Referendum? Opravdu nám pomůže?

Tématem druhého článku,  kterým  hodlám  reagovat na  Vidlákův  text

Zbyl vůbec někdo?

je  úvaha  nad  referendem.

Včera  jsem  se věnoval  jedné  ze dvou základních  premis v  něm,  s kterou  naprosto zásadně  nesouhlasím – tedy, že  volič  byl a je  urážen  a proto, zejména  v obou posledních  volbách,  volil tak jak  volil.

Snažil jsem se důkladnou  historickou rekapitulací  dokázat, že  jde jen o velmi pohodlnou  výmluvu,  která  voliče  lacino zbavuje  zodpovědnosti  za  hlasování  na  základě  dojmů a reklamní  manipulace.    Něco, co  nemohu  akceptovat. Promiň  bratře  Vidláku.

Já  si  myslím, že  občan by  měl  volbám  a  výběru  toho pro  koho  bude hlasovat  a proč  pro něj  bude hlasovat  nejméně  tolik  času,  jako  když  vyjednává  o tom, zda vezme nebo nevezme  hypotéku. Dopady obou rozhodnutí  jsou  totiž  stejné.  U  těch  voleb ale  je  to se  širším záběrem  – tvoje  hlasování ovlivní nejen  život  tebe  a tvé  rodiny, ale  také  té  mé. A  naopak. Nicméně  jsem  smířen s  tím,  že  míra  zkoumání  zda  hypotéku ano  či  ne,  je  asi nedosažitelná? Tak co takhle  volbám  věnovat  stejnou pozornost  jako  koupi  auta?  Také asi  moc  složité  výběr barvy  té  plechovky  je  sakra  vážná  věc, proti které  je správa  státu  brnkačka… Tak shodneme  se alespoň na  pračce nebo mobilu?  A  vynecháme  ty  výmluvy  na  to urážení? Ještě  jsem neviděl nikoho,  kdo  mobil  či pračku kupuje  nahodile a  na  truc  někomu.

Ale nechme  toho,  to je  návrat  ke  včerejšku. Dnes  to má  být  o tom referendu.

Je  to  v  současnosti  velikánské  téma. Přišel s  tím Okamura a udělal z  toho  svou posvátnou krávu. A  z lidí, neváhám říci  – nesvaté voly.  Nicméně  poměry  ve sněmovně  jsou takové, jaké  jsou, Babiš  chce  za  každou cenu  vládnout co nejvíce   sám  a  poloJaponec mu  jde na ruku, takže  na oplátku  Babišova  pseudovláda  nesmetla  v prvním čtení  Okamurův  referendní  blábol  z povrchu  parlamentního, ale propustila  ho, do jednání  ve výborech. I když  jde o jasný  paskvil, s  mimořádně  nízkým  kvorem  pro  vypsání  referenda,  i když je naprosto zřejmé,  že šíři  Okamurových představ  nikdy  nebude  Babiš  akceptovat, protože  je  globálním ,nikoli  jen tuzemským oligarchou a  jako takový nebude ohrožovat  svoje  zájmy vystoupením  z  EU  nebo NATO.   Nicméně  zdá se, že  referendum, jehož  existenci předpokládá od  samého  začátku  česká  ústava, v nějaké podobě  už  uzákoněno bude.

Referendum  má  u levice  a alternativy  mnoho příznivců a  je  prezentováno jako obranný prostředek lidu  proti zvůli  zkorumpovanbých a hloupých politiků.   A  když se  o něm v této  kategorii  mluví,  vždy  argumentováno Švýcarskem.

Na téma  praxe  tamních referend  i  referend  obecně  na  Kose už  mnohokrát  psal  zdejší  autorský doyen pan Leo K., který je  velkým obhájcem  zavedení  referenda.

Nesmírně  si jej    vážím. Pro jeho intelektuální přesah a  životní moudrost.  A  také pro  schopnost  vidět  věci  z jiného  úhlu  než  já. Jeho texty  obdivuji.  Všechny.  A  to i  v případě, že  s ním    zásadně  nesouhlasím!  Mimo  jiné proto, že  platí druhý  zákon Kosy  -dobrý /v  tomto případě  skvělý/autor  není ten, s  jehož  názory  souhlasím.

