská ambasáda, ani vláda nemůže do věci a kompetence BV přímo zasahovat.

Kdo chce v Norsku s BV vyjít, nebo se jeho péči vyhnout, snaží se o určité přizpůsobení. Jak moc to souvisí se svobodou, to ať každý posoudí sám. Důkazem něčeho nenormálního je i činnost mnoha organizací, které školí rodiče, co mají dělat, jinými slovy, jak se mají přizpůsobit, aby se péči BV vyhnuli.

Do pozornosti BV se zcela určitě rodina dostane na základě anonymního podání bekymringsmelding, neboli „zprávy o znepokojení“ Češi zvyklí na praktiky STB, okamžitě zbystří, neboť toto jednoznačně chápou jako anonymní udání. A obsahem zprávy o znepokojení může být i to, že sousedům se zdá, že rodiče na dítě víc zvyšují hlas, když dokonce křičí – kauza se rozbíhá. V metodice BV je ještě před odebráním dítěte řada mezikroků a doporučení k navázání kontaktu s rodinou a pozorování, ale většinou „lidské“ faktory (pomstychtivost souseda, spory manželů) vedou ke spuštění úřední mašinerie, která končí rozvratem slušné a funkční rodiny.

Andrej Ruščák, politolog, žijící v Norsku, uvádí seznam věcí, které když uděláte, tak se spolehlivě dostanete do péče BV. Patří sem jakékoliv fyzické tresty dětí, byť provedené jen jednou jedenkrát, k tomu náleží i psychické deptání, srážení ega, či nadávání dítěti, byť jen jedou a v afektu. Neměli byste dítě nutit jíst, když nechce, nepřejídejte dítě sladkostmi, i sladkostmi zkažený chrup může být nahlášen na BV. Zásadně nepijte před dětmi alkohol, nevoďte děti do hospody a to ani za účelem oběda, tohle v Norsku skutečně není běžné. Neprobírejte před dětmi věci dospělých, nemoci, vztahy v rodině, mohli byste ohrozit dobro dítěte. A rozhodně se jako rodiče před dětmi nehádejte. To je cesta do pekel, pardon do péče BV. Mnohé návody dokonce nabádají, aby se neventilovaly i některé třeba krátkodobé problémy, ztráta příjmů, zaměstnání, ba dokonce ztráta bydlení. To je často důvod k odebrání dětí z rodiny a předání pěstounům. Prostě přizpůsobte se. Co mi to jen připomíná.

Jak to v praxi probíhá (Na konci blogu, k tomu uvádím odkazy):

Dítě je odebráno rodičům, nebo rodiči (když je sám), často se důvody dozvídá pozdě, nebo vůbec. Do rodiny se dostaví zástupci BV spolu s policií a dítě odvedou. Je to často doprovázeno velmi emotivními výstupy, které nejvíc poškodí dítě samotné. Téměř okamžitě je odvedené dítě předáno pěstounům. Pak je určitá doba (cca do 6-ti týdnů), kdy lze rozhodnutí BV o odebrání dítěte zvrátit. Z praxe (opět odkazy na konci blogu) ale vyplývá, že takových případů je spíš málo. Tím se past uzavře. Musím to tak napsat, neboť je pro mě nepochopitelné univerzální rozhodování BV, že biologickým rodičům povolí styk s dítětem třikrát do roka na dobu 1 hodiny!

Častými i medializovanými objekty péče BV jsou cizinci a jejich děti a to i krátkodobě pobývající v Norsku, pod cizími pasy. Jejich nevýhodou je neznalost řeči, hlavně místních zvyklostí, neakceschopnost a osamocení. Dítě cizinců je od mala pěstouny záměrně vychováváno výhradně v norštině, původní mateřský jazyk je vytěsněn. BV přece zasahuje pro dobro dítěte. Vztah k biologickým rodičům není žádoucí, 1 hodina třikrát týdne to nezachrání. Cizinci to nemají jednoduché už z toho důvodu, že čas je proti nim. Některé soudní mezinárodní kauzy trvají deset i více let – a to už je dítě dokonale převychované. Sakra, Tacite, nepřipomíná ti to cosi z historie?

Některé státy (Rusko, Indie) vybrané kauzy odebrání dětí svých státních příslušníků řešily tvrdým diplomatickým nátlakem – a vyhrály. Jinak k tomu přistupuje naše vláda s měkkým Zaorálkem a s váhavými úředníky Dienstbierem, Marxovou-Tominovou, či Kapitánem. Jsou známy i případy (Polsko, Rusko), že dítě bylo tajnými detektivy norským pěstounům uneseno zpět do své vlasti.

Porovnáme-li kauzu dětí Evy Michálkové s jinými medializovanými kauzami cizinců, tak nadějí na vrácení dětí má spíše méně než více, bez ohledu na skutečnost, že policie věc odložila. Z výše uvedeného jste se asi dovtípili, že tohle má na rozhodování BV vliv pramalý.

Nejen vztah k cizincům, ale přežívající vlivy v místní kultuře výmluvně charakterizuje zákon Jante, který sepsal norský spisovatel Aksel Sandemose v knize Uprchlík kříží svou stopu. Tak nějak mě napadl v souvislosti s tímto blogem. Má podobu deseti přikázání a zní:

1. Nebudeš si myslet, že jsi někdo.

2. Nebudeš si myslet, že znamenáš stejně hodně jako my.

3. Nebudeš si myslet, že jsi chytřejší než my.

4. Nebudeš si namlouvat, že jsi lepší než my.

5. Nebudeš si myslet, že víš víc než my.

6. Nebudeš si myslet, že jsi víc než my.

7. Nebudeš si myslet, že jsi k něčemu dobrý.

8. Nebudeš se nám smát.

9. Nebudeš si myslet, že někoho zajímáš.

10. Nebudeš si myslet, že nás něco můžeš naučit.

Ještě odkazy:

http://www.barnevernet.no/Forebygge/Lovgrunnlag/

https://lovdata.no/dokument/NL/lov/1992-07-17-100#KAPITTEL_1

http://andrejruscak.blog.idnes.cz/c/400489/Jak-se-co-v-Norsku-dela-dil-treti-Barnevernet.html

Otevírám diskusi.