Pan Leo už  delší  dobu  ví,  že  si o referendu  a jeho použitelnosti v  České republice myslím  zcela  něco jiného než  on.  Sem tam o  tom  spolu  vedeme  soukromou  mailovou  korespondenci.  Jen mezi námi. Nechci  totiž  vzbudit sebemenší podezření,  že  by mi  vývody  pana  Lea  K.  nějak  vadily. Velmi  jen  uznávám a je pro  mne  velkým vzorem. Takže  jsem se až  do dnešního dne  veřejné polemice vyhýbal.   Vidlákův   všechno změnil.   Že  s ním převážně  nesouhlasím,  to už  víte.  Až  na jednu  jedinou  jeho sentenci a  to tuhle:

Kam tohle může vést? Jen ke dvěma koncům. Běžný občan se přestane definitivně o politiku zajímat a vrátí se k tomu, co dělal před revolucí. Bude si na chatě myslet svoje a pak jednoho dne zazvoní klíčema. A nebo mu to naopak bude jedno, řekne si, že každý novinář i bloger je blbec a čím víc mi nadávají, tím víc jim to nandám. A budu najust volit právě obráceně, než mi říkají.

Už  jsem to psal včera  -Vidlák zcela  zřetelně  konstatuje, že  nemalá  část  voličstva  jsou v podstatě  infantilní  jedinci  s  mentalitou  dvouletých  dětí, kteří  volí natruc! Ačkoli  velmi nerad  – souhlasím!

Nenapsal  bych  to takhle ostře  jako  bratr  Vidlák, ale  s jádrem  toho tvrzení  souhlasit  musím.  Je proto  dostatek  důkazů.  Vím, že  mnozí  z  vás  jsou momentálně  ze  mne otráveni jako  hadí  zub,  ale  nedá se nic  dělat, zkuste  to překonat. Třeba  proto, že  tohle  rozhodně  není  žádná  česká  specialita.

Upozornil jsem na tenhle  aspekt,  když  jsem rozebíral  Brexit.  Moje tvrzení  bylo  jednoduché – je  chiméra  si myslet, že  Brexit  si odhlasoval  hrdý  Brit, který se postavil zlému  Bruselu!  Nic takového.  Byl  to  Brit , který  chtěl  dát hlavně za  uši Cameronovi a jeho  vládě!  Podobně  to bylo   v Irsku  když  hlasovalo  dvakrát  jednak o přistoupení  středo a a východoevropských zemí  k EU  nebo Lisabonské  smlouvě.  To  nebylo o tom, jestli  Čechy, Slováky, Poláky  atd. v  EU  chtějí  nebo  té  tisícistránkově  smlouvě  z Lisabonu /tu tam  četli asi stejně  často, jako mi tady  v ČR/, ale bylo to vyřizování  nějakých momentálních  účtů  na  vnitroirské  úrovni.To samé platí pro poslední  všelidové  hlasování   Holandsku nebo  Itálii.

Prostě  jen hlasování  ze  vzdoru.

Operovat  v  tomto  směru  Švýcarskem je  nepřípadné a nevhodné.  Švýcarsko je  země,  kde žijí s referendy  už  několik století. A  lidé  se tam naučili  odpovědnosti za své hlasování a jsou ochotni  si odhlasovat  i  ve svém důsledku  nepříjemné  věci. Protože  vědí, že  si musí  především vyhodnotit  dlouhodobé, nikoli okamžité  dopady. Takže  například  v  tom úplně  posledním  si  dobrovolně  odhlasovali, že  chtějí  i nadále  platit koncesionářské poplatky za  veřejnoprávní televizi a  rádio.  Přesto, že  i  u Helvétů  panuje  nespokojenost  s tím, co  za ty peníze  dostávají zpět.  Jeden z iniciátorů  tohoto  hlasování, v okamžiku  kdy musel přiznat porážku  prohlásil cosi ve  smyslu  – lidé  si odhlasovali, že je  SRF bude za jejich peníze  i nadále obelhávat.    A  dočkal se odpovědi  z druhé strany,  že  nikdo  není  dokonalý, ani SRF, ale  to neznamená, že  veřejnoprávníci  jsou  nahraditelní komerčními  stanicemi, ale  demokracie  se  bez  SRF  neobejde a  proto je  nutno ho koncesionářsky  financovat.

V jednom z posledních referend se  zas  hlasovalo  o prodloužení  zákonné  dovolené o  celý jeden  týden.  I  tohle  Švýcaři  briskně, poměrně  slušnou  většinou odmítli.  Jistě ne proto, že  by  měli  něco proti  týdnu placeného volna  navíc. Ale  zkrátka  proto, že  si ta  většina  hlasujících uvědomila, že  by  to  byla  příliš  velká  zátěž  pro  konkurence schopnost jejich  exportně  orientované  ekonomiky  v na  globálních trzích. Tudíž, že  by  v konečném důsledku  tu dovču navíc  těžce  zaplatili!

Jistě  i ti, co mi momentálně nemohou přijít  na jméno, budou  souhlasit,  že  u nás  by  takováhle  hlasování dopadla přesně opačně.  U nás  by  to bylo  o  vrabcovi  v  hrsti.  U těch  co   ještě nějak  myslí a  o  podlehnutí  laciným demagogickým  kecům  u   části, která  už  myslet přestala. A nechává  to  Okamurům, Babišům a podobným, protože  ti mají větší  hlavu.

A k tomu si přidejme  onen  už  výše Vidlákem opsaný  efekt  infantilního  voliče  ze  vzdoru…

Ačkoli  jsem  byl, co pamatuji,  velkým zastáncem  zavedení  referenda, už  nějaký  ten pátek si  myslím, že  bychom  se mu, ve  vlastním zájmu, pokud  možno, měli vyhnout. Tedy  zejména tam,  kde  eventuální otázka  nutně předpokládá  trochu nějaké  znalosti a  schopnost  domýšlet  souvislosti. Což je  v dnešním rychle  se měnícím a komplikovaném světě téměř  vždycky.

Referendum pro mne rozhodně mělo  být  v  době  hektických  diskusí kolem  amerického radaru v  Brdech. Tehdy jsme  slyšeli  spoustu  zavádějící pseudoragumentace  až  vyslovených  lží od  těch, co radar  chtěli za  každou  cenu – viz  hlášky  typ, že  nás  má  chránit  před raketami  ze  severní Koree a Iránu  až  k blábolům  typu, že  referendum  není možné a  vhodné, protože problematika  radaru  je nanejvýš  odbornou  záležitostí,  kterou obyčejný občan  neobsáhne. Nic  z  toho nebyla  pravda. Protože  primárně  vůbec  nešlo o nějaký radar!  Šlo o  to  referendum  neuskutečnit.  Protože  prohra  oficiální  varianty  byla  vysoce pravděpodobná.  Příslušnou otázku  totiž  šlo zformulovat  velmi  triviálně  jednoduše  –

Jste/Nejste  pro  umístění  spojenecké  vojenské  základny  na  území  České  republiky?

Nic  více.  Radar  by se vůbec  nebyl řešil.  Jen  dislokace  spojeneckých  vojáků a jejich exteritorialita  vůči  českým zákonům.

Dožadoval jsem se tenkrát  vypsání referenda, jakkoli  jsem byl pro radar.  Jak  kvůli té  velmi jednoduché a každému srozumitelné  otázce, tak především proto,  že  bylo jasné,  že  v případě  války  bude radar  prioritním strategickým  cílem  atomového  útoku. O něčem takovém  nikoli  má, ale  musí  rozhodovat celý  národ. Včetně infantilních  voličů ze  vzdoru. Ale  tohle,  ve  své  faktické jednoduchosti byla  ona  vyjímka, potrzující  pravidlo.  Že  by  s e hlasovalo o  komplikovaných  věcech,  které  stará  Blažková, ale  většinově  ani ty  Vidláku  či já,  nedohlédneme  dostatečně  daleko a hluboko.

Takovým případem  je  ona  vytoužená  Okamurova kauza, kvůli které  celý ten  tyjátr  s  referendem  spustil  – hlasování  o opuštění  EU.  Brexit  ukázal, že  odpůrci  EU se neštítili  žádné  lži  a  nadkritická  část  veřejnosti  prostě  jakékoli argumenty   naprosto igonorovala a  brala  v úvahu jen to,co  chtěla  sama  slyšet. Už  jsme  si  řekli , že  nejvíc  ze  všeho to  chtěla  dát  vyžrat tehdejší  vládě. Z mnoha  různých, s  Bruselem  nesouvisejících důvodů. A  co se týče  tzv. bruselských témat,  například  přistěhovalectví, pak  hlasovala  nikoli proti  Ahmedu  Ismailímu a  rodinám jeho  pěti bratrů a podobným, jejich kulturní  nekompatibilitě,   ale  hlavně   proti Josefu Koblihovi  či Jánovi  Koblihovi  z  Česka  a Slovenska a  jejich snaze  získat na ostrovech práci, poctivě  tam pracovat a  založit  normální spořádanou rodinu.  Ahmed ovi  stačí  dávky, Pepa  a Jano jsou odhodláni pracovat a  tedy jsou  konkurenty,  zatímco  John  si  Ahmeda  platí  , pro něj neviditelně  na  pracáku.  Tyhle  dva -Pepu s  Jánem nebo Jackem,  vnímala britská  veřejnost  jako nebezepečí z Bruselu! Nikoli  Ahmeda Ismailího….

Vstoupení  z EU  v naší  situaci  je natolik komplexní problém, že  nevěřím, že  v  republice je  vůbec někdo, kdo je  schopen  domyslet  jeho  dopady  v horizontu delším než  dva  roky.

Je  to  daleko komplikovanější  než  jakýkoli  vědecký  výzkum, včetně  těch  nejsofistikovanějších.  Troufneme  si  v  referendu  na  hlasování o  výzkumu  rakoviny?  Nebo o  využití  antihmoty?  Blbá  otázka, že?  Tak jak to, že máme  ambice,  na  EU???? Navíc  s masou infantilních  voličů,hlasující  ze  vzdoru?  Není  náhodou  už tenhle parametr  sám o  sobě pro  jakoukoli  myšlenku  o  zavedení  a používání  referenda na  celostátní  úrovni – diskvalifikující?  Nemělo by  zůstat  jen   jako  nástroj k  řešení komunálních problémů?

Mno…  Někde je  statistika   komunálních referend.

– z celkového počtu  referend  je  sotva POLOVINA  PLATNYCH a  to i přesto, že  těsná  nadpoloviční většin a z  nich s e konala  souběžně s nějakými celostátními volbami!!!

-pokud  jsou platná, neznamená to, že  jsou ZAVAZNA

-účast v referendech  dlouhodobě  KLESA

-skoro polovina  referend  musela  být  na příkaz  soudu  opravena oproti svému původnímu návrhu.

–drtivá  většina  referend  končí  negativní odpovědí. Tedy, že  občané  něco  nechtějí.

Zapamatujme  si všichni ten poslední  bod.  Ještě o něm bude  řeč!

Ale nejdřív  dám  dva  pěkné konkrétní příklady dokonaných  referend.

Jeden příklad  je  od  nás  z Plzně.

Měli  jsme  tady Dům kultury. Který  postavil  bolševik  v  poslední  fázi svojí  existence.  Po převratu  jej  získaly  místní odbory, které  ho zašantročily  do soukromých  rukou.   Soukromník  ho řadu let  provozoval a  pak  si předsevzal,  že  fleku  na  nejživější  plzeňské třídě  je  škoda  a  že by, místo  Domu hrůzy  u Radbuzy,  se lépe  vyjímal   hypermarket.

Projednal věc  s  městem, získal stavební povolení, kulturák  zboural Vznikla  občanská  protiakce.  Developer  akceptovat  několik rozumných  návrhů, jako, že  v  objektu  bude u kulturní  část  s  velkým a  malým sálem, protože  ty  prostě  Plzeň nemá. Nicméně  mezi tím se věci  chytili  fanatici, zejména  zelení  a  hnali věc  na ostří nože, až  se jim podařilo  vypsat  referendum.  Konalo se současně  s obecními nebo krajskými  volbami. Jinak by nebylo uspělo.  Fanatici  argumentovali, že  nechtějí ve  středu města  další  megakrám,  že  se to tam nehodí,  že  nestačí dopravní kapacity  atd. atd.  Klasická  směska  pravd, polopravd  a lží.  A že prý by  tam  byl daleko lepší  park, protože  zeleně  je ve městě  málo.

Takže  bylo referendum.    A protože  spojené s velkými  volbami, bylo platné. Bodří občané  hlasovali pro ten  park! Už  jim jaksi  nedošlo, že  soukromý  majitel na  svém lukrativním pozemku  park  asi  neudělá. Neudělal.

Máme  na  nejživější  ulici ,  na  špičkový pozemcích, obrovskou díru  do země  zvící  plochy mnoha fotbalových  hřišť.  Develeper  chce stavět,  třeba  v  nějaké  upravené podobě  to, co  chce  on  a rozhodně trvá na odstranění zákazu  z  referenda, aby  tam  někdy stál nějaký prodejně komerční objekt. A podle mého  očekávání  město zažaloval o náhradu škody – až  4 miliardy korun! Soud  se vleče, nikdo neví, kdy bude pravomocný rozsudek, tím méně  jak dopadne.  Když  Plzeň prohraje,  nemám sebemenší iluzi, že  ti, co  to referendum zpunktovali  nebo občané, co  si odhlasovali ten „park“  půjdou na radnici  a  prohlásí, že  si jsou vědomi  své  viny na trestu pro město a  že  ty  čtyři miliardy uhradí  ze svého… Ačkoli  myslícímu občanovi  tyhle konsekvence  byly  jasné předem…. A  soudní prohra  by  byla  finančně pro město  ruinující.  Takhle  to  bylo u nás.

Jinde  je to podobné.  Paní MA si všimla  mé  zmínky na Kose, že  hodlám psát o referendech  a poslala mi  mail o tom, jak to probíhalo tam u nich, velmi  výživná  zkušenost:

V minulosti som bola za referendum aspoň na komunálnej úrovni, ale zmenila som názor po tom, ako prebehlo referendum v mestečku Zubří (medzi Val.Meziříčím a Rožnovom p.R.,6 tis. obyvateľov) a z ktorého mám pár kolegov. V tomto mestečku sa konalo s poslednými parlamentnými volbami referendum o areáli s domovom důchodců a bazénom. O 1 hlas prešla odpoveď „ZA“ výstavbu. Moja kolegyňa (55 rokov) hlasovala „PROTI“, ale jej matka (80 rokov) hlasovala „ZA“. Keď sa jej kolegyňa spýtala, koľkokrát sa tam pojde kúpať, povedala, že ona nie, ale že hlasovala „ZA“ kvůli nim (svojim deťom a vnukom). Bazény sa pritom nachádzajú v oboch susedných mestách, tj. vo Val.Meziříčí a Rožnove p.R., ktoré sú vzdialené asi po 7 km od Zubří. Ľuďom bolo prezentované, že keď sa nepostaví bazén, nebude ani domov důchodců, pretože to je celý komplex. Nakoniec niekto výsledok referenda napadol a o ďalšom osude rozhodoval súd. Ten rozhodol, čo všetko musia obsahovať informácie pred novým referendom k tejto otázke. Tá hlavná vec je, že mesto bude bazén dotovať každoročne minimálne 3.- 6. miliónmi korún, čo samozrejme ľudia nevedeli. Oni chceli bazén v mieste bydliska, čo to všetko obnáša, išlo mimo nich. Ďalšia, ale len zákulisná informácia je, že starosta mesta presadzoval výstavbu bazénu preto, že má družku (z iného mesta), ktorá potrebuje zrekonštruovať dom, takže pár tehál, cementu…a ostatného stavebného materiálu by sa pri výstavbe bazéna iste ulialo.

Druhé referendum konané spolu s prezidentskými volbami dopadlo „PROTI“ výstavbe bazéna.

Keby prvé referendum nikto nenapadol, mesto by postavilo bazén a priviazalo si na krk na niekoľko desaťročí (akú životnosť má bazén?) náklad na jeho prevádzku. Samozrejme, že by to odniesla iná a možno ďaleko potrebnejšia infraštruktúra mesta, napr. cesty, ktoré denne využíva každý občan mesta.

U nás  chtěl občan park a nikoli  nákupní  centrum,  Na  Valachách  zase  bazén. Podstatě  jednoduché  záležitosti se snadno  dostupnými  fakty  a  jasnými souvislostmi a důsledky. Jenže  většinu  hlasujících občanů  fakta  a souvislosti nezajímali, natož  aby  domýšleli, co se  stane  když…..   V Zubří to ještě mohli opravit,  my  tady  ve  statutárním  městysu musíme  doufat,  že  soud  nám bude příznivý. Ale  je jisté, že  developer  si nakonec stejně nějak prosadí svou, protože  ta  díra, na  tom místě  prostě  zůstat nemůže. A  on v  mezičase přikoupil ještě další přilehlé pozemky.  Kde stojí navíc  bývalé Tesco a  tedy  tam komerčně obchodní zástavba  v UP je!!!!

Tohle  je místní  realita.  S  reálnými  voliči. Včetně  těch  odmítajících se informovat  a  těch infantilních, hlasujících  z protestu  proti  vrchnosti  – což  se týkalo  naší  radnice.

Vím, že  pana  Lea  jsem nepřesvědčil. O většině  toho  diskutujeme  už  dávno.  Ale  ještě  jsem  neskončil.

Dnes  přidám něco, co jsem ještě  do  hry nedal.  Referendum  je  jako  oheň,  dobrý  sluha, ale  zlý  pán!

Jste li z Budějovic  nebo z  Varů případně  ze Svitav nebo  z měst mezi Olomoucí  a Pardubicemi,  jak se  vám líbí nedostavěné  dálnice?  Pokud  musíte  na  D 1,  jste  spokojeni  s  tím  věčně  rozestavěným  a  neprůjezdným tankodromem?  A  co  nedokončené  železniční  koridory  nebo  jez  na  Labi?  Nebo..  nebo.. nebo..

Jak souvisí jez na  Labi,  budějická  nebo varská  dálnice  s  referendem?  Velmi snadno!  velké /ale i malé/ liniové  stavby  v republice  tvrdě  naráží  na  odpor  malých, dobře  organizovaných  skupinek potížistů,  kteří  kdykoli  se má  někde něco stavět zaujmou pozice a  léta s  gustem  využívají  každý  vhodný  i nevhodný předpis , aby  zablokovali s tavbu,  která je  v obecném zájmu.  I tohle jsme  si  velmi  „užívali“  v Plzni,  když léta  blokovali  dálniční obchvat  Plzně a  doprava  na Německo se  valila  středem  města!Protože  oni zachraňovali  prý  nenahraditelné  biotopy  na  vrchu  Valík.

Ty předpisy, které  zneužívají,  byly  kdysi přijaty  také v  dobré  víře.  Že  zlepší postavení  občana  kvalitu  života  v zemi.  O  tom je příkladů minimum.  O  sabotážích ze  strany  potížistů z povolání a z plezíru     naopak mnoho.  To jim skutečně  chceme  dát  do ruky  ještě referendum? Aby  měli  ještě  mocnější zbraň  a  dělali  nekonečné  problémy  na  celostátní  úrovni?

O něco  výše  v textu jsme  vás  vyzval, abysme  si pamatovali, že  většina  referend  končí  negativním  výrokem. Týká  se  to především  těch,  kde občané  mají  dát souhlas  s nějakými liniovými stavbami!  Ty  jsou  skoro  100% odmítány.  Každý  chce  jezdit po  dálnici, ale  nikdo není ochoten dálnici akceptovat  někde u sebe. Dokonce  i rekonstrukce D1 je  dnes  potížisty  blokována!   A  my jim  vedle  možností s oučasných obstrukcí  dáme  navíc  referendum!!!

Pan Leo  několikrát popisoval  švýcarskou praxi  s  tím, že  platnost  zákona  je odkládána, kvůli možnosti  referenda ke konkrétní  normě, právě přijaté parlamentem  nebo  kantonálním zastupitelstvem. Jímá mne  hrůza, že  by něco takového  mohlo být zavedeno u nás!  To  by  zavedlo  stav  trvalého zákonného bezvědomí!  NEUSTÁLOU POCHYBNOST ZDA  NĚCO  PLATÍ NEBO NE!

Ale  ono  by  totéž  nastalo,  kdyby   Okamura prosadil  svou  a referendum  bylo  zavedeno podle  jeho představ.  Nevěřím totiž,  že  by  ho převážně  využívali  občané  v pravém slova  smyslu.  Soudím, že  by  se  stalo  mimořádně oblíbeným  nástrojem  všech možných  extrémistů a potížistů. Když  k tomu  uvážím  současnou míru  politických  manipulací  a  podprahového marketingu, přidám  neochotu  občanů  zabývat se  fakty, dohledávat  je  a obtěžovat se myšlením a  beru  vážně  Vidlákovi  vzdorvoliče,   tak mi  nezbývá   než  říci  – referendum?  Ne  radši  ne- díky!

Abych opět  dal  jeden konkrétní příklad  tady od  nás.  Asi půjdeme  opět  hlasovat  v místním referendu. Už  jsem na Kose zmínil,  že  zastupitelstvo odhlasovalo  vstup  žraloka  Křetínského  do  městské  teplárny.  Která  od převratu  snášela Plzni zlatá  vejce.  Byl jsem z  toho velmi rozezlen  a  měl to   buď za  hloupost  zastupitelů nebo jejich  zkorumpovanost.  Jenže  se mi v mezi čase ozval jeden z nich. A  začal mi vysvětlovat, že  to  nemusí  vůbec být tak, jak se  na první pohled  zdá.  Že  dojde k výrazné  úpravě  evropských  norem  pro  energetické zdroje, využívající  uhlí.  Což  znamená obrovské investice  a mění celou situaci provozování tohoto zdroje. A  pár  dalších podrobností. A hlavně nějaké ekonomické přehledy.  Které, přiznávám, jsme ještě  ani neotevřel, protože  bojuji s  časem. Nyní mi nic  jiného nezbude, protože  předevčírem  jsem  našel  ve schránce jednoduchý  letáček  vydaný plzeňskými komunisty. Kde  se píše  asi následující:

Přijďte podpořit  vypsání  referenda  o prodeji  Teplárny  Křetínskému.

Jestli   nechcete, aby  tenhle oligarcha  kasíroval  zisk z  vytápění  v Plzni. Pokud  nechcete  ze  svých poplatků za  teplo financovat  jeho drahý  management.

Nejsem  jednoduchý tvp který  na všechno  skočí. Nicméně  až  do  toho mailu  jednoho z našich zastupitelů jsem si, více méně  myslel totéž.  Nyní vím, že  si musím  mnohé  zatraceně  nastudovat.  Že  to  může  být  hodně jinak  a že  nejspíš  někdo honí  snadné politické  body. Kolik  mých spoluobčanů  udělá totéž  co já? A kolik  jich  bude  spokojeno jen  z těmi  pár  větičkami z komunistického letáčku a  bude  jim stačit, že  na nich přece  nebude vydělávat  Křetínský a  jeho lidi? A  nic  dalšího je nebude zajímat?

Tohle  všechno  a ještě  dost  dalšího  mne napadá, když  čtu  posledního Vidláka  a  přemýšlím současně o referendu! Opravdu  to referendum  tak potřebujeme?  Opravdu jsme  už  k němu,  my, ale  zejména  ti  Vidlákovi infalntilní  trucvoliči –  DOROSTLI?

 

 

Tady  byl původně konec  tohoto  sloupku. Nebude.  Při  korektuře  mi  ještě  pár  důležitých, ale opomenutých   věcí  došlo.

Znovu opakuji  –  z referenda  se udělala posvátná  kráva unniverzálního  řešení, proti svévolnému rozhodování  těch našich  neschopných, hloupých nebo zkorumpovaných politiků.  Jenže  ono to je leckdy  úplně jinak!  Kdyby se přenechalo  řešení  občanovi, to by byl  teprve  mazec!   Chcete  příklad?  Rád posloužím!

Pokud  je  vám  alespoň  30, pak se vás  už nějak  týkal  rozpad  Československa. Dodnes  si mnozí  myslí,  že  mělo  proběhnout  jen tehdy, když  by  si  to odsouhlasili  občané v referendu.  A  že  by  se bylo  Československo nerozdělilo.

Netuším,  jaký  by byl  výsledek na  Slovensku.  Ale  mám jasno  o  rezultu  v  českých  zemích – nepochybně  by  dopadlo ve prospěch zachování  jednotného státu.  Nicméně  zrovna  tak mám  jasno, že ten  byl po volbách  92, zejména  ve  východní  části federace –  dále neudržitelný.  Na  Slovensku  zvítězily politické  síly,  které  šly  jednoznačně  za  osamostatněním. Nehodnotím  jestli to  bylo dobře  nebo  ne. Jen  konstatuji,  že  ta  část  slovenských elit, která tehdy   uchopila moc, už  společný  stát, podotýkám  – funkční  společní stát -NECHTĚLA! 

Václav  Klaus  pro mne  byl, je  a bude  tragický  zemský  škůdce. V  dobru mu  mohu připočíst pouze  dvě  plusové  věci

1- že  rozdělil stát  bez  referenda

2-že  bleskově  a předstihem měl jasno o  nutnosti  rozdělení  společné  měny.

Rozdělení  federace  na dvě  samostatné  republiky  od  kancelářského stolu,  které  provedli Klaus   a Mečiar  bylo nutným  chirurgickým řezem. Bolestivým, obtížným, s  velkými jizvami,  ale  správným. Referendum by  bylo  bývalo  rovno zanesení  infekce  do  hnisající  rány.  Tou hnisající  ranou  byla  tehdy  už   skomírající federace.Nikdo by  nedonutil  slovenské občany, aby  vyměnili  své politické představitele, zvolené  v  letních  volbách.  Jenom  verbální se přihlášení  k  zachování  Československa v  referendu, bez  nutných, ale neproveditelných   skutků pro jeho zachování, by  bylo situaci  jen zhoršilo a úplně otrávilo. Místo toho, abychom se  rozešli  přátelsky  a po dobrém,  by  referendum v  konečném  výsledku  dalo vzniknout  svárům, které  by  nakonec, minimálně  v části  veřejnosti  eskalovaly  až do otevřeného nepřátelství.   Jen díky  nepovolení referenda  jsme  téhle  infekce,  která  by bla  otrávila  vztahy na  generace,  zůstali  ušetřeni!  Ne  vážení, referendum  skutečně  není žádný  všelék. Podle  mne  je  dnes  nástrojem, s kterým operují političtí  šantalové a šejdíři.

A  ještě  něco  si nemohu  odpustit  – musím upozornit  na  nebezpečí,  které referendum  představuje!

Jestliže  je vypsáno,  pak  jsou  možné  jen dvě  odpovědi

Ano  -Ne

červená  –  černá

sudá  lichá

Není možný  nějaký kompromis.

nebo,  abych  to  uvedl do reálu

Zeman  nebo  Drahoš

 

Jak  vypadala  tzv  „diskuse“  mezi oběma  tábory si snad  ještě  pamatujeme! Chcete  o  životně  důležitých  otázkách a  to s  dopadem na  generace  dopředu,  „rozhodovat“  v atmosféře  primácké debaty  v  karlínském Hudebním divadle???? A to si myslím, že  by to bylo v budoucnu ještě  daleko vyhrocenější!

Už takhle  jsme  v ČR  rozděleni.  Tvrdě. A Zeman  to  opět  v  týdnu na  Hradě   rozjel. Vysvětlil  svým, že  oni  jsou  vítězi!  Nad  těmi druhými.Vyhráli bitvu.  My  jsme  ti poražení. A  hned  nám to dal triumfalisticky   sežrat.  Maně  jsem si  vzpomenul  na  Jaroslava  Vrchlického a jeho  báseň Spartakus,  kterou  jsem se kdysi musel naučit  po škole  za trest. Na  konkrétní  verš, který  zní takto:

A provazy jej spjali, řetězy
a hlavou na dřevo vbili
a potom, jak se sluší vítězi,
ve tvář mu plili a pili.

Dokonalá a  doslovná  charakteristika  tehdejších  římských a  dnešních  českých  vítězů! Vám, co  horujete  pro referendum – nestačí  už  tohle rozdělení společnosti?  Chcete  to ještě  eskalovat?  Když  ano,  je  celostátní referendum skutečně  to  pravé ořechové!  V nejlepším slova  smyslu.

Každé  z  nich,  to celostátní  bude opět  jen další  hrou  Zeman- Drahoš.  S další  obrovskou  vlnou  emocí  a  skoro žádným  raciem.

Může  být, že  mi  odmítáte  věřit.  Lidi  jsou  přece rozumní…. Vážně? A  jak se to prosím  v  současné  České republice pozná?!

Aby  měl  jasno  úplně  každý  –  zkouším si představit ,  jak  ti  co  jim vadí  Okamura, Babiš, Zeman hlasují v  referendu pro  dejme  tomu  – rozumný  návrh od  kteréhokoli  jmenovaného. A  stejně tak si  zkouším představit,  jak fanklub Zemana, Babiše  nebo Okamury  hlasuje  v jiném referendu pro  případný  opravdu  rozumný  návrh Fialy, Kalouska, Gazdíka, Bělobrádka   nebo Sobotky!   Myslím, že  další argumentace  netřeba!

Takže znovu a naposled    – referendum?  Opravdu nám pomůže?

A  než  definitivně  skončím  –  v Holandsku zavedli referendum v  roce 2016.  Nyní to vypadá,  že  ho,  kvůli všemu, co jsem  napsal v několika málo měsících  – zruší. Jsou Holanďané  hlupáci a  my  si  je  dáme  kávovou  lžičkou?